Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lyžák - 6. kapitola

11.03.2012 (16:15) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 1919×

Lyžák - Co to zase děláš? 

Seděla jsem sama v pokoji už nějakou chvíli, když přišly holky. Bella na mě začala jen koukat s otevřenou pusou a postupně začala zvedat ruku a prstem ukazovat na moji nohu. Rose, když ji viděla, se zarazila uprostřed slova a otočila se na mě.

„To si děláš prdel, ne?“ zeptala se Rose s nevěřícným výrazem.

„Vypadám snad tak? Ne! Platka si nedala domluvit a donutila mě k ortéze. Jinak bych musela do nemocnice na rentgen,“ odpověděla jsem.

„Jo, tak to je super. A jak to tedy máš odpoledne? A co zbytek týdne?“ ptala se Rose.

„No, odpoledne musím zůstat tady a někdo tu bude muset zůstat se mnou, ale toho prý určí ona. Bych tipovala, že určí nějakého kluka. A zítra a zbytek týdne se uvidí dle mého večerního stavu,“ odpověděla jsem s klidem. „Jo, a vezmi mi oběd nahoru. Děkuju,“ řekla jsem jí, když jsem viděla hladově stepující Katie u dveří. Jakmile všichni vypadli z pokoje, svezla jsem se na posteli do polštářů, kterými jsem měla podložená záda a frustrovaně koukala z okna, protože venku bylo nádherně. Rose s holkama se vrátila za chvíli.

„Počítám, že jíst to stejně nebudeš,“ konstatovala Rose, když splachovala můj oběd.

„Hmm, ne. Říkal u oběda někdo něco o tom, kdo mě bude hlídat?“ ptala jsem se.

„Jo! A měla jsi naprostou pravdu – zůstane tu s tebou kluk,“ odpověděla Rose a mrkla na mě, načež se začala oblékat.

„Rose!“ zaúpěla jsem. „Kdo mě tu bude hlídat?“

„Jasper, nebo jak se jmenuje,“ odpověděla a nevěnovala mi sebemenší pozornost.

„Jasper? A kruci!“ řekla jsem a zvrátila hlavu dozadu.

„Proč vyšiluješ? Říkala jsi, že je milej, ne?“ vyzvídala Rose, ale já věděla, že kdybych jí teď začala líčit problém globálního oteplování, bude jí to jedno. Nedávala pozor. Soustředila se jedině na své oblečení a na to, jak vypadá.

„Hmm,“ zabručela jsem a věnovala jí stejnou pozornost, jakou ona věnovala mně.

„No nic, hele, my jdeme. Tak se tu měj,“ zavelela Rose a ostatní následovali jejího příkladu. Když za nimi zapadly dveře, svezla jsem se ještě níže do polštářů, ucpala si uši sluchátky a hudbu pustila naplno. Zavřela jsem oči a jen poslouchala.

Najednou mě „probudila“ něčí ruka na mém rameni. Okamžitě jsem seděla a vytahovala si sluchátka z uší.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ řekl se smíchem Jasper, sedící na mé posteli.

„V pohodě. Já se jen zamyslela,“ řekla jsem už s klidem. Pomalu jsem se posadila na kraj postele a začala si sundávat ortézu.

„Co to děláš?“ ptal se s nechápavými otazníky v očích.

„Co by, sundávám si ortézu, abych se mohla pohybovat volně aspoň tu dobu, kterou tu nebudou,“ odpověděla jsem a věnovala se suchým zipům. V tu chvíli byl okamžitě u mě a držel moje ruce, abych nemohla nic udělat.

„Měla jsi podezření na zlomenou nohu, takže si tu ortézu pěkně necháš!“ domlouval mi. Musela jsem se zasmát.

„Ty si myslíš, že tě nepřeperu? To se docela pleteš. Dokážu tě přeprat a nezapotím se u toho a dokonce uhnu, když mě budeš chtít zadržet, protože budu přesně vědět, co máš v plánu,“ řekla jsem výhružně. „Takže když dovolíš, ráda bych si sundala tu ortézu,“ dodala jsem a upřela jsem svůj zrak na něj.

„Ale já ti to nedovolím,“ řekl a koukal na mě stejně upřeně jako já na něj.

„Tak fajn, řekl sis o to,“ řekla jsem polohlasně a začala pomalu odtahovat jeho ruce z mé ortézy. On své sevření a sílu, kterou tlačil do mých rukou, zesiloval. Ale jaké pro něj bylo zjištění, když jsem s klidem přidávala sílu i já a stále jsem měla navrch. Lehce jsem se na něj usmála a pustila jeho ruce, protože jsem je dostala do dostatečné vzdálenosti od své nohy. Rychle jsem sundala ortézu a postavila se.

„Neměla bys chodit bez ní. Měla jsi ji málem zlomenou,“ řekl a uraženě na mě koukal.

„Jo, měla jsem ji zlomenou asi pět minut,“ řekla jsem se smíchem a šla ke skříni.

„Cože? Jak?“ ptal se.

„Normálně,“ odpověděla jsem a hodila po něm balení hnědých kontaktních čoček a ty, které jsem měla v očích, jsem vyndala a hodila do koše. Moje oči zaostřily a já viděla opět normálně. Jaká to byla úleva pro mě. Podívala jsem se na něj. Vypadal rozkošně s tím jeho nevěřícným pohledem. Moment! Stop! Co jsem si to uvědomila? Ne! Tohle není pravda!

„Jak je možné, že jsem to nepoznal. S bratry jsme cítili další upíry, ale nespojili jsme si to s vámi. Kdo všechno?“ ptal se Jasper.

„Já, Rose a Bella. Katie je člověk,“ odpověděla jsem s klidem a zase se vrátila pohledem ke skříni a hledala v ní jedno tričko, které jsem si chtěla vzít. Nakonec jsem ho našla. S radostným výrazem jsem si sundala nynější tričko a začala se soukat do toho, které jsem si vyndala. V tu chvíli za mnou stál Jasper a ruce měl na úrovni mých boků. Já ztuhla a neodvažovala se ani pohnout. Po chvíli jsem spustila ruce podél těla a otočila se. Lehce vyjel rukou přes krk a na tvář. Po té sjel na bradu a lehce mě za ni chytil. Přitáhl si mě a políbil. Ten polibek byl krátký a velice intenzivní. Nakonec se jen lehce opřel čelem o moje čelo.

„Tohle bych neměl,“ zašeptal a všechno kouzlo téhle neočekávané chvíle bylo pryč. Přešel k posteli a posadil se na ni. Rychle jsem se oblékla do trička a podívala se na něj.

„Co má tohle znamenat?“ zeptala jsem se a podívala se na něj.

„Nic,“ odpověděl prostě a odešel…

Moc děkuji všem, kteří zanechali komentář u minulé kapitoly. Moc mě potěšily a hned jsem měla větší chuť do psaní. Budu ráda, když zanecháte komentář s pozitivním obsahem i s kritikou.

Vaše Ali =) 

Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 6. kapitola: