Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lyžák - 1. kapitola

18.02.2012 (21:00) • AliHaleCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 2693×

Lyžák - A kruci!

Šla jsem chodbou a vesele si pískala. Viděla jsem velký hlouček lidí u školní nástěnky, zamířila jsem tam a viděla to, co každého zajímalo. Na nástěnce visel papír, který oznamoval, že naše třída pojede na lyžařský kurz. To by nebyl takový problém, kdyby jela jenom moje třída. Jenže s námi jela ještě chlapecká třída. Nedovedla jsem si představit, jak přežiju týden někde na horách a ještě ke všemu s kluky. Protočila jsem oči a moje dobrá nálada se celkem rychle vytratila. Ztratila jsem se do třídy a těšila jsem se, až se dostanu domů.

Den mi celkem rychle utekl a já konečně otvírala dveře od domu.

„Ahoj, babi, jsem doma,“ zavolala jsem do domu, aby o mně babička věděla.

„Ahoj, miláčku, jsem v kuchyni,“ dostala se mi odpověď. Pousmála jsem se a zamířila rovnou do kuchyně. Babička se točila kolem trouby a pekla perník. Nádherně to vonělo. S mojí babičkou jsem občas litovala, že nejím. Sedla jsem si na židli za stůl a vyčkávala.

„Tak co, holčičko, jak bylo ve škole?“ ptala se mě babička.

„Babi, ani se neptej. Koukala jsem dneska na nástěnku a nestačila se divit. Jedeme na lyžák a ještě ke všemu jedeme s chlapeckou třídou. Vůbec se mi tam nechce,“ řekla jsem a podložila si bradu rukou.

„A opravdu to bude tak zlé, jak to vypadá?“ ptala se mě babička. Otočila se na mě a dívala se na mě přes horní okraj brýlí. Tohle dělala vždy, když věděla o něco více než já.

„Babi, já nevím. A nekoukej na mě takhle. Nebo snad víš něco víc než já?“ Zvídavě jsem se na ni podívala.

„Já nic nevím, ale nepřijde mi tak zlé, že máš jet na lyžák s chlapci. Nebo na tom je něco špatně?“ ptala se babička.

„Já nevím. Ale docela se toho děsím. Co když mě některý naštve tak, že na něj vyletím a něco mu udělám?“ ptala jsem se na oplátku já.

„Ale, holčičko, tohle se nestane. Sama to dobře víš a sama moc dobře víš, že tomu můžeš zabránit. Tak se ničeho neboj. Navíc, stejně mi to přijde, že se prostě jen bojíš toho, že budeš mezi chlapci,“ řekla mi babička. Chvíli jsem na ni koukala a nestačila se divit. Měla pravdu a já si to moc dobře uvědomovala.

„Hmmm,“ zabručela jsem. „Babi, půjdu se učit. Přeci jen něco potřebuju udělat na zítra,“ řekla jsem a odešla. V pokoji jsem si sedla ke stolu a začala dělat úkoly, které byly tak lehké, až jsem se divila. Hledala jsem v nich nějaké záludnosti, které by mi dokázaly, že jsem někde udělala chybu, ale nic jsem nenašla. Nakonec jsem se všemi svými úkoly skončila v devět hodin. Zvedla jsem se a šla si zalovit.

Když jsem se vrátila, babička už spala a já ji nechtěla rušit. Šla jsem se osprchovat, zabalila se do županu a postavila jsem se před skříň. Asi hodinu jsem do ní koukala a uvažovala, co všechno si zabalím. Nakonec jsem vyndala ze skříně kufr, hodila ho na postel a začala do něj úhledně rovnat oblečení, které jsem si vybrala. O další dvě hodiny později jsem měla téměř zabaleno. Už stačilo zabalit jen lyže a budu připravená. Sešla jsem do garáže a zabalila i lyže, které jsem tam nechala opřené o stěnu. Koukla jsem na hodiny a uvědomila si, že už bych se mohla jít obléknout a vyrazit do školy.

Školní den utekl jako voda a já byla zase doma. Seděla jsem opět v kuchyni a babička se mnou probírala, jestli mám vše a jak se mám chovat. Skončili jsme asi v deset, zvedla jsem se a šla na lov. Věděla jsem, že nemusím, byla jsem z posledních několika lovů nakrmená dostatečně, ale nechtěla jsem nic nechat náhodě. Když jsem se vrátila, šla jsem do sprchy, umyla se a oblékla do věcí, ve kterých pojedu. Nakonec mi zbývala asi hodina času, sedla jsem si na postel a četla si. Babička za mnou asi o půl hodiny později přišla a ještě si se mnou povídala. Já chvíli po osmé vyrazila ke škole.

Už od plotu jsem viděla, že je tu mnohem více lidí, než kdy bylo v naší třídě. Byli tu rodiče a jejich ratolesti a jistě i další příbuzní, kteří počet lidí na parkovišti ještě zvyšovali. Zakoulela jsem očima a zamířila k holkám, které stály opodál. Rose vypadala překrásně jako vždy a nejedny chlapecké oči se na ni upíraly. A Bella byla zase jen zakřiknutě zaujatá pozorováním dění kolem. Najednou se na parkovišti objevili tři kluci. Šli vedle sebe a tvářili se jako filmové hvězdy. Mně v tu chvíli blesklo hlavou: „A do prdele! To bude něco!“

Autor: AliHaleCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lyžák - 1. kapitola: