Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Luke Black - 30. kapitola

28.01.2011 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2854×

Odhalení

„No jo,“ řekl jsem, když jsem se částečně vzpamatoval. „Tuší to.“

„To je zvláštní,“ zopakovala a rentgenovala mě pohledem, ale nechala to už být a dál se mě na nic nevyptávala. Byl jsem jí za to vděčný.

Do La Push jsme dojeli krátce před půlnocí. Lindsey mě navedla k jejich bytu, a tak jsem zaparkoval před malou ubytovnou. Vzal jsem batoh na záda, spícího Joshuu do náruče a následoval jsem ji na pokoj.

Byt byl opravdu malý. Joshua měl svůj vlastní pokojíček, vybavený přesně podle potřeb malého studenta. Lindseyina ložnice byla též malá, ale zato velmi útulná. Pokoje spojovala úzká chodbička, která vedla do úsporného obýváčku. Za ním se nacházela kuchyňka, vchod na malý balkónek a dveře do koupelny.

Uložili jsme Joshuu do jeho pokoje a přesunuli jsme se do ložnice. Lindsey se mi stulila do náručí a brzy usnula. Mně to netrvalo o moc déle.

Ráno jsem vstal dřív, abych zajel něco koupit. Ve Forks jsem zajistil čerstvé pečivo, nějaký sýr, ovoce a čaj. Bylo ještě časně ráno, takže jsem nechal nákup v autě a zašel jsem na First Beach. Klid moře mě uklidnil a připomněl mi, že doma na mě čekají Lindsey a Joshua.

Když jsem se vrátil, byli už vzhůru. Slyšel jsem je v kuchyni.

„Udělal by pro tebe cokoliv,“ řekla Lindsey a mně pak došlo, že se mluvilo o mně.

„Tak ať neodjíždí,“ zašeptal tiše Joshua.

„Tak mu to ale musíš říct,“ odpověděla.

„Nemůžeš mu to říct ty, mami?“

„Potřebuje to slyšet od tebe, zlato.“

Pak chvíli mlčeli. Došel jsem s nákupem za nimi a položil jsem ho na stůl.

„Čerstvé pečivo pro princeznu a Spidermana,“ usmál jsem se, protože moje nálada vylétla až do nebes. Joshua nechce, abych odjel. To pro mě bylo teď to hlavní.

Pustili se oba do snídaně. Lindsey se na mě smála a Joshua mlčel, ale věděl jsem, že už se se mnou baví a teď pravděpodobně přemýšlí, jak mi říct, abych zůstal.

Celý den probíhal v jakési domácké atmosféře. Po výborném obědě, který uvařila Lindsey, jsme vyrazili ven na procházku. Joshua si přál, abychom zašli za jeho kamarádem Mattem, a tak jsem souhlasil. Zamířili jsme do La Push. Nijak jsem si s tím nelámal hlavu.

Lindsey zaťukala na typické lapushské červené dveře a za pár chvil se dveře otevřely. V nich stál sympatický kluk, který vypadal tak na osmadvacet. Zároveň s tím pocitem jsem zachytil i jeho vůni. Nebo spíš pach. Poznal bych ho za jakýchkoliv okolností, protože jsem ho doma čichal každý den. Byl to vlkodlak.

„Ahoj, Tabe,“ pozdravila ho Lindsey. „Přivedla jsem ti návštěvu.“

Vypadalo to, že on taky zrovna nevnímá, co říká, a díval se na mě se stejně podivně obezřetným až fascinovaným pohledem. Zřejmě přemýšlel, co jsem zač. Můj pach nebyl primárně upírský, jak mi řekl děda, ale přesto v něm byl sladký upírský nádech. Netušil jsem, jak zareaguje.

Nespouštěl ze mě oči, což Lindsey asi pochopila, že chce, aby mu mě představila. „Tohle je Luke, můj přítel.“

Něco v jeho obličeji se po pár vteřinách změnilo a já jsem nevěděl, co to bylo. Štvalo mě, že nedokážu rozpoznat, co si myslí. Teď by se mi děda hodil.

Opatrně jsem mu podal ruku. Trochu se usmál a mou ruku stiskl na dobu delší, než bylo obvyklé. Zřejmě jako by o mně chtěl zjistit něco víc. Jeho kůže byla studenější než moje, ale přesto teplejší než obyčejná lidská, na což jsem ale byl zvyklý od Andie, táty a Alexe.

Když jsem si to takhle v duchu přirovnal, v hlavě mi probleskla jedna velmi stará vzpomínka. Bylo to, když jsem seděl s našima, Andie a Alexem v obýváku v Raufarhofnu a oni se bavili o tom, jak se nějakému Tabovi narodil syn Matt. Tenkrát mě to pranic nezajímalo, protože jsem o La Push nejevil nejmenší zájem, ale teď by se mi ta informace hodila. Znamenalo by to, že Tab zná moji sestru a Alexe a možná taky tátu a mamku. Ale co ví o mně?

Pozval nás dál a všiml jsem si, jak na mě dává velký pozor. I já jsem se neubránil pozorování jeho chování. Jeho syn Matt a Joshua si spolu hráli v malém obýváčku na zemi. Stavěli si tam koleje a jezdili po nich s vláčky. My dospělí jsme je sledovali.

Viděl jsem Tabovi na tváři, jak by si nejradši odvedl Lindsey někam pryč a pořádně se jí vyptal na mou identitu. Netušil jsem, kolik indícií by mu mohla dát, aby si z toho vyvodil, kdo jsem. Možná už to věděl.

Lindsey si přisedla k Sam a povídali si spolu o jejich plánech, o dětech a o dalších věcech. Pak se nás zeptaly, jestli nechceme něco k pití nebo jídlu a odešly společně do kuchyně. Já a Tab jsme zůstali s malýma v pokoji sami.

„Odskočil bych si, kde tady máte záchod?“ zeptal jsem se zdvořile.

„Na chodbě, druhé dveře vpravo,“ odpověděl se stejnou zdvořilostí a bedlivě mě sledoval, jak odcházím.

Ná záchod se mi vůbec nechtělo, jenom jsem chtěl zjistit, co podnikne, když opustím místnost. Půjde za Lindsey? Pokusí se o něco?

Slyšel jsem až příliš dobře, že šel za mnou. Chodil tiše jako myška, jako člověk bych ho neměl šanci slyšet, ale můj upírský sluch dokázal přesně poznat jeho polohu za dveřmi.

Ještě chvíli jsem tam zůstal a pak jsem se upírskou rychlostí přemístil přimo před něj, přimáčkl jsem ho ke zdi a zeptal jsem se: „Kdo jsi?“

„A kdo jsi ty?“ vrátil mi otázku zpátky a stiskl moji ruku, kterou jsem mu držel pod krkem.

„Já se ptal první,“ zavrčel jsem.

„Co tady chceš?“ ignoroval mou otázku.

„Nechci ti ublížit,“ řekl jsem mu a povolil jsem sevření. „Tak mě přestaň sledovat.“

„Kdo jsi?“ ptal se znovu.

Pustil jsem ho a odstoupil jsem trochu dál. „Ne ten, za koho mě považuješ.“

„Tak proč jsi tady?“ zahlcoval mě dalšími otázkami.

„Abych byl se svým synem,“ zašeptal jsem a hlavou jsem kývl směrem k obýváku.

Tab trochu vykulil oči. „Joshua je tvůj syn?“

Kývl jsem.

„Tabe? Luku?“ volala nás Lindsey a přerušila tak naši malou výměnu názorů.

„Tady jsme,“ houkl Tab a pak se otočil tišeji na mě. „Co takhle se sejít? O půlnoci na First Beach?“

„Dohodnuto,“ souhlasil jsem stejně tiše.

Lindsey se objevila vedle nás. „Co tady děláte, kluci?“

„Ukazoval jsem Lukovi moje rybářské náčiní,“ vybruslil z toho elegantně Tab.

Společně jsme se vrátili do obýváku. Pojedli jsme sušenky, které holky připravily, popili jsme a pak jsme se rozloučili. Když jsme si s Tabem podávali ruku, mrknul na mě, aby mi připomněl naši dohodu. Vrátil jsem mu významný pohled.

Domů jsme se vrátili před šestou a Lindsey šla hned připravit večeři. Zůstali jsme s Joshuou sami v obýváku. Nejdřív si zase něco kreslil, takže mi dal příležitost, abych si promyslel naši noční schůzku. Doufal jsem, že nevezme ještě někoho dalšího ze smečky, i když jsem čekal, že se tím pojistí. Neměl jsem z toho strach, ale nebylo mi to zrovna příjemné.

Z mých myšlenek mě vytrhl Joshua, který se najednou objevil přímo přede mnou. „Luku?“ oslovil mě nejistě.

„Hm?“

Sklopil oči a pohrával si se svým přivěskem na krku. „Myslíš... no myslíš, že bys... že... že bys tu mohl ještě... no... ehm... zůstat?“

Tvář se mi roztáhla do blaženého úsměvu. „Myslím, že by se to dalo zařídit.“

Pomalu zvedl tvář a podíval se mi do obličeje. Roztáhl jsem ruce a doufal jsem, že mě tentokrát neodmítne. Neodmítl. Skočil mi do náruče. Pevně jsem sevřel svého syna a cítil jsem, že to všechno konečně zapadlo na své místo. Můj život najednou měl vše, co mu doteď scházelo. Svou milovanou Ještěrku a ještě něco navíc. Mého malého Spidermana.

Lindsey zrovna přišla do obýváku, aby nám sdělila, že už je večeře hotová, a našla nás takhle. Chvíli na nás šťastně zírala, pak došla až k nám, sedla si vedle nás, pohladila Joshuu po hlavě a mě objala kolem ramen. Joshua hned přeskočil do její náruče a dal jí pusu na tvář. Pak se opatrně podíval na mě a velmi nervózně dal pusu na tvář taky mně. To mě rozsekalo. Bál jsem se, že prasknu radostí. Moje rodina byla konečně pohromadě.

Nedokázal jsem se přestat usmívat. Během večeře jsem Joshuu pořád pozoroval. Vypadalo to, že mi vážně odpustil a přijal mě do svého života. Ta informace byla opojná.

Když se po večeři umyl a zalezl do pokoje, Lindsey mu šla popřát dobrou noc. Za chvíli usnul a my jsme osaměli. Bez jediného slova mě Lindsey sevřela v náručí. Všechny moje city jako by se uvolnily a mně začaly po tvářích téct slzy. Slzy štěstí. Dostal jsem všechno, co jsem si přál. Lindsey mě objímala tak dlouho, dokud poslední slza neskončila na jejím tričku. Byla šťastná i za mě.

Ulehli jsme spolu do postele. Dnešní večer nebylo potřeba mluvit. Přejela prsty přes moje tělo. Zachvěl jsem se. Vrátil jsem jí její nežnosti dlouhým polibkem plným lásky. Ona sama mě také nepřestávala zahrnovat malými důkazy své lásky, které pro mě znamenaly všechno. Nedokázal jsem přestat. Naše touha po tom druhém se stupňovala. Taková dlouhá doba bez vzájemných doteků mě málem donutila strhat z ní oblečení a vrhnout se na ni. Udržel jsem svoji touhu a vzal jsem si ji, jak nejněžněji jsem dovedl...

Spokojeně se na mě usmála a za chvíli v mé náruči usnula. Podíval jsem se na budík, do dvanácté zbývala ještě necelá hodina, takže od ní ještě nemusím odcházet. Hladil jsem ji po nahých zádech a díval jsem se do stropu. Bylo těžké se jí i jen přestat dotýkat, natož od ní po tak krásném večeru odejít. Jenomže ručíčky na budíku se posunuly k tři čtvrtě na dvanáct, takže jsem se opatrně vykroutil z jejích spárů, hodil jsem na sebe džíny a mikinu a vyrazil jsem.

Na pláž jsem dorazil za pět minut dvanáct. Tab už tam byl. Bylo oblečený stejně jako já – v mikině a džínech. Hned, jak si mě všiml, mi šel naproti.

„Přišel jsi,“ poznamenal na úvod.

„A proč bych neměl?“

„Nevím,“ pokrčil rameny.

Stáli jsme metr a půl od sebe. Byl stejně statný jako já. Měsíc osvětloval celou pláž, blížil se k úplňku. Jeho záře byla tak silná, že naše těla vrhala stíny.

„Takže co máš na srdci?“ vyzval jsem ho k mluvení.

„Už vím, kdo jsi,“ odpověděl.

„Vážně?“ podivil jsem se s úsměvem.

„Mělo mi to dojít dřív. Na světě není příliš mnoho poloupírů, alespoň co já vím.“

„S tím souhlasím,“ přitakal jsem a čekal jsem, jak se jeho teorie rozvine.

„A když vezmeme v úvahu, že ses ocitl zrovna tady, v La Push, které je spojeno s jednou rodinou, nebylo tak těžké dobrat se tvé identity,“ popisoval.

„Takže k jakému závěru jsi dospěl?“ ptal jsem se stále s úsměvem. Doteď nevím, jak to že jsem byl stále tak klidný, když jsem byl tak blízko odhalení.

„Že jsi Luke Black,“ pronesl pevným hlasem a sledoval moji reakci.

Udržel jsem kamennou tvář. Nepřijal jsem, ani jsem nevyvrátil jeho domněnku. „A i kdyby, tak co?“

Pozvedl trochu obočí. „Tak nic. Blackovi a Cullenovi mají do La Push přístup podle dohody, kterou s nimi Alex uzavřel.“

„Fajn,“ kývl jsem a otočil jsem se k odchodu.

„Počkej!“ křikl na mě. „Ví Lindsey, kdo jsi?“

Zastavil jsem a otočil jsem se na něj zpět. „Ehm, ne. A bylo by fajn, kdybys jí to neřekl. Nikomu tady. Chci to udělat sám.“

Dál se na mě díval.

„Jak myslíš, že bude reagovat?“ využil jsem příležitosti a zeptal jsem se na jeho názor.

„Těžko říct,“ odvětil a pokračoval: „Uvědomuješ si, že říct jí o tom, kdo jsi, znamená prozradit nás všechny?“

„O vás se přece nemusí nic dozvědět,“ namítl jsem.

„Pochybuju, že když se dozví to, čím je Alex, tak se naše existence utají,“ řekl mi tvrdě.

„Z její strany se nemusíte bát prozrazení,“ odvětil jsem stejně pevně.

„Prozrazení možná ne,“ začal. „Ale třeba odsouzení.“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Luke Black - 30. kapitola: