Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Luke Black - 27. kapitola

25.01.2011 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3084×

Kniha

Lindsey:

Seděla jsem doma v La Push u stolu, všude kolem mě rozházené učebnice, tisíc různých popsaných papírů, vedle pravé ruky termoska s čajem a někde mezi tím se nacházely ještě psací potřeby. Joshua před chvíli přiběhl promočený domů, převlékl se a teď spí, ale trval na tom, že se večer určitě musíme jít projít.

„Mami, tak už pojď,“ tahal mě za ruku a nepřestal na mě dorážet už od té doby, co se probudil.

„Joshuo, tohle musím dodělat, tak počkej půl hodiny,“ odbyla jsem ho, protože jsem chtěla dodělat tu látku, kterou jsem měla rozpracovanou.

„Ale to už je pozdě, musíme tam být včas,“ vyhrkl.

„Včas? Na procházce?“ podivila jsem se.

„No... A vem si ten žlutej svetr, ten ti moc sluší.“

Zhluboka jsem vydechla, odložila jsem tužku a zavřela učebnici. „Poslyš, Joshuo, co to tu na mě zase koulíš?“

„Bude tam na nás čekat můj kamarád,“ odpověděl nevinně.

Jo, to znám jeho kamaráda. Zase mi shání nějakého chlapa. Hrozně moc si přeje tátu, a tak se mi snaží někoho dohodit. Naposledy to byl jejich školník. Chápu, že mu táta schází, mně jeho otec taky moc chybí, ale co se dá dělat, je prostě pryč.

Upřel na mě ty svý psí oči a zaprosil. Nedokázala jsem mu říct ne. Šla jsem se tedy obléknout. Vyšli jsme spolu ze dveří, když si Joshua najednou uvědomil, že něco zapomněl, a poslal mě, abych šla na pláž napřed. Psychicky jsem se připravila na to, co přijde.

Procházela jsem se po pláži. Pak jsem si všimla, že na protější straně pláže někdo je. Řekla jsem si, že jestli to je zase nějaký pokus o to seznámit mě, ať to mám radši co nejdřív za sebou. Kráčela jsem pomalu k osobě. V tu chvíli ten člověk zvedl hlavu a já myslela, že to se mnou švihne. To přece není možné, byla první věc, která mi prolétla hlavou. Logan Wolfe, můj Logan byl zpátky.

„Logane,“ zašeptala jsem.

V jeho obličeji byl stejně překvapený výraz, jako musel být ten můj. „Ještěrko...“

Svět se se mnou zatočil. Kde se tu vzal? Jak to, že se tady znovu objevil, teď, po sedmi letech? A Joshua si k tomu ještě vymyslí, že chce zůstat s ním. Nechtěla jsem mu ho dát do péče, bála jsem se. Nechtěla jsem se s ním sama bavit. Vždyť mi trvalo tak dlouho, než jsem se přes to všechno dostala, a najednou se to všechno vrátilo.

Moc dobře jsem si pamatovala na to, jak mi bylo, když ode mě odešel. A stejně dobře si vzpomínám, jak jsem se cítila, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Tenkrát to byl pěkný šrumec...

Stalo se to asi dva měsíce po tom, co jsem se vrátila z Raufarhofnu, kam mě poslal táta, abych se nějak dostala z toho rozchodu. Myslel si, že když chvíli zůstanu s bráchou Alexem a s mojí kámoškou Andie, že alespoň přijdu na jiné myšlenky. Nefungovalo to. I když jsem se snažila tvářit se před nimi, že jsem v pohodě, každý večer, když jsem usínala, mi po tváři tekly slzy bolesti.

Nedokázala jsem se přes jeho odchod přenést. Psychicky jsem šilela a každé ráno jsem zvracela. Jídlo mi nechutnalo, měla jsem záchvaty přežíravosti a pak jsem dva dny nejedla, byla jsem pořád unavená a taky jsem to nedostala. Došlo mi, co se stalo.

Povedlo se mi to úspěšně tajit ještě další dva měsíce, protože to na mém těle nebylo skoro vidět a navíc jsem nosila volná trička. Samozřejmě že jsem věděla, že za pár týdnů budu muset s pravdou ven, ale to už bude příliš pozdě na to, aby mě donutili nechat si to vzít. Tohle je moje dítě a budu za něj bojovat až do skonání světa. Moje a jeho...

Ten den jsem zrovna na skypu volala s Andie. Povídali jsme si, ona se snažila mluvit o všem, jen ne o mém trápení. Náš rozchod s Loganem byl v rodině tabu. Jenomže pak se mi z ničeho nic něco v břiše pohnulo. Okamžitě moje ruka střelila k břichu a můj pohyb mě prozradil. Viděla jsem Andiein pohled. Zírala přes webkameru na mě a mě došlo, že je na zachránění situace pozdě.

„Lindsey?“ vypadlo z ní. „Ty jsi...“ Bylo mi jasné, co si myslí, a znala jsem ji moc dobře na to, abych věděla, jak moc bystrá je. „Těhotná.“

Sklopila jsem oči a bez výčitek jsem si bříško pohladila.

„Co? Kdy?“ nechápala.

„Jsem v pátém měsíci. Nikomu to neříkej, prosím tě,“ řekla jsem jí klidně.

„V pátém měsíci? A Seth a Nicole to neví?“ divila se.

„Ne,“ přisvědčila jsem.

Vyděšeně na mě koukala. „Ty čekáš... čekáš to dítě s tím Loganem?“

„Jo.“

„S tím Loganem? S tím, co odešel?“ Tohle bylo poprvé, co si dovolila mi to připomenout. „Odešel od tebe, když jsi mu řekla, že jsi těhotná?“

„Ne! On to nevěděl,“ bránila jsem ho. Kdyby to věděl, neodešel by.

„Jak jsi mohla být tak nezodpovědná?“ vyjela na mě. „Vždyť je ti sotva patnáct!“

„Je jednadvacáté století a já nežiju v celibátu,“ odpověděla jsem stejně ostře. „Ty jsi taky nebyla žádný andílek.“

„Co tím myslíš?“

„Možná jsem byla malá, ale moc dobře si pamatuju, jak jsi trávila každý víkendový večer s Alexem v pokoji,“ nařkla jsem ji.

„Ano, spala jsem vedle něj v posteli, to je celé,“ zasyčela. „A navíc jsme se znali několik let. Jak dlouho jsi ho znala ty?“

„Měsíc,“ opáčila jsem.

„Měsíc!“ vykřikla. „A hned ses s ním vyspala.“

„Milovala jsem ho!“ vyjela jsem na ni. „A jaké ty máš právo mi dávat kázání? Sama jsi nebyla jiná.“

„Ale ano, byla! Počkali jsme si.“

„Já ale čekat nechtěla,“ vrátila jsem jí zpět.

„A vidíš, jak jsi dopadla. Jsi na všechno sama,“ poznamenala.

„Jsem těhotná s klukem, kterej mě miluje. No a co?“

„Ty jsi tak naivní!“ vyprskla. „To mi prosím tě řekni, co teď budeš dělat.“

„Co by? Postarám se o dítě,“ odpověděla jsem.

„Jo? A z čeho? Máš snad nějaký peníze? A vychovávat ho budeš taky sama?“

„Já to zvládnu,“ zavrčela jsem.

Andie se na mě nechápavě dívala. Pak změnila tón. „Lindsey,“ řekla smířlivě. „Být matkou není něco, co bys mohla odložit a pak si zase vzít. Je to zaměstnání na čtyřiadvacet hodin denně. Nebudeš moct spát, nebudeš mít čas na nic jiného.“

„Já to zvládnu,“ zopakovala jsem tvrdě.

„Nemáš ponětí, do čeho ses uvrtala,“ zašeptala a vypla spojení.

Doufala jsem, že jsem se nemýlila. Věřila jsem, že moje rozhodnutí je správné. Nechtěl jsem nikomu dovolit, aby mi do toho mluvil.

Když se to dozvěděli naši, šíleli. Jejich rekace byla dost podobná jako ta Andiena. Ale ani jejich pokusy domluvit mi nezafungovaly. Uhájila jsem si to dítě přede všemi.

Všechno se změnilo, když dítě přišlo na svět. Narodil se mi krásný chlapeček, ve kterém jsem poznala Logana. Pojmenovala jsem ho Joshua, což podle bible znamenalo „Jahve je záchrana“, protože on byl moje záchrana. Zachránil moje srdce. Celé jeho jméno znělo Joshua Logan Clearwater.

Když ho poprvé viděli naši, všechna jejich zloba šla pryč. Joshua měl jakési kouzlo, kterým si každého omotal kolem prstu. Naši se mohli z nového přírůstku do rodiny zbláznit.

V prvních týdnech mi naši hodně pomohli. Zvlášť když jsem potřebovala spát. Maminka mi dokonce navrhla, že si malého vezme do opatrovnictví, abych mohla dostudovat, ale to jsem nechtěla. Přála jsem si, aby vyrůstal se mnou.

Později jsem poznala, že Andie měla skutečně pravdu. Vůbec jsem nevěděla, do čeho jsem se uvrtala. Probdělé noci, když Joshua křičel, jsem proklínala. Ale vše se naštěstí za pár týdnů uklidnilo a Joshua byl zlaté dítě. Nezlobil, ve všem mi pomáhal, takže jsme se spolu odstěhovali do malého bytečku, který mi naši koupili s tím, že až budu mít peníze, tak jim ho splatím.

Po prvním roce jeho života jsem se vrátila do školy. Zažádala jsem si o individuální plán, abych mohla být co nejvíce s Joshuou. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Školu jsem dodělala s ročním zpožděním. Rozhodla jsem se, že na vysokou zatím nepůjdu.

Roky ubíhaly a rána způsobená odchodem mé jediné lásky se velmi pomalu zacelovala. I když se Jason snažil získat si moje srdce pro sebe, nikdy se mu to nemohlo podařit, navíc Joshua ho moc nemusel. Víc času jsme trávili s Tabem a jeho synem Mattem, který byl starší než Joshua jen o rok a půl. Jeho žena Sam mi taky dost pomohla.

Začala jsem se smiřovat s tím, že už ho nikdy neuvidím. Joshua se velmi brzo začal ptát, kdo je jeho táta. Léčící se srdce se zase rozedralo. Musela jsem si vymyslet verzi, která pro něj bude přijatelná. A tak jsem si upravila jeho osud podle těch střípků informací, které mi zanechal. Vytvořila jsem z něj policistu, který zemřel při jedné ze svých akcí. Joshua ho tak aspoň měl za hrdinu. Ale jaký byl jeho skutečný osud, to jsem mohla jenom hádat...

Před dvěma hodinami mi zrovna Logan volal, ať za nimi přijedu do Hoquiamu. Myslela jsem, že ho zabiju, když mi sdělil, že si kluka odvezl pryč. Joshua byl to jediné, co jsem měla, jeho ztrátu jsem si nedokázala představit ani v tom nejhorším scénaři. Byla jsem na něj fixovaná stejně jako on na mě.

Do Hoquiamu jsem dorazila krátce po druhé hodině odpolední a oba už na mě na nádraží čekali. Balvan, který tížil moje srdce v Joshuově nepřítomnosti, najednou spadl. Umačkala bych ho ve svém náručí. Pozdravila jsem Logana a vyrazili jsme společně na jejich pokoj.

Rozhlédla jsem se po jejich příbytku; naproti dveřím stála širší postel, nalevo byl žlutooranžový gauč, napravo menší dřevěný stůl a za ním menší kuchyňka. Přemýšlela jsem, kde asi budu spát.

„Spát budu na gauči, neboj,“ řekl, jako by mi četl myšlenky.

Joshua mi okamžitě nakázal, abych se převlékla do plavek. Na námitku, že žádné nemám, mi Joshua přinesl sáček. Podívala jsem se dovnitř a vytáhla jsem světle modré plavky. Jejich střih byl obyčejný, ale právě ta jednoduchost se mi na nich líbila. Na konci šňůřek na zavazování byly dva dřevěné korálky.

„Líbí se ti?“ ptal se Joshua.

„Jo,“ usmála jsem se na něj. „Jsou moc pěkné.“ Pak jsem se s vděkem podívala na Logana. „Děkuju.“

„Není zač,“ odvětil takovým smutným tónem. Přemýšlela jsem, co se mu asi honí hlavou. Proč byl tak zvláštní?

Počkali na mě venku, zatímco já se převlékla do letních šatů. Společně jsme vyšli na pláž, rozložili jsme ručníky a Joshua hned vyběhl k moři. Logan měl pravdu, mohl se z moře zbláznit a já si toho doteď nevšimla. Podívali jsme se s Loganem na sebe. Očima jsme se dohodli, že za ním poběží on. Přetáhl si tričko přes hlavu a já jsem pomyslně slintala nad jeho božským tělem. Jestli se cokoliv změnilo, tak tohle ne.

Později jsem za nimi došla do vody, abychom si spolu pořádně zařádili. Když se mě Logan dotýkal, cítila jsem v každé buňce mého těla vzrušení z jeho horkých prstů. Celou tu dobu, co byl pryč a já jsem si o něm snila, jsem se nedokázala ani přiblížit k tomu, jak moc dokonalý byl. Každý záhyb jeho těla, každý jeho pohled, jeho slova...

Když mě večer pozval na skleničku, toužila jsem po tom tam jít, ale zároveň jsem nechtěla nechat Joshuu samotného na pokoji. Nakonec jsem ale souhlasila, oblékla jsem si černé šaty, které jsem měla na zkoušce, a sešla jsem za ním do přízemí.

Jenomže už po pár slovech se to celé zvrtlo. Tohle jsem nechtěla, byla jsem možná až příliš ostrá, ale věděla jsem, že dokud si to všechno nevyříkáme, nikdy se z tohohle stavu nehneme. Ale když mi řekl, že se vlastně ani nejmenuje Logan a že na žádnou stáž neodjel, připadalo mi, jako bych těch celých sedm let žila v jedné velké lži. Že jsem truchlila pro někoho, kdo ani neexistoval.

Chtěl mi to všechno vysvětlit a když pak začal, i přesto, že mě to bolelo, pokusila jsem se ho vnímat. Najednou se mi otevřel, viděla jsem, jak moc se trápí, všechny ty pocity měl napsané ve tváři jako v otevřené knížce. A já z ní jen četla...

„Ty nevíš, co jsem,“ zašeptal pak zlomeně.

„A co jsi?“ optala jsem se ho stejně tiše.

„Zrůda,“ vyřkl to hnusné slovo a hleděl mi při tom do tváře, jako by mi chtěl dokázat, že mluví pravdu.

On nikdy nemohl být zrůda. Ne on! Ani myši by neublížil. „Slyším tvoje srdce,“ položila jsem opatrně dlaň na jeho mužnou horkou hruď, „někdo, kdo má srdce, nemůže být zrůda.“

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Luke Black - 27. kapitola: