Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 26. Vzpomínky, co však po nich udělám?

18.10.2009 (16:45) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1321×

Podívala jsem se za tím křikem, Ben ležel nehybně na druhé straně ulice. Bylo mi jedno, že okolo mě pobíhá banda upírů, teď mi šlo jen o Bena – mého přítele, o kterého jsem se mohla opřít po Edwardově zhypnotizování. Vždy mě chránil a chtěl, abych byla v pořádku a teď ho nějaká ta obluda vysála? Ne, takhle to nesmí dopadnout prostě ne.
Rozeběhla jsem se za Benem a přes slzy jsem pomalu nic neviděla. Všechno mi bylo ukradené, v hlavě mi znělo jen – Ben! Sice jsem Bena nemilovala, tak jako Edwarda, ale i tak jsem si bez něj svůj život nedokázala představit.
Už jsem byla u jeho těla. Lehla jsem si na něj a ještě víc se rozbrečela. Nechtěla jsem, aby zemřel, avšak bohužel se tak už stalo. Byl pryč a já s tím nemohla nic udělat.
„Bello, pozor!“ Zakřičela Rosalie a já se otočila. Nade mnou se skláněl upír a chystal se mě vysát. Nedokázala jsem se bránit, protože jsem byla mimo z Benovy smrti. Upír mě postavil na nohy a jeho zuby prokousli kůži na mém krku. Cítila jsem hrozivou bolest, jako kdyby ze mě odcházel život.
Najednou však upíra někdo ode mne odtrhl, nejspíš to byl Emmett, jenomže v tu chvíli jsem to nevnímala. Cítila jsem palčivou bolest prostupující mým tělem. Nemohla jsem se hýbat a pomalu jsem přestávala i vnímat. Mé oči nešli otevřít a z okolí jsem slyšela jen tlumené nárazy, asi se stále bojovalo.
Nevím, jak dlouho jsem byla mimo. Jediné, co si pamatuji je, že jsme letěli a pak jak mě studené ruce nesly v náruči. Pak jsem najednou ležela na něčem měkkém, asi pohovce a někdo mě držel za ruku. Věděla jsem, že není možné, aby to byl Ben. Avšak tyto ruce nebyly studené jako u upírů, měli stejnou teplotu jako já.
Po chvíli jsem mohla už otevřít oči a konečně jsem spatřila, toho dotyčného. Celou dobu mě za ruku držela Esme. Když viděla, že se na ni dívám, její úsměv se roztáhl a hned mě objala. Najednou dole byly všichni Cullenovi, tedy kromě Edwarda, a všichni se se mnou hned vítali.
„Bello, jsi krásná.“ Řekla Alice, když se ke mně i s velkým zrcadlem dostala. Podívala jsem se na sebe a vážně, vypadala jsem úplně jinak. Tak nějak lépe, moje vlasy byly dlouhé, oříškovo-hnědé. Oči trochu načervenalé, má postava úplně jako nějaké modelky a to není všechno.
Zkusila jsem vstát, abych vyšla na sluníčko. Jenomže každý pohyb jsem udělala rychleji než normální upír. U dveří jsem byla během dvou sekund a vůbec to nešlo zpomalit. Jak bylo vidět, i Carlisle se divil a Emmett měl pusu údivem do kořán.
„Zkus si dát s Alicí závod k tvému domu a nazpátek.“ Promluvil a pak závod Carlisle odstartoval. Běžela jsem podle instinktů a právě díky tomu jsem nenarazila do žádného stromu. Běh jsem si moc neužila, protože svou rychlostí jsem byla za dvacet sekund u svého domu. Alici jsem potkala až při cestě zpátky, když byla v půlce cesty ke mně. Bylo jasný, že závod vyhraji, tak jsem trochu zpomalila, ale ne zas tolik.
„Oh, tak to jsem nečekal.“ Ozval se Jasper, protože i on byl jednou novorozený, avšak nikdy takovou rychlost neměl. Vlastně žádný novorozený takhle neběhal. Možná to zapříčinilo i to, že jsem byla lovec. Šla jsem si o tom promluvit s Carlislem do jeho pracovny, kde jsem mu řekla své myšlenky. On si chvíli něco brumlal pod vousy, jak se říká. A až teprve po pár minutách promluvil.
„Také jsem nad tím přemýšlel a myslím, že je to velmi pravděpodobné. Jako lovec jsi měla skoro stejnou rychlost jako upíři a také nějaké jejich schopnosti. Řekl bych, že ty se ti teď zdokonalí a budeš tou nejmocnější upírkou. Nejspíš tě také budou chtít Volturiovi, ale pokud s nimi nebudeš chtít, můžeš je zastrašit. Jenom jedna věc je zvláštní, když nad tím přemýšlím.“ Dívala jsem se na něj udiveně: 1. Já a nejmocnější upírka? 2. Jaké mám schopnosti po upírech? 3. Co je na mě divného?
Nejspíš na mě viděl můj udivený výraz, proto začal vysvětlovat: „Víš, Bello. Tvoje oči nejsou pro upíry normální. Asi sis nevšimla svých očí co? Mají černou barvu, což upíři nemývají. Jsi upír, to vím jistě, jen mi dělají problémy tvé oči. I Jasper si toho všiml a ten si myslí jednu velice pravděpodobnou věc, jsi smutná. Poslední dobou se toho tolik událo, že to moc zasáhlo tvé srdce, které vysílá smutek přes tvé oči. Nezmění se to, to vím jistě, jelikož proměna byla už dokončena, zůstaneš takto napořád. I když já vlastně zapomněl na jednu z tvých schopností – přeměna vzhledu. No uvidíme, které ti zůstali.“
Byla jsem z toho rozhovoru, mimo a taky díky němu mi došlo, že jsou všichni mrtvý a nebo daleko. Nemohla jsem zůstat v Carlisleho pracovně, chtěla jsem být sama. Vyběhla jsem z domu a ani Alice mě nezastavila, no však jak by také mohla, že?
Nevím, jak daleko jsem byla od Cullenů, když jsem se zastavila. Jediný, co jsem zahlédla, bylo jezírko a malá louka. Naprosto jsem ignorovala okolo, byly pro mě jen důležité vzpomínky.
Lehla jsem si tedy do trávy a začala vzpomínat na ty nejdůležitější. Charlie, můj táta, jak mě mohl opustit? Proč ta zlá upírka navedla Edwarda zrovna na něj? Vždyť Charlie byl důležitý nejen pro mě, ale také pro město. Všichni ho tu milovali a nejvíc já. Táta, kterého jen tak nikdo nenahradí. Pamatuji si, jak jsem se sem vrátila. Skočila jsem tátovi okolo krku a on mě přivítal slovy: „Bellinko, jak rád tě zase vidím“ Táta nerad mluvil a ani ten den nezklamal, i když jsem si myslela, že bude mít tolik otázek. Bude mi chybět a ani se nedá vyjádřit, jak moc.
Další ránou byl Ben, který zemřel také díky mě. Nebýt mě nepřijel by sem, aby nechránil mě a Edwarda, což se mu přeci jen nepovedlo. Našla jsem v Benovi útěchu, když se to stalo Edwardovi. Chovala jsem se jako mrcha, když jsem ho líbila a říkala, jak ho miluji. Jenomže když se na to koukám zpětně, nelhala jsem. Milovala jsem Bena, nevím, jestli jako bratra, kamaráda nebo něco víc. Jedno však vím určitě, díky němu mi bylo i trochu jedno, že Edward už nebyl se mnou. Za to jsem Benovi vděčná a to moc.
Největší bolest mi však způsobil odchod Edwarda, mojí lásky. Kdybych já blbá nešla s ním na lov, nemusel by odjet do Volterry, aby mě přeměnil zpátky z upíří pumy na člověka. Tam na něj nasadili tu upírku, kterou tak nesnáším. Od doby, kdy přijel z Volterry, se choval den ode dne divněji. Až jednoho dne málem přizabil Charlieho a pak to líbání s Jessicou. Jenomže také mi dával znamení, že mě stále miluje. Například u Jess doma: „Bello, miluji tě. Někdo však nechce, abychom byly spolu.“ Vyhrkl najednou, jako by mu nezbývalo mnoho času. Divila jsem se, co to do něj zase vjelo, byl jiný.
„Já mám ale Bena a ty Jessicu.“ Řekla jsem mu, jako by to nevěděl. Vždyť to právě s ní byl teď v posteli.
„Ano máš Bena, a proto se ho drž. Ochrání tě, přede mnou. Neposlouchej, co říkám, když mám černý oči.“ Po jeho slovech mě políbil, ale já se snažila odtáhnout. Podívala jsem se do jeho očí, najednou zase cvakli uprostřed polibku. To bylo, když se vymanil z vlivu té upírky. Já už to bez něj nevydržím, musím ho dostat zpátky, no to se však nestane. Volturiovi jsou mocní.
Nechci žít s tím, že Edwarda nebudu moci nikdy mít. Musím to všechno ukončit, díky mě lidé umírají a nebo opouštějí rodiny.
Najednou jsem byla už rozhodnutá, musím se zabít! Doběhla jsem k nám domů, kde jsem vazal sirky a hodila je na zem. Celý pokoj začal hořet a já stála uprostřed a sledovala ten oheň okolo. Když najednou se mi zamotala hlava a já dostala vizi. Vizi, ve které byl Edward v cele a vykřikoval, že miluje jen mě na cizí upírku. Najednou mi to došlo, vždyť já jsem nejmocnější upírka, já ho dokáži zachránit. Jenomže hořel již celý pokoj a plameny postupovali ke mně. Dokonce už i shořela fotka se mnou a Edwardem.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 26. Vzpomínky, co však po nich udělám?: