Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 25. Lov...skončí dobře?

25.09.2009 (22:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1602×

Už dva týdny jsme byli s Benem, Rosalií a Emmettem na lovu upírů. Dávala jsem do toho vše, protože jsem měla hrozný vztek. Vždyť můj otec už není a to jen mou chybou. Kdybych se nestala lovcem, nic by se nestalo. Kdybych nepřijela do Forks, táta by žil. Kdyby… Těch kdyby bylo. Díky Benovi jsem to ale jak štakš zvládala. Emmett pořád dělal nějaký legrácky a Rosalie..? Ta se ukázala jako pravá kamarádka.
Sice na mě byli většinou naštvaní, neboť jsem skoro všechny upíry zabila sama, no ale co už. Dnes máme jet lovit do New Yorku. Alice nám volala, že je tam nebezpečná partička čtyř upírů. Tam by si měli zalovit i ostatní.
Ještě ke všemu nám i štěstí přálo. Zrovna v New Yorku dneska bylo zataženo, takže se nebude muset Rose s Emmem schovávat. Na lov vyjdeme asi až k večeru, jelikož tato banda chodí jen do temných uliček. Se všema jsme se domluvili, že já budu návnada. Budu se procházet po uličce s názvem Dark time, tam by měli dnes být. Ostatní budou odemě sto metrů. Na takovou by je novorozený neměli cítit.
„Co kdybychom šli do obchodu pro nějaký sexy oblečení? V té skupince budou jen samý chlapy. Takhle po tobě půjdou líp.“ No jasně. Hned jakmile jsme přiletěli, hned jsme museli do obchodu. Celá Rosalie.
„No proč ne? Alespoň zabijeme čas.“ Nebavilo mě čekat v hotelu na noc, kdy chodíme zabíjet. Lepší byly dny, kdy nesvítilo slunce. To jsme všichni čtyři něco podnikali. Dnes to budou nejspíš nákupy.
„NE! Bella nikam nepůjde. Nechci, aby okukovali mojí lásku nějací zabijáci.“ Ozval se Ben, který samozřejmě nesouhlasil. Dokonce mě chytil okolo pasu. Nejspíš si myslí, že ho budu poslouchat. Ať si klidně píská, já na nákupy stejně půjdu.
„Lásko, já na nákupy půjdu, ať se ti to líbí nebo ne.“ Řekla jsem mu a hluboce se zadívala do jeho hnědých očí. Už už chtěl protestovat, když v tom jsem ho začala vášnivě líbat, takže se ani nezmohl na slovo.
„Fajn, tak běžte na nákupy. Ale my s Emmem zůstaneme v hotelu a probereme ještě jednou strategii. Mohli bychom i zavolat Jasperovi.“ Vždycky jsem nad Benem v hádkách vyhrávala. Nebyl jako Edward, s kterým byly hádky nekonečné, avšak i zábavné. Edward… jak mi tenhle kluk chybí.
„Bello, je ti něco..?“ Nejspíš si všichni všimli mého smutného výrazu. Tak abych odvedla pozornost jinam, vytáhla jsem z kabelky kreditu a můj úsměv se roztáhl.
„Jde se nakupovat!“ Vykřikla jsem a vystoupila s Rose z taxíku. Ještě jsem políbila Bena na tvář a zmizela v prvním obchodě.
Rosalie nadšeně kupovala různé oblečení, zatím co já stále přemýšlela o večerním lovu. Měla jsem takový divný pocit, jako by se něco mělo stát – něco hrozného. Rosalie nejspíš prokoukla můj ustaraný pohled, proto mě zasypala hromadou oblečení, kterou jsem si měla vyzkoušet.
„Ale Rose, vždyť mě stačí tričko a sukně.“ Rosalie však byla neoblomná. Jak koukám, už jí Alice nakazila úplně. Kdyby se Edward nezměnil a já s ním stále byla, nejspíš bych už byla nakažená taky.
„Fajn, jdu si to vyzkoušet.“ Řekla jsem poraženě a vešla do kabinky. Tu „malou“ hromadu jsme si roztřídila na hořejší a dolní část. První jsem si na sebe oblékla kalhoty a trika s dlouhým rukávem, které jsme hned poté zavrhli. Pak přišli na řadu sukně. Bylo jich nespočet a mnoho z nich se mi líbilo, jenomže ani jedna nebyla pro naši akci dobrá.
Asi hodinu jsem chodila z kabinky zpátky do ní. Prodavačka po nás už koukala jako na blázna a spousta zákazníku, hlavně mužské části, ze mě nemohla spustit oči. Některý z nich vypadali, jako by mě svlíkali pohledem. Celkem se mi to hnusilo, no avšak nic nadělat sem s tím nemohla.
„To je perfektní.“ Zvolala Rose po mém stém převlečení. Ostatní se k ní přidali a nadšeně tleskali. Sice jen páni, protože dámy nad mým oblečením kroutily hlavami, ale hlavní je, že na naší akci se to bude hodit.
Podívala jsem se do zrcadla v kabince a pořádně se prohlédla. Měla jsem na sobě černou síťovanou minisukni, krátký černý top, na kterém byl červený sprostý obrázek. Už teď, i když sem nebyla moc namalovaná, jsem mohla jít šlapat na silnici.
„Musíme k tomu ještě něco dokoupit.“ Vyjekla Rose, když platila. Vešli jsme do druhého obchodu a tam se hned rozběhla k podvazkům. Jedny černé popadla a šla zaplatit.
„Měli bychom jít už do hotelu.“ Vzpomněla jsem si na Bena a hned se mi zastesklo. Chtěla jsem být už u něj. Sice se na něj netěším jako na Edwarda, ale Bena mám hrozně moc ráda. Otázkou pro mě byla jedna věc – miluji ho?
„Jo, Emm už určitě vymýšlí nějakou blbost. Zastavit ho bude těžký, jak jinak.“ Zhrozila se Rose a stopla taxíka. Pořád na řidiče hučela, aby jel rychle. Nakonec ho vykopla a jenom mu řekla adresu místa, kde bude taxík stát. Pak se sama rozjela maximální rychlostí a do pěti minut byla před naším hotelem.
„Jenom odvezu taxík na tamtu adresu a do dvou minut jsem zpátky.“ Aniž bych to nějak postřehla, tak zmizela. Vážně jela dost rychle. Na chodníku jsem stála sotva půl minuty a už se okolo mě shromažďovala podivná partička kluků, raději jsem rychle zapadla do hotelu.
„Čau kluci.“ Pozdravila jsem je, když sem vešla do bytu. Byl hrozně veliký – obývák, kuchyně s jídelnou, dva pokoje a dvě koupelny. No však jsme si takový luxus mohli dovolit.
Chtěla jsem se jít pozdravit s Benem, jenomže jsem ucítila Rosalii. Otevřela jsem jí a ona byla úplně zdrcená.
„Copak se stalo?“ Zeptala jsem se a ona mi podala papír. Musela zaplatit pokutu za rychlou jízdu a ukradení taxíku. Taxikář jí naštěstí nezažaloval, jen chtěl, aby mu zaplatila náhradu.
„Teď bych se ale měla věnovat Belle.“ Popadla mě za ruku a odtáhla do jednoho pokoje. Zase jsem se nemohla přivítat s Benem, to je peklo!
Oblékla jsme se do těch věcí a pak mě začala Rosalie líčit a česat. Nakonec jsem vypadala jako šlapka – na černo zmalované oči a vyčesané vlasy nahoru.
„Vypadáš perfektně pro naší akci.“ Pochválila můj vzhled Rose a já šla za klukama. Emmettovi spadla čelist a za to si zasloužil pohlavek od Rosalie. Zato Ben načal rudnout zlostí.
„Lásko, sluší ti to, ale takhle nikam nepůjdeš.“ Pak jsem se s Benem začala hádat. Nakonec jsem přeci jenom vyhrála a on za to dostal nejvášnivější polibek, který jsem byla schopna dneska dát.
„Měla bys už jít.“ Oznámil mi Emm a já se vymanila z Benova objetí. Vylezla jsem oknem na střechu a odtamtud skákala z jedný střechy na druhou. Naštěstí byla dneska tma, takže mě nikdo neměl zahlédnout. Když sem byla skoro u určené ulice, seskočila jsem z domu a šla tam co nejpomaleji.
Najednou jsem už stála před tou ulicí. Raději jsem proto nasadila vystrašený obličej. Vešla jsem do té ulice a ucítila jsme ty zrůdy. Abych je ještě víc navnadila, jakože jsem zakopla, a pak se u mě ukázali.
Bylo jich víc, než jsme čekali – patnáct zdatných chlapů. Jeden ke mně přišel a roztrhl mi tričko jedním tahem. Musela jsem ještě chvíli hrát bezbrannou, tak jsem začala křičet o pomoc.
„No tak krasotinko, neřvi! Máš to marný.“ Ozval se další z té party a přešel ke mně. Nejdřív mě chytl za krk, ale pak mě začal osahávat a to se mi vůbec nelíbilo. Popadla jsem ho za tu ruku a utrhla mu jí. Všichni se divili, a pak se u mě ukázali ostatní. To začala teprve pravá bitka.
Všude okolo mě lítaly hlavy, ruce, nohy a další kusy těla. Najednou jsem zaslechla křik. Ten hlas jsem moc dobře poznala – Ben!

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 25. Lov...skončí dobře?: