Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů- 20. Prokleté šaty! Najdu lepší?

14.09.2009 (14:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1543×

„Bene, zlato.“ Řekla jsem, když všichni konečně přestali jásat. „Dnes jedem s Alicí a Rose do města. Koupit šaty, ke kadeřnici a tak. Znáš to, no vlastně zas tolik neznáš.“

„Hej, ale my s Emmettem a Jasperem jedem taky do města pro oblek.“ Bránil se Ben a to už nikdo nevydržel a přes celou jídelnu jsme se začali smát.

„Uvidíme se večer.“ Dala jsem mu pusu na rozloučenou a vyšla z jídelny s Rose na hodinu tělocviku. Stále jsme ještě měli suplování, po vyhození Dickový (2. kapitola) se rozhodli nám dát chvíli klid. Takže kluci hráli fotbal a my holky si lakovali nehty, prohlíželi časopisy nebo hodnotili klučičí těla.

„Půjdeme támhle do rohu, potřebuji si s tebou promluvit a nechci, aby nás někdo slyšel.“ Rosalie mluvila velmi naléhavě, bylo mi to nějaké divné. Asi si chce promluvit o Edwardovi. Zrychlila jsem krok, protože kluci už hráli a my procházeli mezi nimi.

„Tak Bells, mám jednu hrůzostrašnou novinu, kterou jsme ti s Alicí měli říct až ve městě, jenomže já to nevydržím.“ Rose se tak klepala, že jsem jí objala a ona začala tiše vzlykat.

„Co se děje?“ Mluvila jsem velice potichu, protože zrovna k nám přiběhl jeden z kluků pro míč.

„Edward zítra požádá Jessicu o ruku. Před všemi!“ Úplně se zhrozila, nechtěla bych jí vidět, když se o tom dozvěděla.

„On to dělá, aby vás naštval. A jak koukám, tak se mu daří perfektně. Ukaž mu, že tě nic takového nerozhodí.“ Snažila jsem se jí dostat zpátky do pohody, přeci jen Rosalii jsem nikdy takovou neviděla.

„Díky Bello. Jsi stejná jako Alice, říkala mi něco podobného.“ Zářivě se na mně usmála a už byla celkem i v klidu. „I když mě hlavně štve, že ten den by měl patřit jen tobě a Benovi. Dokážu si představit, jak tě to zasáhne.“

„O mě se neboj, navíc mám Bena a toho z celého srdce miluji. Připadá mi to, jako bych ho znala věky.“ Přiznala jsem se a cítila, že rudnu.

„To věřím, moc vám to sluší. Navíc oba jste lovci.“ Rose měla pravdu, i mezi lidmi ve škole se šeptalo, jak nám to sluší.

„Měla bych se ti s něčím svěřit.“ Chystala jsem se svěřit se jí s věcí, která mě trápí pár dní. „Za týden až skončí škola, odjedeme s Benem lovit. Vrátíme se až za dva měsíce, kvůli škole, ale to vůbec není jistý.“

Chvíli se na mě smutně dívala a pak mě objala. „Bells, budete nám chybět. Jste pro nás rodina. Není možný, abychom někdo jeli s vámi? Můžete se při tom zranit nebo něco.

Měla pravdu, bylo by dobré mít někoho navíc, ale nemohli by jet všichni – maximálně čtyři. Kdyby nás bylo moc, mohli bychom na sebe upozornit.

„No někdo by jet mohl, ale jen dva.“ Pak jsem jí vysvětlila proč a trochu zasvětila do světa lovce. Určitě bude jedna z těch, kteří budou chtít jet.

„Večer si o tom promluvíme se všema z rodiny.“ Když Rose myslela rodinu, neměla už na mysli Edwarda a to mě trochu trápilo.

Při pomyšlení na Edwarda jsem ucítila závan jahod. Podívala jsem se, dokud ta vůně jde. A hádejte, kdo stál mezi dveřmi? Edward!

„Swanová má jít se mnou do ředitelny!“ Zařval přes celou třídu a my s Rose jsme si vyměnili ustaraný pohledy. Šla jsem tedy raději za ním, protože pořád vyřvával a přestal až, když jsem byla přímo u něj.

Z tělocvičny jsme vyšli mlčky, až teprve pár metrů od tělocvičny se do mě pustil.

„Nedovolím, abys ty s Barnesem vyhrála.“ Začal a já se bála toho, co mě v ředitelně čeká.

„Možná nedovolíš, ale to se ještě uvidí.“ Vrhla jsem na něj nenávistný pohled, avšak tomu se on jenom zasmál.

„Výhru máme s Jessičkou jasnou.“ Sdělil mi a znovu se smál. Jeho smích se rozléhal po chodbách, jenomže nikdo nevyšel ze třídy zjistit, co se děje. Pak mi to došlo, jsme v části školy, která se opravuje, a zrovna dneska mají dělníci volno.

„Proč jdeme tudy?“ Odpověď jsem nedostala, pořád se smál a pak mě popadl. Odtáhl mě do jedné ze tříd, která byla už opravená. Tam se mnou hodil o lavici, která se rozpůlila a já se o ní pořezala.

„Ach.“ Nasál vůni krve a rozběhl se ke mně. „Ještě jí proteklo málo.“ Zašeptal a foukl mi do vlasů. Pak mě za ně chytl a vytáhl nahoru. Strašně to bolelo a já měla chuť řvát, ale udržela jsem se.

„Slečna Swanová ať se neprodleně dostaví do ředitelny.“ Ozvalo se z rozhlasu, a když jsem zaslechla své jméno, došla mi to – jsem lovec. Mám přeci nějaké schopnosti.

Lehce jsem se mu vytrhla a kopla ho veškerou silou do rozkroku. Naprosto se z toho složil a to byla moje příležitost. Vyběhla jsem ze třídy, přeci ho nemůžu jen tak ve škole zabít, to by se na mě hned přišlo. Pořád jsem se otáčela, kdyby náhodou za mnou běžel, když v tom jsem narazila do něčeho tvrdého.

„Emmettem!“ Zařvala jsem radostí a objala ho. „Co tady děláš?“

„Bello, bál jsem se, že tě Edward zabil. Alice mi napsala SMS, abych se šel po tobě podívat, že vidí, jak tě Edward mlátí. Avšak pak už nic. A když jsem byl na cestě sem, tak mi volala Rose, že tě měl Edward odvést do ředitelny, ale pak se ozval rozhlas.“ Vysvětlil mi a já byla těm třem moc vděčná. Bylo hezké, že se o mě někdo bojí.

„Emme, měl bys jít dál odemě – krvácím.“ Odstrčila jsem ho od sebe, ale on jen vytáhl čistý kapesník a zavázal mi to. Pak mě doprovodil do ředitelny, aby se přesvědčil, že na mě Edward už nezaútočí.

„A slečna Swanová. Jste tu celkem brzy.“ Přivítal mě ředitel a já si jí hned všimla. Vedle něj totiž stále paní Dicková.

„Tady paní profesorka žádá, abych jí přijal. Dokonce by se vám ráda omluvila.“ Kývl ředitel na Dickovou a na mě mrkl.

„Slečno Swanová moc se vám omlouvám. Asi jsem to trochu přehnala, slibuji, že s vámi budu jednat jako v rukavičkách.“ Omluvila se mi a dokonce mě objala. Heh, přemýšlela jsem, co má v úmyslu.

„Asi vaší omluvu musím přijmout, tak fajn. Omluva byla přijata.“ Řekla jsem a pak nás ředitel vyhodil. Šli jsme mlčky do tělocvičny až u ní Dicková promluvila.

„Ty čubko, myslíš si, že se jen tak vzdám. Dicková se nikdy nevzdává a je zpátky.“ Vykřikla, až všichni z tělocvičny vyběhli. Ve tvářích měli zděšený pohled, hlavně Rosalie jak jsem koukala.

„Tak Swanová, co kdybychom si trochu zaběhali. Deset koleček na zahřátí by vám mohlo stačit.“ Tentokrát jsem se nezmohla na protestování, protože jsem byla vyčerpaná díky Edwardovi.

„Bella nikam nepůjde!“ Vyběhla z řady lidí Rosalie a stoupla si mezi mě a  Dickovou.

„Takže i Cullenová protestuje. Nemysli si, že když je tvůj tatíček ve městě tak oblíbený a přispívá tučnými penězi na školu, tak já se k tobě budu chovat, jako k princezně. To ne.“ Řekla a vytáhla bič, začala jím šlehat okolo sebe, až vytrhla Rosalii tři vlasy.

„Teď si dáte každá deset koleček a ne že se budete flákat. Jinak Cullenová pozdravuj svého bratříčka, to díky němu jsem tu.“ Mrkla na nás a pak už jen flákla bičem a my se rozběhli. Takže díky Edwardovi je tu, to si s ním ještě vyřídím.+

LOVEC UPÍRŮ - 20. Prokleté šaty! Najdu lepší?

Jednu hodinu tělocviku jsme s Rose přežili v pohodě, ale tu druhou vůbec. Vůbec nám Dicková nedala pauzu a to jsme měli nárok na přestávku, kterou nám samozřejmě zakázala. Když přišla Alice, která měla druhou hodinu tělocviku s námi, Dicková jí hned nakázala padesát kliků. My jsme dostali stejnou várku a tak jsme zatím nenápadně, aby Dicková neměla kecy, vymýšleli plány proti Edwardovi.

„Hej Swanová neflákej se! Nebo si dáme po škole maratón.“ Jednou nás přeci jen nachytala a všechno jak jinak svedla na mě.

Když konečně skončila hodina, která se protáhla o deset minut, všichni s radostí vyběhli ven. No, i když nevím, jestli to byl běh, když nikdo už skoro nepobral dech.

„Já asi zhubla pět kilo.“ Řekla jsem v šatně, když jsem se prohlížela v zrcadle. Sotva jsem mohla hýbat rukama a to jsem lovec, co potom ti ostatní – normální lidé.

„To mi povídej, já asi deset.“ Ozvala se Angela, taková školní šprtka. Vždy vše věděla, uměla a všem lezla do zadku. Avšak někdy byla fajn, zvlášť v takových chvílích, kdy Cullenovi nemohli do školy kvůli sluníčku, a já se cítila osamělá. Angela je strašně ukecaný člověk, proto jsem si ani nevšimla, že moji přátelé chybí.

„Měli bychom jít, musím se stavit doma a napsat Charliemu vzkaz.“ Rozhodla jsem, když jsme se já ani Rose s Alicí ještě neměli k odchodu.

„Máš pravdu, jdeme!“ Zavelela Alice a my vyšli k autu. Jeli jsme jejím Porschem a díky tomu jsme byli ani ne do tří minut u mě před domem.

„Počkejte tady, napíšu mu jen vzkaz.“ Šla jsem do domu a na dveřích byl přilepený vzkaz:" Lásko, dnes se sejdeme večer u Cullenů. Vím, co chcete probrat, Emmett se mi svěřil. Posílám ti pusu, Ben.“

Holky se nejspíš divili, proč jsem se zastavila u dvéří. Cítila jsem jejich přítomnost za svými zády. Otočila jsem se a ony dvě se usmívali.

„Já ti tak Bena závidím, i když za Emma bych ho neměnila.“ Mrkla na mě Rose a Alice se začala na celý kolo smát. Raději jsem šla dovnitř, protože by se stále rozplývali nad tím, jak jsme s Benem krásný pár.

Popadla jsem v kuchyni tužku a papír. Napsala jsem pak tátovi krátký, ale výstižný vzkaz: „Jedu s Alicí a Rose do města na nákupy. Pak u nich přespím. Kdyby něco, zavolej. Bella.“

Vzala jsem si kabelku a šla za holkami ven, oni stále stáli na jednom místě a měli na tvářích andělské úsměvy. Rose držela v ruce vzkaz od Bena a s Alicí se do něj stále dívali. Vytrhla jsem jim ho z rukou a ty dvě se na mě ukřivděně podívali.

„Ale je to od Bena hezký.“ Prolomila ledy Alice a já ty dvě raději nastrkala do auta. Jeli jsme zase Aliciným autem, ale tentokrát jela pomalu.

„Zapni rádio.“ Zavolala na ní Rosalie ze zadu a Alice hned spustila mou oblíbenou stanici. Zrovna tam hráli Miley Cyrus – Climb.

Všechny jsme si začali zpívat: I can almost see it.

That dream I'm dreamin

But there's a voice inside my head saying you'll never reach it.

Every step I'm taking.

Every move I make feels

Lost with no direction.

My faith is shakin.

But I,I gotta keep tryin.

Gotta keep my head held high.

There's always gonna be another mountain.

I'm always gonna wanna make it move.

Always gonna be an uphill battle

Sometimes I'm gonna have to lose.

Ain't about how fast I get there.

Ain't about what's waitin on the other side.

It's the climb…..

A když okolo nás projížděla parta kluků, obdivně hvízdli. My se na ně usmáli a dál se věnovali své písničce.

„Vystupujeme!“ Zařvala Alice před jedním nóbl obchodem. Ve výloze měl samé drahé, ale krásné šaty. Alice se tam hned rozběhla a my s Rose jsme si vyměnili udivené pohledy.

„No, co? Víte jak ujíždím po nakupování.“ Připomněla nám Alice a my naráz kývli. Jako střela pak vběhla do obchodu a my dvě jsme šli poslušně za ní.

Začali jsme se prohrabovat mezi hromadou šatů, které byly ve slevě, jenomže ani jedný z nás se nelíbily. Šli jsme se podívat na ty dražší šaty. Zrovna jsem držela v ruce světle modré šaty, když v tom jsem je zahlédla. Byly vzadu v rohu, nevšimla bych si jich, kdybych neměla skvělý zrak, protože okolo nich tma. Šla jsem k nim blíž a v tom si mě všimla prodavačka.

„Jsou krásné co?“ Zeptala se mě a já jen omámeně kývla. Stále jsem se na ně musela dívat, naprosto mě omámily.

„Kolik stojí?“ Podívala jsem se na prodavačku a ta se mračila. Asi museli být hodně drahé.

„Jsou to ty nejlevnější šaty tady. Nikdo si je nechce koupit, říká se totiž, že ta látka je prokletá. Měla je na sobě jedna dívka na svatbě své sestry a zrovna na té svatbě zemřela.“ Prozradila mi prodavačka, ale já tady těm věcem vůbec nevěřila.

„Mohla bych si je vyzkoušet?“ Prodavačka se na mě podívala jako na blázna, ale já si byla jistá, ty šaty chci.

„Jste si jistá?“ Bylo mi divný, že ten její hlas zní tak záhadně.

„Ano jsem.“ Odpověděla jsem jí a pak ty šaty sundala. Když jsem se jich dotkla, projel mnou elektrický proud a já spadla.

„Jste v pořádku?“ Strachovala se prodavačka. V tu chvíli k nám přiběhla Alice a později i Rose.

„Jo, je to dobré. A s těmi šaty jsem si to rozmyslela.“ Řekla jsme prodavačce a šla se s Alicí podívat na jiné šaty. Znovu jsme se prohrabovali mezi tunou krásných šat. Jedny růžový, druhý meruňkový a další, další a znovu další.

„Bells, ty jsou přesně pro tebe!“ Zvolala Rose, když už obě měli vybráno. Mávala na mě bílými šaty. Vypadali mnohem lépe než ty „prokleté“. Popadla jsem je od Rosalie a šla si je vyzkoušet. Padli mi skvěle a vypadala jsme v nich, jako nějaká princezna. Když jsem se šla ukázat holkám, obdivně zatleskali, dokonce i prodavačka.

„Bacha, Bells, kluci.“ Vykřikla Alice a já spatřila u výlohy Emmetta, Jaspera a Bena. Ani jeden se sem nedívali, koukali se totiž na Alicino auto. Rychle jsem zalezla zpátky do kabinky a převlékla se. Když jsem vyšla, byli kluci už ve vnitř a bavili se s holkami.

Rose ke mně nenápadně přišla a já jí podstrčila šaty, aby je Ben neviděl. Chtěla jsem ho totiž překvapit. Naštěstí si mě stále nevšiml, tak jsem k němu potichu zezadu šla.

„Lásko.“ Řekl a otočil se na mě. Já úplně zapomněla, že má dobrý čich. Chytil mě okolo pasu a začal mě líbat. Pak mě ale popadla Rosalie, že už musíme jít. Moje šaty už byly v krabici, takže Ben nic neviděl. Byli celkem drahé, ale to za to stálo.

Ještě jsme měli toho tolik na práci, jít do klenotnictví, pro boty a nakonec ke kosmetičce a kadeřnici. To bude ještě den…

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů- 20. Prokleté šaty! Najdu lepší?: