Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovec upírů - 14. znovu ve škole a hned problémy 1. část

12.08.2009 (09:30) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2051×

„Tati, už musím jít. Uvolníš tu koupelnu konečně?“ Řvala jsem na tátu, když blokoval koupelnu nejmíň půl hodiny. U mě nahoře koupelna nebyla funkční, až teprve dneska přijde instalatér, proto jsme se s tátou dělili o tuto koupelnu.
„Jasně. Dej mi pět minut.“ Pět minut? Zbláznil se? Edward na mě už čeká přes čtvrt hodiny před domem.
„Ne tati. HNED!“ Už jsem měla vzteky rudé tváře, když konečně vylezl.
„Snad se nic nestalo. Mám za chvíli schůzku. To víš, romantická snídaně.“ Jo, já moc dobře vím, že je po uši zamilovaný, ale nemusí kvůli tomu blokovat hodinu koupelnu. 
Hned jakmile jsem vlítla do koupelny a podívala se do zrcadla, zděsila jsem se nad tou hrůzou. Moje vlasy trčely do všech stran. Asi za to mohla ta noční můra. Byla až moc živá. Jenomže nad tím jsem nemohla přemýšlet, Edward už na mě začal troubit, bylo na něm moc dobře vidět, že je z dneška celý nesvůj. Vzala jsem si tedy do ruky kartáč a snažila se zkrotit ty hrozivé vlasy. Po dvou minutách se mi to povedlo a moje vlasy byly stáhnuty do drdolu a všechny vlasy byly na svém místě.
Vysprchovat bych se nestihla, proto jsem popadla kartáček a vyčistila si zuby. Po té sem na sebe napatlala trochu make-upu, očních stínů, řesenky a kdybych byla už oblečená mohla bych jít. Vlastně jsem si ani neuvědomila, že jsem stále v pižamu, takže jsem vyšla v klidu ven za Edwardem. Ten se tvářil udiveně, ale já vůbec netušila proč.
„Lásko, dneska Alice nepořádá pižamovou párty, jdeme do školy.“ Řekl mi a já teprve teď pochopila, že jsem stále v pižamu. Požádala jsem ho, aby minutku počkal. A vážně do minuty jsem byla dole.
„Wau musím uznat, že růžová ti sluší.“ Po jeho slovech jsem si uvědomila, co jsem na sebe hodila – růžový přiléhavý top a bílou minisukni. Takové věci já obyčejně nenosila, ale když jsem se podívala do okénka auta, musela jsem uznat – slušelo mi to.
V autě jsme seděli mlčky, avšak často jsme se na sebe dívali a vždy když se naše pohledy setkali, šíleně to mezi námi jiskřilo. Chvílemi jsem měla pocit, že po mě Edward skočí a strhne ze mě oblečení.
„Jo to bych dost často chtěl.“ A jaj, už zase mi čte myšlenky. Bylo to šílený, když jsem před ním nemohla mít svá tajemství. Cítila jsem se, jako ani nevím, jak to popsat. Ještě ke všemu se mnou manipuloval, nic jsem mu nedokázala zapřít ani zakázat, bylo to děsné, jak mě ovládal.
„Nejedeme nějak dlouho?“ Zeptala jsem se po chvíli Edwarda, většinou jsme totiž byly ve škole hned zatím co dneska…
„No ani ne, jen mě napadlo, co kdybychom přijeli do školy později, mám i pro nás omluvenky od Carlislea, že jsme se u něj oba stavili na kontrole.“ Tomuhle se nedalo odmítnout. Zastavil u lesní chaty, kterou dlouho dobu nikdo neobýval. Vedle ní byl seník, kam mě Edward táhl.
„Vždyť budu celá od sena.“ Protestovala jsem. Vážně jsem nechtěla mít seno i za kalhotkami.
„Neboj, mám sebou deku. Dokonce dvě deky.“ Řekl to tak hrdě, že jsem myslela, že samou hrdostí praskne.
Hned jak položil deku, začal mě svlékat. Půl hodinu jsme se milovali, když v tom jsem řekla, ať přestaneme. Museli jsme jet už do školy. Začala jsem se oblékat a Edward si mě prohlížel. Nemusel se oblékat se mnou, přeci mu to zabere jen pár vteřin. Když jsem si začala přečesávat drdol, konečně se oblékal. Ani jsem nezpozorovala, že si už dal na sebe kalhoty. Byl vážně velice rychlý.
„Tak jedeme.“ Zavelel a já poslušně nastoupila do auta. Byla jsem šíleně vyčerpaná, vůbec jsme netušila, jestli ten den ve škole zvládnu. Málem jsem i v autě usnula a to je co říct.
„Musíme rychle do třídy, co teď máme? Fyziku? Jo to je ono.“ Vhrkl Edward na mě, že jsem ani skoro nezachytla, o čem mluví.
„Pan Cullen a slečna Swanová konečně dorazili. Kde jste byli?“ Pan Slim byl děsivý, ale dokázal naučit, to se mu musí nechat.
„Byly jsme u doktora. Máme tu i od něj podepsanou omluvenku. S Bellou jsme se tam srazili, tak jsme jeli spolu.“ Lhal Edward a já jenom přikyvovala. Když si učitel prohlédl omluvenky, bez slova nás poslal na místo.
Po pěti minutách nepřetržitého výkladu jsem zaslechla slabé zaklepání, ani Slimovi to neuteklo, proto zařval : „Kdo si opovažuje rušit mou hodinu?“
„Dobrý den, já jsem Ben Barnes. Jsem tu nový.“ Řekl velice přitažlivý kluk, který se nedíval po učiteli nýbrž po mě. Dokonce se na mně zářivě usmál. Když jsem se povídala na Edwarda, zdálo se, že ani nezachytl mé myšlenky. Hmmm, divné.
„Aha to jsi ty. Posaď se do zadu, je tam volná lavice. A nebo ne, do zadu si sedne Cullen, už mám stejně dost, jak se ty a Swanová vzadu na sebe culíte a vykecáváte. A ty si sedni vedle Swanový, Bene.“ Asi na Slima Ben zapůsobil, když ho oslovuje jménem. No, i když mě také ze začátku oslovoval jménem a teď pořád Swanová támhleto, Swanová tohle to.
„Jo a ještě něco,“ pokračoval Slim. „Swanová provede Bena po škole, bude ho doprovázet na hodiny po celý týden a jestli uvidím jen jedinkrát, že jde sám, budeš psát sto stránkovou esej, každý den u mě v kanceláři PO ŠKOLE! A Cullen ten bude každou přestávku, krom na oběd, chodit sem do třídy a pomáhat mi. Alespoň si dáte se Stanovou od sebe na pár dní pokoj. A jestli budete protestovat, dostanete napsat esej už teď a nebude sto stránková, ale dostanete dvojnásobek.“

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovec upírů - 14. znovu ve škole a hned problémy 1. část: