Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love trilogy - 1. kapitola

13.04.2011 (21:15) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×

EDWARD:

„Edwarde, chvátej, ať jsme tam v čas,“ poslal mi v myšlenkách Carlisle. Ano, myšlenkami. Něco byste o mně asi měli vědět, já i moji rodičové jsme upíři a někteří upíři mají dar. Já mám takový dar, že dokážu číst myšlenky, můj otec Carlisle dokáže odolávat krvi a má matka Esmé je na všechny hodná. Jestli vám přijde divné to, že to jsou mí rodičové, i přestože jsme upíři, tak vám to vysvětlím.

Carlisle se do Esmé zamiloval, ještě když byla člověk. Esmé se ho nebála, přestože věděla, kdo doopravdy je. Pak zjistili, že je má matka těhotná. Narodil jsem se jako poloupír. Poloupíři nejsou žádné výjimky, je to docela běžné. Já jsem ale nechtěl být poloupír, a tak když mi bylo osmnáct, mě otec přeměnil na právoplatného upíra. Teď už je mi přes šedesát let, ale pořád vypadám na osmnáct. 

Nechtěl jsem, aby na mě museli čekat, a tak jsem si vzal poslední věci a upírskou rychlostí jsem k nim doběhl. Věci jsem si hodil do kufru a sedl jsem si na místo řidiče. Všichni tři jsme jeli jedním autem. Jeli jsme na takový menší výlet. Otcův přítel nás pozval k sobě domů. Ovšem nebyl to jen tak někdo, byl to sám upíří král Aro. Aro a jeho dva bratři, Caius a Marcus, byli králové upířího světa. Sídlili ve Volteře, která je v Itálii. 

Carlisle mi vyprávěl, že Aro má dvě dcery. Ještě když tam otec žil, měl Aro lidskou ženu Isabellu a ta s ním čekala dítě. Bohužel při porodu zemřela. Narodila se jim dcera, kterou Aro pojmenoval Isabella. Potom si Aro našel upírku Sulpicii, která už jednu dceru měla a to Victorii. 

„Zajímalo by mě, co Aro potřebuje, že nás jen tak z ničeho nic pozval k sobě,“ přemýšlel Carlisle nahlas.
„Říkal si, že je to tvůj přítel, tak tě chce třeba jenom vidět,“ odpověděla mu s úsměvem Esmé. Carlisle pokýval hlavou, ale podle jeho myšlenek tomu moc nevěřil. Ara sice znal, ale věděl o jeho stravě a bál se, že nás bude nutit k pití lidské krve. Tyhle myšlenky ale zahnal a začal myslet na Esmé. Tyhle myšlenky jsem vidět nemusel, a tak jsem se ponořil do svých vzpomínek. 

Můj život byl hodně zajímavý. Tím, že jsem byl upír, jsem měl spoustu možností. Nemusel jsem si vybrat jeden obor, který budu studovat a pak pracovat. Mohl jsem toho zkusit víc. Měl jsem diplom z práv, vystudovanou medicínu, mohl jsem učit a spoustu dalšího. Co se týká žen, jsem měl taky spoustu možností. Každé jsem přišel velmi přitažlivý a tím, že jsem jim četl myšlenky, to bylo ještě lepší. Rozhodně jsem nebyl nějaký sukničkář, to ne. Já jsem si žen vážil, ale bylo mi přes padesát. Musel jsem se s nějakou ženou poznat trochu blíž…

Byl jsem tak zabrán do svojí minulosti, že jsem si ani nevšiml, že už jsme na místě. Chtěli jsme vystoupit, ale v tom nám bránilo slunce, které svítilo. Ne, že by nás spálilo, to ne, ale rozhodně by nás prozradilo. My na slunci totiž záříme a tady všude chodili lidé, takže by to bylo hodně nápadné. 

Najednou nám někdo zaťukal na okýnko. Ohlédl jsem se a všiml si malé upírky. Podle myšlenek to byla jedna z Volturiových a nesla nám plášť. Esmé s Carlislem se na mě podívali s otázkou v očích.
„Ta je od Ara, posílá nám plášť, abychom tady nemuseli čekat do večera,“ pověděl jsem jim. Oba přikývli a stáhli okýnko. Dívka nám tudy strčila pláště a zůstala stát před autem. Oblékli jsme si to a mohli jsme vyjít ven.

„Já jsem Jane, vy musíte být Cullenovi. Posílá mě Aro, mám vás dovést do hradu a ukázat vám vaše pokoje,“ řekla Jane.
„Moc nás těší, Jane. Ano, jsme Cullenovi, já jsem Carlisle, má žena Esmé a náš syn Edward,“ představil nás otec. Jenom jsme na sebe kývli. V jejích myšlenkách jsem ani jednou nezachytil něco, co si představují všechny ženy i upírky, když mě vidí. Byl jsem za to rád, třeba tady budu mít klid.

Kdybych jen v tu chvíli věděl, jak moc se pletu. 
Jane nás zavedla dovnitř hradu, kde na recepci seděla lidská žena a dle jejich myšlenek tady byla proto, aby se stala upírkou. Kdyby jen věděla, že se brzy stane potravou a ne upírem. Vyšli jsme do prvního patra a Jane nás zavedla k dvojitým dveřím. 

„Tady jsou vaše pokoje, oba si jsou podobný, tak je jedno, kdo si jaký vezme. Teda pokud Edwarde, nechceš spát u rodičů,“ řekla a dusila v sobě smích. Carlisle s Esmé se snažili být vážní, ale bylo vidět, jak jim cukají koutky, nakonec jsem se taky pousmál a zakroutil jsem záporně hlavou. Pak už jsem jen vplul do svého pokoje. Byl to krásný velký pokoj, který byl sladěn do tmavě modré barvy. Akorát jsem si vybalil, když pro mě přišla Jane, že mám jít do hlavního sálu. Otec s matkou už čekali na chodbě, a tak jsme rovnou vyšli. Cestou jsem cítil sladkou vůni. Nebyla to vůně krve, byla mnohem sladší než krev. Ta vůně mi přímo zpívala a já chtěl vědět, komu patří. V otcových myšlenkách jsem viděl, že tu vůni poznal, ale nevoněla mu tak jako mě. Jen se snažil vzpomenout, komu ta vůně patří. Esmé si prohlížela různé vázy a obrazy, které tady byly. 

Najednou se před námi objevily obrovské dveře, které Jane lehce otevřela. Dveře se se zaskřípáním otevřely a my se ocitli v sále. Byl to obrovský sál, všude stáli upíři, kteří se na nás hned otočili. Na druhé straně byly tři trůny, na kterých seděli králové. Aro hned vstal a šel se přivítat s Carlislem.

„Příteli, jak dlouho už jsme se neviděli?“ zeptal se mile Aro a v jeho myšlenkách byla upřímná radost nad setkáním s Carlislem a jeho rodinou. 
„Aro, už to nějaký čas bude,“ odpověděl stejně Carlisle a byl stejně rád jako Aro. 
„Koukám, že z Edwarda je už plnohodnotný upír, když jsem ho viděl naposledy, byl mu měsíc.“ V jeho myšlenkách jsem viděl sám sebe jako malé mimino. Musel jsem se ušklíbnout. 
„Ano, přeměnil jsem ho, když mu bylo osmnáct. A co tvoje rodina?“ Pořád jsem cítil tu sladkou vůni a nemohl ji dostat z hlavy. Tady jako by byla ta vůně ještě silnější, ale ten komu ta vůně patřila, tady nebyl, to bych poznal. 

„Na Sulpicii si určitě pamatuješ, její dcera Victorie a Bella, ale ta se někde zdržela,” dořekl a vrátil se zpátky na svoje místo. Docela mě zaujaly myšlenky té Victorie. Líbil jsem se jí, ale nebylo to jako u ostatních. Ji jsem doopravdy zaujal a ona se mi taky docela líbila. Všimla si mého pohledu a usmála se na mě a já jsem jí úsměv oplatil, ale nebyl jsem sám, kdo si všiml. Všichni mysleli na to, jak by nám to spolu slušelo. Najednou ale nic. Ticho. Neslyšel jsem žádné myšlenky, když se najednou otevřely dveře a do nich vešla ona. Hned jsem poznal tu vůni. Byla to Arova dcera Isabella. Byla mnohem hezčí než Victorie, a nejspíš si to také uvědomovala. Na nikoho z nás se pořádně nepodívala, jen kývla na pozdrav. 
Když jsme se chtěli vrátit do svých pokojů, Aro nám oznámil, že pořádá ples, a že jsme samozřejmě zvaní. Esmé hned začala plánovat, co si oblečeme, ale mě to bylo jedno. Nechtěl jsem tam jít, vždyť jsem ani neměl partnerku. Za celý svůj upírský život jsem nepoznal žádnou dívku, s kterou bych chtěl strávit věčnost. Esmé se na mě starostlivě usmála a myšlenkami mi poslala: „Tak pozvi Arovu dceru.” Jo, to je dobrý nápad, ale kterou?

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love trilogy - 1. kapitola: