Tak je tu další kapitolamojí povídky. Nejdřív bych Vám všem chtěla moc poděkovat za komentáře, které mě vždycky moc potěší. Tak a teď už k té kapitole. Belli se v nemocnici ptali co se stalo... vážně jim ale řeknu pravdu? A uvěří jí, když bude lhát? No, uvidíme.
01.12.2009 (15:30) • Eli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1233×
6. Kapitola
Když se zeptal, pocítila jsem touhu jim to říct, svěřit se jim se vším co se stalo... ale nemohla jsem, pořád jsem se cítila taková špinavá. Musela jsem si něco vymyslet a rychle.
"Já už si na to vlastně ani pořádně nevzpomínám. Chodím k našemu domu takovou tmavou uličkou. Většinou tam je hodně lidí ale mě skončila škola o hodinu dřív a když jsem šla tou uličkou nikoho jsem neviděla. Pak si jen pamatuju, že mi někdo přiložil k nosu a ústům kapesník. Když jsem se probrala byla jsem skoro nahá v té uličce, když jsem se zvedala cítila jsem prudkou bolest po celém těle."
Doufala jsem, že tomu uvěří. Nikdy jsem neuměla dobře lhát ale tohle se stává často. A navíc když nevím kdo to byl, nebudou to vyšetřovat a to přesně jsem potřebovala. Aby to nechali všichni být a já na to mohla zapomenout, nebo se o to alespoň pokusit.
"Bello, velice mě mrzí co se ti stalo. Myslím, že teď by bylo nejlepší kdyby sis na chvilku odpučinala tady v nemocnici." Carlisle to říkal pomalu a velmi soucitně ale já nechtěla být v nemocnici. Chtěla jsem jít za Charliem a říct mu, že se k mámě už nevrátím, že chci žít tady s ním, že tady chci chodit na střední a na všechno zapomenout.
"Já bych ráda jela za otcem. Potřebuju s ním mluvit."
"Carlisle, když dohlédnu na to, aby se Bella dostala v pořádku domů dovolíš jí odejít?"
"Ano Edwarde, pokud jí odvezeš domů a dohlédneš na to, aby odpočívala pak ano. "
Takže to znamenalo, že mohu jít domu jen když budu pod dohledem Edwarda, jedna část mě mi radila ať protestuju, ať řeknu, že se dostanu k Charliemu sama ale ta druhá chtěla vědět a tom andělovi vše. Poslechla jsem tu druhou část mého já.
"Děkuji ti, Carlisle. Takže potřebuje jen odpočívat?"
"Ne, dám jí sebou ještě nějaké prášky proti bolesti."
"Dobře."
Carlisle odešel, podívala jsem se na Edwarda a nejednou se mě zmocnil pocit strachu. V jeho očích bylo něco hrozného. Nevěděla jsem proč ale jeho oči byli tmavé jako noc.
Calrisle se vrátil a v ruce měl krabičku s prášky, podal jí Edwardovi a rozloučil se.
"Tak pojď Bello, zavezu tě domů"
"Edwarde, jestli tě to nějak obtěžuje, zvládnu to sama. Není to daleko."
"Bello, nenechám tě jít pěšky."
Hned jak to dořekl vzal mě opět do náručí. Nic jsem nenamítala, jeho dotek byl studený ale příjemný. Odnesl mě až k autu kde mě posadil na přední sedačku a přikryl mě jeho sakem."
Zavřel dveře a hned ve stejném okamžiku kdy to udělal už otvíral dveře u řidiče. Auto se rozjelo a já jen potichu seděla a dívala se na stromy.
"Bello, jak se cítíš?" V jeho hlase byla zřetelně slyšet starost.
"Jsem v pořádku."
"Musím ti něco říct."
"Ano?"
"Já slíbil otci, že se o tebe postarám což znamená, že do doby než přijede Charlie budu s tebou."
"Edwarde..."
"Bello, slíbil jsem to."
Pokřiveně se usmál a já už nic nenamítala. Až teď jsem si všimla, že jeho oči mají opět jantarovou barvu. Dívala jsem se na něj a byla si jistá, že takhle bych mohla strávit celý život, celý život být s ním a obdivovat jeho krásu."
"Bello jsme tu."
Jen jsem přikývla, nechtěla jsem mluvit protože jsem si byla jistá, že s tím knedlíkem v krku nic stejně neřeknu.
Pomohl mi ven z auta a odnesl mě až před dům.
"Nevíš kde máte rezervní klíč?"
"Myslím, že je pod rohožkou."
A on tam vážně byl. Edward otevřel dveře a postavil mě na nohy.
"Tak kam chcete odnést slečno?"
"Nikam Edwarde, mám nohy a teď je zase budu ráda chvilku používat když dovolíš."
"Jistě, omlouvám se." Smál se... on se mi vážně smál.
Šla jsem zavolat Charliemu, chtěla jsem aby věděl, že jsem přijela.
Zvedla jsem sluchátko a vytočila číslo na stanici které bylo napsané vedle telefonu.
"Chrlie Swan. Co se děje?"
"Ahoj tati, to jsem já Bella."
"Bells, kde jsi?"
"Jsem tady ve Forks tati."
"Volala mi tvá matka, prý vám shořel dům"
"Já vím, nevěděla jsem kam mám jít a tak jsem jela k tobě."
"Dobře a jsi v pořádku?"
"Ano tati, jsem v pořádku akorát po cestě ze školy mě někdo napadl, takže hned jak jsem přijela do Forks mě Edward Cullen vzal do nemocnice a tam mě vyšetřili a pustili domů pod podmínkou, že dokud nepřijedeš zůstane se mnou Edward."
Popravdě čekala jsem, že řekne hned jsem doma ale on zareagoval jinak.
"Dobře holčičko, já teď mám důležitý případ takže nevím v kolik přijedu ale Edward je dobrý hoch, postará se o tebe."
Odechla jsem si.
"Dobře tati. Buď opatrný."
"To jsem vždycky. Budu se snažit dorazit co nejdřív."
"Ahoj."
"Pa holčičko."
A tak jsem zavěsila.
"Tak jak dlouho s tebou zůstanu?"
"Edwarde, jeď domů prosím, slibuju, že si půjdu lehnout."
"Tak to v žádném případě." Opět se smál... mě to vtipné nepřišlo, nevěděla jsem co tu sním budu dělat, chtěla jsem si lehnout a spát ale co mám dělat když je tu se mnou anděl? Možná bychom si mohli promluvit ale bude se mnou vůbec chtít mluvit?
Autor: Eli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Love me, please - 6. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!