Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 27

01.12.2009 (20:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4969×

„Edwarde,“ vzdychla jsem, když mi dal chvíli na nadechnutí.

Okamžitě se vším přestal a zadíval se mi do obličeje. Dívala jsem se na něj chtivě, stejný chtíč se odrážel i v jeho očích. „Miluji tě.“ Nádherně se usmál.

Přisál své rty na můj krk a jemně roztáhl mé nohy do ještě většího úhlu, než byly. Zavřela jsem oči a čekala, kdy to udělá, kdy konečně udělá to, po čem tak nehorázně toužím. „Ah,“ zasténala jsem, když jeho prsty přejely přes místečko, které teď plálo touhou. Otevřela jsem oči a viděla ho, jak si mě prohlíží. Tak, ale jestli to neudělá, tak budu muset zakročit. Jakoby vycítil, že jsem dost netrpělivá a pokračoval.

Jedním ladným pohybem do mě vnikl, já se prohnula a zasténala. On přitom líbal mé obnažené tělo a nepřestával v té krásné činnosti, kterou jsem teď měla plnou hlavu.

Pokaždé když přirazil, mé tělo se jako na povel prohnulo. Tápala jsem rukama po posteli, hledala jsem něco, čeho bych se mohla chytit, něco co bych mohla v záchvatu rozkoše roztrhat. Nahmatala jsem polštářek a na druhé straně taky. Zarývala jsem do nich nehty, mačkala a škubala s nimi.

Po chvíli už jsem to nevydržela a oba roztrhala. Edward si toho ani nevšiml a pokračoval. Čím víc jsem se blížila k vrcholu, tím hlasitěji jsem vzdychala. Edward chladil mé tělo svými chladnými polibky. Mé ruce zase dostaly chuť se do něčeho pořádně zarýt. Bohužel nejblíže byl tentokrát Edward. Zaryla jsem do jeho zad své nehty a přitiskla se k němu víc.

Edward začal zrychlovat, mé srdce letělo jako o závod. Dýchala jsem přerývaně a Edward taky. Poslední příraz nás dělil od toho kýženého opojného pocitu, který následoval. Zalil mě pocit štěstí, klidu, vzrušení, naplnění, pocit, že jsem ve správnou chvíli na správném místě.

Edward si lehl vedle mě a díval se do stropu. Když jsem se probrala ze stavu obluzení, zazívala jsem. Na učení jsem ani nepomyslela, lehla jsem si na Edwarda, on nás přikryl a hladil má nahá záda. Bez jakéhokoliv problému jsem usnula.

Ráno mě probudil jemný, chladný dotyk na mých rtech. Bylo mi jasné, kdo to je. Přitiskla jsem se k Edwardovi a nehodlala se ho pustit. „Odpusť, nechtěl jsem tě probudit.“ Dal mi letmý polibek na čelo.

„To nevadí. Kolik je hodin?“

„Šest ráno.“ Jej, tak brzo?

„Tak to já budu ještě spát.“ Uvelebila jsem se v jeho náruči, ani si nepamatuju, kdy mě přemístil do této polohy. Kolíbal mě, jako bych byla malé miminko.

„Ještě než usneš, řekni mi, jak se řekne latinsky koleno?“ Pohladil mě po něm.

Usilovně jsem přemýšlela, ale nic mě nenapadalo. Ano, vím, že ho včera Edward nějak nazval, ale to, co si pamatuji nejlépe je, jak se jeho ruce dotýkaly mého těla a jeho rty chladily každý jeho kousek. Jak se mé nehty zarývali do jeho zad a ten opojný pocit, když jsem ho cítila v sobě, který se ani snad nedá popsat jedním slovem. Vše okolo bylo rozmazané.

„Miluju tě,“ řekla jsem jen a usnula.

Probudila jsem se okolo desáté hodiny ráno. Když jsem sešla dolu, čekala tam na mě snídaně. Měla jsem hlad a tak jsem míchala vše do sebe. Nikdy jsem se moc nezabývala mou váhou.

Vše chutnalo skvěle. Po snídani jsem se šla učit. Edward mi s tím pomohl. Teď už ale normálním stylem. Naučit se veškeré ty trapné názvy mi trvalo nejspíš dvě hodiny a moc mi to neulehčoval Edwardův pohled na můj červenající se obličej, když jsem říkala slovo, které jsem obvykle nepoužívala.

Na oběd jsme jeli ke Cullenovým. Esme mi připravila nějakou francouzskou specialitu, jejíž název jsem nebyla schopná si zapamatovat. Vím ale jedno, bylo to vynikající. Samozřejmě ani Emmett nezklamal.

„Bello, dáš mi ochutnat?“ zeptal se mě.

„Když myslíš, ale opovaž se to vyplivnout,“ kývnul a kousek si dal do úst.

Horko těžko sousto rozkousal a polknul. Potom se otřásl a zavolal směrem do obýváku.

„Teda mami, horší jídlo jsem od tebe ještě nejedl. Fuj!“ Uchechtla jsem se a vložila si další sousto do úst. Emmett se na mě nechápavě díval. „Zvedá se mi z tebe kufr, Bello. Jdu si ulovit nějakého medvídka, ten mi zlepší chuť.“ A v tu ránu byl pryč. Bože, co horšího může být než Emmett? Já vím co, kdyby mě Edward opustil. Nepřežila bych to.

Zatřepala jsem hlavou a okamžitě vyhnala tyhle depresivní myšlenky z hlavy. Najedla jsem se, umyla nádobí a šla do obýváku. Nikdo tu nebyl. Všude bylo podezřelé ticho. Vyběhla jsem schody nahoru do patra, no vyběhla, na posledním schodu jsem se pěkně natáhla, trvalo mi trošku déle, než jsem se postavila, ale nakonec se mi to povedlo.

Došla jsem k Edwardovi do pokoje, ležel na pohovce a měl zavřené oči. Byl dokonalý. Nechtěla jsem ho rušit a tak jsem pomalu, ale jistě zavřela dveře a chtěla jsem jít pryč.. Ty se vzápětí otevřely a Edward mě vtáhl za ruku dovnitř. Zamkl dveře a hodil mě na postel. Vykuleně jsem ho pozorovala.

„Předem tě upozorňuju, že musím být za chvíli doma,“ dodala jsem. Podíval se na mě káravým pohledem.

„Ale no tak Bello, ty vůbec nespolupracuješ.“ Nechápavě jsem se na něj podívala. On jen mávl rukou a skočil.

Přistál vedle mě na posteli. Fascinovaně jsem ho sledovala. Hrozně mě zajímalo, co měl zas za lubem. Díval se na mě a já na něj. Byla to dokonalá chvilka, kterou po chvilce zkazil můj mobil.

„No?!“ zvedla jsem ho odměřeně. Edward se mému tónu pousmál a při tom mě líbal na krk.

„Kde jsi Bell?“ zazněl z telefonu Charlieho vyděšený hlas a vůbec se mu nedivím, protože zvuky které jsem vydávala nezněli zrovna moc normálně, ale nemohla jsem si pomoct, Edward mi zajel rukou pod tričko.

„Tati, já ti zavolám za chvíli jo?“ Nečekala jsem na odpověď a típla to.

„Edwarde, prosím,“ zasténala jsem. „Potřebuju si promluvit s Charliem.“ Odtáhl se a chtivě se na mě díval. Vytočila jsem Charlieho číslo a při tom pozorovala Edwardův dokonalý obličej.

„Ano Bello?“ Nějak jsem ho nevnímala, pořád jsem byla zhypnotizována. „Bello, jsi tam?“ Zatřepala jsem hlavou.

„Jo, jo, jsem, promiň. Co si potřeboval?“ Edward vzal mou nohu do dlaně a zajel svou studenou dlaní pod nohavici. Zatajil se mi dech. Nevím, jestli jsem normální, protože mě vzrušovalo i tohle. Pomalu, ale jistě jel svou dlaní po mé noze nahoru, když ho zarazila látka, jednoduše ji roztrhl.

„Co se to tam děje?“ zeptal se Charlie naštvaně.

„Vážně to chceš vědět, tati?“ zeptala jsem se ho a pořád hypnotizovala Edwardovu ruku, která se nebezpečně přibližovala k mým kalhotkám. Charlie si odfrkl.

„Kdy přijedeš domů?“ Edward se na mě zadíval.

„Za chvilku.“ Edwardův obličej zesmutněl. Pohladila jsem ho po tváři.

„Dobře, ahoj,“ rozloučil se Charlie a rychle to típl. Edward se poražené postavil a odcházel ke dveřím.

„Kam pak, kam pak?“ zeptala jsem se ho provokativně.

„Jdu dolů, aby ses mohla převléknout.“

„Teď zase nespolupracuješ ty, lásko.“ Začala jsem si rozepínat už takhle dost zničené kalhoty. Jen se na mě díval pohledem, který jsem nedokázala přečíst a tak jsem pokračovala. „Měl by si kout železo, dokud je žhavé, nebo ti brzy vychladne.“

Nejspíš mu došlo, o co se tu jedná, protože jeho oči se zase rozzářily. Najednou přistál na mě a oba jsme dělali vše proto, abychom uspokojili touhu, kterou jsme pociťovali.

…..

„Bello, vstávej, musíš do školy,“ budil mně táta.

„Jo, jo,“ zamumalal jsem a vstala. Připravila jsem se do školy a hned jak jsem vyšla před barák, zastavilo u mě stříbrné auto a já nastoupila.

Škola byla dnes nudná, to přezkoušení z biologie jsem zvládla, takže nebyl problém.

……

Zbytek školního roku jsem přežila jen díky Edwardovi. Je to má láska a navždy bude. Myslela jsem si, že prázdniny, budou stejně nudné jako školní rok. To jsem ale ještě vůbec netušila, co si na mě Edward přichystal.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 27: