Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 18

12.08.2009 (11:00) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4212×

Bella:

Tma, tma všude byla jen tma. Docela mi to vyhovovalo. V hlavě jsem měla úplně prázdno, nic jsem si nepamatovala. Najednou se mi začalo drát světlo pod má těžká víčka. To jsem nechtěla, chtěla jsem být v té tmě. Ale světlo bylo silnější.

Otevřela jsem oči a uviděla jsem něco nádherného. Byl to krásný, bledý, asi sedmnáctiletý chlapec s krásnými bronzovými vlasy. Měl nádherné oči, takové tmavě zlaté, takové jsem v životě neviděla. Z těch očí čišela radost, ale i starost. A jeho rty byly překrásné, měla jsem hroznou chuť je políbit, usmívaly se na mě.

Párkrát jsem mrkla, abych se ujistila, že to není sen, nebyl. Ten hoch se na mě starostlivě podíval.

„Ahoj Bells.” Povzbudivě se na mě usmál.

Bells? Copak tu byl někdo další? Podívala jsem se po pokoji, ale nikdo tady nebyl, jen já a tenhle nádherný kluk.

Zvědavost mě donutila se zeptat. „Kdo je Bells?”

Zesmutněl. Nechtěla jsem, aby byl smutný, líbil se mi jeho úsměv.

Po chvíli ticha mi odpověděl. „Přece ty, Issabella Swanová. Moje jediná láska, Bellinka.” Jeho Bellinka? To znamená, že tohle božské stvoření je můj kluk?

„Vážně?” zeptala jsem se. „A ty jsi?”

„Edward, tvůj přítel.” Moment to mi něco připomíná. Edward… Bullin, ne Cullen, ano Cullen.

Najednou se mi všechno vybavilo, já jsem přece Issabella Stanová, můj otec je Charlie, matka Reneé a tohle je můj kluk Edward.

Vhrkly mi slzy do očí. „Edwarde?”

Konečně se usmál. „Ano jsem to já. Neplač, to bude v pořádku.” Při těchto slovech mě objal.

„Co se stalo? Kde je Jessica a ostatní?” Začala jsem panikařit. Co když umřeli, ne to ne, na to nesmím myslet.

Edward mi dal pusu do vlasů a odtáhl se. „Vraceli jste se ze Seattlu a měli jste nehodu, všichni jsou v pořádku.” Zmateně jsem se na něj podívala a on pokračoval. „Máš otřes mozku, tři zlomená žebra, levou ruku a pravou nohu zlomenou a tvoje pravá ruka je naražená.” Smutně, ale povzbudivě se na mě usmál.

Až teď jsem si všimla, že jsem skoro celá zafačovaná. Musela jsem vypadat hrozně směšně.

V tom se do pokoje přiřítila Alice.  „Bello, konečně ses probrala,” skoro radostí křičela.

„Jako bys to se svým darem nevěděla,” řekla jsem jí.

„Tohle už mi víckrát nedělej, ty ses zranila a já teď nemám koho oblékat… moment, možná že nějaká velikost XXXL by se na tebe našla,” přemýšlela nahlas.

„Alice, to ať tě ani nenapadne.”

„No dobře, dobře, tak já vás teď nebudu rušit a chvátejte, za 10 minut je tu Charlie.”

„Díky Alice,” řekla jsem.

„Nemáš zač a brzy se uzdrav,” usmála se a odtančila pryč.

Podívala jsem se na Edwarda, ale ten se tvářil smutně, zklamaně, skoro naštvaně, ale to se mi asi zdálo.

„Proč jsi mi neřekla, že jedeš do Seattlu?” Omyl byl naštvaný. Vyčítavě se na mě díval.

„Já nevím, Jessica mi to řekla v pondělí…”

„Víš co, teď tě tím nebudu zatěžovat, vyřídíme si to, až nebudeš v nemocnici.” Nenechal mě domluvit. O - ou tak to bude zlý. Teď už to nebudu řešit.

„Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?” Jeho nálada se trošku zlepšila, ale pořád to nebylo ono.

„Asi týden a tři dny, myslím.” Co? To bude zase ve škole pozdvižení.

Edward se ke mně pomalu začal přibližovat. Asi mě chtěl políbit. Když už byly naše rty vzdáleny od sebe jen centimetr, zpozorněl a rychle se odtáhl. Co se děje?

„Co?”

„Charlie.” To slovo mi stačilo.

Za chvíli se otevřely dveře a vešel Charlie. Jakmile mě uviděl, rozzářil se. Edward se zvedl ze židle a vyměnil si místo s Charliem. Takže Charlie teď seděl na židli vedle mé postele a Edward stál ve dveřích.

„Musím ze Carlislem, zatím nashle, Ahoj Bells,” řekl Edward, usmál se na mě i na Charlieho.

„Ahoj Edwarde,” rozloučil se Charlie, já se na Edwarda jen usmála a on odešel.

„Bello, tohle už mi nikdy, nikdy nesmíš udělat. Víš, jaký jsem měl o tebe strach?” spustil.

„Vždyť se mi nic tak hrozného nestalo.”

Vyděšeně se na mě podíval. „Cože?! Co to říkáš? Podívej se na sebe, vypadáš jak mumie.”

„Díky tati,” řekla jsem sarkasticky.

„A ještě něco, zakazuji ti jakkoli komunikovat s Mikem Newtonem.”

Tak tohle mě naštvalo. „Chci slyšet důvod. On za to přece nemůže. Vždyť nás prakticky ten prasák smetl ze silnice. Mike udělal všechno pro to, aby nás zachránil a povedlo se mu to. Kdyby se mu to nepovedlo, tak teď bys klečel na mém hrobě.” Chtěla jsem se zvednout, ale byla jsem strašně slabá. To co jsem řekla, Charlieho zarazilo.

„Víš co, vyřešíme to, až budeš doma.” No Super, tak to už jsou dvě hádky, které mě čekají.

V tom se do pokoje přiřítil Mike. Asi se mi chtěl omluvit, ale Charlie na něj zařval: „Co tu ještě chceš?”

V tom do pokoje přiběhl Edward a začala velká hádka. Říkali něco o tom, jako co tady dělá a ať už se ke mně nepřibližuje. Chtěla jsem Mika bránit a něco říct, ale najednou jsem měla hrozně vyschlo v puse a začaly se mi dělat mžitky před očima. Potom jsem měla před očima už jen černo.

Pomalu jsem ztrácela paměť a vědomí, poslední co jsem řekla, bylo „Edwarde!!” a pak konec.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 18: