Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love is dead 10

12.07.2009 (09:01) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5401×

Edward:

Vyšel jsem ze školy a její náklaďáček už tam nebyl. Doufám, že jí Alice předá ty růže. „Neboj, Edwarde, postaráme se o ni,“ přišlo mi v myšlenkách od Alice. Jel jsem na lov. Zastavil jsem u lesa a rozběhl se největší rychlostí, jakou jsem dokázal. Chytil jsem dvě pumy a byl jsem plný. Vrátil jsem se k autu a začal plnit svoje aprílové překvapení.

Jel jsem obhlédnout pár malých domečků, abychom si mohli s Bells udělat naše hnízdečko lásky. Sešel jsem se s realitní makléřkou a přednesl jí svou prosbu. Vyjeli jsme z Forks a kousek za městem zastavili. Ten dům byl opravdu krásný.

Nebyl zařízený, ale to mi nevadilo. Já si s tím pohraju a Alici udělám určitě také radost, když mi bude moct pomáhat. Sakra Alice, určitě ví, co chystám. Budu si s ní muset promluvit. Ze vchodových dveří jsme vešli do malé chodby. Dole byla kuchyň s velkým obývákem. Nahoře ložnice a ještě další nedůležité pokoje. Když jsme dům prošli, agentka mi nabídla ještě jeden. Sedli jsme tedy do auta a přemístili se o kousek dál. Tenhle už se mi tolik nelíbil. Zdál se mi moc velký, i když, kdo ví jaká je Bella divoška.

Pousmál jsem se a zaměřil se na mysl agentky. „To je ale kus. A vypadá to, že má hodně prachů. Určitě má nějakou přítelkyni, ale stejně bych ho mohla zkusit svést. Nevypadá jako nejvěrnější člověk. A jak krásně voní. Kolik mu tak může být? Kolem 20 určitě.“

Musel jsem se držet, abych se nezačal smát, když si představovala, jak mě svede. Na jedné straně bych si na ní mohl vyzkoušet své sebeovládání, ale na straně druhé, co by tomu řekla Bella nebo Carlisle. Připadám si silný a věřím, že to zvládnu. Nebyl bych schopný Belle ublížit, i kdyby se dělo cokoliv. Vystoupili jsme z auta a vešli do domu.

Tenhle dům byl zařízený. Prošly jsme kuchyní a obývákem a vedla mě nahoru, kde byli pokoje. „Teď nebo nikdy,“ dodávala si odvahu, když jsme vešly do krásné prostorné ložnice.

Pomalu se ke mně přibližovala, a když po mě chtěla vyjet, uhnul jsem způsobem, tohle jsem jako neviděl. Zarazila se, ale dělala jako by nic. Otočila se, abych neviděl, jak zčervenala. „Sakra, to zas něco nevyšlo, takovej trapas. A jestli řekne v agentuře, že jsem ho sváděla, tak si můžu jít hledat novou práci,“ pomyslela si a otočila se, jako že budeme dál pokračovat v prohlídce, když mi zazvonil telefon.

„Co se děje Alice?“

„Edwarde, co to vyvádíš? Chudák ta makléřka, víš, co s ní děláš? Mohl sis na ní třeba vyzkoušet své sebeovládání,“ říkala žertovně.

„Ale Alice,“ odmlčel jsem se. „Ty víš, že bych to nikdy neudělal, takže si to vyřídíme doma a teď nemůžu, mám tady neodkladnou záležitost,“ řekl jsem naštvaným tónem.

„Dobře, ale pro úplnost hry nezapomeň říct, že mi posíláš pusu a těšíš se na večer. A jestli ne, tak si to s tebou Emmett nebo já vyřídíme,“ pohrozila mi.

„Už teď se těším a posílám pusu,“ zakončil jsem svůj hovor a na makléřku udělal omluvný pohled.

„Nic se neděje,“ řekla a mi pokračovali v prohlídce.

Byla už tma, když jsem přijel domů. Už ve dveřích se na mě nahrnuly všechny myšlenky. S Emmettových jsem toho moc nevyčetl. Samozřejmě, že byl s Rosalií a likvidovali pokoj. Alice se zabývala Bellou. Prý jestli už přistála. Přistála? Kde? „Klid Edwarde. Bella letěla na Floridu, potřebovala si tam něco zařídit,“ poslala mi Alice v myšlenkách.

„Na Floridu?“ No jasně, za Reneé. Ta se o ni postará, můžu být v klidu.

Jasper byl nějaký divný. Choval se zvláštně a něco si vyčítal. Moc jsem to neřešil. Zítra musím dojít do realitky a podepsat smlouvu. Teď je na řadě Alice. „Tak o čem si se mnou chceš promluvit?“ Stála na schodech s úsměvem ne rtech.

„Jako bys to nevěděla. Víš, co chystám, takže tě prosím, abys to nikomu neříkala. Obzvlášť Belle a Emmettovi.“

„Na mě, se můžeš spolehnout,“ odpověděla mi a přiřítil se Emmett.

„Co chystáš, já to chci taky vědět.“

„Ty se to nedozvíš, protože všichni víme, že neudržíš jazyk za zuby.“

„Edwarde,“ škemral.

„Ne!“ řekl jsem a chtěl jsem odejít. Emmett vycenil zuby a začal vrčet.

Věděl jsem, co chce udělat, ale vrhnul jsem se na něj dřív, než se stihnul odlepit od země. Chvíli jsme se po sobě váleli, až nás odtrhla Esme. Já jsem se smál a Emm byl naštvaný. V myšlenkách nadával, když šel za Rose do pokoje.

Šel jsem do pokoje a poslouchal jsem hudbu. K mému údivu se v domě nic nedělo. U Emmetta a Rosalie bylo nezvyklé ticho a Alice s Jasperem si o něčem povídali.

Do školy jsme jeli Jeepem všichni pohromadě. Emmett si prosadil, že bude řídit. Bella opravdu ve škole nebyla a jak se ukázalo, Jessica ani Angela o Belle nic nevěděli. Pomalu, ale jistě se mi po ní začínalo stýskat.

Dneska odpoledne zaplatím půlku ceny a můžu jít nakupovat. Hned, jak jsem na to pomyslel, ozvala se Alice. „Hej Edwarde, nebuď socka a vezmi mě s sebou.“

„Alice, proč se ptáš, když víš, co ti odpovím.“

„Protože kdybych na tebe čekala u auta, byl by si naštvaný a nikam by si mě nevzal.“

„Tak jo, budeš se mi hodit.“

„Já jsem to věděla,“ vypískla nadšeně a už si sedala od auta.

Jel jsem pomalu, protože za zatáčkou stáli policajti. Když jsme je přejeli, zrychlil jsem ze 130km/h na 200km/h. „Konečně pořádná jízda,“ sdělila mi svůj názor myšlenkami Alice.

„Alice rozdělíme se. Ty si vezmeš na starosti oblečení, doplňky a jídlo. Já si vezmu nábytek a auto.“

„Dobře. Mám nějaké omezení?“

„Ať nám celý dům nezavalí oblečení.“

„Myslím, že tohle dokážu splnit,“ řekla s úsměvem.

Vyhodil jsem ji před nákupním centrem a jel jsem do autosalonu. „Dobrý den. Potřeboval bych nějaké hodně bezpečné, rychlé auto. Cena nehraje roli,“ odpověděl jsem na prodavačovu nevyslovenou otázku.

„Jistě. Pojďte za mnou.“ Přešel od pultu do velké prodejní haly.

Všechna auta byla pěkná, ale jen jedno mezi nimi vynikalo. Byl to Mercedes-Benz E-Guard.

„Tento vůz je opravdu bezpečný,“ začal prodavač s popisem. „Za příplatek 1 215 000 Kč si můžete pořídit neprůstřelná okna z polykarbonu, vyztuženou karoserii a podlahu odolnou proti výbuchu. Na kolech jsou obuty pneumatiky typu run-flat, které mohou jet i po prostřelení. Rychlá jízda je zaručená. Tento mazlíček dokáže jet až 240km/h. Vůz E-Guard též vyniká použitím univerzálního vysokopevnostního a netříštivého skla, které zaručuje nejvyšší kvalitu výhledu. Totéž platí o elektronickém řídicím systému, zkonstruovaném tak, aby vůz unesl dodatečnou hmotnost, o brzdách a speciálně posílených dílech pérování. Cena i s bezpečnostním zařízením je 2 430 000 Kč. Záleží pouze na vás, jak se rozhodnete.“

To auto se mi opravdu líbilo. Pochybuji, že by někdo na Bellu páchal atentát, ale jeden nikdy neví. Zaplatil jsem a nechal jsem auto v salonu s tím, že si ho později vyzvednu.

Jel jsem se podívat na nějaký nábytek. Asi budeme potřebovat hlavně nějakou postel. Při téhle myšlence jsem se zamračil. Pak také stůl do kuchyně, nábytek do koupelny, televizi, nábytek do obýváku a hlavně hodně skříní na oblečení. Dokážu si představit, jak bude vypadat Alice, až pojedeme domů.

Začal jsem vybírat nábytek. Díky bohu jsem nemusel jít do dalšího centra, protože tady měli snad všechno. Vzal jsem telefon a rychleji než blesk jsem vytočil Alicino číslo. „Edwarde,“ ozvalo se, než telefon stihl zazvonit.

„Alice, už tě můžu vyzvednout?“

„Jo, čekám před centrem,“ řekla a típla mi to, než jsem stihl odpovědět.

Obrátil jsme se k prodavačce a snažil se ignorovat její myšlenky. „Nábytek vám přivezou večer.“ Kývnul jsem a dal jí adresu.

Jel jsem vyzvednout Alici. Nešla přehlédnout, protože opravdu vypadala jak vánoční stromeček.

„No konečně. Už jsme myslela, že ze mě bude kámen.“ Oba jsme se zasmáli

„Promiň. Koukám, že jsem udělal chybu, že jsem nepřijel dřív. Zbylo něco na našem účtu, nebo jsi nás úplně zruinovala,“ zeptal jsem se z legrace, protože jsme oba věděli, že jsou naše účty nekonečné.

„Neboj, myslím, že na pár nákupů mi ještě zbylo.“

Cestou jsme se stavily v autosalonu, pro můj dárek. „Budeš řídit moje a já si vezmu to Bellino,“ oznámil jsem jí.

„Edwarde, prosím. Nech mě řídit to nové. Ty s ním můžeš jezdit pořád,“ prosila, ale po chvíli se rozzářila. Viděl jsem útržek z její vize. „Tak co ti řeknu?“ zeptal jsem se otráveně.

„Ano, ano, ano,“ vypískla a už si sedala za volant.

„Sejdeme se v novém?“ zeptala se myšlenkami a já jen nepatrně kývnul.

Dojel jsem domů. Alice už tam byla, takže to musela pořádně osolit. „Teda Ede, to auto je fakt úžasný. Myslím, že tě Bella bude nenávidět zase o trochu víc. Za to jak jí rozmazluješ.“ Usmál jsem se a v tu chvíli přivezli nábytek.

Nanosili jsme ho do domu. Stěhovákům jsem zaplatil o nějakou tu tisícovku navíc a pustil jsem se s Alicí do stavění. Zabralo nám to skoro celou noc. Ráno už jsme dodělávali jenom detaily. „Jsem si jistá, že se to Belle bude líbit,“ Snažila se mě uklidnit, ale žádnou napovídající vizi mi nepustila.

„Alice, kdy se vrátí?“ zeptal jsem se jí při obědě.

„Copak Éďo, máš absťák?“ dobíral si mě Emmett a všichni se začali smát. Protočil jsem panenky a snažil se ignorovat jeho oplzlé myšlenky.

„Vrátí se brzo,“ odpověděla a začala si překládat věty do čínštiny, aby mi náhodou neřekla něco víc.

Jak se blížila sobota, byly všichni nějací divní. Jasper si neustále něco vyčítal, Alice si překládala a Emmett, ten čím dál častěji myslel na noci strávené s Rosalií nebo na baseball.

Když skončila škola, jel jsem ještě do nového, abych mohl dokončit ještě nějaké stavební úpravy. Snažil jsem se to dělat lidským tempem, aby mi to zabralo víc času, a díky tomu jsem měl co dělat celou noc. Konečně sobota. Apríl.

Dneska by se měla vrátit a tak se Alice vydala na nákupy. Sice už nám zaplnila všechny šatní skříně, ale evidentně jí to nestačilo. Jel jsem domů. Esme se prý po mě stýskalo a byl jsem domluvený s Alicí, že až se Bella vrátí, přiveze jí k nám. Zaparkoval jsem v garáži a Esme mě opravdu srdečně přivítala.

Na moji počest si prý zajdeme na lov. Emmett z toho nápadu nebyl moc nadšený. Udělal jsem nechápavý pohled a on mi poslal odpověď. „Má jinýho.“ Vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí.

„Cože, Rosalie si našla jinýho? A víš, kdo to je?“ zeptal jsem se ho nevěřícně.

„Nechce mi to říct. Prej, abych mu neublížil chudákovi malýmu.“

Něco mi na tom nesedělo a tak jsem se zaměřil na Rosaliinu mysl. „Dobrý, Emm to neprokoukl. To bude Apríl jak vyšitej. Hej ty vševědoucí, jestli se mi hrabeš v hlavě, tak se to opovaž proklnout!“ vrčela na mě a já se musel začít smát. Emmett vypadal, že by se na mě nejraději vrhnul. „Čemu se směješ.“

„Buď v klidu Emme. Ten kluk se ti nemůže rovnat ani z poloviny. Vsaď se, že se k tobě Rose do měsíce vrátí.“

„Idiote,“ zavrčel a šel provětrat svýho Jeepa.

Přišli jsme z lovu a Alice už tu byla taky. „Edwarde, musíme to něco říct.“ Řekla Alice a Esme odešla. Slyšel jsem odjíždět auto. Pátral jsem v jejích myslích, ale nic jsem nenašel. Ta nevědomost mě doháněla k šílenství.

„Alice, tak co se děje?“

„No, víš… ve středu tady byla Bella, ale ty jsi tu nebyl. No a víš jaká je šikulka. Měla hlad, ale vzala si moc velký nůž a nějak neodhadla, kde má prsty.“

„Je mi to líto,“ omluvil se Jasper a svou schopností ve mně lítost vyvolal.

Napadly mě dvě věci. Bella je mrtvá. Tomu jsem nedokázal uvěřit. Doufal jsem, že ho stačili odtrhnout dřív, než jí zabil. PROMĚNA. Docvaklo mi ta druhá věc. Tak proto nechodila do školy. Celý 3 dny ji provázely mučivé bolesti a oheň.

„Jaspere, nechceš mi říct, že…“ nedokázal jsem tu větu ani doříct.

Byl jsem úplně mimo, takže jsem si ani nevšiml, že se vrátila Esme. Alice se vypařila do garáže. Když se vrátila, vedla za ruku… BELLU a vedle ní šla Esme.

Nevěřícně jsem na ni koukal. Tvář měla bílou, na pohled vypadal stejně kamenná, jako ta naše a měla SYTĚ ČERVENÉ OČI. „Bello? Pane Bože, já mně je to hrozně líto, promiň.“

„Neomlouvej se, byla to moje vina. Měla jsem poprosit Alici nebo Esme.“ Koukla na Alici a v tu chvíli všichni vykřikli APRÍL. Myslel jsem, že budu zabíjet.

Bella se rozeběhla a skočila mi do náruče, Divím se, že se na takových podpatkách nezabila. Celý šťastný jsem jí vlepil takovou pusu, že opravdu zapomněla dýchat. Odtáhl jsem se.

„Pomsta bude sladká,“ pošeptal jsem jí a zasmál se. Jako blesk jsem se přiřítil do garáže a posadil Bellu do auta.

„Kam jedeme?“

„Překvapení. Mám ti zavázat oči, aby to bylo úplné?“

„Ne. Myslím, že to zvládnu i tak.“

Jeli jsme mlčky. „Opravdu si na to skočil. Že se Jasper neudržel a je ze mě upír?“

„Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet, ale doufal jsem, že to není pravda,“ odpověděl jsem jí a Bella na souhlas kývla.

„A byl by si rád, kdybych byla stejná jako ty?“

Ta otázka mě zaskočila. „Na jednu stranu ano. Nemusel bych se bát, že se přestanu ovládat, ale na druhou stranu, by mi chyběla tvoje lidskost.“

„Už tam budeme?“ zeptala se zvědavě.

„Ještě kousek,“ odpověděl jsem a už jsem odbočoval na příjezdovou cestu. „Jsme na místě,“ řekl jsem a už jsem otevíral dveře spolujezdce. Dovedl jsem ji před dveře a Bella se zarazila.

„Co to je?“ zeptala se udiveně a já se musel začít smát.

„To je auto,“ ukazoval jsem, „a to je dům.“

„To vidím. A můžeš mi říct čí?

„Auto tvoje, dům náš.“ Málem jí vypadly oči z důlků.

„Lásko, mrkni, nebo ti budeme sbírat oči z chodníku.“

„Jasně, ale je to tak krásný, že se na to nemůžu vynadívat.“

„Líbí se ti to?“ vzal jsem jí kolem pasu a dal jí pusu na krk.

„Moc,“ vydechla.

Vzal jsem jí za ruku a vedl jí ke dveřím. Půlce cesty se zarazila a otočila se ke svému novému autíčku. „Ale máme tu problém. To auto. Co asi řeknu Charliemu, no?“

„Charlie o tom nemusí vědět. Můžeš ho nechat tady a vždycky si ho vyzvedneš.“

„To je sice skvělý nápad, ale když s ním pojedu do školy, tak se to asi nedozví? Zapomínáš, že je policajt?“ Přešel jsem to mlčením. Nechtěl jsem se hádat. Ne teď.

„Půjdeme se podívat dovnitř, nebo tu vystojíme důlek?“ Propletla prsty s mýma a snažila se mě dotáhnout ke dveřím. Moc jí to nešlo.

„Dovol.“ Podtrhl jsem Belle nohy a vzal jí do náruče. „Měla bys trochu posilovat, aby sis dokázala prosadit svou.“

Provedl jsem jí domem. Vzal jsem to přes kuchyň, obývák a skončil v ložnici.

„Páni Edwarde, to je nádhera.“ Vydechla šokovaně a já jí položil na postel plnou růží. Začal jsem jí líbat. Byla zaskočená, ale nemohla se odtrhnout.

„Je čas na kyslíkovou pauzu pro lidi.“ S těmito slovy jsem se odtrhnul. Bella dýchala rychle, jako kdyby lapala po dechu.

„Tohle mi nedělej, nebo mě budeš mít na svědomí.“

Pomalu se přibližovala a pak se na mě vrhla. Líbali jsme se vášnivě a nenasytně. Ty 3 dny odloučení nám prospěly. Pořád jsem si musel dávat pozor, ale bylo to lehčí, než jsem myslel. Najednou se Bella odtáhla. „Počkat, počkat!“

„Co?“

„Ty mi chceš říct, že jsi koupil dům jenom kvůli tomu, abychom se mohli spolu vyspat?“

„Tak bych to neřekl.“

„A jak teda?“ Zvedla se k odchodu.

„A co takhle?“ Začal jsem jí líbat a svlékl jí ty krásné šaty.

„Edwarde, to není fér a ty to víš.“ Umlčel jsem jí dalším polibkem a donesl jí na postel. Opatrně jsem si na ní lehnul a líbal jí stále níž.

„Alice věděla, proč mi dát to krajkové prádlo.“ Pronesla jen tak mimochodem.

„Připomeň mi, že jí za to musím poděkovat.“ Kývla hlavou na znamení souhlasu.

Putoval jsem po okraji její krajkové podprsenky a zlíbal každý kousek jejího těla. Začala se červenat a já se usmál.

Znovu jsem jí políbil na rty a Bella mi začala svými rozechvělými prstíky rozepínat košili. Konečně se jí to povedlo. Dýchala rychle a vypadalo to, že jí vyskočí srdce z hrudi. Vyhoupla se na mě a začala si se mnou hrát. „Lásko, zpomal, nebo se něco stane.“ Snažil jsem se jí mírnit, ale byla opravdu rozjetá.

Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love is dead 10: