U Cristiny se nám v minulé kapče projevil dar, dnes nás čeká jeho procvičování.
23.07.2015 (21:30) • slecnaVolturiova • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1583×
„Tak znovu!“ zavelela Jane.
„Už jsem unavená!“ postěžovala jsem si.
„To nejsi sama, tak makej, ať to tady můžem rozpustit! Na sobotní večer jsme měli s Demetrim trochu jiné plány.“ A já jsem s Arem asi jiné plány neměla! Příští týden je to přesně rok od našeho zasnoubení! Já jsem s ním měla trávit předvýroční dny!
Zvedla jsem svou ruku do výše a soustředila se na svůj vnitřní oheň, který jen čekal, až ho pustím ven. Ruka mi zrovna vzplála mocným plamenem, když do místnosti vtrhl jeden z gardistů. Trochu jsem se lekla a málem po něm ty plameny hodila.
„Říkala jsem, že dokud se bude cvičit, nikdo sem nesmí!“ rozkřikla se Jane.
„Promiň, ale Aro vzkazuje, že už pro dnešek máte končit.“ Otočil se na mě. Spěšně jsem uhasila své plameny a zadívala se Janeiným směrem.
„Když si to Aro přeje.“ Škodolibě jsem se na ni usmála. Už jsem to od nich taky chytla, nechtěla jsem, aby snad Aro kvůli mně ztratil jejich respekt.
„Smím vás doprovodit do pokoje, madam?“ zeptal se mile neznámý.
„Ale jistě!“ Šla jsem za ním, a když jsme došli ke dveřím, jako pravý džentlmen mi je otevřel.
Svalila jsem se na pohovku. Za sebou jsem cítila Ara, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, dokud jsem jeho ruce neucítila na svých ramenou. To jsem se neudržela a musela jsem se mu o jeho dlaně otřít svou tváří.
„Snad mi tě úplně neutahali?“
„Utahali! Ani nevíš jak moc!“ řekla jsem ublíženě, ale hned na to jsem se zasmála. Aro si podřepl přede mě.
„Neměl bych říct Jane, aby se trochu krotila?“ S úsměvem jsem zavrtěla hlavou.
„Ne. To je v pohodě. Pomáhá mi to rozvíjet a ovládat. Říkala, že předtím, než svůj dar ovládla, se na nikoho nemohla ani podívat, aniž by mu způsobila bolest.“
„To je pravda.“
„Jak dlouho trvalo, než to ovládla?“
„Asi jeden nebo dva roky.“ Tak dlouho? Vždyť to muselo být hrozné žít dva roky s tím, že se na nikoho nemůže ani podívat.
„Ale tvůj dar nic takového přece nedělá,“ utěšoval mě, když viděl, jak jsem z toho skleslá.
„Zatím…“
„Co myslíš tím zatím?“
„Co když, až to zesílí, tak budu zapalovat věci okolo sebe? Co když se kvůli mně někomu něco stane? Dovedeš si představit, že se tě nebudu moct ani dotknout?“
„Než abych se tě nemohl ani dotknout, to radši uhořím!” prohlásil pevně a nekompromisně. Mě to ale vyděsilo. Vyděsila mě ta představa, že by to někdy, jednou, mohla být i pravda.
„Radši to nepřivolávej!“ napomenula jsem ho.
Pohladil mě po tváři a sedl si vedle mě. Hlavu jsem mu opatrně položila na rameno, asi proto, že jsem se bála, že mu sako vzplane.
...
„Fajn, mám nápad… Felix si stoupne před tebe, ty na něj pošleš oheň a těsně před ním ho zastavíš.“ Ona se snad totálně zbláznila! Má štěstí, že jsme kamarádky, protože nikomu jinému by tohle neprošlo! S Jane se dá jinak úplně normálně bavit, ale jakmile dojde na procvičování darů, je vyloženě na facku! Opravdu, po proměně mi začala říkat: madam, to jsem jí sice důrazně zakázala, ale ta její buzerace, když mi to nejde, mi už fakt leze krkem!
„Jo a co mě rovnou roztrhat na kousky? To by se ti nelíbilo?! Vždyť si viděla, jak mizerně míří! Co když mě spálí?“ Hmm... Felix to je podobný případ jako Jane... Jo, vlastně ještě Demetri a Heidi, ti patřili do úzkého okruhu upírů, kteří měli dovoleno se ke mně chovat normálně. Trochu mi přijde divné, jak na mě všichni pohlíží s respektem a oslovují mě tak uctivě, ale neříkám, že mi to vadí, konec konců, komu by to vadilo?
„Jane, tohle mi taky nepřijde jako dobrej nápad!“ snažila jsem se ji přesvědčit, přece tady neupálím Felixe!
„Jestli máš lepší nápad…“ Jane si uraženě zkřížila ruce na prsou a vyšpulila rty.
„Já bych měl nápad! Pokud pro ni tak mermomocí chceš pohyblivej terč, jdi si tam stoupnout sama!“ Vrčel na ni naštvaně Felix.
„Nevrč na mě! Víš, že to nesnáším!“ křikla po něm Jane a měřila si ho naštvaným pohledem.
„To se na tebe mám usmívat jak malá holka na bárbínu, když mě chceš upálit?!“
„Nikdo tady nikoho upálit nechce! Jenom si to potřebuje procvičit, to je vše!“
„Tak jí nakresli terč na zeď, ať si střílí –“ nenechala jsem ho domluvit, měla jsem plné zuby toho, jak se tu baví, jako bych tu nebyla!
„Ticho! Zaprvé – nehádejte se! Zadruhé – nemluvte, jako bych tu nebyla! A zatřetí – dneska končím!“
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: slecnaVolturiova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Love in Volterra 18. kapitola:
opravdu se Vám všem moc omlouvám, ale asi tuto povídku nachvíli pozastavím.
mám toho moc... pominu-li to že mám rozepsáno spoustu dalších povídek, intenzivně pracuji na jedné spoluautorské s dvojcatavolturi (má na hlavu padlá sestřenka) chcete-li vědět víc koukněte se do mého shrnutí a na svou obranu říkám že některé které píšu jsem tam ještě nepsala
při trosičce štěstí bude už brzy, ale jen mě pls nevražděte když tu nebude do týdne!
No kde je další? honem honem :D
kedy bude ďalšia časť?
Moc Vám děkuji za povzbuzeni, ale s další kapčou to vypadá na dýl jelikož jsem na týden mimo síť wifi
dúfam, že ďalšia bude skôr, inak super
Úplně si dovedu představit, jak se tam hádaj. Jinak super, rychle další.
Děkuju, já už čekala na povzbudivý komentář jako na smilování! je neskutečně osvěžující vědět že mám podporu!
krásná kapitolka. Těším se na další.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!