Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 3. Kapitola

25.10.2009 (19:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2485×

3. kapitola – Příchod domů

Otevřela jsem oči a pozorovala bílý strop v hotelovém pokoji. Ležela jsem na zádech a mé končetiny byli po různu propletené s prostěradlem. Pootočila jsem hlavu a zpozorovala překrásného lidského chlapce ležícího vedle mě. Spal. Jeho rty se mírně vlnili v dokonalém úsměvu. Nemilovala jsem ho, ale líbil se mi. Bylo to s ním dokonalé. Poprvé, i podruhé a potřetí ani nemluvě. Ten bude spát jako zabitý až do oběda. Ale já už musela jít.

Sedla jsem si a nechala bílé prostěradlo sklouznout z mého těla. Nic mě tady už nedrželo. Vzala jsem do ruky pero a hoteloví papír. Jen krátký vzkaz. Vždyť on ani neví, jak se jmenuju! Musela jsem zakroutit hlavou, abych se zbavila předsudků a napsala to, co jsem měla:

„Bylo to super, snad se ještě někdy uvidíme…

Hotel jsem zaplatila, užij si snídani“

Já neměla ani nejmenší tušení co napsat když utíkám od známosti na jednu noc. Tohle bylo asi to nejmenší zlo. Oblekla jsem si šaty. Kabelku a lodičky jsem vzala do rukou. Tise jako kočka jsem našlapovala po mramorové podlaze až k hlavním dveřím od pokoje. Dveře jen tiše cvakly a mě odpojili od osoby, které se teď asi nejvíc bojím.

Ani nevím proč. Nikdy jsem se nebála fyzického násilí, ale psychický teror a výčitky to na mě platilo. Nastoupila jsem do výtahu a stiskla tlačítko, které mě dovezlo do přízemí. Mířila jsem si to přímo k recepci. Stála tam blondýna v bílé přiléhavé blůze s výstřihem. Tak tahle o sobě neměla nízké mínění. Už podle držení těla jste poznali, že je velmi pyšná na to, jak vypadá.

Stoupla jsem si před pult a dala ji platinovou kreditní kartu a jeden z klíčů od pokuje

„A váš spolubydlící?“zeptala se mile, ale měřila si mě pohrdlivým pohledem

„Odejde, až později klíč vám vrátí osobně.“uzavřela jsem debatu, vzala kartu a šla si vyzvednout auto. Poslíčkovy jsem dala dvaceti dolarovou bankovku a vyjela od hotelu.

Cesta domu nebyla nijak zdlouhavá zvlášť při mém stylu jízdy. Uháněla jsem klikatou krajinou a nedbala jsem na předpisy. Neměla jsem proč spěchat. Byla neděle ale i tak. Ten požitek za ten brzký příchod domu stal. Ještě jsem promyslela, že si někam skočím na snídani. Naposled jsem jedla lidské jídlo hodně dávno a mam celkem chuť na palačinky se šlehačkou anebo lívance s javorovým sirupem? No rozhodnu se až tam.

Zastavila jsem na parkovišti před velmi útulně vypadající rodinou restauraci. Stálo tam jen jedno auto. Podívala jsem se na své oblečení a hned mi došlo, že takhle nemůžu dovnitř. Podívala jsem se do zadu na sedadla. Ještě že jsem byla tak lenivá a nevyklidila jsem minulé tašky z nákupů hned. Teď se budou hodit.

Začala jsem se přehrabovat tou hordou oblečení ale kromě spodního prádla, dvou svetru a čtyř mikin tady nic nebylo. Vybrala jsem si jeden ze svetrů a oblekla si ho přes šaty. Ted to vypadalo spíš jako sukně. Slušněji už vypadat nebudu a tak jsem vystoupila z auta a hned si to namířila k dvojitým proskleným dveřím.

Sedla jsem si do jednoho z boxu a natáhla se po jídelním lístku. Palačinky neměli, ale zase měli lívance s čokoládou a šlehačkou. To byl hezký kompromis. Jakmile došla postarší servírka s milým úsměvem, nahlásila jsem ji mou objednávku a k lívancům přidala ještě kávu.

Pomalu jsem ujídala z mé porce lívanců a doufala, že mi to bude trvat co nejdéle. Můj skvělý nápad ze včerejška spávat s jinýma mi už tak skvělí nepřipadal. Ne že by se mi to s Markem nelíbilo, ale bála jsem se Edwardovi reakce. Ač jsem chtěla nebo ne do půl hodiny, bylo všechno snědené. Zaplatila jsem a milé paní jménem a Marta dala jsem jí tučné spropitné.

Seděla jsem v autě a pořád jsem se nemohla odhodlat nastartovat a vyjet k domu. Nic se nedalo dělat. Sundala jsem si svetr a vrátila ho do tašky. Jeden povzbuzující nádech a otočila jsem klíčkem v zapalování. Motor s jemným a tichým zavrčením naskočil. Přidala jsem plynu a pustila spojku. Auto vyrazilo rychle zpět, já ho smykem postavila na silnici a v sekundě vyrazila vpřed.

Nikdy v životě mě tahle prašná příjezdová cesta neděsila víc. Nikdy mi nepřipadla tak krátká a zároveň dlouhá. Nikdy nebyla taková jako právě teď.  Jakmile pod koly zařinčel štěrk, mé srdce se zrychlilo. Nic nebylo v pořádku! Já se nikdy nebojím a svých činů nelituju! Jo ale většina mých činů, co jsem zatím spáchala byli velice dobře promyšlené činy a hlavně správné. U toho včerejšího kousku si jeho správností nejsem úplně tak jistá.

Moje oči zabloudily ke vchodovým dveřím. Nikdo tam nestal. Odechla jsem si a můj tep se zase ustálil. Určitě není doma, napadlo mě ihned. Už i smírným úsměvem jsem zaparkovala před garážovými vraty a vyběhla po schodech k proskleným dvojitým dveřím. S trhnutím jsem je otevřela a napochodovala dovnitř. Myslela jsem si, že mě nic nezastaví. Ale zastavilo.

„Kde jsi byla isabello!“zakřičel mi Edward přímo do ucha, až jsem nadskočila. Prudce jsem se otočila jeho směrem a pokročila o jeden krok vzad. Teď jsem měla opravdu strach. Uměla jsme si představit, svůj ustrašený vyraz a vytřeštěné oči. Právě proto jsem se zatvářila úplně nezaujatě ba dokonce arogantně. Změřila jsem si Edwarda opovržlivým pohledem a velice vyrovnaně mu odpověděla.

„To bys opravdu chtěl vědět? No… ono toho bylo víc ale podle toho jak vypadám, si to asi určitě umíš domyslet. Ne?“ tímto jsem poukázala na to, že jsem mela kruhy pod očima od řasenky a nateklé rty. Na krku rudé skvrny, které ač jsem se snažila sebevíc, nešly sundat.

Ted to byl Edward, který si mě měřil opovržlivým pohledem. Kdybych byla v jiné situaci Začala bych se omlouvat a v očích bych mela slzy. Ale teď jsem mela důvod pro své chování. Vzdorovitě jsem zvedla bradu a hrdě snášela jeho pohled. Edward mírně nakrabatil nos, nahnul se ke mne a začichal.

„Jsi cítit mužem, takže předpokládám, že jsi ho někam zatáhla, aby…“větu nedořekl, ale já moc dobře věděla, co chce říct … ses s ním vyspala a mě se tak pomstila.

Měl pravdu. Já to věděla a výjimečně mi to ani nevadilo. Nemělo to sice účinek, ale pocit zadosti učinění nezmizel. Byla jsem ráda, že jsem to udělala. Změnila jsem se a tahle jediná mě noc posunula o pěkně velký skok vpřed. Ale něco mi stejně vadilo.

Edward v očích neměl vepsanou bolest, ale lítost. On mě litoval! Ale já si to přiznám. Neměl, koho litoval. To co se dnes v noci stalo, se mi líbilo a dokonce víc než to. Bylo to to nejhezčí, co se mi zatím v celém mém dosavadním životě stalo. A to nejsem ani opilá, abych si to připustila! To byl taky pokrok. Už jsem nebyla ta malá šmudla, která se schovávala za máminy sukně a neřekla nic, i když věděla, že má pravdu.

„Laskavě si odpusť tu lítost. Já osobně lituju úplně jiných věci a lidí a včerejší noc k nim rozhodně nepatří! A teď mě nech se vyspat!“ řekla jsem mu naprosto v klidu a zvedla jsem bradu. Dobře uznávám, lhala jsem ale jak se ho mam zbavit? Alespoň nebudu muset spát přes týden, naberu energii teď a bude klid. Zula jsem si boty a vyrazila ke schodům, ale zarazila mě Edwardova otázka

„Byl dobrej?“co to má znamenat? To mu to mám celý popsat a on mi řekne u sobotního obědu, co by udělal jinak a samozřejmě líp? Pomalu jsem se otočila a na rtech mi kraloval zlomyslný úsměv.

„Edwarde… příště si ho přivedu domu a ty uslyšíš, jak byl dobrej.“uzemnila jsem ho. Tahle odpověď byla, rozhodne dětinská ale co? Nic lepšího mě nenapadlo! Pyšně se vztyčenou hlavou jsem kráčela, až do mého pokoje kde jsem za sebou zavřela dveře a spadla na postel. Z haly se ozvalo tříštění skla a pak zvuk televize.

Zase bude celý zbytek dne trucovat jako malý dítě, napadlo mě a sama pro sebe jsem se usmála. Nikdy jsem ho takhle nevytočila. Ale musím uznat, že se mi ten pocit líbil. Bolelo to vidět ho takhle sice nejsem masochista, ale dělalo mi dobře si uvědomit, že i on má city a není jenom kus kamene.

Líbilo? Tak mi prosím napište komentky děkuju :o))

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love hurts - 3. Kapitola: