Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 18. kapitola

20.08.2010 (09:00) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5257×

18. kapitola – Užij si, co se dá!

Zemi v zrníčku písku rozeznat
a oblohu v divoké květině.
Nekonečno do vlastních rukou brát
a věčnost prožít v hodině…

Ležela jsem ve své posteli. Neměla jsem nejmenší tušení, jak jsem se tam dostala, ale hlavní bylo, že jsem byla tam a ne někde na zemi. Opatrně jsem se protáhla ,a pak vyskočila plna sil na nohy. Protřela jsem si ještě nenavyklé oči na světlo a vyrazila jsem do potemnělé koupelny, kde jsem ihned zapnula sprchu. Shodila jsem ze sebe oblečení a vstoupila pod proud ještě studené vody. Moje pokožka ihned zareagovala a přizpůsobila se její teplotě. Tohle jsem na sobě zbožňovala. Byla jsem jako chameleon…

Stačilo mi jenom třicet minut na to, abych se pořádně probudila. Vlasy jsem si nechala mokré, jenom jsem je zapletla do několika francouzských copánků. V ručníku jsem přešla do šatny a vybrala jsem si něco slušného na sebe. Jednoduché meruňkové šaty, ve kterých jsem mohla vypadat jako dáma. Ten dojem, který jsem se nažila navodit, jsem umocnila lodičkami zlaté barvy na jehlových podpatcích, které zdobili jemné malé růžičky.

„Hotovo…“ řekla jsem si a shlédla jsem svůj zjev v zrcadle. Ještě na moment jsem se vrátila do koupeny a rozpletla jsem copy, vlasy jsem pak stočila do volného drdolu. Už zase jsem měla všechno pod kontrolou a byla jsem zase ta dáma, kterou se ze mě snažili udělat.

Pomalu jsem scházela po schodech a s překvapením jsem zjistila, že celá rodina sedí dole v obývacím pokoji. Všichni sledovali můj grandiózní příchod, kromě Edwarda, který se zdál být nadmíru zaujatý pořadem o vaření, který právě běžel na obrazovce televize.

„Co vy tady?“ ptala jsem se jako idiot. Vždyť to byl jejich dům a já se zeptala, jako bych je tady snad nerada viděla. „Vždyť je pondělí…“ mumlala jsem si pro sebe a nemohla jsem si pomoct, ale přišlo mi to divné. V téhle rodině mi přišlo divné úplně všechno…

„Dobré ráno, Bells, no to víš, my ztratili sestru a Carlisle a Esmé ztratili dceru. A z toho důvodu jsme zůstali všichni doma, abychom se vyrovnali s touto nadmíru stresující situací, a doma budeme ještě měsíc…“ řekla Alice a mírně se usmála. Lyška jedna podšitá, jistě už něco kula.

To pro mě byla potěšující zpráva a v hlavě se mi ihned začal rýsovat plán, jak ten měsíc můžu využít. Domyslela jsem to až v kuchyni u lehké snídaně. Zbaštila jsem šťavnaté jablko a podívala jsem se do lednice, jestli tu není ještě nějaká láhev s krví, které mi táta vždycky nosil z lovu. A byla, sice poslední, ale přeci. Nalila jsem si trochu do hrnku a strčila ji na půl minutky do mikrovlnné trouby, a pak si jen užila tu sílu, která mnou prostoupila, když jsem ji všechnu vypila na jeden nádech. Pak jsem už pomalým krokem šla do obýváku.

„Tak Alice, co ty nákupy? Jsem nachystaná, tak můžeme vyrazit do Seattlu ne?“ zeptala jsem se jí, když zrovna listovala časopisem a kroužkovala si tužkou, co by chtěla. Ihned jak zaslechla slovo nákupy, jí hlava vystřelila vzhůru.

„Slyšela jsem dobře? Bella se dobrovolně hlásí na nákupy? Tak to abychom vyjely, ne? Rose? Jdeme! Dokud si to nerozmyslí. Takže všichni převlékat a jede se nakupovat. Dneska stihneme tak půlku, takže zítra se musí jet znovu…“ šeptala si už pro sebe.

„Ale ve středu mám ten New York, tak na to nezapomeň,“ zavolala jsem za ní, když utíkala nahoru po schodech.

„O to se nemusíš bát!“ zakřičela už ze svého pokoje. A já se opravdu nebála, stačila jedna minutka a Alice už stála dole připravená na ten nákupní maraton, který právě začínal, a já, světe div se, jsem se na něj i těšila. Začínám být šílená, napadlo mě, ale s úsměvem na tváři jsem následovala Alice.

Celý den jsme strávily v Seattlu a běhaly jsme jen po obchodech, kde měli boty, spodní prádlo a módní doplňky. Tam, kde měli i oblečení, jsme ani nevkročily, ty jsme si nechávaly na další den, ale i tak jsme měly večer tašky a krabičky plné překrásných maličkostí, které nás zahřejí u srdce, a pro každého z rodiny jsme měly i dáreček.

Domů jsem dojela utahaná jako kůň a hned jsem šla do svého pokoje i se svýma taškama. Stihla jsem jenom dát mamce a taťkovi dárky a popřát jim dobrou noc. Pak už jsem usínala skoro za pochodu. Tašky jsem hodila do rohu a praštila jsem sebou do nadýchaných pokrývek. Sny mě jako každou noc pronásledovaly a jako vždy byli plné Edwarda a Volterry. Nic jiného se mi už delší dobu nezdálo. Jen ta Volttera byla podivná. Jakoby se mi promítala spíše budoucnost nežli minulost… Ale moc jsem se snažila sny neřešit, i když mi přišly tak podivné…

Trhnutím jsem se probudila a vymrštila do sedu. Zase ten sen, sedím na trůnu a přede mnou klečí Edward a já vydám příkaz a Felix mu utrhne hlavu… Asi... Tak daleko jsem se ale nikdy nedostala, jelikož se vždycky probudím. Díky Bohu…

Všechno běželo jako po másle. Nikomu nepřišlo divné, že jsem celý týden strávila až do neděle s Alice a Rose. Vlastně byli spíš nadšení, že nemusí chodit na nákupy. Takže když jsme jim ve středu ráno oznámily, že jedeme, až do neděle do New Yorku tak nám div nenastartovali auto. Alice byla mírně uražená, že Jasper jí dokonce i zabalil kosmetiku, ale nahlas neřekla nic, ale když nepřijala polibek, bylo to všem jasné.

Rose to snášela mnohem lépe, když jí Emmett zabalil takovým stylem, že ji málem odvezli do nemocnice. Jo kufry od Luise Vuittona se oknem házet nemají… Ale odjely jsme zdárně a skoro bez problémů. V New Yorku jsme byly do večera jako na koni. Takže když jsme se ubytovaly v Plaze, bylo akorát na čase se připravovat na večer v baru. Alice všem vybrala šaty. Rose dostala jako vždy rudé. Jiná barvy by jí snad ani neudělal ještě krásnější. K tomu jí Alice udělal z vlasů pravidelné lokny splývající jí přes záda.

Já dostala modré, moje oblíbená barvy, i když raději jsem si je měla vybrat sama, tyhle víc ukazovaly, než zakrývaly, zase jsem byla skoro za děvku, ale nestěžo vala jsem si… Alice mi udělal i hlavu, vyžehlila mi vlasy, které byly kratší než dříve a na krk mi dala obyčejný řetízek s mordou kytičkou.

Alice si vybrala šaty zelené. Vypadala v nich jako víla, k tomu si pořídila ještě roztomilé lokýnky a na vysokých podpatcích byla okouzlující. Každý muž se za ní tenhle večer jistě otočí, došlo mi. Naše příprava trvala jenom tři hodiny… Zatím náš rekord… Tahle byla nejkratší…

„Můžeme vyrazit,“ zvolala Alice a už otevírala dveře, do kabelky si dala ještě kartu od našeho apartmá a mohli jsme vyrazit. Já vzala klíčky od auta a už jsme vyráželi do New Yorských klubů. Byl to jeden velký maraton plný pití, flirtování a tance se sexy chlapama. Aspoň pro mě… Alice s Rose si to až tak moc neužívaly, ale i tak…

Další den jsme vyrazily na nákupy a v pátek taky. Nakoupily jsme snad pět kufrů oblečení, pro každou, možná i víc a boty. Spousty bot. Byla jsem nadšená a víkend nám zbyl na zábavu. Prošly jsme všechny bary a večer jsme už byly připravené všechny k odjezdu. Naše kufry jsme poslaly předem. Stěhováci byli nadšení, když zjistili, že to mají vést až do Seattlu a my byly nadšené, když jsme viděli fakturu. Ale i tak jsme byly spokojené tím, co jsme si pořídily a už jsme se těšily, až to všechno vyzkoušíme v praxi. Alice byla nažhavená na korzet s podvazkama a Rose stejně tak…

Domů jsme dorazily v pondělí nad ránem. Všichni už na nás čekali dole v obýváku. Kromě Edwarda. Máma a táty objali mě. Na Rose doslova skočil Emmett a Alice už byla v obležení Jaspera.

„Jsme tak rádi že jste doma!“ zvolali rodiče a objali i jejich zbývající děti. Edward zrovna scházel ze schodů, když já stála bokem a pozorovala jsem, jak se všichni smějí a objímají se a já je s radostí pozorovala, ale už jsem k nim skoro nepatřila.

„Jsou šťastní, jen když jsi s nimi, když jsi tady nebyla, bylo to tady jako v krematoriu,“ zašeptal mi u ucha a já se lehce usmála, proč nebýt naposled milá ne?

„Děkuju,“ řekla jsem mu na oplátku a lehce jsem ho objala jednou rukou kolem pasu. Všichni na nás civěli a já se jim nedivila, aspoň před nimi jsme si hráli, že se máme rádi. Já ho totiž pořád ještě milovala, ale to on vědět nemusel. I když to jistě tušil...

„Příměří jen teď?“ zašeptala jsem k němu tak, aby to slyšel jen on.

„Souhlasím,“ odpověděl a usmál se na ostatní, kteří na nás ještě pořád zírali.

Ten den se všechno změnilo a usnadnilo mi to zbytek měsíce, který jsem měla rozplánovaný do detailu. Hned ten den jsem vyrazila s klukama na lov. Pak, když jsme dojeli domů, jsme sledovali fotbal a baseball v televizi a druhý den měla být bouřka, tudíž jsme se rozhodli, že si baseball zahrajeme i ve skutečnosti.

Úterý jsme tedy strávili jako rodina na louce v lese. Večer jsme pak sledovali horory a já snědla celou mísu popcornu. Náramně jsme si to všichni užili a já pak po půlnoci padla do postele jako vysílené kotě a spala jsem až do oběda, kdy jsme spolu s Emmettem ukuchtila nějaký koláč, který jsem z donucení snědla, i když byl odporný, ale udělala jsem mu tím radost, tak proč ne? Pak se všem chlubil, že je lepší kuchař něž máma.

Celý zbytek dne jsme se jenom tak poflakovaly po domě a vymýšlely jsme vylomeniny. Jazz se k nám rád připojil a k mému údivu i Edward, i když jen na chvíli. Ve čtvrtek jsme pak vyrazili na trénink. Navrhla jsem to sama, abych se nějak zabavila odpoledne, ale netušila jsem, že to všechny tak nadchne.

„Tak jo, můžeme!“ zakřičela jsem do domu a zapnula jsme si zip od sportovní mikiny, kterou jsem měla na sobě.

„Už jsme hotoví!“ zvolala máma a za ní se hnal i zbytek rodiny v trochu sportovnějším oblečení než je zvykem. Všichni jsme se rozběhli do lesa, dokud jsme nedorazili na louku, kde jsme předtím baseball.

„Tak jo… Rozdělíme se do dvojic a budeme jenom tak bojovat, nemusíme to dneska nijak přehánět. Myslím, že můžeme být po párech a Bella bude s Edwardem. Ano?“ zeptal se nás táta a já jen přikývla na znamení souhlasu.

Postavili jsme se tedy všichni do bojových pozic a na znamení jsme začali. Kdo první položí svého soupeře na lopatky, vyhraje… Soutěžila celá rodina, tudíž vyhrál Emmett, hned po něm Jasper, pak Edward a pak máma, jelikož táta jí nechtěl ublížit. Kluci si z něj pak dělali legraci že dostal výprask od ženský, ale když jim začala vyhrožovat, že jim zatrhne kapesné ztichli.

Pátek jsme se věnovali jen sami sobě a na sobotu jsme naplánovali výlet do nějakého baru v Seattlu. Vyráželi jsme v osm večer. Já si vybrala jedny z šatů, které jsem si koupila v New Yorku. Byly bílé se spoustou volánků na jedno ramínko a končily kousek pod zadkem. Koupila jsem si je sama i přes protesty Alice, byla to prostě láska na první pohled. K nim jsem si ještě vzala gladiátorky na vysokém podpatku, ty co se tolik líbily Edwardovi, černou koženou kabelku akorát na kredit kartu, klíče od auta a mohla jsem vyrazit.

Dole jsem ještě chvilku čekala, než sejde Alice a Rose. Kluci už byli nedočkaví, tak si chvíli krátili tím, že si prohlíželi mé nové šaty. Moc se jim líbily. Alice s Rose dorazily za pár minut a my mohli vyjet. Se mnou jel Edward, tudíž na něj i večer zbyl odvoz, jelikož já se plánovala opít.

Večer jsem si náramně užila, i když jsem si pak ráno pamatovala jen začátek. Pamatovala jsem všechno po první láhev tequilly, pak už se mi všechno začalo rozmazávat a já tak raději celou neděli strávila v posteli vyřizováním emailu, které mi přišly za celých těch čtrnáct dní. Večer přišel až moc brzy když jsme odpoledne strávila ve společnosti mých bratrů, kteří se mně vyptávali, jaké to je být opilý. Nebylo tedy divu, že jsem pak večer spala zase jako špalek.

Pondělí ráno jsem se probudila s myšlenkou, že tenhle týden strávím s tátou. Hned po snídani jsem tedy vyrazila do jeho pracovny, kde on studoval spisy svých pacientů, které bude operovat hned, jak se vrátí z dovolené. Já si k němu jen tiše přisedla a dívala jsem se, jak si hraje s pramenem svých blond vlasů, které neměl výjimečně sčesané do zadu a tak mu v neposedných jemných vlnkách padaly do očí.

Podíval se na mně, mírně se usmál a zase se začetl do svých spisů.

Takový byl dřív, takového si ho pamatuju, když jsem byla ještě mimino, i když na velmi krátkou dobu, ale přeci. Celý den jsem seděla v jeho pracovně, do oběda jsem ho pozorovala a po obědě jsme pak spolu mluvili. On mi vyprávěl všechno, co dělali, když jsem tam nebyla a pak mi ukazoval své nové knihy. Když jsem byla malá, dělali jsme všechno společně. Hráli jsme si s jeho stetoskopem na doktory. Já byla doktor a on pacient. Četl mi knihy, a když jsem něčemu nerozuměla, rád mi to vysvětlil.

Ale pak jsem vyrostla a on si myslel, že už o to nestojím. Tak přestal být mým tatínkem. A já si vždycky myslela, že za to můžu já, že jsem mu něco udělal, dokud mi to Edward nevysvětlil.

Večer mi popřál dobrou noc a políbil mě na čelo, jako když jsem byla ještě dítě. To mně zahřálo u srdce a já věřila, že všechno bude zase jenom lepší nežli dřív…

Zbytek týdne jsem vlastně strávila stejně. S tátou jsem si četla knihy, tentokrát jsem už ale rozuměla většině slov. Společně jsme rozebírali jeho pacienty, jen ty, kterým jsem dokázala porozumět s mým základním studiem medicíny, a pak jsme si vyrazili v pátek na lov nízké zvěře. Byl to bezva týden. A víkend jsem zase strávila se všemi. Sledovali jsme seriály v televizi jako rodina. Já vždycky usnula a jen z doslechu jsem věděla, že mě Edward vždycky nesl do ložnice a uložil mně ke spánku. Neděle utekla až moc rychle na to že sem jej strávila pouhým listováním lékařských magazínů v tátově pracovně, když on psal nějaký odborný článek.

Zbýval poslední týden, který vyšel na mámu. Jelikož v pondělí nebyla doma, protože si vyrazila s tátou. Alice s Rose a jejich miláčkama udělali to samé, tak jsem byla doma sama s Edwardem.

„Jdu na lov, jdeš taky?“ ozvalo se mi za zády, když jsem si četla odpoledne knihu v obýváku. Byla jsem zabalená do chundelaté deky, jelikož jsem byla jenom v pyžamu – krátkých kraťáskách a nátělníku. Vzhlédla jsem a přikývla.

„Jasně, jenom se převléknu,“ sdělila jsem mu a za půl hodiny jsme už pobíhali po lese a honilyineposlušná zvířata. Za poslední tři týdny jsem už plavala v krvi, ale nechtěla jsem zmeškat ani minutu užít si naposled svou rodinu. I když to byl jenom Edward. Proto jsem neulovila nic. Odběhla jsem k velkému útesu, o kterém jsem věděla od Emmetta. Chodíval si sem zaskákat do hluboké tůně, která byla dole. Já se to rozhodla taky zkusit.

Svlékla jsem si všechno oblečení a jen v kalhotkách jsem skočila šipku přímo do ledové vody. Ihned jak jsem dopadla na tvrdou hladinu, uvědomila jsem si, že tůňka nebyla tak hluboká, jak Emm říkal, jelikož jsem narazila hlavou na dno a vnímala jsem jen to, jak se pomalu vynořuju z vody zády vzhůru, a voda se kalila mou krví, která vytékala z rány na hlavě.

Edward:

Pobíhal jsem po lese a bezcílně jsem hledal zvěř, která by se dala ulovit, ale nikde nebyla ani malá srnka, natož něco pořádného. Tak jsem to vzdal a rozhodl se raději najít Bellu a jít zase domů, jelikož se už stmívalo a ostatní už museli být doma. Jistě první co je napadlo, bylo to, že jsem ji unesl nebo něco podobného. Začal jsem tedy hledat její pachovou stopu, a pronásledoval jsem ji.

K mému zděšení končila u hromádky oblečení na vrcholu útesu, ze kterého Emmett skákával do ne moc hluboké tůňky. Skoro jsem se bál se podívat dolů. Ale udělal jsem to a bylo to tak! Na hladině tam byla vidět malá osůbka, spíš její záda a temeno hlavy, okolo něhož byla voda nejvíce krvavá. Nad ničím jsem neuvažoval a skočil jsem dolů, i když voda tak lákavě voněla. Ale nebylo to jako když cítíte člověka, bylo to něco mezi, sladké, ale ne moc lákavé. Jako když sledujete cukrovinky za výkladní skříní...

Rychle jsem si k sobě přitáhl Bellino chladné namodralé tělo a vytáhl jsem ji na břeh. Nebyla mrtvá, jasně jsem slyšel zpomalený tlukot jejího srdce, ale nedýchala. Měla plíce plné vody. Začal jsem tedy s resuscitací, a jakmile začala kuckat, otočil jsem ji na bok, aby mohla všechnu vodu dostat ven.

Šťastně jsem si ji přivinul k sobě a nedbal jsem na její nahotu. Až po dobré čtvrthodině jsem si sundal košili a i když byla mokrá, tak jsem jí ji oblékl a rychle ji vyzdvihl do náručí, a upaloval jsem s ní rychle domů, aby se zahřála a odpočinula si. Protože se nestává každý den, abyste skoro umřeli…

Bella:

Probrala jsem se ve své posteli a nijak jsem si nemohla vzpomenou, jak jsem se tam dostala. Na sobě jsem měla kostičkované pyžamové kalhoty růžové barvy a teplé tričko s dlouhým rukávem a vedle mě na posteli ležel Edward a starostlivě si mě prohlížel.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě opatrně a překontroloval mi obvaz na hlavě, který vypadal, jakoby ho tam dalo dítě.

„Ano jsem,“ řekla jsem chraptivým hlasem, který jakoby ani nebyl můj. „Kde jsou máma s tátou?“ zeptala jsem se jako malé dítě.

„Rozhodli se, že si výlet prodlouží a vrátí se až v neděli ráno, stejně tak i Alice a Rose. Jasper s Emmettem samozřejmě nebyli proti. Vždyť je znáš,“ odpověděl mi s potutelným úsměvem. „Myslím, že je to tak i lepší, ještě by si mysleli, že jsem tě chtěl zabít,“ řekl a rozesmál se vlastnímu vtipu. Mně to moc vtipné nepřišlo.

„To si děláš srandu! No to se mi snad zdá!… A co je aspoň za den?“ zeptala jsem se rozzuřeně.

„Spala jsi dlouho, je zřejmé že se tvoje tělo zotavovalo a -“

„Co – je – za – den?!“ zeptala jsem se ještě jednou a skočila jsem mu tím do řeči.

„Je středa,“ oznámil mi vcelku naštvaně a já na něj jen vykulila oči.

„Co?!“ zeptala jsem se a odhodila jsem ze sebe peřinu.

„Co hodláš dělat?“ zeptal se mně a sledoval mně ostražitým pohledem.

„Teď? Jdu se vykoupat a pak na lov, jelikož mám žízeň jakou už dlouho ne,“ oznámila jsem jasně.

„To bude jistě tou reko –“

„Já vím!“ zakřičela jsem na něj z šatny a pohledem jsem ho vyhazovala z pokoje, když jsem šla do koupelny.

„No jo, už jdu,“ řekl s rukama vzhůru v obranném gestu.

Já si potom dopřála dlouhou horkou lázeň a pak jsem si oblékla teplákovou soupravu, co jsem si nachystala v šatně. Ještě jsem si u vchodu nazula tenisky a mohla jsem vyrazit. Ulovila jsem jenom dvě srnky, ale nikde nic jiného už nebylo. Sice jsem byla žíznivá, ale měla jsem v plánu ještě dopít krev, která byla v lednici.

Když jsem doběhla domů, Edward už nedočkavě stepoval u dveří.

„To jsi na mě nemohla počkat?!“ vztekal se. Já kolem něj prošla, jako bych si ho nevšimla a zrovna jsem vešla do kuchyně. Vzala jsem láhev z lednice a celou ji dala do mikrovlnky. Během minuty už skoro bublala. Tak jsem ji vytáhla a s brčkem jsem se posadila k televizi, kde zrovna běžely zprávy.

„Místní populace zvířat, zvláště srnčího a další nízké zvěře se rapidně snižuje díky podivné chorobě, která napadá jejich vnitřní orgány…“ dál už jsem neposlouchala. Hned mi bylo jasné, proč je tu tak málo potravy. Rozzlobeně jsem kanál přepnula a ovladačem jsem mrsknula na druhou stranu gauče. Zrovna tam běžel nějaký přírodopisný seriál. Tak jsem se na svačinku mohla alespoň podívat, když už nic jiného.

Když skončil v televizi jídelní lístek, zapnula jsem si jednu z mnoha komedií, kterých měla Alice na DVDčkách desítky. Skopla jsem si tenisky a zachumlala jsem se do deky, která tady byla ještě od minule. Asi v polovině se připojil i Edward a se zdviženým obočím se podíval na litrovou láhev od krve.

„Když se uzdravuju, spotřebuju hodně energie, tím pádem i krve, a v lese nebyla skoro žádná zvěř… Prý jsou nemocné… Tvrdili to ve zprávách,“ oznámila jsem mu na srozuměnou a dál jsem sledovala komedii. Potom jsem si pustila ještě jednu, u které jsem i usnula…

Ráno, nebo spíš odpoledne, jsem se zase probudila ve svém pokoji zabalená do přikrývky. Probudil mně hlad. Na stolku stála termoska. Nedočkavě jsem ji tedy otevřela a uvnitř mě čekalo voňavé překvapení v podobě medvědí krve, byla ještě pořád teplá. Rychle jsem vzala termosku a seběhla jsem do kuchyně. Nachystala jsem si sklenici a vypila celou termosku během pár minut.

Edward seděl v obýváku a podle vůně měl taky v hrnku krev. Přisedla jsem si k němu a zadívala jsem se na nějaký akční film.

„Děkuju,“ řekla jsem tiše.

„Není zač, nechci, aby ti bylo špatně,“ sdělil mi jakoby nic. „Takhle sice není tak dobrá jako v lese, ale dá se to…“ řekl ještě, ale já už neodpověděla, jen jsem usrkávala z hrnku čerstvou krev a užívala jsem si její chuť na jazyku, a pak to teplo v žaludku rozlévající se mi do těla stoupající po páteři.

Den jsem strávila stejně jako předešlý v obýváku na gauči usínajíc, u trapně vtipných romantických komediií ,až jsem pak u jedné usnula. Ráno jsem se už neprobudila v posteli, ale na gauči v obýváku, a jak mě Edward slyšel zarachotit, ihned vycházel z kuchyně s hrnkem, který nádherně voněl – krev. Zase medvědí. Podal mi hrnek a já s díky přijala. Jen na pár loků jsem jej vypila a položila na konferenční stolek. Připadala jsem si jako v nemocnici s plnou penzí... Tohle bych si nechala líbit pořád, napadlo mě.

„Co hlava?“ zeptal se z nenadání.

„Jo už dobrý. Ona ani nebolela. Já se hojím rychle, tedy pokud se mi něco stane, i když to bývá málokdy,“ řekla jsem mu a opřela jsem se pohodlněji. Začala jsem uvažovat, jak se ho zbavit na celý den, abych si mohla zabalit. Bezmyšlenkovitě jsem si při tom namotávala pramen vlasu na prst. Pak mě něco napadlo, ale nevěřila jsem, že to vyjde.

„Kolik máme ještě krve?“ zeptala jsem se ho.

„Už jen poslední láhev,“ řekl mi na oplátku a zkoumavě si mně prohlížel. „Proč?“

„Mám žízeň, sice ne moc velkou, ale zítra to bude zase horší… Bylo by nejlepší, kdybys zašel zase na lov, kdybys byl tak hodný.“ Zaprosila jsem a nasadila jsem štěněčí kukadla. Mohla jsem ho přesvědčit mocí, ale to by to nebylo etické.

„Jistě, ale vrátím se až k večeru, musím totiž mnohem dál, abych našel dost zvěře. Vyrazím hned, abych tady byl včas,“ řekl bez jakýchkoli výtek a už mířil do kuchyně pro láhev a termosku a za moment už za sebou i zamykal dveře. Hned jak byl z doslechu, jsem vystartovala do svého pokoje ,a nachystala jsem si svůj kufr. Naházela jsem do něj jen několik věcí. Když jsem měla to nejcennější zabaleno – kniha od táty, šaty od Alice, šperky od Rose, fotka mně a mámy, pak fotka mně a kluků v baseballových dresech a společná fotka naší rodiny, vzala jsem notebook a každému z nich napsala email, kde jsem se loučila a jen okrajově jsem jim vysvětlila, proč odjíždím…

Jak jsem měla všechno hotové, byl zase večer a já věděla, že už zase musím dělat nemocnou. Seběhla jsem jen v košilce dolů do obýváku a pustila jsem si Titanic. Byla jsem velice nostalgická poslední večer.  Ohřála jsem si hrnek krve a nachystala krabici kapesníčků. Sledovala jsem scénu za scénou a nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se smát, když Jack křičel: „Jsem král světa!“ připomnělo mi to totiž den, kdy se Emmett chtěl zahrát s Rose na Titanic, neprošlo mu to…

Kapesníčky mi nakonec mi byly k ničemu. Usnula jsem dřív, než se Edward vrátil i dřív než Jack odplul do hlubin…

Ráno mně probudilo bouchnutí dveří. Byl to Edward. V ruce držel láhev rudé tekutiny a v druhé měl termosku. Jeho oči zářily čistě jantarovou barvou. Sám si zalovil a mně přinesl dvě láhve.

„Dobré ráno,“ řekl mi, když procházel kolem do kuchyně. Za chvilku byl už zpátky s hrnkem a termoskou. Jednu láhev dal zřejmě do lednice a z téhle mi chtěl nalít. S radostí jsem přijala hrnek ještě horké krve a hltavě jsem jej vypila a pak si řekla ještě o jeden a pak o další, dokud jsem nevypila celou láhev.

Spokojená a najedená jsem se rozvalila přes půlku pohovky, tu druhou okupoval Edward a vypnula jsem DVD. V televizi běžely kreslené pohádky, nepřepnula jsem. Dívala jsem se, jak Tom honí Jerryho. Bylo to jako, když jsem byla malá. V sobotu ráno pohádky po boku Edwarda.

Když skončily pohádky, vyšla jsem do svého pokoje a začala jsem se připravovat na odjezd. Naložila jsem se do vany a po hodině jsem zase vylezla. Učesala jsem se jako pravá dáma a nesla jsem na tvář jemný make – up. Na oblečení jsem si vybrala černé šaty za krk vykládané bílými kamínky a černobílé lodičky. Ve čtyři hodiny odpoledne už jsem byla připravená s kabelkou v jedné ruce a s kufrem v druhé ruce. Obalila jsem se štítem, aby mě nemohl Edward cítit, ani slyšet a vydala jsem se po špičkách – pro jistotu, dolu po schodech.

„Kam si sakra myslíš, že jdeš?!“ zeptal se mně Edward za mými zády a já v duchu začala klít, jak jen jsem dovedla. Tenhle můj útěk zřejmě neproběhne až tak v klidu, jak jsem si myslela…

Takže ještě závěrem bych se chtěla zeptat... Myslíte si, že se povídka nějak zhoršila? Nebo snad je nějaká nudná nebo něco takového? Protože dřív bývalo tolik komentářů a teď? Nelíbí se vám něco? Jestli je to tak tak mi napište nebo řekněte jaký je důvod... Děkuju Janulik

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love hurts - 18. kapitola: