Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love hurts - 1. Kapitola

19.10.2009 (11:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3097×

1. Kapitola – Odplata

Rychlý dech a vzdechy se rozléhaly po celém domě. Tiše jsem naslouchala a přemýšlela, co se tady asi může dít.  Vzdechy byli stále intenzivnější a já zpozorovala, že vycházejí z Edwardova pokoje. Zamračila jsem se a nastražila uši. Vzdechy už nepatřili jen jedné osobě, ale začaly se ozývat i druhé.

Mnohem hlubší a hlubší. Musely patřit muži. Pořád jsem nechápala. Kroutila jsem hlavou a zamířila do druhého patra našeho domu. Ony “zvuky“ byly stále hlasitější. Nejsilnějšího rázu nabyly, jakmile jsem stanula za dveřmi Edwardova pokoje.

Tiše jsem stála a přepadal mě tíživý pocit pravdy. Já někde v podvědomí věděla co se tam asi děje, ale chtěla jsem se přesvědčit na vlastní oči. Zavřela jsem oči a neslyšně se zhluboka nadechla. Popadla jsem kliku, prudce otevřela a zároveň vydechla. Pomalu jsem otevřela oči a pozorovala dvojici která si mě ani nevšimla. Jak by jen mohly!

Edward, můj nejlepší přítel ležel mezi nohama Nikol. Což je největší školní děvka. Ruce měl opřené vedle její hlavy. Rychle se pohyboval a do toho ještě vzdychal. Při tom pohledu jsem ucítila teplé slzy, jak mi kanou po bledém obličeji. Cítila jsem, jak slzy těžknou, jak sebou berou i řasenku a zanechávají tak za sebou černé stopy po mém smutku. On… Ani jsem na to nemohla pomyslet.

Strnule jsem tam stála, dokud Nikol nevykřikla a Edward hlasitě nezasténal. Na mé tváři se objevovali další a další černé stopy.  Edward stále setrvával ve stejné poloze a zhluboka oddychoval. Na Nikol se ani nepodíval. Ta děvka pod ním ležela, zhluboka dýchala a ještě se usmívala. Vždyť která by se neusmívala, kdyby se vyspala s nejhezčím klukem na škole. S jednou slzou my utekl i vzlyk. Edward prudce trhl hlavou a sledoval můj uslzený obličej. Na rtech mu pohrával vítězný úsměv, ale v očích mu hrály jiné city. Smutek a lítost.

Věnovala jsem mu poslední pohled, otočila se a vypochodovala z pokoje se zdviženou hlavou. Z mých oči se vylily potoky slz teprve v mém pokoji. Ležela jsem na posteli a sledovala na bílo natřený strop. Tuto depresivní a tíživou chvíli doplňovali ještě tiché slzy tekoucí po mých zrudlých tvářích. Žádné černé fleky jsem na tváři už neměla. Neměli z čeho vzniknout. Všechna řasenka a tužka na oči už se mi smyla a já jen tiše ležela a nic nedělala.

Neměla jsem sílu cokoli dnes předstírat. Neměla jsem sílu hrát si na velkou holku. Umřela jsem. Vevnitř jsem se cítila naprosto mrtvá a prázdná. Nakonec jsem se však přinutila alespoň k nějaké činnosti. Přemýšlela jsem jen nad tím pohledem, který se mi naskytl.

Edward, můj Edward se vyspal s tou děvkou a v mém domě. Ani stopa lítosti, ani slovo omluvy. Jen debilní úsměv a žádné vysvětlení. Ale tam ani nebylo co vysvětlovat. Já je přistihla v nejlepším a ani jsem je na to nijak neupozornila. Já nemohla. Nevím ani co mě zarazilo víc.

Že to byla zřejmě jenom Rychlíka, což Edward provozoval často. On mi o tom neříkal, ale jakmile se vrátil, já to na něm poznala a nepotřebovala jsem svou schopnost. Tvářil se jako sluníčko, ale zároveň se mračil. Jeho tvar se měnila během sekundy, ale nakonec vždy skončila u samolibého úsměvu. No a jak jsem vlastně poznala, že šlo o rychlovku typu “ošustit a opustit“?

Tak zaprvé, Nikol měla vyhrnutou sukni nad pas a její kalhotky tam taky nikde nebyli, takže jí je ani nesundal. Za druhé, Edward nebyl ochotny si ani pořádně sundat kalhoty. Měl je pod kolena a nevypadal, že by to měl v plánu nějak měnit.

Jemu stačí, když to Nikol rozšíří po celé škole jaký podal úžasný výkon a všechny ty kozy s IQ jako zelenající se tráva na něj poletí a on nebude muset vyrážet do klubů. Samy mu naskáčou do postele a ušetří mu spoustu práce. No a než se vyspí se všema holkama v naší škole, to mu taky zabere nějaký čas a to se budeme muset zase stehovat. No a potom zase na novo.

Edwardovo jediné štěstí je že Jazz a Emm jsou šťastně ženatá a nepletou se mu nijak pod nohama. Jinak by asi musel být i šarmantní. A to on neumí. Teď už to neumí. Vlastně od té doby co jsem přišla do puberty, není už jako ten starý Edward. Není na mě hodný a nedává mi polibky na čelo, abych se v noci nebála strašidel.

Když jsem byla malá mě vůbec nenapadalo proč tomu tak je ale, jakmile jsem zaslechla rozhovor Alice a Edwarda jak se hádají o tom, že on si mě za ženu nikdy nevezme, mi to došlo. Vize. Alice nás viděla spolu. Tehdy jsem se tomu smála. A která puberťačka by se tomu nesmála. Dneska bych si to ale přála jako nic jiného na světě.

Ani jsem nevzhledla jakmile cvakla klika u mých dveří. Edward vešel, aniž by se ptal. Pořád si myslel, že je všechno stejné, jako když jsem byla malá. Sedl si vedle mě na postel a chytl mou ruku do svých dlaní. Já mu ji prudce vytrhal. Jak se mě mohl jen odvážit dotknout po tom, co se vyspal s Ní?! Zhnuseně jsem se na něj podávala a pak odvrátila tvář. Edward věděl, že ho miluju a snažil se mě, jak on říká “vyléčit“. Přes tvář mu přelétl stín smutku. Sedl si raděj na okraj postele a spustil z ní nohy.

„Ona nic neznamenala, ale alespoň víš, kdo jsem!“Edward ztichl a čekal na mou odpověď. Já neměla v plánu s ním promluvit ještě tak měsíc. Hleděla jsem na něj prázdným pohledem a nijak nereagovala na jeho slova. Zhluboka si povzdechl a vstal.

„Nikdy jsem ti neřekl, že tě budu milovat a taky to tak nikdy nebude. Ty moc dobře víš, že tě mám rád jako sestru, ale tady to taky končí!“teď už na mě křičel. Vrhla jsem na něj nasupený pohled skrz závoj slz a zašeptala to jediné, co svíralo mé srdce:

„ Nenávidím tě!“ta jediná věta a stála mě tolik přemáhání. Já jsem Edwarda milovala a nenáviděla zároveň. On byl dobro i zlo. On byl nespoutaný ale zároveň tak milý a obětavý. Nikdy nic nedělal bezdůvodně, ale taky ty důvody byli většinou hezké.

„Nemáš ani tušeni jak moc bych si přál, aby to byla pravda, ale ty sama víš, že se tvůj cit ke mne ani zdaleka nepodoba nenávisti. Ty mě miluješ a nevíš jak to změnit a asi ani nechceš. Já ti s tím pomáhám a ty mi to ještě vyčítáš!“ poslední slova už se usmíval. A zase jsme tam kde vždy. Můžu za to zase já. Tem imbecil!

„Od lásky jen krůček k nenávisti na to nezapomeň Edwarde a nebuď si tak jisty tím co máš protože jsi to právě dnes ztratil. Protože já ten krůček dneska udělala! A tys mě k němu sám postrčil. Jak sis to přál.“ S těmito slovy jsem vstala a zamířila do šatny.

Když on může spávat s jinýma, proč já bych nemohla? Já ho taky budu trápit! S tím to ďábelským nápadem a úsměvem jsem sebrala šaty, které jsem dostala právě od Edwarda na vánoce. Ty šaty byly jenom hloupý vtip jak se pobavit na mém výrazu jakmile je uvidím a že se pobavil a Emmett s ním, ale pro můj cíl byly teď ideální.

Bylo to jen pár pruhů látky spojených k sobě, ale celkové vypadali opravdu dobře. I když těch pruhů bylo hodně málo. Celé šaty byli na můj vkus nějak malé. Jenom krátká stříbrná sukýnka spojená s modrým pruhem látky, který se zavazoval za krkem. Holá záda a hluboký výstřih. Hodně hluboký výstřih a sexy šaty byli na světě.

Stala jsem před zrcadlem v šatně a dolaďovala poslední detaily. Mé jindy vlnité vlasy jsem vyžehlila. Na nohy jsem si obula stříbrné lodičky na dvanácticentimetrovém jehlovém podpatku. K celkovému jedinečnému dojmu ještě posloužilo stříbrné psaníčko. Ještě jednou jsem si překontrolovala stříbrné blyštivé stíny a vyšla jsem ven z koupelny, kam jsem se přemístila ihned po tom, co jsem si vybrala oblečení.

I Alice by mě jistě pochválila a řekla, že jsem dobře vybrala. Má chůze byla sice v podpatcích mírně nejistá, ale zvládala jsem to. Zatím. Pořád jsem stála před zrcadlem a prohlížela si každá kousek mé nahé kůže. Přišlo mi že je jí nějak moc.

Teď už mi to nepřišlo tak dokonalé jako před půl hodinou. Mírně se mi klepaly ruce a ne a ne toho nechat. Nemohla jsem se za nic na světě uklidnit. Až pak po hodných pěti minutách jsem nabyla zpět ztracenou rovnováhu a mohla jsem vyrazit.

Pomalým krokem jsem scházela schody do přízemí. Hlavně abych neupadla, ale i pro celkový jedinečný dojem. Edward seděl na sedačce a hrál ty jeho pitomý video hry. Ani nezvedl oči, když jsem okolo něj pocházela. Tiše jsem našlapovala a snažila se, aby naklepaly podpatky. Jednou jsem však klepla jen jemně do podlahy a Edward svůj pohled pomalu směroval po mých dlouhých nohách, přes výstřih až k očím.

Tahle dráha jeho pohledu se mi ani za mák nezamlouval, ale bylo vidět, že jsem ho svým zjevem zaujala. A to byl taky účel. Když zaujmu jeho tak snad i někoho jiného. Snad. V ruce jsem držela klíče od mé corvetty a čekala, než zavře pusu a budu moct odejít, s pocitem zadostiučiněni.

Když se ji neuráčil zavřít ani po pěti minutách už jsem to nevydržela a otočila se na podpatku. Směřovala jsem k hlavním dveřím, když v tom mě Edward chytl za předloktí a zadržel. Tiše a vyrovnaně se mě zeptal :

„Kam jdeš?!“ jeho zatnuté zuby při posledním slově však prozrazovaly něco jiného než klid a pohodu a úplný nezájem v této věci.

„Ven!“to bylo to jediné, co jsem mu řekla. Víc vědět nemusel. Vytrhla jsem mou ruku z jeho sevření, seběhla jsem schody a nasedla do mé Corvetty.  Vyřítila jsem se zběsile ze zpevněné příjezdové cesty přímo na polní stezku, a mířila na hlavní silnici, která mě měla dovést přímo k New Yorku.

Mé auto za sebou zanechávalo jen zvřeny prach a další účastníky silničního provozu po jedenácté hodině.

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love hurts - 1. Kapitola: