Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - Bonusový díl

19.09.2009 (19:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5323×

Bonus – Líbánky a svatební noc

Pohled vypravěče (teď to neberte tak, že to vypráví Belly otec)

Už bylo po obřadu, i po oslavě a novomanželka se převlékala ze svatebních šatů do letních cestovních. Její sestra ji v tom pomáhala.

„Alice?“ oslovila ji, když kontrolovala svůj odraz v zrcadle.

„Ano?“

„Moc za všechno děkuji… Byla to ta nejlepší svatba, kterou jsem kdy zažila,“ usmála se na svou sestru a objala ji.

„Nemáš zač, Bello… Ale měla by jsi jít, nebo vám to uletí,“ zašeptala Alice a koukla se na své hodinky. Bella se usmála, vyšla z pokoje a seběhla schody.

Tam na ni čekala její rodina. Rozloučila se s ní a vyběhla před dům, kde na ni čekal její milovaný, její manžel.

Neustále tomu nemohla uvěřit, ale byla to pravda. Usmála se na svého manžela a lehce ho políbila na rty.

„Můžeme?“ zeptal se.

Ona s úsměvem přikývla.

Pomohl ji nastoupit do auta, pak si sedl za volant a vyjeli…

Pohled Edwarda

Bella byla opřená o zábradlí a pozorovala moře. Přišel jsem k ní a objal ji kolem pasu.

„Víš co mi to připomíná?“ zeptala se tiše.

Jemně jsem zavrtěl hlavou.

„Připomíná mi to Vixen… Škoda, že jsem na ni mohla plout jen jednou.“

„Čeká nás cesta kolem světa na jachtě,“ připomněl jsem ji.

„Vím, ale Vixen je Vixen,“ přikývla, otočila se mi v náruči a lehce mě políbila na rty.

Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že je moje, že se stala mou ženou, že se stala paní Cullenovou.

Dlouho jsme řešili její příjmení, protože by bylo až moc dlouhé i s mým. Nakonec se rozhodla, že bude Isabellou Marií Brownovou Cullenovou a používat bude jen Cullenová.

Loď se pomalu přibližovala k ostrovu, kde jsme měli strávit líbánky. Esme mi ho na pár dní půjčila. Byl jsem rád, protože lepší místo bych asi nenašel. No možná, že jo, ale ne takový klid.

„Pojď se na něco podívat,“ zašeptal jsem ji do ucha a její srdce zrychlilo. Pousmál jsem se, vzal ji za ruku a vedl na příď lodi. Ostrov se už v dálce objevil.

„Vidíš támhle ten ostrov?“ zeptal jsem se, ona jen přikývla. „To je ostrov Esme.“ Na chvíli ztuhla. Pak však zatřepala hlavou.

„Odhaduji, že patří Esme,“ řekla a já přikývl.

Protočila oči. „Doufám, že mi nikdy ostrov nekoupíš,“ zamumlala.

Věděla, že to uslyším.

„Tobě koupím gumové medvídky,“ usmál jsem se.

„Neříkej, že si pamatuješ na úplně první hodinu španělštiny,“ zasmála se, ale já vážně přikývl. „Jo, těmi mi uděláš radost,“ přikývla a znovu se rozesmála.

Zvykla si na bohatý život, ale jinak se vůbec nezměnila. Stále to byla ona.

Ostrov Esme se zvětšoval…

...

Před hlavními dveřmi jsem ji vzal do náruče.

„Moje povinnost, nezapomínej,“ zašeptal jsem ji do ucha.

„Neměl by jsi počkat, až na ten opravdový?“

„Dům, jako dům,“ pokrčil jsem rameny a šel do jedné z ložnic. Sluhové nám přinesli zavazadla, já poděkoval a oni odešli.

Položil jsem ji zpátky na nohy.

Zůstali jsme sami. Usmála se na mě a já ji úsměv oplatil.

„Měl bych ti dopřát chvíli lidského času,“ uvažoval jsem.

„Ten počká,“ zašeptala, přitáhla si má ústa a hladově mě políbila. Já ji polibek opětoval. Sundala mi sako a někam ho odhodila. Kam mi bylo jedno.

Její prsty mi klouzaly po hrudi, stále dokola objížděla mé svaly. Myslel jsem si, že se zblázním. Sundal jsem ji pletené bolerko, které ladilo k šatům, ale teď tu jen překáželo. Když jsem ho odhodil, Bella mě pevně objala kolem krku a ještě víc se ke mně přitiskla. Nevadilo mi to, právě naopak.

Její prsty mi rozepínaly knoflíčky u košile. Pomalu, každý zvlášť. Nově odhalené místo vždy lehce políbila. Doháněla mě tak k šílenství, ale ona to věděla. To bylo na tom to nejhorší. Konečně se dostala k poslednímu knoflíku a košili mi sundala. Nevrátila se však k mým rtům, ale zůstala na mé hrudi, na břiše, ramennou.

Musel jsem se snažit, abych se uklidnil, ale moc mi to nešlo. Z úst mi uniklo pár vzdechů. Potěšeně se usmála. Z ramennou se přesunula na krk, tvář, ucha, nos, oční víčka. Rtům se naschvál vyhýbala. Když už to konečně vypadalo, že se k nim vrátí, zase uhnula.

Zavrčel jsem. Ona se rozesmála. Však já ji ukážu. Využil jsem chvilku její nepozornosti a sundal ji šaty.

No sundal…

Z šatů zbyly jen cáry, ale to mi teď bylo jedno.

Přitiskl jsem se k jejímu krku a pečlivě se mu věnoval. Teď zavzdychala ona a já se potěšeně usmál. Rty jsem sjel na klíční kost, ramena a ještě níž. Její podprsenka mi překážela, ale zatím jsem ji nechal na místě. Líbal jsem ji kolem lemu podprsenky.

Její vzdechy byla ta nejkrásnější hudba. Věděl jsem, že se ji nikdy nenabažím. Vzal jsem ji do náruče a položil na velkou bílou postel. Vrátil jsem se k jejím rtům. Vypadalo to, jako by se konečně vzpamatovala.

Lehce do mě zatlačila. Naše pozice se vyměnili, teď byla nahoře ona. Sedla si na mě obkročmo a vášnivě mě políbila na rty. Ze rtů se dostala na krk, hruď, břicho, k pupíku a ještě níž…

Zastavila se až u kalhot. Pomalu rozepnula pásek, pak knoflík a zip. Sunula kalhoty dolů, až konečně byly na hromadě našeho oblečení, nebo toho, co z něj zbylo. Rty se vrátila na ty mé. Znovu mě vášnivě políbila.

Začal jsem hru s jejím jazykem a ona se s radostí připojila. Jednou rukou mi přejela po mém citlivém místě a já jsem ji zavzdychal do úst. Přerušila náš polibek a koukla se mi do očí. Její oči byly plné touhou, radostí, vzrušení…

Nevydržel jsem to, znovu jsem ji políbil a přetočil pod sebe. Sundal jsem ji podprsenku, ale stále zůstával u jejích rtů. Až po chvíli jsem se přes ušní lalůček dostal k jejímu krku, klíční kosti, ramenu,… Lehce jsem jedním prstem objel kontury jejích ňader a ona zavzdychala.

Pousmál jsem se nad tou reakcí. Rty jsem se sesunul ještě níž. Palcem jsem přejel po sladkém hrotu a ona se prohnula proti mně. Rty jsem ochutnával její pokožku. U prsou jsem se na chvíli pozastavil, pak jsem však zamířil na její ploché bříško, až k lemu kalhotek.

Tam jsem se zastavil a pomalu se vracel ke rtům. U pupíku jsem se však zastavil a vjel do něj jazykem. Znovu se prohnula v zádech a zavzdychala. Její prsty se mi zaplétaly do vlasů a nutily mě, být stále u ní.

Konečně jsem se vrátil k jejím rtům a znovu ji políbil. Tentokrát polibek přerušila ona. Koukla se mi do očí. Věděl jsem, co mi tím chce říct. Znovu jsem ji políbil.

V tom okamžiku jsem spojil naše tělo jedno. Chvíli jsem si užíval tento pocit, pak se pomalu začal pohybovat. Její nohy se omotaly kolem mého pasu, dlaněmi mi jezdila po páteři a její rty byly stále na mých.

I když to nebylo naše poprvé, každé naše milování mi je připomínalo. Pohyby mi vycházela vstříc. Mezi polibky a vzdechy jsme si šeptali svá jména a slova lásky.

Svět okolo nás přestal existovat, stejně jako čas. Byli jsme jen my. Jen ona byla pro mě teď důležitá, jen ona pro mě existovala. Nikdo jiný ne. Jen ona…

Na vrcholek vzrušení a touhy jsme stoupali společně. Bella ke svému vrcholu došla jako první, já po pár přírazech taky.

Políbil jsem ji a přetočil se tak, aby mi ležela na hrudi. Oba jsme zhluboka oddechovali a vychutnávali si plně tento okamžik.

„Miluji tě, Edwarde Cullene,“ zašeptala, když se její dech a tep uklidnil. Pevně jsem ji v pase objal a přitiskl ještě víc k sobě.

„Já tebe taky, Bello Cullenová,“ odpověděl jsem ji stejně tiše a políbil do vlasů.

Ona se nazvedla a políbila mě na rty…

...

Týden na ostrově Esme byl skvělý. Naši svatební cestu jsme si užili. Po týdnu jsme se vrátili zpátky do Londýna, kde jsme si vzali nové oblečení, kterého bylo ještě víc a vydali se na cestu, která trvala rok.

Byl to skvělý výlet a byl jsem rád, že jsem ho zažil s Bellou.

Ta si na širém moři neodpustila svoji oblíbenou hlášku:

„Já tě milovala a ty jsi mě zradil, ty hajzle!“

Doufám, že se bonusová kapitola líbila!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - Bonusový díl: