Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 5. kapitola

31.07.2009 (10:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 6191×

5. kapitola – Večeře a noc plná překvapení

Pohled vypravěče

Zatímco se Cullenovi chovali, jako by se nic nestalo a neměli žádné známky nervozity, naši Swanovic sourozenci se klepali strachy a nervozitou.

Paní Molly se podařilo, že sám Fred Bellu neviděl.

Ta to celkově nesla špatně – musela si obléknout šaty a hlavně…obout boty na podpatku.

Fred si oblékal oblek, Molly připravovala Bellu. „Molly, ty si vzít nemůžu,“ zaprotestovala Bella. „Ale můžeš, prosím tě, měli být pro moji dceru, ale jak ji znám, koupí si jiné… Klidně si je i nech,“ mávla nad tím rukou a pomohla ji do šatů.

„Teda! Jsem to opravdu já?“ zeptala se dychtivě Bella, když se spatřila v zrcadle.

„Jistě, kdo jiný by tam měl být? Pojď, vybereme šperky a ještě tě nějak učešeme,“ usmála se na ni a Bella se zmohla jen na přikývnutí.

...

Nebyla sama, kdo žasl nad tím, jak vypadala. I její bratr Fred nemohl uvěřit svým očím.

„Vypadáš nádherně! Po dlouhé době jako holka!“ neodpustil si rýpnutí a ona se na něj uraženě podívala, dlouho to však nevydržela a svého bratra objala.

„Díky… Ty vypadáš konečně jako gentleman,“ oplatila mu stejnou mincí a začali se smát.

„Tak můžeme?“ ozvalo se za nimi a oba přikývli.

Fred nabídl rámě jak sestře, tak paní Molly a se smíchem vyšli z jejího malého apartmá.

...

„Jdeme pozdě,“ zamumlala paní Molly, když si všimla, kolik je hodin. Právě jim sluhové otevírali dveře do jídelny. Bella se na ně podivně podívala.

„To dělají vždycky?“ zeptala se potichu a znovu se koukla na sluhy.

„Ano… a to si počkej u večeře,“ odpověděla se smíchem Molly, když scházeli po velkých širokých schodech, který pokrýval tlustý červený koberec.

„Tak drazí, tady já vás opouštím,“ otočila se na sourozence, když sešli všechny schody. „Zvládnete to,“ povzbudila je, když si všimla jejich výrazů. „Hlavně nezapomeňte, že většina lidí jsou hodně bohatí a jsou zvyklí na slušné až snobské vychování,“ dala jim poslední radu a pak zmizela.

„Dobře,…tak do toho,“ zašeptala Bella a zahákla se do svého bratra.

Pohled Edwarda

Dnes to byla snad poprvé a naposledy, co jsem se těšil na večeři.

Při pomyšlení, že v tomto prostoru spatřím Bellu, která nemá o bohatém životě ani ponětí, jsem se vždy musel ušklíbnout.

Věděl jsem, že to bylo ode mě podlé, ale co se dá dělat?

Většina rodiny byla nadšená – vlastně až na Rosalii, hlavě po tom, co jsem jim řekl, že zítra musíme na večeři do třetí třídy.

Samozřejmě, že jsem své rodině řekl, co je Bella zač a zkrátil jsem její příběh.

Carlisle to udivilo, byl z nás nejstarší a nikdy se s nikým takovým nesetkal… Vlastně to udivilo všechny. Nikdo nevěděl, co obnáší, když jste poloupír a tak jsme byli rádi, že s ní dnes budeme večeřet.

...

Než jsme se nadáli, bylo sedm hodin a my jsme šli do jídelny… Ještě tu nebyli. Rozhodli jsme se na ně počkat a tak jsme se dali do řeči s kapitánem, který dnes měl povečeřet s nějakou rodinou.

Já se stále dokola porozhlížel kolem sebe, jestli ji třeba nespatřím. Esme zatím šla zařídit větší stůl, abychom se k němu všichni vydali.

„Aspoň by mohla přijít včas,“ zamumlala naštvaně Rosalie. Jistě, už chtěla mít po večeři. Kapitán nás po chvíli opustil a tak jsme zase zůstali sami.

Čekali jsme dvě minuty…tři…čtyři…pět…

„Omlouváme se, že jdeme pozdě,“ ozvalo se za námi a my se otočili.

Zůstal jsem překvapeně stát.

Fred byl oblečený do černého obleku, s fialovou košilí a černou kravatou a tak ladil k Belle, která byla oblečena do fialových šatů s korzetem bez ramínek (http://www.1-svatebni-saty.cz/svatebni-saty/v55--4-000-kc) a vlasy měla mírně kudrnaté.

Na tváři měla velký úsměv a byla jemně namalovaná. Vypadala nádherně. Na krku měla připnutý křížek, který vypadal, že už hodně zažil. Zřejmě to byl ten, který ji zbyl po matce.

„Dobrý večer,“ pozdravila potichu a ještě pevněji stiskla bratrovu ruku, když si všimla, jak na ni ostatní koukají.

„Proč tak zírají?“ zašeptala svému bratrovi do ucha a dívala se kolem sebe. „Tak se jich zeptej,“ zakřenil se její bratr a než se nadál, už otevírala pusu.

„Mlč, prosím tě,“ zavrčel na ni a ona se na něj nechápavě podívala. Musel jsem se usmát.

„Pojďte, večeře čeká,“ usmála se Esme a vedla nás k jednomu velkému stolu.

Sedl jsem si vedle Belly a z druhé strany si sedl její bratr, který ji neustále hlídal. Zřejmě byla Bella zvyklá na volný život a nemusela si tak moc dávat pozor na svoje chování. Hned, jak jsme usedli, nám sluhové podali předkrm.

„Co to je?“ zeptala se překvapeně a ukázala na malý talíř, který byl před ní.

„Předkrm,“ odpověděl jsem. Jen nad tím ohrnula nos. Že by ji taky jídlo nevonělo? Koukla se na Freda a ten naznačoval, ať sní aspoň kousek, i když sám vypadal, že by nejraději zvracel.

Pak však přišlo překvapení. Když jsme dojedli polévku, dali nám další chod a teda hlavní.

Bella se koukla na svůj talíř a usmála se.

I já se koukl na svůj a nechápal jsem, co ji mohlo udělat takovou radost – hranolky s přírodním kuřecím masem, obaleném v sýru, zeleninovou přílohou a tatarkou… Opravdu jsem nechápal, co ji tak potěšilo.

Fred jen protočil oči. Celá rodina si všimla jejich chování a tak jsme je zájmem pozorovali.

Takže nás hodně překvapilo, když se otočila k jednomu ze sluhů: „Hej ty! Jo přesně ty! Co je tohle?“ ukázala na sklenku vína. „Francouzské víno, madam, z roku…,“ začal nervózně sluha, ale Bella ho přerušila.

„Tak to si odneste. Už jste někdy viděl, servírovat k hranolkám víno? Jestli chcete alkohol, tak pivo… Takže já si nějaké dám…co třeba nějaké české? Tam je dělají až moc dobré. Díky,“ usmála se na sluhu a otočila se na nás.

Vypadala překvapeně, když si všimla našich výrazů.

„Bello, to by si neměla…,“ začal Fred a já s ním plně souhlasil. Vždyť pivo je prý hořké, ne?

Jenže Fred pokračoval.

„…zase budeš opilá a já tě táhnout až do třetí třídy nebudu,“ a my se všichni udivili.

Opilá?

Takže Bella se může opít. Chtěla něco namítnout, ale sluha ji přinesl půllitr piva a Belle se hned zlepšila nálada.

A pak…pak se k našemu, ještě většímu, překvapení pustila do jídla. Její bratr protočil oči, ale pak ji do talíře přihodil pár hranolek a kousky nakrájeného masa.

„Nemluv a jez… Abyste dobře pochopili, Bella musí jíst i normální lidské jídlo… přeci jen je poloviční člověk a tak něco musí sníst… Problém je, že ona jí pořád a hodně,“ vysvětlil a zase ji dal na talíř pár svých hranolek.

„Klidně ji tam taky něco přihoďte, ona sní snad všechno,“ zamumlal. Bella spolkla sousto.

„Všechno ne… Nejím ryby, hovězí a ostatní maso… jen kuřecí a vepřové,“ zavrtěla hlavou a napila se piva. Za chvíli měla svůj talíř prázdný a díky ní i ty naše, tedy aspoň z polovičky.

Nastal další chod a i ten Bella snědla bez problémů. Večeře se pomalu chýlila ke konci a já byl nerad.

„Moc mě těšilo, Cullenovi… Já se teď pokusím tuhletu dostat do postele,“ loučil se s námi Fred a bral Bellu kolem ramen.

„Do třetí třídy to máte daleko, my se o ní postaráme,“ navrhla Alice a já se v jádru sebe radoval.

„Tak dobře,“ přikývl a tak jsme vyšli. Fred se po chvíli chtěl odpojit, ale chvíli nad něčím přemýšlel.

Edwarde, prosím tě, postarej se o ni… A dej ji nějaké pánské oblečení, holčičí nesnáší. Pomyslel si a já s úsměvem přikývl. „Pokusím se,“ zašeptal jsem potichu, aby nás nikdo neslyšel.

Potěšeně se usmál a předal mi Bellu. Ta pomalu začínala usínat, ale na tváři měla stále úsměv. Najednou se začala hihňat. Udiveně jsem se na ni podíval.

„Je v pořádku, vážně. S takovouhle ji zavřu do alkoholické léčebny,“ utěšil mě a odešel.

Já vzal Bellu do náruče a než jsem došel do svého pokoje už spala.

Líbila se kapitola?

Děkuji za komentáře a pochvaly a kritiku!

!!Důležité k povídce!!

Jestli se vám bude zdát, že se Bella chová jako kluk, tak upozorňuji, že je to tak myšleno!! Bella, jak jste už možná zjistili, není zvyklá na holčičí život, protože vyrůstala a žije se svým bratrem Fredem a tak šminky, či mini sukně nikdy nepoznala!! Na to pamatujte!!

A ještě něco - jestli se vám bude zdát, že je rázná a trochu i přihlouplá a že vše, co ji řeknete by klidně udělala, tak i toto je myšleno! Tato Bella je vlastně stejná jako Bella ze Stmívání, kterou my známe, ale tady v této mé povídce je Bella rebelka a nikdy se před ničím nezastaví. V jádru je to stále stejná Bella, ale už mě unavovalo, že je Bella nešikovná a tichá dívka a tak jsem se rozhodla ji trochu změnit....no trochu. Takže i na toto pamatujte!

Kdyby jste měli nějaké otázky, ráda je zodpovím, tak pište!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 5. kapitola: