Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 25. kapitola (Sad)

vps_05

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu

Loď Snů - 25. kapitola (Sad)25. kapitola. Tato je ta smutná a jmenuje se Odpustíš mi?...Ne. Nic k ní psát nebudu, snad jen to, že je zase psaná na písničku, kterou jste mohli slyšet z jednoho fanmade videu na Rozbřesk, který se tu nedávno objevil. Jo a ještě jedno. Je celá z pohledu Belly. Pěkné počtení a děkuji za komentáře! Odehnalka

12.09.2009 (08:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4206×

25. kapitola – Odpustíš mi?... Ne

 

Pohled Belly

Vystoupila jsem z auta. Zhluboka jsem se nadechla.

Edwarda jsem spatřila u brány. Sledoval mě. Chvíli jsme si takhle na dálku dívali do očí a pak jsem se odhodlala a vyšla směrem k němu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho tiše, on jen kývnul.

„Mě si nemusela nosit růže,“ zašeptá po chvíli ticha a já se usměji.

„Nejsou pro tebe,“ zavrtím hlavou a pokračuji. „Ale pro mámu,“ kývnu směrem k hřbitovu.

„Doprovodíš mě?“ zeptala jsem se a koukla se do jeho očí. Chvíli váhal a nakonec přikývl.

Šli jsme mlčky, ani jeden teď nechtěl promluvit. Nechtěli jsme rušit to ticho, které tu na hřbitově vládlo.

Mířila jsem dozadu, ke starším hrobům, jako vždy. Edward šel tiše za mnou.

Konečně jsem stála před mým a mamky hrobem. Pousmála jsem se.

„Ahoj mami, vidíš, už jsem zase tady,“ zašeptala jsem tak, že by to lidské uši neslyšeli a klekla si.

Položila jsem růže na náhrobní kámen a z kapsy bundy vytáhla svíčku a sirky. Zapálila jsem svíčku a položila ji před vybledlý a zešedivělý obrázek mé matky.

Sotva na ni byla vidět krásná dívčí tvář.

„Moc mi chybíš mami… Neboj, brzy přijdu… a nebudu sama… Táta tu je se mnou mami. Je to skvělý chlap a miluje tě, stejně jako já,“ zašeptala jsem a cítila jsem na sobě Edwardův pohled.

„Přijdu co nejdříve… Ještě nevím, jak to bude… Jestli tu s tátou zůstaneme, nebo ne, ale určitě zase přijdu,“ zašeptala jsem a zvedla se.

Otočila jsem se na Edwarda.

„Můžeme?“ zeptal se. Přikývla jsem a vyšli jsme. Zase nikdo nepromluvil. Když jsme za sebou zavřeli hlavní bránu, koukla jsem sena Edwarda.

„Nechceš se projít?“

Přikývl. Šli jsme kolem hřbitovní zdi a pak zamířili k lesu. Ticho jsem prolomila já.

„Musím ti to všechno vysvětlit,“ začala jsem a on se na mě koukl.

„To by si měla,“ přikývl.

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla, abych se uklidnila.

„Všechno to vlastně začalo tím, že jsme vyhráli lístky na Vixen. Oba moc dobře víme, co se tam stalo.

Když jsme připluli do New Yorku, narazili jsme na Lily a můj smutek se ještě zvýšil. Začala jsem se cítit odstrčená, protože Fred trávil všechen čas s Lily a tak jsem bloudila po městě a myslela na to, jaké by to bylo, kdybych na tebe tenkrát tolik nekřičela a zůstala v klidu.

Pak jsme se nastěhovali sem a pro mě byla poslední kapka, když jsem tě tu viděla. Opila jsem se, neshodla se s Fredem a pak jsem v lese usnula.

Tam mě našla Alice a přinesla k vám domů. Ráno jsem totálně nevěděla, co mám dělat, ale pak, když jsem to samé, co říkám tobě, řekla Esme, uvědomila jsem si, že potřebuji rodiče.

Rodiče, kterým bych se mohla svěřovat. A tak jsem se rozhodla najít tátu…

Ještě ten den jsem zmizela a večer jsem už byla ve Vancouveru. Tam moje hledání po tátovi začalo. Po nějakým čase hledání, tedy po necelých dvou letech jsem táty našla.

V jedné malé vesničce v Irsku. Druhý den jsme se společně vydali na cestu do Forks. Nějakou chvíli jsme žili v Londýně a delší dobu v New Yorku. Rozhodla jsem se, že se tobě a Fredovi omluvím…

Freda už mám splněného a tak jsi na řadě ty…

Už strašně dlouho sním o tom, že se ti za všechno omluvím,“ řekla jsem, zastavila se a koukla, dnes již po několikáté, Edwardovi do očí.

„Moc se omlouvám Edwarde, za to všechno. Za to, co jsem ti tenkrát řekla na Vixen a taky za to, že jsem ti způsobila tolik bolesti a smutku. Chci tě požádat ještě o jednu věc…

Odpustíš mi?

Jestli ne, dám ti už pokoj, požádám táty, abychom se odstěhovali a už mě nikdy neuvidíš,“ zašeptala jsem. Vpila jsem se do jeho očí a pokračovala jsem.

„Odpustíš mi?“ zeptala jsem se potichu. Po této otázce nastalo ticho. Edward se jemně zamračil, jak přemýšlel.

„Tenkrát… na Vixen… nepohodli jsme se kvůli tomu, že jsem bohatý a že jsem z bohaté rodiny…

A teď se tu po dvou letech objevíš a jsi taková, jako já. Bohatá, máš na všechno, na co si ukážeš…

Auto, mobil, určitě musíš mít i kreditu s pěkným tučným kontem,“ začal a já jsem tušila, že už vím jeho odpověď.

„A teď mě žádáš o odpuštění…

Promiň, Bello, ale ne, neodpustím… Vyrovnal jsem se s tou bolestí, kterou si mi způsobila. Možná o tom ani nevíš, ale změnila ses.

A možná i k horšímu, ale na to musíš přijít sama,“ zašeptal a mě začínali téct slzy.

Zakývala jsem hlavou.

„Ok, chápu. Odstěhujeme se co nejdříve, bylo by divné, kdybych zase zmizela. Nebudu ti dělat žádné problémy,“ zašeptala jsem.

Znovu jsem se koukla do jeho očí, protože jsem je před tím odtrhla od jeho pohledu.

Bylo v něm až moc pravdy…

„Sbohem,“ otočila jsem se, ušla pár kroků. Pak jsem si však vzpomněla ještě na jednu věc, kterou jsem mu chtěla říct.

Otočila jsem se.

„Miluji tě, Edwarde… navždy. Sbohem,“ zašeptala jsem tak, že to mohl slyšet jen on. V očích se mu objevila bolest.

Rychle jsem se otočila a rozeběhla se k autu.

Slzy mi tekly po tvářích a já je zase ani neotírala.

Proč?

Protože mi řekl pravdu?

Pravda bolí, ale neměli bychom se za ni stydět.

Ale já se za ni vlastně nestyděla, jen mě až moc bolela. Čekala jsem, že mi může odpovědět i toto, ale někde v koutku své duše jsem doufala, že ne.

Ale měl pravdu.

Já jsem udělala chybu a ublížila jsem mu. Přiznávám to.


Každý někdy udělá chybu, ale je důležité si ji přiznat,

ne z ní vinit okolí.

Iacocca


Přiznala jsem ji, ale ta bolest je stále stejná.

A navždy bude.

Rychle jsem utřela slzy. Přece nebudu plakat. Za poslední necelé tři roky jsem musela vybrečet potoky, nebo spíš jezera.

Ale oni nechcou přestat…

Nasedla jsem do auta, nastartovala a chvíli jen poslouchala vrčení motoru.

Pak jsem zařadila, utřela slzu a vyjela.

Jela jsem domů, kde budu aspoň na chvíli sama.

Nechci teď nikoho vidět…

Jen tátu…


Žádný muž není hoden tvých slz, a ten, co je, tě nerozpláče.

 

Doufám, že se tato smutná kapitola líbila.

Děkuji za komentáře!


Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 25. kapitola (Sad):

 1
1. Kkkk
20.07.2015 [0:09]

Mám dost svých problémů a často brečím, proto mě povídky tady na vebu ještě nikdy nerozbrečely, ale ty jsi to dokázala. Jsi úžasná! Emoticon
Miluju smutné konce, hlavně když Bellu a Edwarda něco rozdělí (a můžou si za to sami) a už nespojí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře