Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 2. kapitola

26.07.2009 (19:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6380×

2. kapitola – Plavba začíná

Pohled Belly

Sama jsem tomu nemohla uvěřit – vyhráli jsme lupeny na Vixen! Právě jsme se vrátili z paluby do své kajuty, abychom si vybalili.

Já si cestou zapínala na krk řetízek s křížkem, který mi zbyl po matce. Ta radši položila svůj život, abych tu mohla být. Prý se jí podobná, aspoň to říkal Fred, který u mého porodu byl.

„Kam se podíváme, až doplujeme do New Yorku?“ zeptal se mě bratr a objal mě kolem ramen.

„Co takhle do Forks? Najít si tam nějaký malý domeček a na nějaký čas tam zůstat?“ navrhla jsem a odemkla jsem do naší malé kajuty. Bylo tu jedno malé kulaté okýnko, dvojpatrová postel, jeden stůl a k tomu židle a jedna malá skříň. Nám to však stačilo.

V mém šatníku byste těžko hledali nějaké holčičí oblečení. Nevím proč, ale nikdy jsem je nemusela. Těch pár kousků oblečení, co jsme měli, jsme naházeli do skříně a pak se vydali porozhlédnout se, jak to tu vlastně vypadá. Já ještě popadla skicák a tužku.

Jak jsme zjistili, naše chodba měla jedny společné sprchy – samozřejmě oddělené, jak pro pány tak i dámy a to samé i s toaletou. Fredovi to nějak nevadilo, ale mě jo. Ale nemůžu si stěžovat, přeci teď plují Vixen a jak lidé říkali, je to čest.

Měli jsme tu i malou knihovnu spojenou s jakousi společenskou místností. Po prohlídce vnitřku lodi jsme se rozhodli projít venku. Nebyli jsme sami, kdo se tak rozhodl – většina lidí vyšla ven a jen tak se procházeli. I když bylo zataženo.

Třetí třída měla vlastní místa, kam směli jít, aniž by cokoliv porušovali. Sedli jsme si a pozorovali ostatní.

„Nemáte oheň?“ ozvalo se vedle Freda. Stál tam mladý kluk, asi tak dvacetiletý a měl světle hnědé kudrnaté vlasy.

„Bohužel ne,“ zavrtěli jsme hlavou.

„Škoda… Jsem Martin,“ představil se.

„Já jsem Fred a tohle je moje sestra Bella,“ představil nás bratr a já na pozdrav kývla. Všimla jsem si kytary, kterou měl sebou.

„Hraješ?“ zeptala jsem se a on přikývl. „Vy jste ze třetí, že jo?“ Přikývli jsme.

„Večer se ve třeťáckém baru bude hrát, tak přijďte,“ pozval nás a já se usmála. Super, aspoň nějaká zábava. Martin si k nám přisedl a skvěle jsme si popovídali.

Pohled vypravěče

Jak Bella, tak i její bratr Fred byli velice chytří a Bella ještě více nadanější. Ona hrála na kytaru, housle, klavír, zvládala plynně mluvit nejméně šesti jazyky. Bavilo ji tancovat, zpívat, šlo ji kreslení, což dokazovala skicákem, který pořád nosila u sebe.

Často malovala portréty, za které ji lidé platili. Ona tak vydělávala peníze.

Někdy, když se přistěhovali na nové místo, si hráli na puberťáky, někdy zas na dospívající mládež. Jak kdy a podle toho, jak se jim místo zalíbilo.

To samé i Cullenovi. Všichni byli velice vzdělaní, chytří, elegantní a laskaví. Oni vlastně v takové době vyrůstali a tak byli i vychováni. Nikdo z nich si pořádně nepamatoval na svoje rodiče, ale moc nad tím nepřemýšleli. Měli novou rodinu…

...

Obloha zčernala a blížil se čas první a zároveň slavnostní večeře – jen pro první třídu a pro druhou, samozřejmě.

Muži si oblékli smoking či oblek a ženy drahé šaty a zdobily je šperky. Hrál tu živí orchestr a bylo tu tolik jídla, že by si člověk připadal jak v ráji. U každého stolu minimálně dva sluhové, kteří vás pořád obskakovali.

I milá rodinka Cullenových se oblékla do nejdražších obleků a šatů a vyšla na večeři, která jim dělala problémy. Rozhodli se však, po dlouhé debatě, že budou aspoň předstírat a někdy něco sní.

První večeře pro ně měla být problém – měli povečeřet s ředitelem Londýnské firmy, architektem lodi a kapitánem. To se dělo v jídelně první a druhé třídy.

Ve třetí třídě takový luxus nebyl. Jídelna spíše připomínala malou a útulnou hospůdku. Lidi seděli u velkých dřevěných stolů a jeden přes druhého si povídali. Bylo jim jedno, jestli toho, kdo sedí vedle nich znají, panovala tu příjemná atmosféra.

Naši sourozenci seděli na kraji z jednoho ze stolů. Zatímco Fred nad jídlem ohrnoval nos a jasným pohledem říkal, jak to může někdo jest, jeho sestra se ládovala, jako by to mělo být to poslední, co udělá.

Ještě k tomu nenápadně někdy něco snědla z bratrova talíře. I přes plnou pusu často Bella mluvila a hned si ji a jejího bratra oblíbili. Jídlo zapíjela pivem.

„Už by si neměla pít, zase budeš opilá,“ zamumlal sotva slyšitelně její bratr, ona jen nad tím mávla rukou a upila z půllitru.

Bratr chtěl něco dodat, pak však pusu zase zavřel. Věděl, že by to nemělo cenu, že je tvrdohlavá…

Pohled Edwarda

Vixen. Pro někoho nával vzrušení a radosti, pro mě to však znamenalo týdenní vězení, které budu muset vydržet.

Ještě ten den, kdy loď odplouvala jsme byli v blízkém lese na lovu, abychom umírnili pálení, oheň v krku. Díky mé sestře Alici a sluhům jsem měl už vše vybalené.

V apartmá jsem obýval společně s ní a Jasperem. Byli jsme čestní cestující na této lodi, apartmány jsme si však platili sami. Ale sluhové k nám měli větší respekt než k ostatním lidem na palubě. Větší peklo, než oheň v krku bude předstírání, že jíme. Abychom nebyli tak nápadní, tak někdy budeme muset něco sníst, ale už při této myšlence se mi dělalo špatně.

Alice byla ve svém živlu, protože mě i Jaspera mohla obléknout.

V sedm večer jsme sešli do velké a bohaté jídelny. Dnes to mělo být nejhorší, protože máme povečeřet s nějakými důležitými lidmi. Po dlouhém představování jsme konečně usedli ke stolu.

Abych pravdu řekl, radši bych se dál vybavoval, než snědl tohle to.

Jako první byl předkrm, pak polévka, hlavní chod, salát, dezert a nakonec zmrzlina.

Vždy jsme museli sníst aspoň půlku, abychom nevzbudili podezření. Chutnalo to odporně a nebyl jsem sám, kdo má takový názor. Tvářili jsme se však, že nám chutná a ještě k tomu jsme se usmívali.

Všiml jsem si Emmetta, který seděl hned vedle mě, jak svoji polévku lije do květináče, který měl za sebou.

Všiml si ho jeden sluha a já se, i přes situaci, která tu byla, musel držet, abych se nerozesmál. Emmett se jen uculil, omluvně pokrčil rameny a ústy naznačil: „Nechutná!“

Všimla si ho i Rosalie a káravě se na něj podívala. Emmett se znovu jen uculil a pak se koukl na ředitele loďařské firmy.

„Ta polévka byla fakt moc dobrá!“ Zbytek rodiny na něj zůstalo překvapeně koukat, když si všimli, že jeho talíř je prázdný.

...

Všichni jsme se tomu pak v našem apartmá nasmáli.

Esme s Carlislem pak odešli do svého apartmá a i Rosalie a Emmett nás po chvíli opustili.

Já s knížkou zalezl do svého pokoje. Byl veliký a luxusně zařízený.

Byla tu velká postel, kterou stejně nikdy nevyužiji, velká skříň, která teď byla plná, velký gauč a před ním malý a nízký stolek. Naproti posteli se nacházela velká televize a vedle ní i hifi věž. Jedny dveře vedly do velké moderní koupelny. Jedna stěna byla úplně pokryta okny a dalo se jít na lodžii. Otevřel jsem jedno okno, aby do pokoje vál čerstvý a svěží večerní vzduch, pustil jsem si Debussyho, sedl na postel a začal číst.

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 2. kapitola: