Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Loď Snů - 1. kapitola

25.07.2009 (15:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5742×

1. kapitola – Jak to vlastně všechno začalo

Pohled vypravěče

Psal se rok 2006, kdy známá Londýnská firma na lodě začala stavět Vixen – tedy nejluxusnější loď od doby Titaniku. Samozřejmě byla čest se dostat na palubu a nejluxusnější apartmá stálo jako levné auto. Avšak našli se i tací, kteří si první třídu mohli dovolit.

Roku 2007 byla konečně hotova a připravena vyplout na svoji první cestu po velké louži do Ameriky. Ředitelé a zástupci lodní firmy se dohadovali hodně dlouho, než stanovili den, kdy Vixen poprvé vypluje. Nakonec vybrali 21. července, den, kdy vycházel poslední díl Potterovské ságy.

...

Na lodi jste snad mohli najít vše, na co jste si vzpomněli – knihovny, obchodní centrum, kavárny, restaurace, počítačové herny, plavecký areál, sauny, divadlo, sportovní areál a mnoho dalšího. Nutno dodat, že dostupné až od druhé třídy.

Ta třetí toho měla méně a taky v horším stavu. Nikdo pořádně ani poslední, nejhorší, třídu neřešil. Ale nutno dodat, že lidí ve třetí třídě jich bylo nejvíce, protože lidé si nemohli dovolit, koupit si lepší.

A v tento den náš příběh začíná. Zatímco lidé z první třídy měli cestu do lodi označenou červeným kobercem, ostatní třídy musely prostě po obyčejné.

Loď se pomalu chystala k odeplutí, když najednou po dřevěném mostě, který vedl k lodi, běžely dvě osoby – jedna dívka a jeden mládence.

„Hej, čekejte!“ křičela dívka, která běžela jako první. Námořník, který zrovna zavíral velké dveře, se udiveně zastavil. Dveře pootevřel.

„Máte lístky?“ „Jistě,“ usmála se, až námořník ztuhl. Sama dobře věděla, jak na muže působí. Mysleli si, že je nádherná. Podala mu dva lístky. Námořník je chvíli prohlížel, nakonec přikývl a pustil je dovnitř.

Dívka se ještě víc usmála a vpadla dovnitř.

„Chápeš, jaké jsme měli štěstí?“ řekl mladík a nebylo vůbec poznat, že by právě běželi přes celý přístav – ani jeden se nezadýchal. „Tuším to,“ zazubila se dívka a začali hledat část třetí třídy.

Jak dívka, tak chlapec byli neskutečně bledí a měli stejné oči, podle nich je často považovali za sourozence. Mladík byl vysoký, hubený, ale svalnatý, obličej měl oválný a zdobil ho úsměv od ucha k uchu. Vlasy měl uhlově černé.

Dívka byla pravý opak. Ne že by se neusmívala, i ona měla na tváři velký úsměv, spíše fyzicky byla úplně jiná – byla menší postavy, hubená, její obličej byl srdcovitý a vlasy měla čokoládově hnědé. Nosívala spíše klukovské oblečení, které bylo už obnošené a doslova na ni viselo. A když už měla dívčí, bylo celé potrhané a špinavé. Ale ona to neřešila.

Nebyli bohatí, ale na to, aby  někde dokázali žít měli. A teď se po dlouhé době zase vrátí do své rodné země Ameriky. Dívka se narodila v malém deštivém městečku Forks, který se nacházel ve státě Washington. Mládenec se narodil na Aljašce, ale i on považoval Forks za své rodné město, protože zde našel Bellu, svoji sestru.

Oba měli stejné tajemství a to, že byli upíři.

...

Zatímco se naši sourozenci ubytovávali v chudé části lodi, sedmičlenná rodina se ubytovávali ve třech rodinných apartmánech první třídy. Samozřejmě si všechny pronajali sami a taky sami zaplatili.

Byli bohatí a nemuseli sahat hluboko do kapes. Nejen, že na palubě měli několik desítek kufrů, ale dole ve skladu měli tři velmi drahá a luxusní auta. Jejich apartmány byly vedle sebe a tak se mohli stále navštěvovat.

I oni měli své tajemství – byli upíři. Stejně jako chudí sourozenci ze třetí třídy. Ani ve snu by je nenapadlo (což vlastně ani nebylo možné, protože oni spát nemohli), že by se na palubě luxusní lodě Vixen objevili jiní upíři.

Věděli, že budou mít jisté menší problémy, týkající se jídla a sluníčka. Ale vyplouvali z Londýna, kde zrovna dvakrát nesvítilo a i do New Yorku měli dorazit v deštivém počasí – aspoň to říkala dívka, lehce připomínající elfu, která se jmenovala Alice.

Alice měla velice vzácný dar – viděla do budoucnosti. Nebyla však sama, kdo má dar. Její milovaný, který byl nový vegetarián, Jasper, uměl manipulovat s lidskými a upířími pocity.

A pak tu byl mladík, který měl bronzové vlasy a jmenoval se Edward. Četl jak lidem, tak upírům myšlenky a někdy svého daru měl plné zuby. Hlavně myšlenky mladých děvčat, které ho často v myšlenkách svlékaly a kdo ví co dál… Opravdu toho měl někdy dost.

On totiž byl jediný z celé jeho rodiny, který neměl žádnou milovanou, žádnou lásku nikdy nepoznal. I když to nedával najevo, jeho samotného to moc trápilo. Jenže on to neměl lehké – lidskou dívku nechtěl a upíří? Zatím prostě nenašel tu pravou. A existuje pro něj vůbec?

Místo, aby jako většina cestujících, byla venku a mávali na své příbuzné, kamarády či úplně cizí lidi, on i jeho rodina se zabydlovali. Přeci jen tu mají strávit celý týden. Byl ve svém velkém pokoji a z okna se díval ven. Sledoval, jak ostatní nadšeně mávají a loučí se. Sluníčko se schovávalo pod velkými šedými mraky.

Otevřel dveře, které vedly na velkou prostornou lodžii a opřel se o zábradlí. Mírný vítr mu čechral vlasy a on se díval dolů na ty lidi. Myšlenky pomale ani nevnímal a když ano, neposlouchal je. Najednou se na palubě objevily dvě osoby – jedna dívka a jeden kluk. Ano, naši sourozenci vyběhli a prorvali se dopředu, aby z legrace někomu zamávali.

...

„Ty tam někoho znáš?“ zakřičel na svou sestru, když mávali. „Ne, ale to je snad jedno, ne?“ usmála se zářivě Bella a mávala, jako by ji šlo i život.

„Nikdy na tebe nezapomenu!“ zařval Fred a jeho sestra se začala smát.

„Já tě milovala a ty si mě zradil, ty hajzle!“ zařvala hystericky, až se po ní pár lidí podívalo, ale jí to bylo jedno.

„Teda, ty jsi ostrá,“ udivil se a oba se začali jako na povel smát.

...

Jak tak v tichosti pozoroval ostatní lidi, nevšiml si své sestry Alice a ani svého bratra Emmetta, který byl velký a statný a měl černé krátké vlasy.

Stoupli si vedle něj a v dál v tichosti pozorovali ten hluk pod nimi.

„Nikdy na tebe nezapomenu!“ ozvalo se najednou. Jen se pousmál.

„Já tě milovala a ty jsi mě zradil, ty hajzle!“ zařvala nějaká dívka tak hlasitě, že to museli všichni slyšet.

Sourozenci se po sobě udiveně podívali a pak se začali jako na povel smát.

Přeci jen nebyl tak sám, měl svoje sourozence a rodiče…

Doufám, že líbilo!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Loď Snů - 1. kapitola: