Bella s Edwardem se spolu rozlloučí trochu netradičním způsobem:) Doufám, že se bude líbit:) Zanechte komentáře, vaše Danca95:) Povídka obsahuje pasáž 15+
04.04.2010 (07:30) • Danca95 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4083×
„Co tady děláš?“ ptal jsem se zmateně a vyskočil ze židle.
„Potřebovala jsem tě ještě jednou vidět,“ odpověděla Bella a začala si pomalu sundávat plášť, který na sobě měla.
„Bells, budou tě hledat, mělas by ses vrátit!“
„Nebudou, všichni už spí,“ uklidňovala mě. Svůj plášť odhodila na zem a sedla si na mou postel. Vypadala tak smutně. Musel jsem k ní jít a obejmout ji. Znovu se rozplakala.
„Je to tak těžké, opustit tě. Nejradši bych si tě zabalila do kufru,“ šeptala.
„Já vím, ale my to ustojíme. Budeme spolu, jen musíme přežít tuto kritickou situaci. Budeme zase spolu!“ sliboval jsem ji. Bella ke mně vzhlédla. Dlouho chvíli se mi upřeně koukala do očí. Projížděla mnou bolest, protože šlo vidět, že ona trpí. A tím jsem trpěl i já. Pak se maličko nadzvedla a políbila mě. Naléhavě. Zapletla mi ruce do vlasů a tiskla si můj obličej co nejvíce k tomu jejímu. Byla čím dál víc naléhavější. Spojili jsme své jazyky a položili se na postel. Měli jsme přestat. Ale nešlo to. Potřeboval jsem vědět, cítit, že je tu semnou. Potřeboval jsem ty poslední chvilky, co tu bude, si pořádně užít. Nevěděl jsem, jak dlouho se neuvidíme. Měsíc? Rok?
Líbali jsme se čím dál vášnivěji, až nám došel dech. Nedokázal jsem se odtrhnout od jejího těla. Když jsem ji nemohl líbat na rty, přešel jsem na krk. Zlíbal jsem každý jeho centimetr. Vracel jsem se přes čelist a opět na rty. Bella vydechla, když jsme se opět políbili. I já začínal mít problémy. Bella mi opět vjela pod košili. Tentokrát nás nic nevyrušilo, takže košile nakonec skončila na zemi u postele. Šílel jsem z jejích dotyků, hladila mě po zádech, hrudi a pomalu sjížděla dolů na bříško. Košili, kterou měla na sobě, jsem ji jednoduše strhnul. Nevím, kde se ve mně vzala všechna ta síla a chtivost.
Pod košilí nic neměla a já se ihned vrhnul na její obnažené tělo. Když jsem políbil její bradavky, Bella vydechla moje jméno. Zlíbal jsem ji celý hrudník a přesunul se na bříško. Vjel jsem jazykem do jejího pupíku. Belle to přišlo patrně nesnesitelné, sjela rukama k mým kalhotám a snažila se rozepnout pásek. Nedovolil jsem ji to.
„Ne, Bello...“ vydechl jsem stěží. Měl jsem zrychlený dech, ale na Bellu jsem neměl. Ta ho doslova popadala. Ignorovala mojí snahu ji zastavit. Stále se snažila sjet k pásku. Když jsem ji už po několikáté chytil za ruce, naštvaně zasténala. Nadzvedla se a políbila mě na krku. Sjela až k ušní jamce a tam zašeptala:
„Prosím,“ a skousla mi ušní lalůček. Já se ani nepohnul. Praly se ve mně dvě osobnosti. Ten správně vychovaný Edward, který věděl, že je tohle všechno špatné. A ten Edward, který po Belle toužil, a chtěl se s ní milovat, protože věděl, že druhý den ráno mu odjede.
„Prosím,“ zkusila to znovu Bella a přesvědčovala mě líbáním na krk. Tohle dlouho nevydržím. Chtěl jsem se zvednout, Bella mi to nedovolila. Obtočila kolem mě své nohy a držela mě velmi pevně.
„Edwarde, zítra odjíždím. Miluju tě, prosím!“ naléhala opět. Zahlédl jsem slzy na její tváři. Plakala? To mě dohnalo k činu. Prudce jsem na ni nalehl a vyhledal její rty. Bella byla trochu překvapena mojí naléhavostí , ale lehce se přizpůsobila. Opět sjela rukama k pásku, tentokrát jsem ji nechal. Lehce ho rozepnula a vrhla se na knoflík a zip u kalhot. Když měla vše rozepnuté, zastavil jsem ji.
„Edwarde -“
„Počkej Bells. Já jen… Víš, já… Kdyby tě to bolelo… Já prostě nevím, co přesně... jak...“ zakoktal jsem se. Ani zrudnout jsem nestihl, díky vzrušení jsem stud skoro nevnímal. Skoro. Bella zrudla.
„Neboj, Kdyby něco, tak ti to řeknu. Já taky nevím, jak… Patříme k sobě a chci tě,“ zašeptala. Na chvíli jsem zavřel oči, abych si vše promyslel. Ale co jsem chtěl promýšlet? Stále se zavřenýma očima jsem opět vyhledal její rty a hladově se na ně vrhnul. Bella mi mezitím stáhla kalhoty a já je jednoduše odkopnul do rohu pokoje. Bella se stydlivě usmála, když sjela pohledem k mému rozkroku a já tentokrát zrudl až po uši. Viděla moje trápení a šmátla po mém spodním prádle a stáhla ho taky. Styděl jsem se před ni. Ona to ovšem nijak neřešila a opět se na mě namáčkla a líbala na krk. Byl jsem z toho tak vedle, že jsem nemohl nic dělat. Bella mě přetočila a objevila se nade mnou. V podstatě se mě zmocnila. Líbala mě po hrudi, sjela k bríšku a pak zase zpět. Nelíbilo se mi, že má na sobě ještě sukni, tak jsme ji ze zadu rozepnul. Pochopila a sama si ji sundala. I s kalhotkami. Stydlivost mi nedovolila se na ni podívat. Ona na tom byla stejně, ale přece jen byla silnější. Vzala můj obličej do dlaní a nasměrovala si ho k sobě. Z donucení jsem si ji prohlédl. Byla krásná. Dokonalá. Dodalo mi to odvahy a přetočil jsem nás zase zpět. Skončila pode mnou. Chvíli jsme se upřeně dívali do očí. Tento okamžik byl velmi zvláštní. Krásný i bolestný. Zůstane mi v mysli celý život, to jsem věděl. To, že zítra má odjet a my se neuvidíme, možná dlouho dobu, nás hnalo jako hnací motor. Opět jsme se začali líbat. Tentokrát hluboce, dávali jsme si najevo svou láskou. Bella po chvíli uvolnila nohy a roztáhla je kolem mě. Věděl jsem, co bude následovat. Věděl jsem, že jsme to neměli dělat. V tu chvíli už to nešlo vzít zpátky. S očima ponořenýma do jejích jsem do ní jemně proniknul. Bella trochu zanaříkala a já se ihned zhrozil, že jsem ji ublížil. Trochu frustrovaně jsem na ni hleděl, dokud neotevřela oči a se slastným nádechem mi zašeptala:
„Pokračuj,“ začal jsem se v ní pohybovat, a oba jsme zažívali tolik slasti, jako nikdy předtím. Tento nový pocit jsme si oba okamžitě zamilovali. Belliny vzdechy pro mě byly jako líbezná hudba a nutily mě přidávat na tempu. Oba jsme došli k vrcholu společně.
Ani jeden jsme po tomto krásném zážitku nešli spát. Leželi jsme, objímajíc jeden druhého, a užívali si přítomnost druhého. V tuhle chvíli pro mě bylo daleko bolestnější, než před tím, že ji mám nechat jít. Pohledem jsem sklouznul na hodiny. Půl třetí ráno.
„V kolik odjíždíte?“ porušil jsem naše příjemné ticho. Bella si povzdychla.
„V šest,“ řekla tiše. Tentokrát jsem si povzdychl já.
„Víš, co bych chtěla?“ zeptala se Bella.
„Co, má lásko?“
„Tebe,“ vydechla a opět mě začala líbat. Udělali jsme to znovu. Bylo to krásnější než předtím. Ovšem co následovalo potom, zas tak krásné nebylo. V půl šesté jsme s Bellou vycházeli z našeho domu. V půli cesty nás dostihl Charlie.
„Co si u něj dělala?“ ptal se bez pozdravu. Vypadal strhaně. Bella neodpověděla, jen se na mě zaculila. Charliemu to bylo jasné, Bella dostala facku. Strhl jsem ji za sebe.
„Charlie, vím, že jsme to udělali špatně. Ale pochopte nás!“ snažil jsem se ho uklidnit.
„Žádný takový, Bello pojď. Jedeme. Edwarde, ty se měj hezky. Ale zklamal si mě. Hodně štěstí,“ popřál mi trochu ironicky a tahal Bellu k domovu. Otočila se na mě s uplakanýma očima.
„Miluju tě a děkuju!“ zakřičela na mě a zmizela i s otcem v domě.
5. kapitola Shrnutí povídek 7. kapitola
Autor: Danca95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Live and never look back - 6. kapitola:
krásne ... ja proste nemám slov
Je to kraaaaaaasne a som zvedava, čo sa ešte udeje
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!