Tak tady je moje druhá povídka. Nejdříve to měla být jednorázovka, ale pak jsem se do děje tak zakousla a nedokázala toho tolik vtěstnat do dnou listů, tak jsem napsala kratší kapitolu. S Amy Cullen určitě pokračovat budu, ale chtěla jsem zkusit něco nového. Život je změna! Tak mi prosím napište jestli to stojí za to nebo ne. Děkuji.
19.06.2009 (12:30) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1733×
„Liso, dneska přijede Edward.“
„Kdože, Rosali?“
„Tvůj otec.“ Ne, prosím ne. Projela mnou vlna strachu a paniky. Co tady chce? Vždyť už odešel. Tolik bolesti a smutku po sobě nechal, přesto ho nadevše miluji. Moje matka se jmenovala Bella Cullen. Na svou svatební cestu jela s mým otcem Edwardem na Esmein ostrov, kde mě počali. Těhotenství nebylo pro maminku moc jednoduché. Prý byla stydlivá, mírná a velmi slabá Kvůli mně musela pít krev, už jako člověk. Když jsem se narodila, měla se stát upírem, jako všichni v mé rodině. Ale když nastal její velký den, ostatní byly na lovu a doma s ní byla jen Rosalii. Ta si odskočila nahoru k sobě do pokoje, a když se vrátila, maminka ležela vykrvácená na zemi a vedle já. Na to už si pamatuji. Nejdříve jsem nechápala její zhrozený obličej. Byla jsem tu. Pak časem, jsem to pochopila. Všech tmivani.eu/tiny_mce/themes/advanced/langs/cs.js" type="text/javascript"> en ten smutek, černé oblečení. Když přijel otec z lovu, uviděl mě a vedle stopu po krvi pochopil a beze slov odešel. Od té doby jsem ho neviděla. Rosali, která si přála miminko a o Bellu se během těhotenství starala, se mě, s Emmettem ujali. Jsem jejich malá holčička, jak mi sama říká. Alice je moje nejlepší kamarádka a Esme je moje babička a rozmazluje mě. Vypadá to jako jednoduché rodinné vztahy, ale když vás opustí matka i otec a vy si to vše uvědomíte dřív, než se naučíte chodit tak život není zrovna růžový.
„Rosali.“ Jediné slovo ji stačilo, aby pochopila ten strach a paniku.
„Lisabello.“ Oslovila mě mým celým jménem.
„Tvá matka, byla velmi statečná, udělej to kvůli ní.“
„A kdy?“
„Stojí za dveřmi.“ NE.
„Co mi to děláš?“
„Lis, on tě miluje stejně jako ty jeho.“ Vykulila jsem na ni. To jsem nikomu neřekla.
„Jsi průhledná jak sklo. Tady to přece nevadí broučku.“
„Děkuji.“ Ztěžka jsem se nadechla. Snad to vyjde. Koukla jsem, co mám na sobě, prohrábla jsem si rukou mé černé vlasy, které mi volně splývaly po zádech až k pasu. Otevřela jsem dveře mého krásného pokoje a vydala se po schodech dolů. Dole stáli už všichni připravení. Děkuji Alice. Dorazila jsem, když se otevřely dveře. V nich stál on. Měl skloněnou hlavu, ale stejně mě udivil. Pak ji hrdě zvedl a mně se zastavil dech. Byl tak mladý, ano všichni byli mladí, ale on byl můj otec. On, který způsoboval bolest a lásku zároveň. Přejel pohledem všechny a pak se zastavil na mě.
„Lisabello, jsi to ty?“ Oslovil mě celým jménem, ale v části „bello“ se mu v očích objevila, tak obrovská bolest…. Vyrazila jsem nejistým krokem k němu. Ostatní po mě nervózně pokukovali. Pak jsem zvedla hlavu stejně hrdě, jako on a když jsem k němu došla, objala jsem ho. Byl trochu zaražený. Asi to nečekal, ale já city prostě skrývat neumím. Pak jsem nerozplakala. Měl úplně mokré rameno. Ostatní tam zaraženě stáli a pozorovali. Pak jsem odstoupila a podívala se do očí. Na moc jsem nemyslel, ale chudák Jesper.
„Tatínku.“
„Vítej doma, Edwarde.“ Řekla Carlis, tak jak ne mě mluví Emmett.
„Přijel jsem ti Lis, popřát k narozeninám.“ Já na to úplně zapomněla. Dnes mám narozeniny. Neslavili jsme je, to bylo pro ostatní moc bolestné, ale vždy si našli nějaký způsob jak mi věnovat dárek. Buď mě Alice vzala na nákupy. Nebo jsem našla na nočním stolku nového iPoda- podle vůně od Emmetta. Bylo mi pět. V přepočtu na lidské, asi 13-14. Pak už jsem to nevydržela, otočila se a utekla do pokoje.
Zavřela jsem dveře, pustila hudba. Už byla tma, já jsem sice viděla lépe než normální smrtelník, ale ne jako upír. Sedla jsem si na postel a se zavřenýma očima poslouchala. Tělo a tíha zmizely. Všechno bylo pryč. Jen tma, chlad a hudba. Nic, kromě hudby jsem nevnímala. Nádhera.
Otevřel dveře a přešel ke mně. Na jednu stranu jsem byla naštvaná, že mě ruší z mé meditace, ale na druhou jsem byla ráda.
„Neboj Lis, my to zvládneme. Já už nebudu utíkat před realitou. Mám krásnou dospělou dceru a to mi nic nenahradí.“ Pevně jsem se k němu přivinula. Tok Emovi nešlo, protože tohle, byl můj pravý otec. Pak se stala spousta věcí.
Ráno jsem vyrazila na lov. Byla jsem docela v pohodě, ale vevnitř jsem cítila takoví vnitřní neklid. Bylo po dešti a vše bylo mokré. Běžela jsem svou oblíbenou cestou, na vrcholu srázu. Měla jsem na sobě jedny z mnoha šatů. Tyhle se skládali z mnoha sešitých šátků, které vlály ve větru. Začala jsem zpívat. Zpěv pro mě byl vše, tančení mi nešlo tak dobře, ale Rosali mě od batolete učí hrát na klavír. Časem jsem se naučila na elektrickou kytaru a bicí. Ve sklepě mám malé nahrávací studio a psaní písní je pro mě asi jako voda. Zpívala jsem píseň, kterou jsem včera napsala. Byla o tom, že není nikdo jako já, jako většina písní. Jsem hrozně osamělá a zpívání je mým společníkem. Když píseň vrcholila, ladně jsem vyskočila a udělal otočku. Ale místo abych přistála na suchou cestu, doskočila jsem do vlhkého listí vedle cesty. Než jsem si uvědomila co se děje, vezla jsem se dolů po svahu. Vše bylo vlhké a já jsem se nemohla za nic chytit. Letěla jsem, po obličeji se mi mazala krev a v nohou jsem měla neuvěřitelnou bolest. V duchu jsem zavolal pomoc. Na nic jiného jsem se nezmohla.
Pak jsem omdlela.
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lisa Blau 1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!