První kapitola nové povídky „Life isn't fair“. :) Snad se bude líbit. :) Jasper není rád, že loví lidi, ale Mariu miluje natolik, že pro ni udělá cokoli, co je v jeho silách. Dokud...
26.10.2010 (19:30) • kukulinka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1192×
S Mariou jsem už skoro jedno celé století a musím říct, že to bylo to nejlepší století, které si můžu přát. Od té doby, co mě Maria přeměnila na upíra, jsem šťastný. S ní jsem šťastný. Moje „práce“ už tak hezká není, jen z části. Ale už jsem si zvykl.
Maria říkala, že jsem moc dobrý v boji a tak mi udělila něco jako funkci hlavního výcvikáře novorozených, které ona přivede. Říkal jsem si, že by to bylo zajímavé, tak jsem to přijal.
Poprvé jsem si moc nevěděl rady, ale Maria mi pomáhala. Radila mi, jak mám s nimi zacházet a na co si u nich mám dát pozor.
Později jsem už všechno znal a cvičil jsem je sám. Nebylo to snadné. Stalo se mi už nejméně milionkrát, že jsem novorozené něco naučil a oni to použili proti sobě. Povraždili jeden druhého a tak se Mariina armáda zmenšovala a zmenšovala. Tak jsme museli udělat i pár nových opatření. Lépe jsme hlídali novorozené. Když se jeden přiblížil k druhému, okamžitě jsme zbystřili a popřípadě po nich skočili. Hrozili jsme, že je zničíme, pokud budou napadat armádu, tak toho nechali.
Pak už to bylo mnohem lepší. Byli poslušnější. Maria si uvědomila, že když jim pohrozíme zničením, zklidní se během vteřinky. Většina z nich tohle varování respektovala, ale našli se i tací, kteří na varování nedbali a přesto napadali jiné upíry z armády.
V takové příležitosti jsme je opravdu zničili. Pořád si někdo sem tam hodně dovolí, ale počet takových novorozených se výrazně zmenšil.
Maria šla na lov s Nettie a Lucy. Zůstal jsem sám a hlídal novorozené. Nespustil jsem z nich ani na vteřinu oči a také jsem svým darem ovládat emoce kontroloval, jak se cítí. Pokud v někom z ničeho nic vybuchla vlna vzteku, musel jsem ho zklidnit.
Když Maria přišla, šla za mnou. Nettie a Lucy se opřeli o sloup.
Naše „útočiště“ nebylo nijak velké, ani zvláštní. Vypadalo to spíš jako nějaká velká stáj, nebo tak něco. Ale stejně se tu nezdržíme dlouho. Maria je chytrá a nezdržuje se na jednom místě příliš dlouho. Vyplácí se to.
Jednou, když jsme se přemístili na jiné místo, šel jsem pak na lov a šel jsem kolem našeho bývalého „sídla“. Uviděl jsem tam skupinu upírů. Rozdělali oheň a všechno to tam zapálili. Mysleli si, že tam někdo z nás je. Nebo někdo z naší armády.
Maria mě objala kolem pasu a sedla si vedle mě na kupku sena. Objal jsem ji také, ale stále nespouštěl oči z novorozených i přesto, že radši se dívám na Marii.
„Dobrá práce, Jaspere,“ zašeptala mi do ucha a políbila na tvář. Podíval jsem se na ni a trochu se pousmál. Pak jsem se opět zaměřil na novorozené.
„Můžeš jít na lov, jestli chceš,“ řekla a pořád se na mě dívala. Znovu jsem na ni obrátil svůj zrak, tentokrát na delší dobu. Hleděli jsme si do očí. Maria má nádherné oči. Ona je celá nádherná a já ji miluju. Jsem hrozně rád, že mi dovolila s ní zůstat, když mě přeměnila a i po roce, když už jsem přestával být novorozený.
Maria vždycky chtěla jen armádu novorozených. Byli totiž… Řekl bych, šílenější, než starší upíři. Pořád jim tělem koluje maličko lidské krve. Jsou rychlejší a silnější, než kterýkoli jiný, straší upír. Ale zároveň jsou hloupí. Umějí bojovat, ale snaží se jen někoho uhodit a ne ho zničit.
„Jaspere?“ vyrušila mě z mého přemýšlení Maria. Muselo být divné, když mi něco řekla a já jen na ni zíral a přemýšlel bez odpovědi.
Zaklepal jsem hlavou a zvedl se.
„Dobrá, tak teda jdu na lov,“ řekl jsem a odešel. Nettie a Lucy se na mě také dívaly jako Maria, dokud mě mohly mít na očích. Cítil jsem jejich pohledy na svých zádech.
Lov. Co na to říct. Asi tohle: nemám ho rád. Nechci lovit lidi!
Už nějakou dobu se mi to začínalo hnusit a každým lovem se to stupňovalo. Maria říkala, že jinak žít nemůžeme a já jí věřím. Jsem s ní moc rád a jsem rád, že s ní můžu být po celou věčnost, protože jsem upír. Nesmrtelná příšera. Ale ta naše strava…
Než mě Maria proměnila, chránil jsem lidi. Zachraňoval jsem je, pomáhal jim a teď je zabíjím.
Autor: kukulinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Life isn't fair - 1. kapitola - Maria:
krááááááááááááása piš dál
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!