Bella má 17 narozeniny a zjistí že... No a dál si přečtěte sami. Myslím že je to zajímavé a rozhodně pokračování bude stát za to!! Je to moje první povídka tak prosím o nějeké komenty.
30.09.2009 (11:15) • NellchrisTien • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1389×
A je to tu, moje narozeniny!! Kolik že mi to vlastně je? Hmm, 17. Každý rok je to stejné, až na to že jsem zase o rok starší. Doufám že se můj malý bráška ještě nezbudil, byla by to otrava zase ho poslouchat: pobrukování, gratulace a spousta pusinek. No, ne že bych ho neměla ráda ale je to bratr a ještě ke všemu dost otravný. Ale asi si svoje sebe užírání nechám na pozdější dobu, až budu někde veku sama.
Pozor, už slyším nějaké dupání.
,,Bello, všechno nejlepší´´ A jeto tady, néé.
,,Ohm, děkuji´´
,,Tak šup stávej, Mamka už na nás čeká´´ Já o ničem nevím.
Sakra, doufám že máma nechystá žádné překvapení!! To bych asi už vážně nesnesla . Nikdy sem neměla ráda oslavy, ať to byly oslavy narozenin, Halloween a prostě komplet. Já jí říkala ať to nedělá.
Moje máma? Naprosto bláznivé stvoření. Někdy si říkám kdo je tu vlastně matka. Mám jí moc a moc ráda, jako každá máma je svým způsobem, zodpovědná? Ale k mé mámě to prostě nejde.
Když mi byly 2 roky odstěhovali jsme se od mého táty z městečka zvaného Forks. Máma prostě nesnesla pomyšlení na to, že by měla být zavřená do konce svého života na jednom jediném místě a ještě ke všemu v tom malém městě.
Forks. Naposledy jsem tam byla když mi bylo 12, ale to už je dávno.
Moje máma totiž strašně ráda cestuje. Ale když o sobě moc ráda prohlašuje, že je jako Američanka nejvíce nezávislá na okolí, přesto se provdala za naprosto závislého muže, který se o sebe neumí ani trochu postarat. Ať je to můj táta, nebo její nový manžel Phil .
,,Tak honem, Bello oblíkej se ať dlouho nečekáme‘‘ Podíval se na mě jako kdyby se nemohl něčeho dočkat. Ale čeho proboha?
,,Ale kam jedeme?‘‘ Zase se na mě podíval svým štěněčím pohledem. Něco v tom smyslu jako: Dělej, dělej už se nemůžu dočkat až tam budeme.
,,Není to jedno?, Bello máš narozeniny‘‘ Ehm to bych teda nevěděla kdyby jsi mi to neřekl!!
,,Ale tak jak mám…
,,Vše nejlepší k narozeninám Bells‘‘ Tak to je teda vážně super.
,,A nekoukej na mě tak, já vím že to nemáš ráda, ale máme před sebou dlouhou cestu a Phil už čeká v autě.‘‘
Takže to je báječná novinka?
,,Mami ale kam jedeme? A co si mám obléct?‘‘ Brácha se na mě zašklebil a běžel pryč.
,,Bells‘‘ A pozor, mamka ke mně přistoupila a sedla si na postel.
,,Bello, je ti 17 a ještě si nejsem tak pevně jistá že se o sebe umíš dobře postarat´´ Nechápala jsem o čem to proboha mluví.
,,Ale co to povídáš, já ti nerozumím´´ Kousla sem se do rtu tak moc že mě to až zabolelo.
,,Dohodla sem se s Charliem že u něj budeš bydlet dokud nedostuduješ střední školu´´ No, tak to mě teda překvapila, nevěděla jsem co říct. Na střední škole ve Phoenixu nemám žádné problémy. Jsem prostě jenom svým způsobem zvyklá být sama.
,,Bells, já vím že se ti tu moc nelíbí. Žijeme tu už 2 roky a ty jsi si nenašla ještě žádné kamarády ale s Philem jsme se rozhodli, že si najdeme jiné bydlení a až ho najdeme, tak se přestěhuješ zase k nám.´´ Dívala se tak plná odhodlání a nadšená tím novým nápadem, že se div nerozplakala štěstím.
´´Bude moc těžké být od tebe tak daleko ale budeme si volat.´´ Pořád jsem seděla jako přikovaná k madraci postele. Nevěděla jsem co mám říct zda mám být ráda nebo naopak jí ukázat že s tím silně nesouhlasím. V hlavě se mi honila taková spousta myšlenek že jsem je přehlušila až tónem prázdného žaludku.
,,Táta prý už všechno zařídil a navíc se ti přece vždycky ve forks moc líbilo? Nebo snad ne?´´
,,To ano mami ale není to moc ukvapené rozhodnutí?´´ Tak a teď jsem zvědavá, co si o tom bude myslet.
,,Jsem si jistá že si najdeš spoustu nových kamarádů´´
,,Bello, ty si vždycky takový pesimista, co ty víš, třeba tam bude nějaký kluk který se ti bude líbit.´´
Tak tohle téma s ní nehodlám zrovna teť probírat.
,,Mami´´ Zatvářila jsem se jako kdyby mě něco píchlo.
,,A teď se oblékni, všechno jsem ti sbalila s sebou čekáme venku´´ A pak odešla.
Fajn měla jsem asi jenom 15 minut, abych se se vším tady rozloučila. A do toho ani nepočítám že jsem pořád zmražená na posteli. Bože, hlava mi asi tak do pěti sekund praskne. Mám jet k Charliemu, do státu který je neustále pod příkrovem mraků a ještě ke všemu tam ani jeden den neodpovídá normálním stupňům teploty? A tam mám pokračovat na škole plné lidí které jsem nespíš nikdy neviděla? Tak fajn.
Autor: NellchrisTien, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Life according to you - Kapitola 1. Narozeniny?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!