Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidské bestie - 9. kapitola

11.07.2015 (07:30) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1495×

„Víš co? Radši to nechci vědět. Později, ano? Později se vrátím a vrátíme se k tomu,“ snažila jsem se přesvědčit Jacoba o opaku, ale nemohla jsem se dostatečně soustředit. Něco mě přitahovalo k Jacobovi.

Pouze pomyšlení na jeho nepřítomnost mi přinášela neuvěřitelnou bolest. Ať jsem s tím pocitem dělala cokoli, nechtěl zmizet. Zoufale jsem se podívala na Jacoba.

„Co jsi mi to udělal?“ vyštěkla jsem na něj. Současně jsem ho chtěla celého zlíbat nebo zmlátit. Nemluvím hlouposti. Opravdu! Jacob a Christian se na mě ostražitě podívali a vyměnili si soucitné obličeje. Co se tady děje? Dovolila jsem pouze Christianovi, který ke mně přišel, aby mě mohl obejmout.

„Tolik jsem tě chtěl poznat! Bylo těžké žít ve tvém stínu. Bylo to zvláštní. Měl jsem žárlit, že rodiče o tobě tolik mluví. Nešlo to. Pořád jsem tě miloval víc a víc.“ Tomu jsem se pousmála a Jacob na malou chvíli ustoupil do pozadí.

„Proč na mě matka čekala? Umřela jsem, mám hrob.“ Moje pravá ruka směřovala k mému jménu na náhrobku z bílé žuly.

„Tvůj otec jí vyprávěl, že tě viděl živou. Tvoje tělo zmizelo z hrobu. Ani jednomu jsme nedokázali vymluvit, že jsi naživu. Čekali na tebe, že se znovu ukážeš.“

„A já jsem byla pod zámkem a oni na mě čekali...“ hlesla jsem zničeně.

„Hloupost! Máš mě!!! Budu tady pro tebe kdykoliv,“ nabídl se mi Jacob.

„Proč? Proč jenom cítím nutkavou touhu se tě dotknout a už tě nikdy nepustit?“ zeptala jsem se zoufale a nechápavě Jakea. Christian mě pustil z objetí.

„Indiáni se proměňují ve vlky. Dokážeme roztrhat upíry na kousky. Ochraňujeme lidi před upíry. Když jsi šťastný vlk, potkáš za svůj život jednu osudovou ženu, do které se otiskneš. Já jsem se do tebe otiskl, Bello. Pro nás a naši lásku neexistuje žádné ne. Pokud se pokusíš odejít, bolest bude tak velká, že se znovu vrátíš.“ Ach, ano. Cítila jsem to. Každým okamžikem to rostlo. Ale smutné bylo, že ani Marcova láska nezmizela.

„Christian o nás a upírech ví všechno. Otiskla se do něj jedna z dívek, která se rovněž přeměňuje do vlka,“ dodal na vysvětlenou Jacob.

„Splním úkol od Volturiových a vrátím se, i když nevím, jak to udělám a nevím, co mě čeká.“

„Nedovolím ti odejít!“ protestoval Christian a podíval se na Jacoba, aby ho podpořil.

„Ona se vrátí,“ ujistil ho Jake.

„Můžu?“ zeptal se mě Jake a otočil se ke mně. Když jsem přikývla, Jake byl naráz u mě. Byl tak rychlý. Jenom jsem pouze cítila, jak mě bere do náruče a líbá. Pořádně mě líbá na rty hlubokým polibkem. Bála jsem se, že ho budu považovat za bratra, který líbá svou sestru. Ale nic takového se nestalo, rostlo ve mně něco jiného, všechno ostatní se odebralo do pozadí. Nic podobného jsem předtím nezažila. Jacob mi dal na srozuměnou, že láska mezi námi existuje, i když má počátek v indiánských kouzlech. Věděl, že po tomhle se vrátím. Věděl, že moje bolest z odchodu bude ještě větší, když teď vím, oč přicházím. Bylo to od něj špatné, ale teď už jsem ho nemohla nenávidět.

Oba se snažili, ale ani jeden mě neudržel ve Forks. Vrátila jsem se k Felixovi a společně jsme našli Cullenovi. Bylo snadné je najít. Žili v jiném městě, ale ono město vypadalo úplně stejně jako Forks. Dokonce mělo stejný počet dešťových srážek. A podle zpráv od lidí chodili do školy všichni kromě Alice a Edwarda. Zajímavé. Nakonec jsem dostala z Felixe, jaký zákon měli Cullenovi porušit. Zajímalo mě to. Víte, bylo jich málo.

„Stvořili nesmrtelné dítě,“ uklouzlo nakonec Felixovi ze rtů. Tohle zjištění alespoň trochu otupilo moji bolest z nepřítomnosti Jakea. Nemohla jsem tomu uvěřit a jejich hledání ještě uspíšila.

„Volturiovi.“ Zaklepala jsem na dveře rodinné vily Cullenových. V domě na chvíli všechno ztichlo.

„Nepokoušejte se utéct. Jste obklíčeni. Jsme vycvičení. Jsme rychlejší,“ dodala jsem. Nepoznali mě. Jako upírka mám jiný hlas. Zní jako zvonkohra. Stejný, ještě nádhernější, hlas má rovněž Edward. Všichni upíři mají takový hlas.

„Bello? Bello?!“ Překvapená Alice otevřela dveře.

„Bella je zpátky!“ zakřičela do domu šťastně a úplně zapomněla, že jsem se ohlásila jako Volturiová.

„Bello, ty jsi zpátky!“ Alice mě zavedla do obývacího pokoje, kde byli všichni. Edward byl u mě jako druhý a pevně mě objal. V mé mysli si nemohl vůbec nic přečíst, takže nic nevěděl. Nic mu nedošlo. Nikdy nenavážeme tam, kde jsme skončili. V tento moment jsem byla zavalena láskou a měla jsem chuť utéct. Někam. Jedno kam. Ale měla jsem tu práci, kterou někdo musel vykonat.

„Lidé mě unesli, vykonávali na mě pokusy. Volturiovi je našli, zabili, mě osvobodili a já jim do nedávna sloužila.“ Edward ode mě ustoupil, stále se na mě zamilovaně díval, ostatní si mě změřili podezíravým a obezřetným pohledem.

„Proč jí bije srdce, přestože jinak vypadá jako upírka?“ zeptala jsem se ledově, přestože mé srdce pukalo. Bylo bolestné Edwarda znovu vidět. Navíc to opravdu vypadalo, že stvořili nesmrtelné dítě.

„Edward tě považoval za spřízněnou duši. Myslel si, že tě navždy ztratil. A proto nebyl důvod, proč si uchovávat panenství. Skončil v posteli s první dívkou, kterou potkal. Lidskou dívkou. Otěhotněla. Porodila naši malou Elenu. Umřela při porodu,“ vysvětlila mi Alice nastalou situaci. Ostatní se na ni nesouhlasně dívali a mě si měřili zhnusenými pohledy.

„Přišla jsi vykonat popravu?“ zeptal se mě vážný Emmett. Pukalo mi srdce. Pokud Emmett nevtipkuje, svět se hroutí do propasti.

„Pojď ke mně, Eleno.“ Cullenovi ji chtěli zastavit, ale to už malá Elena byla u mě v náručí. Musela jsem se pousmát. Elena uměla stejně jako Edward číst v mysli jiných lidí.

„Nic neslyším! Všechny hlasy jsou pryč, moje hlava je zase jenom moje!“ řekla radostně dívka, její zachmuřený obličej se rozzářil.

„Ty jsi –“ řekl Edward.

„Psychický štít,“ dořekla jsem za Edwarda. Roztáhla jsem svůj pomyslný štít i na Edwarda. Ten vykulil oči a oddechl si. I on měl po jednom století hlavu znovu jenom pro sebe.

„Já chci odejít s Bellou!“ vyhrkla nečekaně Elena, která mě stále objímala a nechtěla se mě pustit. Musela jsem ji držet. Cítila jsem s ní nějaké spojení, přestože jsem ji neporodila. Její existence byla svázána s mou. Kdyby mě neunesli, nebyla by tady. Edwarda mít nemůžu, protože se do mě otiskl Jacob, který se musí dělit ještě s Marcusem. Kdybych měla sebou Elenu, měla bych kousek i Edwarda.

„Nedívejte se na mě vyčítavě! Vy dobře víte, že se nikdy nenaučím ignorovat myšlenky ostatních, přivádíte mě k myšlenkám na smrt. Až tak mi vadí můj dar. Já odejdu s Bellou, chci mít svoji hlavu jenom pro sebe.“

„Edwarde, rozhodnutí je na tobě. Je to tvoje dcera,“ řekla hlava rodiny, když ostatní otvírali ústa, aby protestovali proti Eleninýmu rozhodnutí.

„Bello, miluješ mě? Pokud ano, já a Elena s tebou půjdeme kamkoliv.“ Ušklíbla jsem se. Edward mi nepoložil lehkou otázku, ale on položil rovnou tu nejtěžší otázku z nejtěžších. Kmitala jsem pohledem z Edwarda na Elenu. Pravda byla, že jsem se nedokázala odpoutat ani od jednoho z nich. A Jacob mě volal neustále k sobě přes naše spojení. S bolestí a pohrdáním jsem si uvědomila, že takzvaná láska k Arovi nebo Marcovi pro mě vůbec nic neznamená. S hrůzou jsem si uvědomila, že všechny své city jsem předstírala, jenom abych se dostala ven. Na mou obranu uvedeno, že jsem strávila několik roků v jednom pokoji, než mě vůbec pustili do hradu, a trvalo další rok, než jsem se po něm mohla volně pohybovat bez doprovodu za zády. Byla to všechno jenom hra. Skutečnost byla taková, že jsem jistotně milovala Jacoba, ale moje první láska k Edwardovi nezmizela. Přikývla jsem. Edwardovy oči se rozsvítily.

„Jacob se do mě otiskl.“

„To zvládneme,“ přesvědčoval mě on.

„Jedině pokud se o mě dokážeš dělit s mokrým zapáchajícím psem. Nemůžu žít bez jeho přítomnosti ve svém životě. Strašně to bolí. Nejde to ovládnout. Ale stejné je to i s tebou. Nemůžu si ani já poručit, abych tě nemilovala. Alice, co mám dělat?“ Podívala jsem se na elfa, která zná blízkou, ale i dalekou, budoucnost.

„Nevím, Edward se musí rozhodnout.“

„Já odcházím s ní,“ trvala na svém umanutě Elena.

„Budu se o tebe dělit se psem. Jenom neodcházej z mého života,“ vyhrkl Edward rychle v odpověď, jako kdybych měla každou sekundu odejít z jejich domu.

„Musíš vědět, že mě to bolí stejně. Ještě víc. Miluji Jacoba,  ale nemůžu zapomenout ani na tebe. Tak otisk nefunguje. Nenechá tě zapomenout na ostatní lásky, musíš žít dál a jenom do svého světa pustit vlčí lásku, která je až do konce života.“

„I ta upíří láska je až do konce života,“ přisvědčil Edward bolestně a s nadějí na lepší zítřky.

„Jacobovi se to nebude líbit.“ Usmála jsem se přes slzy.

„To jediné se mi na tom bude líbit, nekaž mi to. Edward se rovněž usmál. Já jsem na krátkou chvíli otevřela a zavřela oči. Chtěla jsem utéct před svým životem. Pouze jsem oddalovala chvíli, kdy se mezi nimi budu muset rozhodnout.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidské bestie - 9. kapitola: