Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lidská láska přetrvává i v upířim životě - láska dělá divy 4. kapitola

22.01.2011 (10:30) • otovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 940×

„A podívej se támhle na ty dvě hrdličky,“ řekl Edward a otočil mě tak, abych viděla na Emmetta a Jasperovu sestru Rosalii. Drželi se za ruce a občas si vyměnili nějaký polibek.

„Viděl jsi za celý večer Esmé a Jasperova tátu Carlislea?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Neviděl. Možná, že Esmé Carlisleovi ukazuje dům,“ řekl a usmál se.

„Ach, jak romantické,“ dodal.

Šťouchla jsem do něj, aby toho nechal, ale věděla jsem, že má asi pravdu.

„Jdem se taky někam zašít?“ zašeptal.

„Ne, spíš bych to nazvala tak, že jdeme hledat Carlislea s Esmé,“ řekla jsem a dala mu pusu.

Šli jsme nahoru a už jsem sahala po klice, když mě Edward zastavil.

„Ne, neotvírej. Je tam Carlisle s Esmé a myslím, že by se ti ten pohled nelíbil,“ řekl.

„Co, vždyť se znají jen jeden den...“ řekla jsem potichu.

Šli jsme tedy k jiné místnosti. Znovu mě Edward zastavil.

„Cože? Kdo tam zase je?“ zeptala jsem se.

„Emmett a Rosalie,“ odpověděl mi Edward.

„To jsou nějací rychlí, ne?“ řekla jsem a pousmála jsem se.

„No to jsme všichni,“ řekl a dal mi pusu.

„Emmette, ty perverzáku,“ dodala jsem potichu, ale hned jsem pochopila, že to slyšel, protože jsem za dveřmi slyšela docela hlasitý smích.

Tak jsme šli k dalším dveřím – ke dveřím do koupelny. A najednou mě Edward znova zastavil.

„Počkej - “ nedořekl to, protože jsem ho přerušila.

„To už si dělají srandu. Já tam na ně vletím,“ řekla jsem rozzlobeně.

„Ne, já ti chtěl jen otevřít dveře,“ odpověděl na moji rozzlobenost.

„Aha, tak to jo. Promiň,“ řekla jsem.

„Prosím, madam,“ řekl a otevřel dveře.

Už jsem chtěla vstoupit dovnitř, když mě vzal do náručí a takzvaně mě přenesl přes práh.

„Vždyť jsme se ještě nevzali,“ řekla jsem, abych ho pozlobila – nepovedlo se.

„Co není, může být,“ řekl.

Když se mnou v náručí vstoupil dovnitř, všimla jsem si, že byla napuštěná vana s pěnou voňavou, tak jak to mám ráda.

„Co to má být?“ zeptala jsem se.

„Pššš,“ řekl a dal mi prst na pusu.

„Je tu něco schovaného. Hledej,“ dodal.

„Prosím? Hledej? Jsem snad Jacob?“ zeptala jsem se.
(Jacob, to byl vlkodlak. Celá naše rodina ho neměla ráda a neměla ráda ani jeho celou smečku. Říkali jsme jim čoklové. Proto jsem teď měla tuhle poznámku.)

„Pardon, madam. Zde, pokud tedy chceš, si najdi něco, co pro tebe i pro mě je velmi důležité,“ řekl, usmál se, dal mi pusu na čelo a jemně mě postavil na zem.

Šla jsem nakonec k vaně, vyhrnula jsem si rukáv, sehla se a sáhla jsem do vody.

„Vrrr...“ slyšela jsem za sebou a já se automaticky otočila.

„Na co tak čučíš?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla na co.

„Ale na nic,“ odpověděl.

Já jsem se otočila zpět k vaně, nabrala jsem hrst pěny a hodila mu ji do tváře.

Ponořila jsem ruku zpět do vody. Nahmatala jsem na dně malou krabičku, která se používá na náušnice nebo prstýnky. Jakmile jsem tu krabičku vytáhla, byl u mě a klečel na jednom koleni.

„Vezmeš si mě?“ zeptal se.

Autor: otovka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lidská láska přetrvává i v upířim životě - láska dělá divy 4. kapitola: