Rozloučí se Isabella nadobro s tímto světem? Setká se někde ve světě zemřelých se svými rodiči a možná i se svými sourozenci, nebo ji něco či někdo donutí svůj úmysl odložit? Co bude následovat?
30.06.2011 (08:00) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2212×
Zabušení na dveře mi zachránilo život. Ale to, co následovalo, mi jako záchrana moc nepřipadalo.
„Jménem zákona otevřete! Tady policie!“ Strnula jsem hrůzou. Policie? Co ode mě chce policie? Rychle jsem vrátila zapalovač zpátky do krabice a krabici zase pod postel. Nervózně jsem vstala ze země a vydala se ke dveřím. Ozvalo se další zabušení a další rozkaz, abych otevřela. Udělala jsem to a střetla se s přísnými pohledy dvou strážců zákona. Kývli mi na pozdrav a já jim ho oplatila.
„Zdravím. Jste Isabella Swanová?“ zeptal se jeden a já jen přikývla.
„Můžeme dál? Potřebujeme vám položit pár otázek,“ řekl ten druhý a já zase přikývla. Jako robot, doslova mechanicky jsem víc otevřela dveře, aby mohli vejít. Nějakým způsobem jsem je pozvala dál a nasměrovala je do obýváku. Posadili se a sledovali mě zkoumavým pohledem.
„Co pro vás mohu udělat?“ řekla jsem a snažila se, aby to znělo věrohodně.
„Znáte Dominica Barnese?“ zeptal se policista a já strnula.
„A-ano. Byl to… Totiž, je to můj spolužák z univerzity,“ vykoktala jsem.
„Kdy jste ho viděla naposledy?“ ptal se dál a já se začínala bát, že na mě pozná, jak jsem nervózní.
„Nevím. Nevzpomínám si. Myslím, že před několika dny,“ odpověděla jsem roztřeseným hlasem.
„Slečno Swanová, víte, proč se na něj vyptáváme?“ zeptal se zase ten druhý. Zavrtěla jsem hlavou. Doufala jsem, že na mě nepoznají, že lžu. Jeden z těch policistů se zhluboka nadechl a pak promluvil.
„Dominic Barnes před několika dny zmizel. Jeho bratr vypověděl, že ho naposledy viděl právě tady u vás. Dál nám taky řekl, že jste s ním nebyla jen vy, ale taky…“ Policista se odmlčel, vytáhl nějaký sešit a chvíli v něm listoval.
„Claire Brownová, Edward Cullen a Jasper Hale. Znáte tyhle tři?“ Kdybych byla člověk, řekla bych, že v té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Věděla jsem, že nemá cenu zapírat, ale taky, že nemůžu nic přiznat.
„Ne. Tedy, ano. Edwarda a Jaspera znám. Jsou to naši sousedé, kteří se přistěhovali teprve nedávno,“ odpověděla jsem pevným hlasem.
„A Claire Brownová?“ Zavrtěla jsem hlavou. Nemůžu ji do toho namočit, i když za všechno může vlastně ona.
„Nikdy jsem o ní neslyšela,“ odpověděla jsem. Policista přikývl.
„Dobře. Děkujeme, a pokud budeme ještě něco potřebovat, ozveme se vám,“ řekl a společně se svým kolegou se zvedl k odchodu.
„Jistě,“ přikývla jsem.
„Zajdeme se ještě poptat těch nových sousedů. Nashledanou,“ kývl mi na pozdrav.
„J-Já… Půjdu s vámi. Chtěla jsem se za nimi zastavit předtím, než jste přišli,“ vyhrkla jsem. Nechtěla jsem riskovat, že budou mluvit o Claire.
„Jak myslíte,“ pokrčil policista rameny, ale bylo na něm vidět, že nesouhlasí. Vzala jsem si klíče a vyšla z domu. Zamířili jsme ke Cullenům. Už předem jsem se jim v duchu omlouvala. Zazvonili jsme a vyčkávali. Otevřela Esmé a i přesto, že ji pohled na mě ve společnosti dvou mužů zákona překvapil, hrál jí na tváři úsměv.
„Ahoj, Isabello. Dobrý den, pánové,“ kývla na ně.
„Dobrý den, paní Cullenová. Promiňte, jestli rušíme, ale rádi bychom vám položili pár otázek,“ odpověděl policista. Esmé kývla.
„Jistě. Pojďte prosím dál,“ pokynula jim a starostlivě se na mě podívala. Nevěděla jsem, jak daleko je Edward, ale raději jsem se mu už urputně snažila poslat myšlenku.
Nemluvte o Claire. Řekněte, že ji neznáte, prosím!
K mé obrovské úlevě se hned za rohem zjevil právě Edward a nenápadně na mě kývl.
„Dobrý den, pánové. Co pro vás můžeme udělat?“ převzal iniciativitu a zaměřil se na policisty.
„A vy jste?“
„Promiňte, nepředstavil jsem se. Jsem Edward Cullen,“ odpověděl a podal jim ruku. Policisté kývli. Esmé nás všechny pozvala dál a mezitím se sešel zbytek rodiny. Začínala jsem si zoufat. Jestli se nejdřív zeptají na Claire kohokoliv jiného, může se stát, že ji nezapřou. A Edward jim teď nemůže říct, aby o ní nemluvili. Všichni se navzájem pozdravili a policisté začali s výslechem. Ptali se na podobné otázky, jako mě. Jestli znali Dominica, kdy ho naposledy viděli a taky, kdy se přistěhovali. Když se zeptali na Claire, zpozorněla jsem. Policisté nemířili otázku přímo na někoho konkrétního, ale spíš na celou rodinu, takže měl Edward možnost celou situaci zachránit. A taky to udělal.
„Ne, o Claire Brownové jsme nikdy neslyšeli,“ řekl zpříma a podíval se po ostatních. I když určitě nevěděli, proč ji Edward zapřel, nenechali ho v tom a souhlasili. Řekli, že ji neznají, a já si oddychla úlevou. Policisté se tedy rozloučili a odešli. Hned poté se veškerá pozornost obrátila ke mně.
„Proč jsi Claire zapřela? A kde je?“ zeptal se mě Carlisle. Podívala jsem se mu do očí.
„Odešla. Opustila mě. A já ji do toho nechci namočit,“ zašeptala jsem. Carlisle chápavě přikývl. Zaregistrovala jsem, že se vedle mě posadil Edward a vzal mě konejšivě kolem ramen.
„Všechno bude v pořádku,“ šeptl. Zavrtěla jsem hlavou.
„Nic nebude v pořádku. Andrew je ještě pořád nezvěstný, Claire mě opustila a možná mě zatknou za vraždu. Musel by se stát zázrak, aby se to všechno vyřešilo!“ vykřikla jsem a vymanila se z Edwardova objetí.
„Bello, uklidni se,“ mírnil mě. Nervózně jsem rozhodila rukama.
„Nechci se uklidnit! Chci na všechno zapomenout, chci, aby se nic nestalo!“ začala jsem křičet.
„Hlavně nekřič,“ řekl Edward a postavil se naproti mně. Prudce jsem se k němu otočila. Vztekle jsem mu zabodla prst do hrudi.
„Ty mi neříkej, co mám dělat!“ zavrčela jsem.
„Bello…“ zkusil promluvit, ale já ho utnula.
„Drž hubu! Nech mě na pokoji, nechte mě všichni na pokoji!“ zařvala jsem na něj, obrátila se a vyběhla z domu. Okamžitě jsem zalitovala, jak hnusně jsem se k němu zachovala. Vztek a zoufalství posledních dní mě úplně ovládly a Edward na to doplatil. A přitom mi tolik pomohl. Musím se mu omluvit hned, jak k tomu budu mít možnost. Teď už se tam vracet nechci. A popravdě řečeno, nechci jít ani domů. Zamířila jsem proto do lesa. Jediné místo, kde můžu být sama se sebou a kde mohu nabrat energii do dalších dní.
Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lesbické upírky - 9. kapitola:
jistě chápu a mrzí mě to rozumim že ted se ti do ničeho nechce mě by se taky nechtělo drž se a nespěchej
Ahoj Lucko, moc se omlouvám, že opět nepřidávám kapitoly, v poslední době jsem neměla čas ani náladu psát... umřela mi babička...takže doufám, že to snad pochopíš a budeš mít chvíli trpělivost. Pozvolna začínám dopisovat desátou kapitolu a myslím, že by tu do konce týdně měla být. Díky za pochopení.
Ahoj tak co, co čeká Bellu v další kapitole?? A co Andrew je na živu nebo ne?? Je to vážně napínavé
tak co jak to bude dál??
Je to pěkné ale upřímě jsem z toho docela nervo'zní.
Čeká Bellu asponˇ něco radostného v dalších kapitolách??
rychle další
krása!! joj sa tešim na dalšiu kapitolu... a Suuper píšeš!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!