Po delší odmlce a pečlivém zvažování přináším další kapitolu. Edward pomůže Isabelle dostat se ze spárů Tylera Barnese a Isabella se vrací domů. Co ji tam čeká?
07.06.2011 (07:45) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1766×
„Nikoho jsem nezabila. Opakuji ti to naposledy, pusť mě!“ zasyčela jsem a vložila do toho ten nejvýhružnějí tón, jaký jsem uměla. Nic. Žádná odezva. Ten parchant mi pořád drtil paži a díval se na mě jako na vraha.
„Tak neslyšel jsi?“ ozvalo se najednou za mými zády a já prudce otočila hlavu. Měla jsem co dělat, abych si nahlas neoddychla úlevou. Stál tam Edward a o krok za ním Jasper. Oba měli zaťaté pěsti a pohled výhružnější než Tyler. Musela jsem uznat, že z nich jde strach. I Tylerův výraz změkl a jeho stisk povolil. Využila jsem toho, vysmekla se mu a udělala pár kroků dozadu.
„Co se do toho pleteš?“ zavrčel Tyler. Edward se mírně usmál.
„Na to bych se spíš měl zeptat já tebe.“ Tyler stiskl rty do úzké linky a zatvrzele hleděl na Edwarda.
„Kde je můj bratr?“ řekl pak. V jeho hlase už nebyla ani špetka zloby.
„O tvém bratrovi nic nevím. A ona taky ne,“ kývl hlavou ke mně.
„Zmizel. A ona za to může.“ Tyler zvýšil hlas a opět se v něm probudil bojovný duch. Edward k němu o krok přistoupil, ze rtů se mu ozvalo jemné zavrčení.
„Nech ji na pokoji, nebo budeš litovat!“ řekl pomalu a důrazně. Tyler se ušklíbl. Vrhl ještě jeden pohled ke mně, a pak se prostě otočil a odešel. Bez jediného dalšího slova. Ale nevěřila jsem, že dostal strach. Tylera jen tak něco nezastraší. Aspoň podle toho, co se o něm povídá. Ještě o něm uslyšíme.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Edward a krátce se dotkl mojí paže.
„Děláš si srandu?“ zasmála jsem se a podařilo se mi tak odlehčit napjatou atmosféru. Edward se mírně usmál a sledoval mě zkoumavým pohledem.
„Tak já asi pojedu domů,“ řekla jsem pak.
„Děkuju za všechno. Až se trochu zklidní situace mezi mnou a Claire, najdu způsob, jak ti to oplatit,“ dodala jsem a rozloučila se. Nasedla jsem do auta a ještě než jsem nastartovala, krátce jsem zapřemýšlela nad událostmi posledních dní. Hádám se s Claire, do života se mi dost ošklivě zapletl člověk, se kterým jsem nikdy nechtěla mít nic společného, a máme nové sousedy, kteří mi ochotně pomohli, i když mě neznají. Aspoň něco pozitivního. Počkala jsem, až kolem mě projede Edwardovo volvo a pak se zařadila za něj. Celou cestu jsem soustředěně řídila a snažila se nemyslet na to, že za chvíli budu zase doma. U Claire. Měla jsem chuť stočit volant a odjet někam daleko. Neměla jsem sílu se s Claire zase hádat. Čím více jsem se blížila k domu, tím více se mi svíral žaludek. Ještě než jsem zabočila na naši příjezdovou cestu, Edward zatroubil a mávl na mě. Usmála jsem se a mávnutí mu oplatila. Věděla jsem, že to možná bude poslední úsměv dnešního dne. Vypnula jsem motor a vytáhla klíčky ze zapalování. Pomalu jsem otevřela dveře a položila jednu nohu na chodník. Zaváhala jsem. Pak jsem s povzdechnutím vytáhla i druhou nohu, konečně vystoupila a vykročila k domu. Nahmatala jsem v kapse klíče, které jsem v rychlosti popadla, když jsem odtud utíkala zachránit Andrewa. Nezachránila jsem nikoho, zato jsem teď držela v ruce klíče, které nepatřily mně. Byla Claiřiny. Houpal se na nich přívěšek ve tvaru sametového srdce, který šel otevřít. Udělala jsem to a spatřila usměvavé tváře nás dvou. To bylo ještě v době, kdy jsme byly obě šťastné a zamilované jedna do druhé. Teď už to neplatí. Aspoň to štěstí ne. A zamilovanost? Kdoví, jestli mě Claire ještě miluje. Já ji ano, ale to nestačí. Přestala jsem hypnotizovat přívěšek a odemkla dveře. Všude bylo hrobové ticho a - jak jsem později zjistila - i prázdno. Na stole jsem našla vzkaz. Byl od Claire.
Rozmysli si, co vlastně chceš. Do té doby mě neuvidíš. Až se rozhodneš, zavolej mi. A nezkoušej mě vyhledat. C.
Zavřela jsem oči a zmačkala papír v ruce. Tak ona vážně odešla. Opustila mě, přesně jak řekla.
„Já se vrátím...“
„Jenže já už tady nebudu!“
Ta slova mi zazněla v hlavě jako by se spustil poplach. Ona to myslela vážně. Stejně jako všechno. Stejně jako tehdy, když řekla, že se Dominicovi pomstí za to, že mě nenechá na pokoji. A pomstila se. Zabila ho. A to jen proto, abychom mohly být spolu. Aby nic nestálo v cestě naší lásce. A přece odešla. Opustila mě a nechala mě napospas všemu. Ale copak já měla na vybranou? Copak si mohu vybrat mezi svým bratrem, svou vlastní krví a mezi ženou, se kterou mě spojuje citové pouto? To přece nejde. A tím spíš, když jsme s bratrem odjakživa žili jeden pro druhého. Když jsme neustále na útěku. Posledních několik let sice každý sám, ale jsme. Utíkáme před minulostí, která nás neustále pronásleduje. Před minulostí, kterou nedokážeme vymazat. Oni nám k tomu nikdy nedali možnost.
Posadila jsem se na židli a dala si hlavu do dlaní. Nejdřív musím vyřešit pár záležitostí. A hlavně najít svého bratra. Pak dám průchod svým citům a zavolám Claire. Možná se vrátí. A možná taky ne. To ukáže čas.
Za normálních okolností bych to nikdy neudělala, ale situace nedala jinak. Vytočila jsem na mobilu číslo a nějakou dobu čekala, než to někdo zvedne. Dočkala jsem se a najednou jsem nevěděla, co říct.
„Ahoj, Davide."
Pro ty, kdo si nepamatují, kdo je David... David je Isabellin bývalý přítel, se kterým se rozešla poté, co ztratila oba rodiče. Byla o něm zmínka v první kapitole.
Mimochodem, jak už jsem psala u 6. kapitoly, všimla jsem si velice malého zájmu čtenářů, nemám u povídek skoro žádné komentáře. Takže si stanovuji pravidlo. Pokud nebude u kapitol alespoň 10 komentářů, dál pokračovat nebudu.
Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lesbické upírky - 7. kapitola:
To je moc dobře že budeš psát dál, protože to vážně stojí za to
Chápu, že vás ty časové intervaly strašně štvou a musím se přiznat, že mě taky. Ale abych byla upřímná, moc často se ke psaní nedostanu kvůli škole... Ale protože teď školní rok končí, půjde to rychleji. Do konce týdne by měla přibýt další kapitolka. Jinak moc všem díky za komentáře, když jsem u povídky viděla to číslo, nevěřícně jsem zírala. Opravdu děkuji všem, Dodává mi to chuť psát dál.
Judys, máš určitě pravdu, důvod tak velkých časových intervalů už jsem vysvětlila výše a opět (a doufám, že taky naposledy) slibuji, že už se to nebude opakovat.
Rosemarie8, počkej si a dozvíš se, proč volala Davidovi
A s tím čtením myšlenek se přiznám, že jsem si to neuvědomila. Porstě jsem psala a nějak mi nedošlo, že Edward vlastně Belle nikdy myšlenky číst nedokázal. Ale na druhou stranu jsi mi tím vnukla jeden nápad. Jaký? To se postupem času určitě dozvíš Ještě jednouvšem děkuji.
skvěléé...rychle další
Za prvé, súhlasim s Judys! Pridávať kapitolky častejšie by bolo skvelé!!! Veľmi sa mi tento námet páči a čakať na ďalší diel, vyše troch týždňou je ťažké. A za druhé, tiež poriadne nechápem prečo volala Davidovi... Inak by som bola rada, keby sa Bella vrátila ku Claire. Strašne sa mi spolu páčia a škoda, že Edward dokáže Belle čítať myšlienky.
mne sa to paci a bola by som velmy rada keby si napisala aj dalsiu kapitolu a dalsiu a dalsiu....... aj keby som mala sama napisat dalsich desat komentarov
moc hezkej dilek,jsem zvedava jak se to bude dal vyvijet
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!