Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lepší žít ve Volteře než ve Forks 11. kapitola

27.06.2010 (07:30) • VerunkAlice • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1658×

11. kapitola-Vítej doma, Bello…

Edward

Dalo se to čekat. Totiž, Bella se opět nevrátila. Ano, bylo mi to líto, ale začínala se mi hnusit. Vlastně to takhle nemůžu říct, protože to vyzní, jako bych ji nesnášel nebo neměl rád. Jenže já ji miloval. Miloval jsem ji z celého svého srdce. Ale rodina kvůli mně trpěla a to jsem nemohl dopustit. Musel jsem nás nějak odstřihnout od slečny, která si teď přezdívala Marie z Volterry.

Našel jsem si jinou ženu, Emmu. Ale ve skrytu duše jsem stále miloval Bellu. Tu Bellu, která byla člověk. Tu, která mi porodila Renesmé. Upírku Marii jsem nechtěl. Prostě se mi nelíbila. Vždyť byla zlá a zabíjela lidi. To bych od Belly nikdy nečekal. Ale pro Marii to byla samozřejmost. Jezdila zabíjet lidi do celého světa a navíc ještě trestala upíry, kteří se nějakým způsobem vážně prohřešili. Jak já jsem tehdy chtěl být na místě těch hříšníků. Chtěl jsem ještě naposledy před smrtí spatřit její obličej i s karmínově rudýma očima.

Emma ji nedokázala nahradit. Dokázala sice zaplnit volné místo v posteli vedle mě, ale stále jsem se cítil sám. Dokázala zaplnit volné místo u jídelní stolu, ale stále tam chyběl smích. Dokázala sice zaplnit volné místo v rodině, ale nedokázala Renesmé nahradit matku. Všude tam chyběla Bella. A já jsem nebyl jediný, kdo si toho všiml. Esmé měla sice Emmu ráda, ale Emmett se jí raději vyhýbal. Ona to vlastně ani nepostřehla, protože byl pro ni Emmett pořád v práci. Alice s ní ochotně chodila na lov, ale také ji neměla zrovna v lásce. Renesmé jí do očí řekla, že se nemá snažit dělat jí matku. Emmu to urazilo a od té doby mluví na Renesmé pouze v nejnutnějších případech.

„Edwarde, nevyjdeme si na lov?“ zeptal se mě Jasper.

„Ano a vezmeme s sebou i Alici a Emmu. Ty dvě budou lovit spolu a my dva také budeme lovit spolu,“ navrhl jsem.

„Vlastně jsem to takhle nemyslel. Ale to s Alicí a Emmou je dobrý nápad. Já a ty půjdeme za Emmettem.“

„Za Emmettem? Vážně? Tak to budu moc rád, protože jsem ho už hodně dlouho neviděl.“

„Máš pravdu. Přál bych si, aby bylo všechno tak jako dříve,“ zasnil se.

„Eh, no, ano,“ vykoktal jsem. Bella by byla zpět a žila by s námi pokojný rodinný život.

„Tak jsem to nemyslel, omlouvám se.“

„V pořádku, Jaspere. Už si začínám zvykat. Ale máš pravdu, Bella by byla zpět tam, kam patří.“

„Ale, Edwarde, nemůžeš si přeci donekonečna představovat, že se k tobě jednoho krásného dne vrátí. Musíš žít ve skutečnosti.“

„To je naprostá pravda, a víš co? Dnes požádám Emmu o ruku.“

„Edwarde, tak jsem to nemyslel. Nedělej ukvapené závěry. A navíc, vím, že máš Emmu rád, ale kvůli ní se naše rodina rozdělila. Najdi si nějakou jinou upírku. Nějakou, kvůli které nebude rodina trpět.“

„No, tak dobře,“ přikývl jsem. „Nechám ji ještě pár dnů doufat ve sňatek, a pak ji pustím k vodě.“

„Tak je to správné.“ Poplácal mě po rameni. „A teď zpět k tomu „lovu“. Já to oznámím Alici, ty se postarej o Emmu.“

A tak jsme se vydali na lov. Alice s Emmou a já s Jasperem. Po chvilce jsme se od slečen oddělili, naše cesta vedla k Seattlu. Tam se Emmett i s Rose přestěhoval. Běželi jsme bez mluvení, i v lese bylo naprosté ticho. A pak jsme vystoupili z lesa. Dostali jsme se až k jejich bytu. Zazvonili jsme.

„Co zase kdo potřebuje? To sakra nemůžete otravovat někoho jiného?!“ nadával Emmett už za dveřmi. Ale pak je otevřel. „Co-co-co tu děláte?“ vykoktal zmateně.

„Emmette?“ ozval se dívčí hlas. Ale nebyla to Rosalie. Přišla ke dveřím, oblečená jen ve spodním prádle. Emmett ji hned schovával za sebe.

„To-to je j-jen sousedka,“ koktal znovu zmateně.

Jako na povel jsme se s Jasperem rozesmáli. „A já, já jsem tvo-tvoje babička!“ řval jsem smíchy mezi záchvaty toho hrozně nakažlivého smíchu. „Tak už tu tvoji slečnu vyprovoď, přišli jsme na návštěvu,“ prohodil jsem, když byl na chvilku klid.

„Jste tu sami? Nebo je tu s vámi ještě někdo?“

„No, přivedli jsme si oba dva milenku, ale nevěděli jsme, co nám na to řekneš,“ prohlásil Jasper.

Emmett vykulil oči.

„Neboj, jsme tady sami,“ odpověděl jsem.

„Tak pojďte dál,“ zval nás. Ale pořád za ním stála ta jeho slečna. „Madeleine, zavolám ti. Ale už běž, bratři přišli na návštěvu,“ šeptal jí do ucha.

„Tak dobře,“ přikývla dívka.

„Ahoj, Madeleine,“ rozloučili jsme se s ní všichni tři unisono.

Dívka se s nechápavým pohledem pakovala ze dveří.

„To jste se nemohli ohlásit?“ nadával nám Emmett.

„A ty jsi nám nemohl sdělit, že máš novou milenku?“

„Jak jako novou?“

„Copak je tvoje první?“

„Hele, ale tohle nebyla milenka. Byla to pouze sousedka, přišla se zeptat jestli nemáme cukr.“

„A ty jsi ji znásilnil!“ vyprskl Jasper smíchy. Opět jsem se k němu musel připojit.

„Cože? No dovolte, já nejsem jako Tanya,“ ušklíbl se.

„Hele, Emmette, dobrá zpráva. Už brzy se budete smět vrátit do domu.“

„Ty se s ní někam stěhuješ?“ posmutněl.

„Ne, dám na Jazzovu radu a pustím ji k vodě.“

„Ale proč? Vždyť ji máš rád a Esmé také, nebo ne?“

„V tom je právě ten problém. Vždyť ona nám dočista rozvrátila rodinu! Musím se jí zbavit dříve, než někoho zabije. Vždyť to znáš, tak to přeci bývá v nějakých kriminálních seriálech.“

„Edwarde, já tě mám ták rád.“ Objal mě Emmett.

„Děláš si ze mě srandu, že ano?“ zeptal jsem se ho.

„Ehm, ano,“ rozesmál se. Tohle byl ten Emmett, který mi tolik chyběl. Dokonce mi chyběly i jeho vtípky na můj účet.

Ale to jsem ještě netušil, jak jeden den může změnit celou mojí existenci. Jak se během jednoho dne může obrátit. Protože kdo by tušil, že se jeho životní láska rozhodne přijet na návštěvu? Já rozhodně ne.

Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lepší žít ve Volteře než ve Forks 11. kapitola: