Osmnáctiletá Isabella o sobě neví zdaleka všechno. Její život skrývá mnoho temných tajemství, o kterých dosud nevěděla. Jak její život změní obyčejný klíč od koupelny? Ponořte se do příběhu o nadpřirozenu, přátelství a lásce. Přeji hezké čtení, silvi14
16.11.2013 (15:00) • silvi14 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1476×
Otevřela jsem oči. Celá zpocená a udýchaná jsem se posadila na posteli a setřela si kapičky potu z čela. Zdál se mi příšerný sen. Byl tak strašný, že se mi ho ani nechce vyprávět. Zvedla jsem se z postele, která zaskřípala, a já sebou strachy trhla. Co se to se mnou sakra děje? Já že se bojím vrzajících postelí? Aha, nová fobie. Zakroutila jsem hlavou nad svou podivnou reakcí na normální jev a rychle zamířila do koupelny. Zabouchla jsem dveře a postavila se k zrcadlu. Upřeně jsem sledovala tu unaveně vyhlížející dívku s dlouhými, tmavě hnědými vlasy a čokoládovýma očima. Opláchla jsem si obličej. Šla jsem ke dveřím, abych se zamkla a mohla si dojít na záchod.
Hledala jsem klíč. Kde sakra může být, ptala jsem se sama sebe. Zalomcovala jsem klikou. V tu ránu mě polil ledový pot. Sakra, proč to nejde otevřít? Tahala jsem za ni takovou silou, že mi málem zůstala v ruce. Pane bože, to ne. To je hrůza. Celý zbytek svého bídného života strávím zavřená v koupelně. Ale Charlie snad nedovede potlačit své přirozené potřeby, a na ten záchod si dojde. Najednou jsem si uvědomila, co se stalo. Když jsem ty dveře zabouchla, klíč, který byl z venkovní strany dveří, se v nich zašprajcnul. Ach jo. Takovou krávou snad můžu být jen já. Odhrnula jsem si vlasy z čela a šla hledat nějaké páčidlo.
Prohledala jsem snad všechno. Šuplíky, skříňku nad zrcadlem, dokonce i krabičky s manikúrou a balíčky vložek a tamponů. Tam rozhodně žádné páčidlo být nemohlo. Poté padl můj pohled na dvířka nad záchodem. Věděla jsem, že je tam nějaký zásobník na vodu k záchodu či co, ale co já vím, třeba tam něco mohlo být. Strčila jsem prst do dírky ve dvířkách a zatáhla. Sakra, ani tohle nešlo otevřít. To snad ani není možné. Vzpoura dveří a klíčů.
„Co jsem vám všem vlastně udělala?" Zachovala jsem se jako malá holka a promluvila k nim. Klíč ani dveře nic neřekly. Uslyšela jsem klapnutí. S hrůzou jsem si uvědomila, že klapnutí přichází od dveří od koupelny. Dolní ret se mi rozklepal strachy. Rychle jsem otevřela ta zpropadená záchodová dvířka a popadla nějakou tyč na otevírání poklopu od čerpadla. Třímajíc tyč v ruce jsem zaklapla dvířka a potichu se vydala ke dveřím. Položila jsem ruku na kliku. Rychle jsem ji stiskla a zatáhla. Dveře se otevřely. Vylítla jsem ven jako střela a rychle za sebou zabouchla dveře. Sesunula jsem se po nich na zem. V zápětí mé pozadí na něco narazilo. Au, co to může být? Nadzvedla jsem se a zašmátrala pod zadkem. Pak jsem to ucítila. Malá kovová věc, kvůli které jsem se málem zbláznila. Klíč.
Klíč, který mi změnil život. Netušila jsem, že kvůli tomu klíči budu zažívat soukromé peklo. Ale teď mi to bylo jedno. Chtěla jsem vyřešit záhadu, jak je vlastně možné, že se klíč dostal na zem.
„Charlie?" zavolala jsem do ticha chodby. Nic. Zavolala jsem ještě jednou, dvakrát, třikrát. Potom jsem se na to vykašlala. Popadla jsem klíč ze země, zasunula ho do zámku a zamkla. Ozvalo se zachrastění klíče o zem. Zašmátrala jsem po klíčové dírce, abych ho ještě zachytila, ale strnula jsem hrůzou. Ten klíč tam nebyl. Nevím, jak je to možné, ale prostě tam nebyl. Pořádně jsem se štípla do ruky, abych se ujistila, že to byl jen sen. Bohužel to sen nebyl. Podívala jsem se klíčovou dírkou dovnitř. Jak to že bylo rozsvíceno? Když jsem odcházela, tak jsem přece zhasla. Tohle už je divné. Hodně divné. Už jsem se opravdu bála. Lehla jsem si na břicho a podívala se do koupelny škvírou pod dveřmi. Byl tam. Na zemi. Viděla jsem ho. Malá černá šmouha ležící na dlaždičkách. Urychleně jsem se zvedla a s panickou hrůzou jsem utíkala do svého pokoje.
Pomalu jsem za sebou zavřela. Hupsla jsem do postele a přetáhla si peřinu přes hlavu. Dnes už neusnu, to vím na beton. Podívala jsem se na budík na svém nočním stolku. Byly tři hodiny ráno. Do školy vstávám v půl sedmé. No super. Bezmála čtyři hodinky spánku mi moc nepomůžou. Musím rychle usnout, pokud ráno nechci vypadat jako chodící zombie. Ale nemá to cenu. Ráno přemluvím Charlieho, aby mi napsal omluvenku, že nepřijdu do školy. Mám plán. Zůstanu doma a přijdu na kloub té záhadě s klíčem. Ve dne už se nebudu tolik bát a bude to v pohodě. Spokojená a docela klidná jsem se otočila na bok a poddala se bezesnému spánku.
Autor: silvi14, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Legendary - 1. kapitola:
Zajímavý nápad, jen tak dál
Jen by to chtělo víc zkušeností se psaním, ale jiank to začíná celkem zajímavě.
Až se trochu vypíšeš, bude to OK.
Shay: Děkuju, dám si pozor ;)
Izza: Další dílek přidám dnes :) A děkuju ;)
Zaujimave a tajomne :) tesim sa na dalsi, snad skory dielik :3 :)) *-*
Ahoj,
článek jsem ti opravila, ale dej si pozor na pár věcí:
- čárky,
- přímá řeč,
- ji/jí a ni/ní,
- mezery,
- je manikúra, a ne manikůra,
- přijdu, a ne příjdu,
- skloňování,
- formát textu.
Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!