Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lee - lee 8. díl (Rozhodnutí)

14.02.2010 (15:15) • janacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1471×

Pomalu jsem padala do říše spánku. Bylo to jako tobogán, když jste byli v zatáčce, tak jste měli pocit, že vás to vyhodí ven a cukli jste sebou. Já jsem jela vtom nejšílenějším tobogánu. Trhala a cukala jsem sebou jako v křeči. Pak jsem usla.

Nespala jsem moc dlouho. Probudila jsem se asi ve čtyři ráno. Bolela mě hlava a oční víčka jsem měla pořád únavou slepená k sobě. Posadila jsem se na posteli a zírala před sebe na šatní skříň. Šustění pokrývky mi napovědělo, že se Seth stejně jako já posadil na posteli.

"Dobré... ráno," pozdravila jsem ho a zívla si.

"Dobrou půlnoc," odpověděl, nevypadal ani naštvaně. Zkoumavě si mě prohlížel. Pak se pohledem zasekl na mojí ruce, kterou jsem se opírala o postel. Podívala jsem se na ni taky a uvědomila si, že křečovitě svírám v pěsti peřinu. Okamžitě jsem ruku uvolnila a dělala jakože nic. Seth se tvářil poněkud vyjeveně.

Ještě chvíli bylo ticho, naše oči už si zvykly na tmu. Poslouchali jsme tiché šumění lesa za okny.

"Asi už neusnu," konstatovala jsem potichu a vstala z postele.

"Já asi jo," řekl Seth a zachumlal se zpátky pod přikrývku. Otočil se zády ke mně a k mojí posteli. Tiše oddechoval. Usne, Seth usne vždycky a všude. Klidně i uprostřed dálnice, pomyslela jsem si s úsměvem.

Co nejtišeji jsem sešla dolů po schodech. S mou chromou nohou to bylo těžší než obvykle, našlapovat na schody tak, aby moc nevrzaly. V kuchyni jsem rozsvítila, světlo mě nějakou chvíli silně bodalo do očí. Se zavřenýma očima jsem doklopýtala k židli a posadila se. Počkala jsem, až mi světlo přestane pálit v očích. Chvíli jsem uvažovala, jestli si mám uvařit kávu nebo něco, po čem usnu. Rozhodla jsem se pro mléko s trochou medu, abych mohla ještě spát. Odnesla jsem si ho do obýváku a potichu si pustila televizi. Dávali opakování některých seriálů. Pokoušela jsem se něco z toho vnímat, ale myšlenky mi pořád vířily kolem Sama a toho zvláštního a krásného doktora Cullena.

Dopila jsem mléko a lehla si na pohovku. Byla mi zima, ale nechtělo se mi vstávat. Mléko s medem fungovalo příliš dobře a já jsem znovu začala pomalu usínat. Hlavou se mi jako nějaká zvuková kulisa začaly promítat Quileutské legendy. Televizi jsem ani neslyšela.

"Nazvali ho Studený, Krvežíznivec… Příběhy říkají, že Studená žena byla to nejkrásnější, co kdy lidské oko spatřilo. Vypadala jako bohyně rozbřesku, když toho rána vstoupila do vesnice, zrovna svítilo slunce, pableskovalo na její kůži a prozářilo zlaté vlasy, které jí sahaly až ke kolenům. Její tvář byla kouzelná ve své kráse, v bílém obličeji ji žhnuly černé oči. Někteří před ní padli na kolena a chtěli jí uctívat…Třetí žena…"

Nevěděla jsem, jestli se mi to zdálo nebo jsem na to tak usilovně myslela. Slzy, přes které jsem rozmazaně viděla náš obývák mi tekly proudem. Bylo mi hrozně líto třetí ženy. Ale pro Sama bych udělala to samé, jenže Samovi se tohle nikdy nemůže stát.

Slzy pomalu přestaly téct a já jsem byla schopná zase jasně myslet. Přemýšlela jsem o doktoru Cullenovi. O tom, jak se až příliš popisem podobal oné bohyni z legendy. Ale to byla blbost… Sice byl nezdravě bledý a jeho kůže jakoby se i ve světle lampy matně třpytila. A také byl až nelidsky krásný.

Nemožné!

Zjistím o Cullenovi víc. Rozhodla jsem se rázně. Znovu se ve mně probouzelo mé silnější já. Znovu jsem byla naštvaná, už mě ani nenapadlo začít znovu brečet. Vypla jsem televizi a šla si dát ranní sprchu. Rozhodla jsem se, že na sobě nedám nic znát. Budu se tvářit normálně jako vždycky, aby si Sam nemyslel, jak moc se trápím. V tomhle nečekaném popudu jsem si rozmyslela, co si vezmu na sebe.

Už oblečená jsem stála před zrcadlem. Dneska jsem vsadila na vlnité vlasy. Samy od sebe se mi nevlnily, ale moje kulma zaručovala, že budou vypadat přesně tak, jak chci. Natočila jsem poslední pramen a přestříkala ho lakem na vlasy, jak všechny ostatní, aby držel tvar. Byla jsem dneska nějaká rozjetá. Dala jsem si řasenku i linky, což normálně nedělám, no a trošku výraznější lesk na rty. Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem na sobě úzké černé džíny a bílou košili, kterou jsem měla dost odvážně na hrudníku rozepnutou. Byla taky dost úzká v pase a přesně mi seděla. Všechny křivky jsem měla dokonale podtrhnuté střihem oblečení. Chtělo by to ještě boty na podpatku, ale ve sněhových závějích to není nejlepší nápad. Nebudu lhát, dneska mi to slušelo.

Zrovna když jsem dopíjela silnou kávu, přišla do kuchyně máma. Když si chystala snídani, házela po mě zkoumavé pohledy. Seth přišel do kuchyně jako druhý a bez zaváhání začal vyjídat ledničku. Ani jeden nic kromě "dobré ráno" už neřekl. Když se Seth najedl stejně jako máma, si s kakaem sedl ke stolu. Podíval se na mě, jako bych se tam teprve teď objevila.

"Ty se někam chystáš?" zeptal se a pozvedl obočí.

"Jo, do školy," řekla jsem a už se zvedala od stolu, že půjdu do školy. Zarazila mě máma.

"Děje se něco, Lee?" přimhouřila oči a upřeně se podívala do těch mých. Byl to ten pohled, který měl vlastnosti rentgenu. Viděl do vás až moc, pod jeho silou se nedalo zalhat ani o takové věci, jako o počasí.

"Ne, nic." Stejně to ze mě vytáhne, lhát byla teď marná snaha. Chvíli se na mě ještě tak koukala a pak odpověděla jen: "Dobře, běžte už do školy, máte nejvyšší čas." Prošlo mi to jen tak tak.

Škola ubíhala rychle. Ani jsem si ostatních moc nevšímala. Netvářila jsem se nějak odtažitě nebo tak, přesto se mnou nikdo moc nemluvil. Ti, co mě znali, určitě věděli, že se něco děje. Asi v polovině druhé přestávky za mnou přišel Jared.

"Ahoj Leah. Dneska ti to nějak sluší." Bez přestávky pokračoval, možná se bál mojí reakce na svůj kompliment. "Neviděla jsi Sama a Paula?" To mě donutilo připustit si, že jsem je dneska ve škole ještě neviděla. Ani jsem nepostřehla, že tu nejsou.

"Ehm, nevím co s nimi je. Ale Paul za mnou včera byl a zval mě příští víkend na tu akci. Jdeš tam taky, ne?" Snažila jsem se rozhovoru o Samovi vyhnout.

"Jo, to jo. Bude to super že? Slyšel jsem, že pozval i tvoje kámošky. Susan a Eriku," řekl. Nejspíše se snažil zjistit něco o tom, jestli je to pravda. Nemohla jsem to potvrdit a ani vyvrátit.

"To nevím, dneska jsem s nimi ještě nemluvila. Ale poptám se, kdo všechno tam jde," slíbila jsem mu a usmála se. "Už se moc těším," dodala jsem ještě. Byla to pravda, už jsem chtěla pátek.

"To já taky." Hned jak domluvil, zazvonilo. Odběhl zpátky do své třídy a mě začala další nudná hodina.

Ale to jsem si jenom myslela, že to bude nuda. Hned, jak učitel začal vysvětlovat nové učivo matematiky, mi na lavici přistál zmuchlaný papírek. Rozhlédla jsem se, abych zjistila od koho je. Susan, která seděla kousek za mnou ve vedlejší řadě lavic ukázala na sebe. Otočila jsem se zpátky ke své lavici a rozbalila psaníčko. Stálo tam:

Ahoj. Taky tě Paul pozval?

Hned jsem rychle načmárala odpověď.

Jo, nemůžu se dočkat. Jdeš tam, doufám?

Nenápadně jsem se snažila dopravit papírek k Susan. Když se učitel zase otočil k tabuli, rychle jsem se otočila a hodila papírek Susan na lavici, ta se na rozdíl ode mě snažila hodině aspoň trochu věnovat a psala si poznámky do sešitu. Trošku jsem se zamyslela nad tím, že bych si to měla aspoň napsat, když už nedávám pozor. Vzala jsem propisku a psala jsem.

Psaníčko mě tentokrát trefilo do zad a spadlo na zem. Nedočkavě jsem ho ze země sebrala.

Samozřejmě že tam jdu. A Erika taky, myslím. Zajdeme za ní o přestávce? Jo a slyšela jsem, že tam jdou i nějací kluci, kteří nechodí k nám na školu. Bylo by to super, protože na naší škole moc výběr není :D Ti nejlepší už jsou zadaní L

Chápala jsem, že mají holky radost, že tam budou i nějací noví kluci, ale jelikož jsem měla (měla?) toho nejlepšího kluka v okolí Forks, jejich nadšení jsem nesdílela.

No vidíš J A tebe ani jednou nenapadlo aspoň Johnymu naznačit, že se ti líbí?

Nějak se mi  zase podařilo papírek doručit Susan. Johny byl podle Susan nejhezčí kluk na škole. Hezký byl to ano, ale je jasné, jak je to se mnou. Susan se moc bála, neměla co ztratit.

A Johny nebyl takový idiot, aby každému to každému vykecal a nebo aby se Susan smál.

Zbytek hodiny jsme se hádala, jestli to má nebo nemá udělat. Dobrá příležitost by byl pátek, ale Johny pokud vím, nebyl mezi zvanými. Když už jsem si neměly o čem psát, věnovaly jsme se hodině.

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lee - lee 8. díl (Rozhodnutí):