Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lee - lee 5. díl (Miluješ mě?)

Je mi jasné, že na tuhle povídku si pamatovat asi už nebudete. Ale až teď mě to znovu začlo bavit, takže se omlouvám těm, co tuhle povídku četli. Možná Vás ani moc nebylo. :) Budu moc ráda za Vaše názory a komentáře. Jestli se Vám nechce číst předchozí 4 díly, v článku najdete i shrnutí. Děkuju

Shrnutí přechozích 4 dílů: Sam zmizí den potom, co s Lee po cestě do kina viděli jednoho člena rodiny Cullenů. Lee si ho pouze všimne, ale netuší, co je zač. Sam se po dvou týdnech vrací domů. Lee je na něj naštvaná, že ji nechce říct, kde byl. Respektuje to a jsou spolu. Lee se kvůli tomu ale pořád trápí.

 1.díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/lee-lee/

 2.díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/lee-lee-2-dil-nadeje-umira-posledni/

 3.díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/lee-lee-3-dil-navrat/

 4.díl http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/lee-lee-4-dil-neskodna-laska/

 5. díl

Probudila jsem se do ledového sobotního rána. Z okna bylo vidět, že sněží. Vystrčila jsem ruku zpod peřiny a okamžitě mi na ní naskočila husí kůže. Rychle jsem ji zase schovala pod peřinu. Usmála jsem se, milovala jsem sníh.

          Seth ještě spal. Jeho tichý dech mi připomínal, že se dnes může spát třeba až do oběda. Podívala jsem se na budík, bylo teprve 8:15. Vzala jsem si knížku a četla jsem. Dokonce jsem byla schopná vnímat text. Byly to staré legendy Quileutů. Koupil mi je Sam, když jsme byli ve městě. Říkal, že bych si to měla přečíst, nechápala jsem proč, ale ty příběhy byly hrozně chytlavé. Bylo tak děsivé ale zároveň krásné, představit si, že všechno, co se tady píše o "studených" a vlkodlacích je pravda. Usmála jsem se jen tak pro sebe. Tohle nebyly horory, ale pohádky.

         Četla jsem ještě další hodinu, dokud se neprobudil Seth. "Brý ráno," pozdravila jsem ho, bez toho, aniž bych vzhlédla od textu.

         "Dobré… Co? Já ještě spím, ty čteš?!" Podíval se na mě s pozvednutým obočím.

         "No, vlastně by se mi hodila taková malá rada." Hodila jsem po něm typický nechápavý výraz. " Nemůžu přijít na to, co je tohle za písmeno…" Natahovala jsem k němu ruce i s knihou přes mezeru mezi našimi postelemi, aby se mohl podívat.

         "Sklapni a nech mě spát." Zamumlal z postele a otočil se na druhý bok, zády ke mně.

         "Že ses probudil, za to já nemůžu." Řekla jsem a pokrčila rameny. Začínala jsem uvažovat, co bych mu provedla.

         "Hm-m."

         Počkala jsem asi ještě pět minut, dokud jsem si nebyla jistá, že spí alespoň napůl. Pak jsem potichu vstala a přešla k nohám jeho postele. Chytla jsem jeho peřinu a prudce s ní trhla, hodila jsem ji na opačnou stranu postele a rychle běžela k oknu a otevřela ho dokořán, aby se do pokoje mohl dostat pořádně ledový vzduch z venku. To už Seth vyskočil z postele a díval se na mě vražedným pohledem.

         "Co si myslíš, že děláš?" Šeptal na mě uraženým tónem. Krotil se, aby nekřičel a aby nebudil rodiče.

         "Budím tě." Odpověděla jsem mu s úšklebkem, který ho vždycky naštval.

         "Ne ty mě nebudíš, ale hnedka z rána pěkně sereš!" Prskal na mě, přeskočil svou postel, aby se dostal ke mně a k oknu. Okno zabouchl a mě žduchl stranou.

         Stála jsem tam, jako blbec, vždycky tohle bral jako srandu, co mu je? Byla jsem z toho zmatená a smutná. Výraz mé tváře ho ani na chvilku nedonutil k tomu, aby se cítil provinile.

         "Sethe? Co se děje?" Zeptala jsem se ho rozechvělým hlasem.

         Ignoroval mě, oblékl si svoje staré triko a tepláky na doma. Byl to můj malý brácha, i když se teď tvářil naštvaně a vypadal mnohem starší, než byl.

         "Sethe promiň, byla to sranda. Vždycky jsi to tak bral, vzpomínáš? Vždycky ses smál. Co se děje?" Nechápala jsem to, proč se tak chová? Snažila jsem si vybavit nějaký důvod, ale nic mě nenapadlo, je pravda, že poslední dobou se choval trošku zaraženě a divně, ale nikdy na mě nemluvil tímhle hlasem, aspoň kvůli tomuhle ne.

         "Nechci o tom mluvit, promiň, Lee." Jeho výraz se změnil, netvářil se naštvaně, uraženě, nebo jakkoli podrážděně. Byl smutný.

        "Tohle na mě nehraj. Něco tě trápí." Řekla jsem. Pod mým upřeným pohledem vzdal veškeré úsilí to přede mnou utajit. Posadil se na postel a já jsem si sedla na tu svou naproti něj. "No?" pobídla jsem ho.

        "Já… jsem se pohádal se Samem." Vysoukal ze sebe pomalu. Pohledem provrtával díru do koberce. Vyrazilo mi to dech. Vždyť mu je 12, Samovi 18, nebyli ani velcí kámoši, jediný důvod jejich hádky jsem musela být asi já.

        "No, nepohádal, ale spíš jsem na něj křičel." Dodal, vykulila jsem na něj oči ještě víc.

        "Proč?" Zeptala jsem se.

        "Kvůli tobě. Vím, že před tebou něco tají, nechce ti říct, kde byl, že jo? No a já vidím tebe, jak se trápíš, skoro cítím to napětí mezi tebou a jím." Odmlčel se, omluvně na mě koukal svýma černýma očima a nervózně si proplétal prsty. Znovu se podíval dolů. "A… a ze spaní mumláš jeho jméno a prosíš, aby ti to řekl."

        "Sethe, proč si děláš starosti kvůli mně? My to se Samem zvládnem, každý má právo na tajemství." Snažila jsem se, aby nebylo poznat, v jakém jsem šoku. Je mu 12 a dokonale chápe, co se děje. Skoro jako dospělý. A křičel kvůli mně na svalnatého, vysokého osmnáctiletého kluka. Sam by mu samozřejmě neublížil, ale co to Setha popadlo? Obejmula jsem ho. "Díky, ale nech Sama Samem, jo?" Usmála jsem se na něj. "No… a promiň za dnešní budíček." Řekla jsem a zasmála jsem se.

          "Ty se nezlobíš?" Zeptal se podezíravě.

          "Ne."

          "V tom případě… Vyhlašuju polštářovou válku!" Zavýskl. Ulevilo se mi, že se zase vrátil zpět do těla dvanáctiletého dítěte. A já jsem byla ráda, že se na chvíli můžu stát dítětem s ním. Popadla jsem polštář a hodila ho po něm, trefila jsem jeho nohu. Takhle jsme se smáli a vyváděli dost dlouho, dokud nám nezačalo kručet v břiše.

         Po obědě pro mě přijel Sam. Jakmile přijel svým autem tak jsem se rozběhla a skočila mu kolem krku.

         "Lee, zlato, co blbneš? Viděli jsme se včera!" Smál se mi do ucha, rty zabořené do mých vlasů. Jenom za tuto chvíli bych dala všechno, co mám. Všechno co mám za to, že každý den bude se mnou.

         "To je jedno!" Měla jsem podivnou náladu, chtělo se mi brečet. Na mém hlase to bylo asi poznat. Cítila jsem, jak ztuhnul, když jsem se bránila, odtáhl mě od sebe a pátravě se mi díval do očí. Jeho pohled jsem statečně opětovala.

         "Lee, já se omlouvám, moc mě to mrzí. Nechci, abys byla smutná. Víš že tě miluju, víš to, že jo?" Těmito slovy se omlouval a prosil.

          "Vím to, ale někdy si tím nejsem jistá, někdy pochybuju, když se třeba na den ztratíš a nemůžeš mi ani říct, kde jsi. Nebo když se tváříš tak… strnule, nepříčetně… nelidsky." Věděla jsem, že mu ta slova ubližují, ale potřebovala jsem vědět, že mě miluje.

          "Lee, taky mě bolí, když musím odejít, taky to nesnáším, že ti to nemůžu říct, ale věř mi, že to nedělám dobrovolně. " Obejmul mě tak pevně, že jsem sotva mohla dýchat, ale nevadilo mi to, radši umřu v jeho objetí, než jinou smrtí. Vzlykla jsem, slzy se mi draly z očí a nešlo je zastavit.

          "Miluju tě." Šeptala jsem mu do ucha. "Ty mě?" Zeptala jsem se. Snažila jsem se zasmát, ale vznikl z toho poněkud hysterický zvuk.

         "Miluju tě, jak nejvíc můžu." Řekl. Na tváři jsem cítila i jeho slzy. Nebo to byly roztálé sněhové vločky?

          Chvíli jsem tam tak ještě stáli. Pak jsme nasedli do auta a jeli jsme bez rozmýšlení na pláž do LaPush. Už jsme nebyli smutní, ten den jsme se už jenom smáli. Ani já ani Sam už nestál o další trápení. Nechávali jsme si to oba na dny, kdy budeme oba zase sami. On někde na nějaké své tajuplné dovolené a já doma. Oba jsme se beze slov domluvili, že to bude jediný čas, kdy si dovolíme být smutní. Tak dokonale jsme si rozuměli, stačil nám na to jediný pohled. Jeho smích, byl ten zvuk, který musí znít věčně. Jediné co jsem chtěla je, aby byl šťastný. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, jaké by to bylo, že by se nesmál, že by nebyl rád naživu. Třeba ať se směje s jinou nebo ať je naživu pro jinou, ale hlavně ať ho baví žít.

 http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/lee-lee-6-dil-vztek/

Autor: janacullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lee - lee 5. díl (Miluješ mě?):

Přidat komentář:

Nick:

Text: