Příběh vypráví o upírce Magic. Moje první povídka.
07.11.2014 (16:30) • trefi133 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1580×
Už jsem začala cítit konečky prstů. Celé mé tělo zchladlo, všechen žár se umístil v hrudníku. Bylo to jako... ani nevím, co by to vystihlo. Mé srdce naposledy tlouklo... A byl klid.
Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem v tmavém domě. Přede mnou stál muž, jeho tvář mi byla povědomá. Protáhla jsem se a ucítila silné pálení v krku. Muž si toho zřejmě všimnul, protože se pousmál.
„Vítej, Magic, mezi námi," řekl.
„Kdo jste?" zeptala jsem se podezřívavě.
„Jmenuji se Rafael," odpověděl klidně.
Rafael? To mi nic neříkalo.
„Strašně mě pálí v krku," vzdychla jsem.
„To je normální," odpověděl pohotově.
„Co je na tom normálního?" zeptala jsem se naštvaně.
„Dokud se nenapiješ krve, bude tě v krku pálit," řekl, jako by to byla samozřejmost.
Krve? Proč zrovna krve, podivila jsem se. Jestli to ale tu bolest zažene, tak proč ne? Chtěla jsem se ještě na něco zeptat, ale Rafael se otočil a mně došlo, že nejsem v domě sama.
„Vážení přítomní!" začal, aby sjednal klid.
„Je načase, abychom se přestali skrývat, a začali bojovat za svobodu!" řekl významně.
„Ano!" ozývalo se ze všech stran.
„Dnes v noci vyrazíme do boje proti Volturiovým!"
Kdo jsou Volturiovi? A jaký boj? Byla jsem zmatená. Nic jsem nechápala, ale měla jsem divný pocit. No co? Postavila jsem se jako ostatní a vydala se za Rafaelem.
***
Před námi se rozprostřela obrovská louka. Rafael nás zastavil a obezřetně pozoral druhou stranu louky. Zahleděla jsem se pozorně do mlhy. Něco nebo někdo se k nám blížil.
Z mlhy vystoupilo třicet, možná čtyřicet postav. Zachvátila mě panika. Tohle nevyhrajeme. Ostatní se nakrčili k útoku.
Pozorovala jsem to jako ve snu. Ostatní se rozběhli v čele s Rafaelem a bitva začala. Zacouvala jsem za strom a vše pozorovala z úkrytu. Kupodivu nepřátel neubývalo, ale nás bylo čím dál méně. Poslední křik utichl a z louky se stal hřbitov. K hromadě ostatků přišel muž s pochodní.
Louku zalilo teplo. Začala jsem couvat do lesa. Jestli to přežiju bude to zázrak.
Už jsem byla asi dva metry v lese, když kdosi zařval: „Tamhle je ještě jedna!"
Ztuhla jsem a pohlédla na louku. Muž, který mě viděl, už běžel ke mně. Dělilo nás jen pět metrů, čtyři metry, tři...
„Pomóc! Pomóc! Slyšíte mě někdo?!" řvala jsem v duchu na celé kolo. Najednou se stalo něco nepochopitelného. Před tím mužem vyrostl kus ledu. V té rychlosti do něj vrazil. Otočila jsem se, nikde nikdo jen já a oni.
Muž se postavil a já se rozběhla do lesa. Slyšela jsem ho za zády. Otočila jsem se a mávla rukou v obranném gestu. Málem mi vypadly oči z důlků. Na místě, kde jsem mávla rukou, vyrostl kus ledu.
Muž se na mě užasle podíval, potom zaměřil pohled kamsi za mě. Chtěla jsem se otočit, ale něco mi zabránilo. Kdosi mě chytil za vlasy.
„Prosím, ne!" vykřikla jsem.
„Ale ano," ozval se za mnou evidentně spokojený mužský hlas. Ucítila jsem tupou bolest na hlavě.
Najednou se svět ztratil, zůstala jen nekonečná tma.
Hloupá to byla představa, že uteču. Proti Volturiovým jsem neměla šanci.
Autor: trefi133, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ledový střípek prolog:
Paráda to chce pokračovat
vypadá to zajímavě
Děkuju za radu. Jsem ráda, že mám aspoň jeden pozitivní komentář.
ououou Magic nie Bella ospravdelňujem sa
Na prvú poviedku skutočne pekné, gratulujem Nápad sa mi rozhodne páči Jedine čo by som ti mohla trošilinku vytknúť (v dobrom) prišlo mi to trošku uponáhľané a aj Belline pocity také nerozvinuté. Prajem veľa šťastia tešim sa na pokračovanie
Vyzerá to zaujímavo
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale příště si dej, prosím, pozor na toto:
• čárky
• přímou řeč!!!
- pokud za přímou řečí následuje věta uvozovací (řekl, zavolal,...) tak končí čárkou, nikdy ne tečkou
- první uvozovky jsou vždy dole
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!