Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 10. Kapitola

17.09.2010 (18:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4431×

Tolik květin kolik tam měli, jsem ještě neviděla, ale když jsem si všimla, že se otevřely dveře, chtěla jsem utéct. Nebýt Edwarda, který mi povzbudivě zmáčknul ruku, zřejmě bych se otočila a utíkala zpátky. No doufám, že nic neprovedu.

10. Kapitola - Proč se staráš, Alice?

Ve dveřích se objevila Alice. Nevypadala moc překvapivě, ale ani nadšeně. Asi zrovna není mým fandou, ale nedivím se jí. V podstatě bych ji mohla zničit, kdybych chtěla, ale to opravdu nehrozilo. Nechtěla jsem nikomu ublížit. Přišli jsme k ní a první promluvil Edward.

„Alice, vedu Bellu za Carlislem.“ Ona jen kývla a ostražitě se na mě dívala. Já se na ní nepatrně usmála a šla jsem za Edwardem. Když jsme vešli do prvního patra, uviděla jsem muže a ženu, které jsem neznala. Zřejmě to byli Edwardovi adoptivní rodiče, a i když se tvářili přívětivě, cítila jsem, že mi plně nedůvěřují. Edward nás představil a Carlisle nás zavedl do své pracovny.

„Tak, co potřebuješ vědět, Bello?“ zeptal se mě.

„No, když jsem přeměněná, jak dlouho tak můžu zůstat? A musím pít krev?“

„Musím ti předem říct, že jsem se nikdy nesetkal s nikým tvého druhu. Vše mám jen z legend. Pokud jsou pravdivé, tak bys krev nemusela pít. Přeměněná když začínáš, vydržíš jen chvíli, trénováním bys to mohla vypilovat na delší dobu,“ říkal a já si nepatrně oddechla. Opravdu jsem nechtěla pít krev.

„Můžu se ještě na něco zeptat?“ ostýchavě jsem se zeptala. Byla jsem trochu nejistá v jeho přítomnosti a působil, že je autoritativní osobnost.

„Jistě že můžeš,“ usmál se na mě.

„Proč mám vždy červené oči?“ Tahle věc mě na mém vzhledu děsila asi nejvíce. Vždy jsem to brala jako svoji přirozenost, ale teď vím, že bych je takové neměla mít.

„Tím si nejsem jistý, ale možná to je tím, že vždy když se přeměníš, tak si jakoby novorozená. Ale opravdu je to jen má hypotéza,“ odpověděl a bylo znát, že je zarmoucen, když mi nemůže říct víc.

Alice:

Když se vytratil Edward ze školy, znepokojilo mě to. U něj to nebývalo zvykem, vždy když mohl, tak byl dochvilný. Jasper vycítil, že jsem znepokojená.

„Zlato, co se děje?“ zeptal se mě. On si možná ani nevšiml, že Edward chybí.

„Chybí Edward a ani nic nevidím,“ odpověděla jsem mu.

„Ale on odešel s Bellou,“ odpověděl mi jakoby nic.

„On s ní šel sám?“ podivila jsem se. On snad opravdu ztratil rozum. Co když se neovládne a zabije ho?

„Prosím tě, snad ví, co dělá. Myslím, že se nemusíš znepokojovat,“ snažil se mě uklidnit Jasper.

Měla jsem vidění. Viděla jsem Edwarda, šťastného, ale neviděla jsem s kým je. A vše bylo rozmazané, ale zřejmě to byla Bella. Asi má Jasper pravdu, neměla bych se znepokojovat. Ze školy jsme jeli rovnou domů. Edward tam ještě nebyl, ale byla jsem už klidnější. Za chvíli jsem někoho slyšela. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Stál tam Edward s Bellou.

Byla jsem ostražitá, nebyla jsem si moc jistá, jak bude Bella reagovat na dům plný upírů, ale zdála se být v pohodě, i když byla trochu vyplašená. Když kolem mě procházela, usmála se na mě. Je možné, že tato holka by pro nás mohla být hrozba? Nechtělo se mi tomu věřit. Za chvíli se Edward vrátil.

„Kde máš Bellu?“ zeptala jsem se.

„Potřebovala jít do koupelny,“ odvětil suše a byl rozhodnutý si mě nevšímat.

„Taky si mi měl říct, že jdeš pryč. Byli jsme mírně znepokojeni,“ nedala jsem se.

„Kdyby existovalo riziko, tak bych nikam nechodil,“ odpověděl, ale mně to nestačilo.

„To přece nevíme, já nemám nic proti ní, ale možná by ses s ní neměl vídat,“ řekla jsem. Možná to přeháním, ale jsem asi moc starostlivá. Uslyšela jsem zakašlání. Otočili jsme se a na schodech stála Bella.

Vypadala zmateně a těkala očima z jednoho na druhého. Třásla se po celém těle a začala se měnit. Chvíli se na mě dívala svýma karmínovýma očima a pak vyletěla ze dveří ven. Opravdu jsem z ní měla nahnáno a to jsem upír.

„To jsi přehnala,“ řekl mrazivě Edward a vyběhl za ní. Sakra má pravdu, to jsem neměla říkat. Proč se jen do všeho pletu?

Bella:

Když jsem vyšla z koupelny. Slyšela jsem dole ruch. Potichu jsem sešla pár schodů a uslyšela Alici.

„To přece nevíme, já nemám nic proti ní, ale možná by ses s ní neměl vídat.“ Sakra má pravdu. To mě mělo trknout už dříve, že nejsem dobrá pro Edwarda a ani pro jeho rodinu. Vydala jsem ze sebe zvuk, který připomínal kašel. Oba se na mě podívala. Viděla jsem naštvaný výraz Edwarda a Alicin znepokojený.

Cítila jsem, že se moje tělo třese. Podívala jsem se nepatrně na své ruce a viděla, jak zbělaly. Už je to tu zas. Ještě naposled jsem se na ně podívala a okamžitě vyběhla pryč. Chtěla jsem být daleko, už nesmím připustit, aby bylo něco mezi mnou a Edwardem, bude to tak lepší. Edward mě za chvíli doběhl.

„Bello, počkej,“ zavolal a já se zastavila. Podívala jsem se na něj. Ještě netušil, co se stane, ale nesmím povolit, nebylo by to rozumné.

„Už se nemůžeme dále stýkat,“ zašeptala jsem a podívala se do jeho šokovaného výrazu.

„Ale to neříkej. Alice to přehnala, kvůli ní si nedělej starosti,“ drmolil, ale já ho potřebovala umlčet, jinak bych si to rozmyslela.

„Ne, ona má pravdu. Tohle nikdy nebude fungovat. Musíš mě nechat být,“ řekla jsem a utíkala daleko od něj. Už se mě ani nesnažil dohonit. Zastavila jsem se a cítila vyčerpání, proměnila jsem se zpět a svalila se na zem. Začala jsem brečet. Byla jsem zoufalá z toho, co jsem řekla, ale nemohla jsem dovolit, aby to pokračovalo.

Chcete i pohled Edwarda? Děkuji moc za vaše komentáře. Budu velmi potěšena, když mi budete i nadále psát komentáře.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 10. Kapitola: