Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Last Twilight (III.Jasper)

16.03.2009 (20:30) • EdwardCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2457×

Jacob mě navštěvoval každý den. Postupně jsme se lépe poznali a mě se vybavilo společné dětství s ním. Byla neděle a já se připravoval na první den v nové škole. Nerad jsem se seznamoval s někým novým. Berle jsem naštěstí už nepotřeboval, tak se aspoň tolik neztrapním. Jacob mě uklidňoval, že si mě nikdo ani nevšimne. jak moc se mýlil.

Steave mě na motorku nechtěl pustit a tak jsem se musel nechat od něj odvézt. Jen co jsem vystoupil z auta, zíraly na mě desítky hladových očí. Snažil jsem se pospíchat do ředitelny, ale zraněná noha mi v tom moc nepomohla. Další problém nastal, když jsem hledal třídu z rozvrhu. Bloudil jsem chodbami.

"Potřebuješ pomoct?"

Otočil jsem se. Měla dlouhé lehce zvlněné vlasy v barvě slámy. Ale to co mě uchvátilo byli její zářivě zelené oči. Oči které jsem už někde viděl. Podávala mi ruku.

"Jsem Olivia Dermottová." Mile se usmála.

"Já jsem Jarold Cates. Tvůj táta je doktor viď ?" Přikývla.

"Jakou hledáš třídu?" Zřejmě se o doktorovi nechtěla bavit.

"Mám mít angličtinu."

"Tak pojď za mnou." Vedla mě rychlým tempem ke schodům.

"Vyjdeš do prvního patra a jsou to druhé dveře vlevo."

"Děkuju moc."

"Jsem ráda, že jsem tě poznala." Pořád měla na rtech ten zářivý usměv. Otočila se a ladným krokem zmizela v jedné z tříd. Pospíchal jsem, abych byl ve třídě před zvoněním. Samozřejmě jak jsem očekával, Při vstupu do třídy na mě všichni zírali. Učitel už tam byl. Posadil mě do poslední lavice u okna. Vedle mě zůstalo prázdné místo. Za to jsem byl moc rád. Hodina probíhala celkem klidně. Zatím jsem neznal nikoho jiného, než Olívii. Doufal jsem, že se s ní ještě někde potkám. Jeden kluk mi pomohl zorientovat se v rozvrhu a plánku školy. Další tři hodiny jsem přežil. Konečně byl oběd. V jídelně bylo dost narváno. Nevěděl jsem jestli si mám k někomu prostě přisednout, nebo počkat, až se tu vylidní. Zachránila mě Olívia. Seděla na druhé straně jídelny a mávala na mě, ať jdu k ní.

"Ahoj Jazi." Vykulil jsem oči. Jak ví, že se mi tak říká?

"Ahoj Olívie...jak víš, že-" nestačil jsem doříct větu a už mluvila.

"Jacob mi to říkal. A prosím říkej mi Olí." Zase nasadila ten zářivý usměv. Sedl jsem si vedle ní.

"Ty znáš Jacoba?"

"Znám...jsem jeho přítelkyně."

"Jacob mi o tobě nikdy neřekl." Určitě o mě věděla všechno.

"Nemám ráda, když se semnou chlubí." Zatvářila se kysele. Dobře věděla o své kráse a nejspíš jí vadilo, že jí to každý připomíná. Začali jsme si povídat o mých předešlých hodinách a ona mě upřímně litovala. Tušila, že nebude moc lehké nikoho neznat a se vším si poradit sám.

"Jestli chceš tak se můžeme po škole sejít a zajít třeba na kolu. A přitom ti ukážu město."

"Moc rád." Usmíval jsem se od ucha k uchu. Konečně jsem měl někoho za kým můžu zajít v nouzi. Aspoň jsem si to myslel. Klábosili jsme o všem možném. A pak přišel on. Měl trošku delší medové vlasy a oči mu zářili zlato-hnědou barvou. Tvář měl bledou, jako čerstvě napdlý sníh. Nevím, co se se mnou stalo, ale od první chvíle, co jsem uviděl ty jeho oči, jsem z něj nedokázal strhnout pohled. To že na mě mluvila Olí jsem taky nevnímal.

"Olí...kdo to je?" Ptal jsem se a pořád na něj zíral.

"To je Jasper Hale.Ale jemu se radši vyhýbej." Jasper...to jméno se mi náramně líbilo. Sedl si k jednomu stolu u okna. Vypadalo to, jako by na někoho čekal. Jen tam tak seděl, nic nejedl a koukal do prázdna. Začal jsem si uvědomovat, že tady není něco v pořádku. Můj mozek mi říkal:"Je to kluk, tak co blázníš?" Jenže mě to bylo jedno. Co je na tom? V kráse se mu žádná holka nevyrovná.

"Notak Jazi, posloucháš mě?" Olí mě vytrhla ze snění.

"Promiň...co jsi říkala?" Podíval jsem se na ní provinile.

"Aby si na něj radši zapomněl. On si kamarády nedělá." Zakroutil jsem očima. Nevím co jí štvalo, ale dívala se na něj jako na obtížný hmyz.

"Radši už pojď, ať nepříjdeme pozdě na hodinu."

"My jí máme spolu?"

"Jestli máš matematiku tak jo." Usmívala se a už měla zase dobrou náladu. Ještě než jsem vyšel ze dveří jídelny ohlédnul jsem se za Jasperem. Jakoby vycítil můj pohled. Upřel na mě ty zlatavé oči, až me z toho zamrazilo v zádech. Je opravdu nádherný.

Olí na mě čekala před třídou. "Tak pojď ty zamilovanej." Smála se a táhla mě dovnitř. Já jí dám zamilovanej. Přeci se nezamiluju do kluka.
"Můžu si sednout k tobě?" Zeptal jsem se pro jistotu.

"Promiň, ale tady sedí Kevin. Jedna volná lavice je támhle vzadu u okna." Moje nadšení pro společnou hodinu s Olí opadlo. Zaplul jsem do lavice a zapnul si Mp4. Zrovna, když mi začla hrát moje oblíbená písnička od Underoath zase se objevil. Proplouval třídou jako duch. Začal se mi zrychlovat tep. Mířil ke mě. Návaly vzrušení mě kopaly do hlavy. A pak, pak jsem poprvé uslyšel jeho tichý, ale přesto pronikavý hlas.

"Je tady volno?" Zeptal se a já blbec jen zíral s pootevřenou pusou. Nechápavě zakroutil hlavou.

"Jo jasně." Vyhrknul jsem ze sebe. Otráveně si přisedl a začal si něco čmárat do sešitu. Chtěl jsem s ním navázat kontakt ale potíž byla v tom, že jsem neměl sebemenší ponětí jak to udělat. Zazvonilo na hodinu. Potom začali nudné výpisky rovnic a podobných nesmyslů. Nenápadně jsem po něm pokukoval. Přestože ani nepootočil hlavu, aby si všimnul jak zírám, objevil se mu na tváři lehký úsměv. Zuby mu bělostně zářily. Byl opravdu okouzlující. Donutil mě přemýšlet o mé orientaci. To se mi popravdě moc nelíbilo. Připadalo mi trapné, že nad tím vůbec uvažuju. Nejsem gay. Teda doufám. Jen co jsem si tohle pomyslel Jasper se uchechtl. Teď jsem musel vypadat jako rajče. To není možný, řekl jsem to snad nahlas? Jasper si dal před obličej ruku, abych na něj neviděl. Radši jsem se otočil. Po zvonění se všichni hrnuli ze třídy, jenom Jasper tam zůstal. Vysoukal jsem se z lavice a když jsem procházel okolo něj omylem jsem mu shodil učebnice.

"Promiň mi to." Sklonil jsem se a začal je dávat na kupičku.

"Nic se nestalo." Usmál se. Jak jsem mu učebnice předával zavadil mi prsty o ruku. Tak ledový dotek mě vyděsil. Uculk jsem dozadu div jsem nezakopl. Jasper mě chytil za rukáv.

"Opatrně Jazi." Vyslovil velmi tiše a otočil se k odchodu.

"Počkej..." Křikl jsem na něj. Neotočil se. Jen se zastavil a mávl rukou. Asi už ho moc otravuju. Venku před školou na mě čekala Olí. Steavovi už jsem psal SMS že jdu do města.

"Co ti tak trvalo?" Mračila se a nervózně přešlapovala.

"Trošku jsem se zapovídal s Jasperem."

"Ty na to dojedeš, to mi věř." Řekla nabručeně a vyšla směrem k autu. Ťapkal jsem za ní jako pejsek. Otevřela mi dveře svého červeného wolsvagenu a čekala až nasednu.

"Promiň, že jsi musela čekat." Bylo mi líto, že je na mě naštvaná.

"Dobře, ale příště už ti to neodpustím." Teď jsem aspoň věděl, že nějaké příště bude. Posadil jsem se a zabouchl dveře.

Jeli jsme pomalu a ona mi ukazovala obchody a restaurace. Nakonec jsme skončili v  malé hospůdce na kraji Forks. Začalo to jednou kolou. Jenže Olí se začala chovat divně.

"Jazi, co takhle dát si panáka?" Po zkušenostech z posledního opití jsem to moc nechtěl pokoušet. Ale na druhou stranu...chuť byla veliká.

"Noo...mohli by jsme si dát." Zasmála se mému tónu.

"Tak já nám to donesu. Co si dáš?"

"Vodku." Jo vodečka to je moje. Tu můžu vždycky. Olí vesele odtančila k baru. Byla opravdu okouzlující, hlavně když se usmívala.

"Tady to máte pane."

"Děkuji vám madam." Oba jsme se smáli a vzali panáky do ruky.

"Tak na naše přátelství."

Měl jsem smůlu. Olí očividně jeden panák nestačil. Když jsme byli u pátého, už mi to bylo jedno. Smáli jsme se tak nahlas, až okolo nás kroutili hlavami.

"Olí v kolik musíš domů?"Zeptal jsem se i když mě to v podstatě nezajímalo.

"Před hodinou jsem tam měla být." Podíval jsem se na mobil. Bylo už skoro deset hodin. V tomhle stavu nemohl ani jeden z nás řídit.

"Olí ještě nemůžem jít. Takhle řídit nesmíme."

"A jdu snad někam?" Smála se a pomalu se opřela o moje rameno. Ucítil jsem její nádhernou vůni a neodolal jsem. Pohladil jsem jí ve vlasech. Ona to ještě zhoršila. Začala se ke mě tulit. To se prostě nedalo vydržet. Přitáhnul jsem si jí k sobě a začal jí palcem jezdit nejdřív po tváři a potom po jejích plných rtech. Zvedl jsem jí bradu a přitiskl svoje rty na její. I když jsem byl dost opilí cítil jsem silné vzrušení. A když pootevřela ústa a dotkla se mích rtů svým hebkým jazykem, zahodil jsem všechny zábrany. Začal jsem jí vášnivě líbat a pomalu jí tisknul blíž k sobě. Bylo mi hrozné horko a myslím, že i jí. Bohužel to bylo moc nádherné na to aby to mohlo trvat dlouho.

"Mládeži tady nejste v bordelu.Běžte se oblejzat někam jinam." Burácela naštvaná servírka. Olí jí nevnímala a snažila se mě líbat dál. Musel jsem jí od sebe odtáhnout.

"Promiň Olí, ale musíme toho nechat." Vyčítavě se na mě dívala. Pak si upravila rozcuchané vlasy.

"To já se omlouvám, trochu jsem to přehnala."

"Nic jsi nepřehnala, jen...co teď bude?" V hlavě se mi objevil Jacob. Tohle jsem pohnojil.

"Teď...půjdeme do auta a můžeme pokračovat." Tak to bylo i na mě moc. Nemůžu to Jacobovi udělat. Jenže ona očividně jo. Čapla mě za ruku a táhla mě k autu. Ani jsem nemohl nic namítnout, a už jsme leželi na zadním sedadle. Naše jazyky kroužily okolo sebe a já se rozplýval blahem. Lehce jsem jí zajel rukou pod tričko a začal jí šimrat na zádech. Pod mými dotyky se prohýbala jako kočka. Náramně mě vzrušovala. Přidala taky ruce k dílu. A já slyšel jak mi cvaknul pásek u kalhot. Teď už to opravdu musím zastavit.

"Olí nech toho. Tohle nemůžeme." Zaraženě koukala.

"Proč? Co že nemůžeme? Vždyť nejsme malí."

"To vím, ale co Jacob? Na něj snad kašleš?" Posadila se a nejspíš byla naštvaná.

"Víš můj vztah s Jacobem..." na chvilku se odmlčela.

"Prostě tohle tomu chybí. On se k ničemu nemá. Bojí se, že mi nějak ublíží. A do toho se objevíš ty." To od ní vyznělo, jako by to byla vlastně moje vina.

"Já...tohle si musíte vyřešit mezi sebou, ale mě do toho prosím netahej." Po tomhle se nebudu moct Jacobovi podívat do očí. Neměl jsem to nechat zajít tak daleko.

"Na to už je pozdě Jazi...nedá se to vzít zpět." Provokovala mě každým pohledem. Pokoušela se mě rozhodit. Položila mi ruku na týl a pomalu si mě táhla k sobě. Věděl jsem, že jsem v koncích. Jakmile šlo o holku nedokázal jsem se bránit. Popravdě jsem se ani bránit nechtěl, přestože jsem věděl, že je to špatně.

"Jazi, on se to nedozví." Ujišťovala mě a přitom mě znovu políbila. Proč musí být taková? Jednu ruku jsem jí obtočil okolo pasu a tiskl jí k sobě. Naše polibky se začali prohlubovat. Cítil jsem její ruku jak mi šmátrá po pásku. Znovu to cvaklo. Knoflík...zip...to je můj konec. Chytil jsem jí za stehno a přitáhl si jí na sebe. Byl jsem tak vzrušený, že jsem nevnímal okolí. Když už se chystala zajet dlaní pod gumu mých proužkovaných boxerek, někdo otevřel dveře za mými zády. Něčí ruka mě vytáhla za mikinu a vyhodila na silnici. První co mě napadlo byl Jacob. Ale omyl. Pořádně jsem zaostřil obličej. Steave! Než jsem se stačil vysápat na nohy zvedl mě za rukáv a vpálil mi pěknou ránu. Netuším jestli pěstí nebo jen facku.

"Jak si tohle představuješ? Kdyby si aspoň napsal, ale ty nic. Hledal jsem tě po celým městě. A ty si tu užíváš v autě." Táhnul mě ke svému BMW a nebral ohledy na to, že mi padají kalhoty z kotníkům. Taky mu neušlo, že jsem pil. Nenechal mě rozloučit se s Olí a nacpal mě do auta.
"Já...já ti psal SMSku. Nejspíš ti nedošla." Samozřejmě že mi nevěřil. Se slovy "máš zaracha" mě poslal do pokoje a zmizel v kuchyni. Kéž bych mohl zavolat Olí a omluvit se jí. Radši jsem šel spát. Nechtěl jsem myslet na ten zmatek co se udál. Dlouho se mi nedařilo usnout. Zřejmě kuli určitým promile v krvi. A když se to konečně povedlo objevil se mi před očima Jasper. Stál v lese a na něco se díval. Najednou se proti němu objevila Olí. Vypadalo to, že na sebe vrčí. Mám to ale divný sny. Potom se všechno proměnilo v naprostou tmu. Jen v dálce jsem slyšel žalostné vytí...