Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásku našel v blázinci 34

09.03.2010 (15:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2790×

34.

,,Žárlíš na Luckyho?‘‘ Jak to ví?

Zahanbeně jsem přikývl a na její tváři to vyloudilo úsměv.

,,Myslíš si, že jsem byla jeho milenka?‘‘

Zamračil jsem se. Neformuloval bych to tak. Nic jsem neřekl, pouze přikývl. Bella mi připadala šíleně tajemná. Rozuměl jsem té v blázinci. Rozuměl jsem dosud všemu, ale to, co se dnes odehrálo mi nedávalo ani v nejmenším smysl.

,,Nebyla jsem jeho milenka... jen...‘‘ odmlčela se. Neprodlužuj to Bells, proč mi to děláš? ,,On je něco jako můj patron. Setha by nebýt něj zabili. Chytli ho bohužel Al Capone a jeho poskoci. Prý mu bral kšefty. Lucky je jediný, kdo se dokázal postavit Caponemu. Jsem mu zato vděčná. Platil mi taky...‘‘ zamračila se, ,,... blázinec. Nikdo jiný neměl tolik peněz. On mi platil téměř vše...‘‘

,,Takže...?‘‘

,,Vyprávěla jsem mu různé příběhy, pohádky. Bavilo ho to. Odpočíval u mě v knihovně a jednou mi tam nechal vzkaz- to bylo tehdy, když jsme tam šli v noci. V té krabičce byly peníze a list s tím, co dělat.‘‘

,,A ten muž v aukční síni, který něco pošeptal Franku Solinovi?‘‘

,,Ty sis toho všiml? To byl jeden z poskoků Luckyho. Jeho přízeň má dost lidí. Kromě těch, kteří se zabývají zákony a humálností lidí.‘‘

,,Neprodává Lucky drogy?‘‘ zvedl jsem jedno obočí v otázce a Bell se zamračila.

,,Jo, prodává, ale nemám mu to za zlé. Každý je nějaký. Tohle je jeho temná stránka.‘‘

Chápavě jsem přikývl.

,,Ale už nikdy se do našeho života nepřiplete, pokud si to nebudeme přát. Není nic, co by nás, Edwarde, ohrozilo. Slíbil to a on sliby plní.‘‘ Takže to nic není... už se více do našich životů nepřiplete? Nikdy?

Přitáhl jsem ji do náruče a políbil. ,,Miluju tě, Edwarde,‘‘ zašeptala a polibek mi začala vášnivě opětovat. Moje srdce překotně bilo. Bilo pro ni. Kvůli ní. Díky ní. Opatrně jsem se od ní odtrhl a podíval se s ní na západ slunce. Byl tak krásný, když mi byla na blízku. Vše s ní je mnohem krásnější a tajemnější.

Marie byla ta, která měla moc- stejně jako tehdy Lillith. Nebyla to jen živočišná smyslnost. Ďábelská intrikánská kráska. Ona byla ta, která měla mou mysl v moci, zatímco Bella srdce pevně zamčené a připravené jen pro ni.

Dny míjely. Pokojně, bez žádných problémů jsme proplouvali měsíci a já se stále nemohl nabažit Belliny krásy a lásky. Byla pro mě horší, než droga. Ačkoliv se mě pokoušela svést, nemohl jsem to dovolit. Nechtěl jsem jí ublížit a nechtěl jsem, aby zažila výčitky svědomí. Pokud bych totiž zemřel, nevím, co by si počala, protože i přes její údajnou křehkost a nemotornost, uměla být silnější a samostatnější, ale tohle by asi neunesla její něžné, zranitelné já...

Nemohl bych zemřít teď, když jeden pohřeb se právě odehrál.

Stál jsem před její matkou a snažil se vypadat uvolněně, ale nešlo to. Nemohl jsem si zvyknout na tlukot svého srdce. Nemohl jsem si zvyknout na to, že mé srdce tluče. Že se dokážu červenat... že moje lidské potřeby znovu existují.

,,Posaď se Edwarde,‘‘ vyzvala mě její matka. Byla oděná do černé. Sledovala mě smutně očima a snažila se vypadat klidně, ale její ruce se třásly. Oči měla uplakané a tváře jejích dětí byly kamenné. Její manžel zemřel... Tohle je krutý lidský život.

Opatrně jsem se posadil a Bell si sedla vedle mě a opřela hlavu o rameno.

,,Dáš si něco?‘‘ zašeptala její matka, ale i tak jsem slyšel, jak se jí hlas zlomil. Bolel jí pohled na Setha po Bellině levici. Bolel ji pohled na nás dva, protože ona už nemá o koho se opřít.

,,Ne děkuji.‘‘

Musel jsem je oba odsud dostat. Její matka dávala jasně najevo, že touží po tom, být sama. ,,Edwarde, co se děje?‘‘ zašeptala Bella a starostlivě se na mě podívala.

,,Nic, přemýšlím.‘‘

,,Nad čím?‘‘ vyzvídala dál a koutkem oka jsem postřehl, jak její matce vyjela z oka slza.

,,Pojďte oba se mnou ven, projdeme se.‘‘

Bella se pochybně podívala na mě a chytla Setha za ruku. Pokynul jsem jim, ať jdou napřed. Otočil jsem se k její matce a pomalu k ní šel. ,,Paní Swanová...‘‘ zašeptal jsem a poklekl k ní.

,,Edwarde...‘‘ vzlykla, když jsem ji objal a přitiskl k hrudi. Ona se rozpadala. Umírala za živa a já si až teď uvědomil, jak silnou lásku cítila ke svému muži.

,,To se spraví, uvidíte.‘‘ Políbil jsem ji opatrně na tváře a šel za Bell.

Měsíc za měsícem. Utíkaly jako voda, když jsem byl s Bell. Nebylo třeba vyjasňovat, co se dělo dál, ale její prosby byly k nevydržení. Ubíjel mě její prosebný pohled.

,,Edwarde!‘‘ zakřičela na mě Alice. Ležel jsem na provizorní posteli a přemítal, co bude dál. Mám odejít od Belly?

,,O to se ani nepokoušej!‘‘ vyskočil najednou její hlas na nejvyšší oktávu a já se vyděsil.

,,Klid Alice.‘‘

,,Jak můžu být klidná, když nic nevidím!‘‘ zařvala a pak se ozvala tupá rána. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a šel za Alicí. Mlátila se paličkou na maso do hlavy.

,,Co se děje, Alice?‘‘ vzal jsem jí s těmito slovy paličku z pěstiček a zvedl její tvář k sobě. Byla tak ztrápená.

,,Musíš na lov.‘‘ Proč tak najednou?

,,Proč?‘‘

,,Musíš do sebe dostat krev, Edwarde, jinak se bojím, že zemřeš.‘‘

,,Z čeho tak usuzuješ?‘‘

,,Nevidím vaši budoucnost. Oba jste v mlze...‘‘

,,Má pravdu Edwarde,‘‘ ozval se za námi Tanyin hlas a já se na ni otočil. Byla stále tak krásná. Ale tak hloupá a tvrdohlavá, že toužila po mě.

,,Kdo se postará o Bellu?‘‘ zašeptal jsem rozzlobeně, když jsem viděl Alicinu představu, kdy mě ubíjí k smrti svými řečmi. Na lov jsem musel- ať jsem chtěl, nebo ne.

,,Já to udělám,‘‘ přihlásila se rezignovaně Tan a já se pousmál. Věděl jsem, že s ní bude Bells v bezpečí. ,,Řeknu jí, že na pár dní musím pryč. Nejsem z toho ale dvakrát nadšený...‘‘

Alice se vítězně usmála a já s povzdechem kráčel ke své lásce.

Když jsem stál před domem, vystartovala mi Bella do náruče. Ihned jsem ji políbil a tiše se zasmál. ,,Co ta nedočkavost?‘‘

,,Nemohla jsem se na tebe netěšit.‘‘ Pevně mě objala a držela se jako klíště.

,,Víš, přišel jsem sem, protože...‘‘ zamračil jsem se. Vážně tolik bolela skutečnost, že bych od ní byl na tři dny mimo? ,,Musím na pár dní odejít, ale vrátím se.‘‘

,,Určitě? Jak mám vědět, že mě tu nechceš nechat navždy?‘‘

,,Protože to bych neudělal.‘‘ Navždy. Věčnost je jen pro prokleté, má lásko.

,,Slibuješ?‘‘ zašeptala zlomeně.  Přikývl jsem. Její přítomnost mě zase donutila se sehnout pro polibek.

,,Slibuju ti to. Vrátím se pro tebe...‘‘

* O dva dny později*

Měl jsem silné nutkání, vrátit se zpět. Nechtěl jsem už dál být bez Bell. Ne, už to prostě nešlo. Když jsem byl od ní, nemohl jsem dýchat. Hruď se mi zchytila, jako kdyby mi někdo okolo ní ovázal řetězy a ta bolest byla k nevydržení.

Nemohl jsem bez ní existovat a bylo bláhové myslet si, že bych vydržel týden bez ní. Ale místo obyčejného žalu, který mě poslední dny zmáhal tu bylo i něco jiného. Dnes jsem poprvé pocítil pravou bolest u srdce, kterou mívají kardiaci... Musel jsem se už vrátit. Nemohl jsem to déle bez Bell být.

Během minuty jsem stál na rozcestí, kde jsme se měli celá rodina střetnout, když jsem z dálky slyšel vyjeknutí a křik mého jména v myšlence malé osoby...

,,Edwarde! Nevidím ji! Nevidím je vůbec!‘‘ křičela Alice. Byl to jako úder blesku. Vystřelil jsem směrem domů. To, že Alice neviděla Bellu nebylo tak netypické. Neviděla znamenalo, že viděla jen mlhu okolo nich. Teď je tam však jen černočerná tma.

To, co jsem však viděl doma mě přimrazilo na místě...

Dveře byly vyraženy.

Vzpomněl jsem si na náš první polibek... Jak roztomile nejistá si tehdy ona byla...

Okenní tabulky zely prázdnotou a sklo z nich bylo vysypané na zemi.

Když jsem poprvé spatřil ji- anděla, který mi prosvítil věčnost.

Nábytek byl přeházený. Křesla rozdrásaná napadrť.

První úsměv, když mě spatřila...

Všechno postrádalo řád. Nic nebylo na svém místě. Co se stalo?

Složité věty, kterými mě zahrnovala. Smysl života, jména, citů, strachu i lásky.

Panebože... Bell? Co se stalo? Zaposlouchal jsem se více do toho ticha a jedině mé kroky byly slyšet.

První slůvko- miluju tě.

,,Halo? Je tu někdo!‘‘ zakřičel jsem do útrob domu. ,,E-‘‘ ozvalo se jako jediné, ale pak už nic. Rychle jsem vyšel všechny schody nahoru.

První vyděšený pohled, když jsi se probrala zpod moci Lilith.

Prudce jsem vyrazil dveře a zíral na hromádku popela. To ne... Hlavou mi okamžitě začaly běhat děsivé scénáře. Co se stalo! Bella... je mrtvá...

Zhroutil jsem se na kolena dál zíral na prach. Prach jsi a v prach se obrátíš. Bolestivě jsem propaloval šedivé částečky a vůně odporné spálenosti nevyprchával. Bella... je mrtvá... mrtvá... mrtvá...

Ne! To nejde! Nemůže být přeci- Zavřel jsem oči a z mého hrdla se ozval jeden z nejhorších výkřiků. ,,Bello!‘‘

Ryk bolesti byl slyšet snad na míle daleko. Tolik bolesti, tolik strasti...

Tehdy jsem si nevšiml dopisu, který ležel na stolku. Dopisu, který vysvětloval vše.

Tři nekonečné dny jsem jako  v mrákotách vzlykal pro svou druhou ztracenou lásku.

,Drahý Edwarde,

Omlouvám se, ale bylo to pro tvé dobro. Tvá návštěva ve Volteře byla to, co nás donutilo jednat. Pouze jsme plnili vůli Arovu. Byli jsme bohužel nuceni zničit tvou přítelkyni. Odmítala odstoupit a to by se našim vládcům nelíbilo.

Upřímně doufáme, že se se ztrátou lidské dívky vyrovnáš. Jeho veličenstvo se o ni postarají. Nemusíš se o to bát. U nás jí bude dobře. Je pro všechny až přespříliš nebezpečná.Ví příliš mnoho a naše existence by byla ohrožena.

Pokus se nevyvést žádnou hloupost Cullene, jinak za to může doplatit celá tvá rodina, včetně Marie Isabelly Swanové - tulačky.

P.S. – stále nemáš zájem stát se členem gardy? Tvůj potenciál by se do Arovy sbírky hodil.

S pozdravem garda Volturiů- Jane Anne Seymore‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásku našel v blázinci 34: