Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 7. kapitola

26.10.2010 (21:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4231×

7. kapitola

„Ahoj,“ kuňkla jsem a propalovala pohledem své špičky bot.

„Můžeš nám vysvětlit, proč jsi nebyla ve škole ani na tréninku a byla nedostupná na mobilu? Po škole jsme šli k vám, ale tam nám nikdo neotvíral, a tak jsme šli na stanici k tvému tátovi, zeptat se ho, co se děje a tam nám oznámili, že šerif Swan si náhle vzal dovolenou. Víš, jaký jsme o tebe měli strach? Nikdo nevěděl, kde jsi a co s tebou je. Jako by ses do země propadla?!“ vyřvala se na mě Lily a ostatní se k ní jen s pokývnutím hlavy přidali. Jediný Edward se tvářil tak nějak neutrálně, ale poznala jsem, že se za tou maskou skrývá soucit. Že by věděl, co se stalo mamince? No teoreticky je to možné, ale jak se to dozvěděl? No, to je teď jedno.

„Víte… já,“ nevěděla jsem, jak pokračovat. Mám na ně prostě vyvalit, moje máma měla autonehodu a málem zemřela? Jo, asi jo. Bude jenom na nich, jak se s tím poperou.

„Víte, v úterý, když přišel táta domů, vypadal strašně. Zděsila jsem se, co se děje a zeptala se ho na to. A on mi řekl, že… že máma měla autonehodu.“ Jakmile jsem to vyslovila, automaticky se mi před očima objevil obrázek hned toho dne, co ji přivezli. Samovolně mi začaly téct tiché slzy a jen tak jsem tam přede všema stála. Lily se zadrhl dech.

„Renée… Renée měla autonehodu? Panebože, co se jí stalo, Bello,“ vykoktala ze sebe zděšeně a strašně silně mě objala. Položila jsem si hlavu na její rameno a natočila směrem, kde stál Edward. Dívali jsme se z očí do očí a já nevím proč, ale uklidňovalo mě to. K tomu se na mě ještě povzbudivě usmál a já se pousmála. Odtáhla jsem se od Lily a hřbetem ruky si utřela slzy.

„Když jela z práce domů, napálil to do ní jeden hajzl, který jel v protisměru. Má zlomená žebra a na levé straně jednu propíchlou levou plíci. Naštěstí se doktorům podařilo s tím něco udělat a zachránili ji. Pak má umělou kyčel, protože původní kloub měla rozdrcený a to samé má s levým ramenem. A nakonec má sešroubovanou stehenní a pažní kost,“ řekla jsem snad na jeden nádech. Lily se chytla za pusu a vyvaleně na mě koukala. Sklopila jsem hlavu a cítila jsem, jak se na mě valí další příval slz. Edward to už nevydržel a šel mě obejmout. Zabořila jsem mu hlavu do jeho úžasné hrudi a jen potichu brečela. Ještě štěstí, že mám voděodolnou řasenku. Se zavřenýma očima jsem vdechovala jeho božskou vůni a pomalu přestávala brečet. Edward mě jako malou holčičku vískal ve vlasech a svoji hlavu zabořil do mých vlasů. Slyšela jsem, jak něco říká ostatním a oni se potichu vytráceli, až jsme tu zůstali sami. Nevnímala jsem čas ani nic jiného a jen objímala Edwarda tak silně, že jsem měla pocit, že bych ho měla dusit, ale on mě jen dál objímal. Bohužel, všechno musí jednou skončit a stejně tak je i tomuto objetí. Edward se ode mě malilinko odtáhl, aby mi viděl do očí, a jen jsme se navzájem propalovali pohledem. Zvedl svoji ruku a položil zlehka na moji rozpálenou tvář. Úlevně jsem vydechla a ještě více jsem se opřela do jeho ruky, která mě příjemně chladila. Pořád jsem ještě měla mokré tváře od slz, a tak zvedl druhou ruku a setřel mi je z tváří. Stáli jsme tu nalepeni tělo na tělo a jeho ruce držely moji hlavu, jako by byla z porcelánu.

„Bello, měli bychom jít do třídy, protože už zvonilo a přijdeme pozdě,“ informoval mě. Vůbec jsem si nevšimla, že už zvonilo.

„Dobře, jdeme.“ Úplně jsem se od něho odtáhla a chtěla jít, jenže mě zastavil. Chytl mě za ruku, usmál se a pak jsme oba ruku v ruce šli na vyučování.

Zbytek dne uběhl docela rychle a akorát jsem mířila do jídelny, když mi najednou do cesty vstoupila Jessica.

„Takže, ty jsi po čtyřech dnech sbalila Masena, jo?“ zeptala se mě a přitom měla rozkročeno a ruce v bok. Uchechtla jsem se.

„Přijde ti tu něco směšného?“ vyjela na mě.

„Jo, ty,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Cos to řekla?“ zeptala se mě a pomalu ke mně šla. Já jsem přešlápla z nohy na nohu a dál se usmívala. Periferním viděním jsem zaznamenala, že je tu čím dál tím víc lidí a pozorují nás.

„Jsi snad hluchá, nebo co? Řekla jsem, že jsi s-m-ě-š-n-á,“ vyhláskovala jsem jí to hodně nahlas, aby mě pořádně slyšela.

„Co si to dovoluješ, ty hopsající blbko, ty mi nebudeš říkat, že jsem směšná a od Masena se drž dál, je můj!“ vyjela na mě. Tak to teda ne! Hopsající blbko, to přehnala. Tak teď mě teda naštvala a to hodně. Musela jsem mít i takový výraz, protože trochu zbělala a začala přede mnou ustupovat.

„Můžeš mi zopakovat tu poslední větu, prosím!“ to poslední slovo jsem hodně zdůraznila. Pořád přede mnou ustupovala, až na někoho narazila. Pořádně se lekla a otočila se. Když jsem viděla, do koho narazila, uchechtla jsem se. Byl to Edward. Vůbec jsem si nevšimla, že tu je. Jessica se rozhlédla kolem sebe,a když viděla, že z jedné strany jsem já a z druhé Edward, trochu se usmála. Cože? Usmála!

„Edwarde, prosím, pomoz mi. Ona je totální cvok a chce mě zmlátit,“ začala na něj dělat vyděšený oči. Já? A zmlátit ji? Představa je to sice hezká, ale nereálná. Přece jsem slušná studentka a především kapitánka roztleskávaček a ty nikoho nemlátí. Na to mám kluky z fotbalu.

„Tak zaprvé, nedělej tady na mě divadlo a za druhé, okamžitě se Belle omluv, jinak špatně dopadneš!“ přikázal jí a vypadal doopravdy hrozivě. Jessica zbělala ještě víc a začala před ním ustupovat, až narazila naopak do mě. Bleskově se otočila a střílela pohledem mezi mnou a Edwardem. Pohledem se nakonec zasekla na mně a jen zírala.

„Fajn, omlouvám se za to poslední,“ odfrkla si a s nosem nahoru odkráčela pryč. Já se naplno rozesmála, stejně jako všichni ostatní, co se sem přišli na nás podívat.

„Děkuju,“ poděkovala jsem Edwardovi.

„Nemáš zač, tobě pomohu vždy a rád,“ řekl s úsměvem. Také jsem se na něho usmála a spolu jsme se vydali do jídelny. Tam si o tom incidentu na chodbě samozřejmě každý povídal a moji kamarádi bohužel také. Naštěstí jsem z toho nějak vybruslila a radši změnila téma.

Zbytek školy uběhl docela rychle a já už jela za mamkou do nemocnice. Budu tam za ní jezdit každý den. V nemocnici to šlo dobře a já se mamince snažila zpříjemnit chvíle v nemocnici. Dobré je, že se začíná uzdravovat a doktoři tipují, že tak za tři až čtyři týdny by mohla jít do domácí péče, tedy domů.

Dny a týdny ubíhaly jako voda a já s taťkou jsme právě přivezli mamku domů. Ano, už jsou to čtyři týdny, co maminka měla autonehodu. Uzdravovala se velmi rychle, a tak už je skoro čilá jak rybička a je doma. S Edwardem jsme se velmi sblížili a spousta lidí si myslí, že spolu chodíme, ale bohužel tomu tak není. Sice se od sebe skoro nehneme, ale od té skoro pusy, co jsme si málem dali na prvním doučování trigonometrie, se o nic nepokusil. Nevím, jestli to bylo kvůli mámě, aby mi to nestěžoval ještě vztahem, ale bohužel i když už je máma v pohodě, chová se pořád jako můj nejlepší kamarád. Nechápu, jak jsem mohla alespoň na chvíli si myslet, že se do mě zamiloval. Já, tak obyčejná holka s klukem, který připomíná anděla. No, to je teď jedno.

Druhý den, když jsem akorát seděla vedle Edwarda na biologii, se ozval hlas ředitele z rozhlasu.

„Milí studenti, oznamuji vám, že se přesně za týden bude konat každoroční halloweenský ples v prostorách školní tělocvičny. Prosím, Isabellu Swanovou, Lilyen Whitenovou, Katherine Penelope a Terezu Ridenovou, aby se po skončení hodiny dostavily do kanceláře. Děkuji,“ dokončil ředitel a učitel se dál věnoval učivu. Po skončení hodiny jsem se rozloučila s Edwardem a společně s holkami jsme šly do kanceláře. Ředitel nám dal za úkol připravit ples a nařídil různá pravidla, která musíme dodržovat, jinak ale máme ve všem volnou ruku. S poděkováním jsme vyšly z kanceláře a šly do jídelny na oběd, kde na nás už všichni čekali.

„Ahoj,“ pozdravila jsem všechny a sedla si vedle Edwarda.

„Ahoj, dostaly jste zase za úkol připravit a organizovat ples?“ ptal se nás Dany s úsměvem na rtech.

„Jo, jo a už mám přesně vymyšlené, jak to bude vypadat,“ odpověděla jsem a mrkla na něj.

„Vy máte každý rok za úkol připravit halloweenský ples?“ zeptal se mě Edward.

„Jo, děláme to vždy jenom my. To víš, jsme dobrý. Já dělám návrhy, jak si představuji tělocvičnu a překreslím to na papír. Lily pak shání materiály a spolu s Katy zařídí dovoz kulis a výzdoby. No a Tery, ta se stará o peníze. Platí a kontroluje naše konto, jestli jsme nepřetáhly určitý limit, který dává ředitel. Zařizuje smlouvy s dodavateli kulis, výzdob a tak. To víš, její mamka je účetní, tak to zná z domova,“ vysvětlila jsem Edwardovi. Už v prváku jsme to dělaly my. Prostě od té doby, co chodíme na tuto školu. Když zazvonilo, vydala jsem se s Edwardem na tělocvik, který máme spolu.

Tělák utekl docela rychle a už jsem si to mířila na trénink. Ten se dnes vydařil, jelikož jsem ani jednou nezpackala ten můj výhoz s trojitým saltem. Už jsem se to naštěstí naučila. Edward do fotbalového týmu zapadl jak do skládačky a teď trénují na listopadový zápas se sousední školou. Trénink jsem měla za sebou a mířila jsem si to na parkoviště. Tam jsem se se všemi rozloučila a jela domů.

„Ahoj, mamí,“ pozdravila jsem maminku u televize.

„Ahoj, Bell, co bylo ve škole?“ zeptala se mě.

„Ředitel mně, Lily, Katy a Tery určil na zorganizování letošního halloweenkého plesu, jinak se nic zajímavého nestalo,“ informovala jsem maminku.

„Mám už v hlavě, jak bude vypadat tělocvična, takže to jdu do svého pokoje nakreslit. Kdybys něco potřebovala, budu tam,“ řekla jsem mamce a šla. Nahoře jsem se převlékla do domácího oblečení a sedla si ke stolu. Vzala jsem si papír a tužku a začala kreslit návrh výzdoby tělocvičny. Za hoďku jsem to měla hotové, a tak jsem si udělala ještě úkoly. Když jsem měla do školy vše hotové, šla jsem dolů za mamkou a pustily jsme si spolu film, na který jsme se koukaly až do večera.

Druhý den jsem do školy přijela dřív, a tak jsem si pustila rádio v autě a akorát mi hráli jednu z oblíbených písniček, takže jsem začala tancovat v sedě. Nevím, kolik uběhlo času, ale najednou mi někdo zaklepal na okýnko. Já jsem zamrzla v pohybu a hlavu otočila k okýnku, abych věděla, kdo mě načapal. Samozřejmě, Edward. Začervenala jsem se. Tohle mi připomnělo druhý den, co byl Edward ve škole. Vypnula jsem rádio a vylezla z auta.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a sklopila zrak. Cítila jsem, jak se červenám.

„Ahoj,“ pozdravil mě Edward. Malinko jsem pozvedla hlavu a skrz řasy se na něho podívala. Stál naproti mně, ruce v kapsách a přes rameno tašku do školy. Takhle, jak tam stál, vypadal strašně sexy. Ach jo, proč já se musím zamilovat zrovna do nejkrásnějšího kluka na světě.

„Tohle mi připomnělo můj druhý den tady. Přesně takhle jsem tě tu načapal tenkrát,“ řekl s velkým úsměvem na rtech a já se ještě více začervenala. Zakroutila jsem hlavou, abych dostala trapné myšlenky z hlavy a zeptala se ho, jestli jde na hodinu, protože tam pořád stál jak tvrdé Y a za chvíli zvoní. Jen pokývl hlavou a spolu jsme se vydali na naší hodinu.

Zbytek školy uběhl jako voda a já už jsem s Edwardem jela k nám domů. Ke mně domů, protože píšeme písemku z trigonometrie a já potřebuji, aby mi pomohl se na ni připravit.

U mě doma jsme byli za pár minut a už jsme si to pádili ke mně do pokoje. Mamku jsme jen pozdravili a ta se na nás usmála. Edwarda si zamilovala od první chvíle, co jsem ho oficiálně představila doma. Nevím, co si mamka o nás dvou myslí, ale vím, že tuší, že ho mám ráda a to hodně. Naštěstí je to moje milovaná maminka a neplete se mi do toho.

Nahoře jsme se tedy pustili do trigonometrie. Za hodinku a něco jsme byli hotoví a jen se tak váleli po posteli. Edward ležel vedle mě a zpříma se mi díval do očí. Cítila jsem, jak rudnu a ani nevím proč.

„Bello?“ prolomil tu dlouhou chvíli ticha.

„Ano?“

„Víš, napadlo mě, jestli bys nechtěla se mnou jít na ten ples, moc rád bych šel s tebou,“ zeptal se mě. Panebože, on chce jít se mnou na ten ples. On mě právě pozval na ples, áááá.

„Moc ráda,“ odpověděla jsem okamžitě bez promýšlení.

„Děkuji,“ řekl procítěně.

„Nemáš vůbec zač, to spíš já bych měla poděkovat.“ Edward jen s úsměvem zakroutil hlavou, ale nekomentoval to.

Edward u nás zůstal až do sedmi a pak jel domů. Za dnešek jsem byla docela unavená, tak jsem šla spát už v devět a představovala si, jak tam na tom halloweenském plese budu s Edwardem vypadat. Vsadím se, že už Tery má pro všechny vymyšlený kostým. Ona nám je na každý ples vymýšlý a šije. Je to takový její koníček a strašně jí to baví. My jí to vždy dovolíme, protože jí to udělá pokaždé strašnou radost a my jsme rádi, když jí kvůli takové drobnosti můžeme udělat šťastnou. A s pomyšlením na mě s Edwardem na nadcházejícím plese jsem usnula.

------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se dílek líbil. V dalšim se už stane zásadní změna. Moc děkuji za vaše komentáře. Opravdu mě to moc těší. Doopravdy děkuji. A jinak pořád platí, že za 10 komentíku, přibude další. Takže, ještě jednou díky a co jen ještě dodat, no...asi jen, jen tak dál. XD

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 7. kapitola: