Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 30. kapitola

24.08.2011 (19:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 13775×

30. kapitola

O dva roky později:

Bella:

„Všechno nejlepší, Bello,“ ozvalo se ze všech stran obývacího pokoje a vylítly špunty od šampaňského. Radostně jsem se zasmála a házela úsměvy na kamarády, spolužáky, Cullenovy, rodinu, přítele…, prostě na všechny, kteří dorazili na moji oslavu devatenáctých narozenin. Ano, už je to tak. Dva roky utekly jako nic a já budu za tři měsíce maturovat. Nechápete, jak to mohlo tak rychle utéct? Nemějte obavu, já také ne. Stála jsem uprostřed obýváku v krásných nových šatech a botách, které jsem si koupila opět speciálně na tuhle oslavu a nemohla být šťastnější. Všichni se kolem mě slehli a gratulovali mi. Potřásali jsme si rukama, dávali si pusu na tvář, objímali se, brečeli. Tohle je totiž moje poslední oslava na střední a já se rozhodla, že si ji hodlám užít až do dna.

„Všechno nejlepší, Bello,“ zavýskala Alice tím jejím sopránkem a hodila se mi kolem krku. Musela jsem se zasmát. Cullenovi už jsou nějaký ten čas jako moje druhá rodina a musím uznat, že od té doby jsem se nepřestala nudit. Emmett je jak můj starší brácha, stejně jako Jasper. Ten si však musel zvykat na vůni mé krve, takže trvalo déle, než se v mé blízkosti dokázal uvolnit. Esme s Carlislem jsou jako mí druzí rodiče a s Alice jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Rose, která mě ze začátku nenáviděla, se také po čase smířila s tím, co jsem, a začala mě mít ráda. Teď už můžu klidně říct, že jsme kamarádky. S Alice si však rozumím mnohem lépe.

„Děkuju,“ poděkovala jsem jí a ona mě neochotně pustila, aby dala možnost ostatním mi pogratulovat. Opět jsem šla z objetí do objetí, než jsem se konečně dostala k osobě, u které jsem toužila být už od začátku.

„Všechno nejlepší k devatenáctým narozeninám, lásko,“ popřál mi Edward a dlouze mě políbil na rty. Zřejmě jsem se do polibku až moc vžila, jelikož se ozvalo spousta uchechtnutí a pár zakašlání. Celá červená jsem se od Edwarda odtáhla, ale zůstala v jeho objetí.

„Teď jsme stejně staří,“ řekla jsem s úsměvem.

„Ne, nejsme, mně je 110,“ usmál se šibalsky. Naoko naštvaně jsem ho za to bouchla do ramene a on se jen uchechtl. Bezradně jsem zakroutila hlavou, ale pousmála se.

„Tak co, vrhneme se na dárky?“ zeptala se Alice. Jo, jo, to je prostě malá nedočkavka. Souhlasně jsem pokývala hlavou a ona se hned vydala k velkému stolu, na kterém byla kopa dárků různých velikostí. Společně s Edwardem jsem k ní došla, stejně jako zbytek hostů, a začala rozbalovat dárky. Teď to bylo zase samé: děkuju, to jsem chtěla, pane bože, to je krásné, ach, to je přesně můj vkus a stále dokolečka dokola. Když jsem rozbalila poslední dárek a poděkovala jsem za něj, přišel ke mně táta s velkou růžovou krabicí ovázanou růžovou stuhou a podal mi ji.

„Belli, mám tu pro tebe ještě jeden speciální dárek. Je jak ode mě a miminky, tak Cullenových. Lépe řečeno, náš to byl nápad a oni dárek zařídili. Takže…“ Táta mi podal krabici, ale předtím mě ještě upozornil, ať dávám pozor, že je to velmi křehké, a tak jsem s tím došla ke stolu a opatrně položila. Vyděsilo mě však, když se z krabice najednou něco ozvalo. Nejistě jsem se podívala na tátu, ten mě však povzbudil, ať pokračuji, a tak jsem odvázala stuhu, nadzvedla víko a…

„Ach bože!“ vypískla jsem a vyvaleně zírala na malinkaté štěňátko čivavy. Pane bože, to bylo… překrásné. „Ach, pojď sem, broučku,“ zamumlala jsem na něj a opatrně ho vyndala z krabice. V tu chvíli holčičí část osazenstva zalapala po dechu a okamžitě se kolem mě shrnula, aby si štěňátko prohlédla.

„Jak… jak jste věděli, že jsem si přála štěně? Vždyť jsem to nikomu neřekla,“ divila jsem se. Na to se všichni členové mé rodiny a skoro rodiny lišácky usmáli a okem hodili po Alice. Aha, jasně. Zářivě jsem se na ni usmála a sklonila hlavu na ten malý uzlíček v mé náruči.

„Bože, je tak malinké, drobounké. Úplně mám strach, že ho rozdrtím. Vždyť je menší než má dlaň. Jak se vůbec jmenuje?“ zeptala jsem se.

„Nijak, počítali jsme s tím, že mu dáš jméno ty,“ usmál se na mě Carlisle.

„Kolik mu vůbec je? Nebo jí?“ Vůbec jsem si nevšimla, jestli je to holčička nebo chlapeček.

„Je to fenka a jsou jí dva měsíce. Její rodiče jsou šampióni na výstavách a její rodokmen je velmi bohatý. Měl jsem štěstí, že jsem ji dostal. Žena jednoho mého kolegy čivavy chová a to štěně už bylo původně zadané. Ale díky mému dlouholetému přátelství s jejím mužem jsem ho dostal já,“ informoval mě pyšně.

„Moc ti děkuji. Moc děkuji vám všem. Ani nevíte, jakou jste mi udělali radost, opravdu.“ Vděčně jsem se na všechny usmála a opatrně se pomuchlala s tím malým zlatíčkem.

„A už vím, jak se bude jmenovat. Bude to Roxí,“ vyhrkla jsem z ničeho nic.

„Moc krásné jméno,“ řekly okamžitě holky kolem mě a já se zasmála. Kluci jen kroutili očima, ale poznala jsem, že se jim Roxí také líbí.

Po zbytek odpoledne jsem si užívala oslavu na pláži a Roxí zatím pochrupovala v obýváku na polštáři, který jsem jí dala jako provizorní pelíšek. Mamka s tátou už také zůstali v domě, aby jako jediní dospělci nezacláněli a Sandra s Bobbym odjeli, jelikož už toho bylo na malého Jimiho moc. Úplně jsem zapomněla. Minulý rok se Sandra s Bobbym stali novomanželi a několik měsíců nato Sandra otěhotněla.

„Belli, prosím tě, mohla bys zajít pro své rodiče? Něco bych jim potřeboval,“ poprosil mě Edward, když se začalo stmívat.

„Jasně, klidně,“ pokývala jsem překvapeně hlavou, odložila skleničku šampaňského a doběhla pro rodiče do domu.

„Mami? Tati? Mohli byste přijít ven? Edward vám něco chce a vůbec nemám ponětí co,“ zavolala jsem do útrob domu. Za několik sekund se oba mí rodiče ukázali a spolu se mnou se vrátili na pláž.

„Edwarde?“ zeptal se ho nechápavě táta, když jsme k němu dorazili.

„Strpení,“ požádal a odběhl k DJ. Něco mu zašeptal a on se tajemně usmál a vypnul písničku. Edward se spokojeně usmál a vrátil se k nám. Zdálo se mi to, nebo šel roztřeseným krokem? Uf, asi mám halucinace. To bude tím šampaňským, už mám asi čtvrtou skleničku. Měla bych se krotit. Nerada bych se před rodiči opila, to bych tomu zase dala.

„Bello…,“ řekl, chytl mě za ruku a odtáhl doprostřed parketu. Všichni si najednou začali šuškat a Cullenovi se tajemně usmívali. Co se to tu děje? Jsem snad jediná, která nic nechápe? Stála jsem naproti Edwardovi, po jednom boku romantický západ slunce nad mořem, jelikož byly červánky, a po druhém ušeptané hosty.

„Bello. Jsme už spolu celé dva roky a pár měsíců a já mám pocit, že se naše láska od té doby stále zvyšuje,“ začal formálně a já ani nevěděla, proč se mi najednou roztřásla kolena a rozbušilo srdce. „Miluji tě jako nic na světě. Jsi moje slunce, které rozsvítí každý můj den. Miluji tě, že bych za tebe položil život. Jsi jiskra, která mi v mé dlouhé existenci tolik chyběla, a proto se tě ptám, Isabello Marie Swan, budeš natolik ochotná a zůstaneš mi tou jiskrou až do konce mého života? Budeš tak odvážná a vezmeš si mě?“ Najednou poklekl na jedno koleno, z náprsní kapsy svého saka vyndal krabičku, kterou přede mnou rozevřel a na mě vykoukl přenádherný prstýnek.

„Ó můj bože,“ zalapal jsem po dechu a samovolně se mi spustily slzy z očí. Edward se na mě vyplašeně podíval, ale já se rozesmála jako blázen a skočila mu kolem krku. Jenže jelikož to nečekal a klečel pouze na jednom koleni, neudržel s námi rovnováhu a zřítili jsme se na zem. Úplně přede všema jsem ležela na Edwardovi, který ležel na zemi a brečela jsem se smíchem dohromady.

„Ano, ano, ano,“ křičela jsem stále dokola, aby mě ostatní dobře slyšeli a přitom ho pusinkovala po celé tváři. Edward se též radostně rozesmál a na zemi mi nandal ten překrásný prstének. Poté se mnou v náruči vyskočil na nohy, jako bych vážila pouhé pírko, a začal se se mnou točit dokola. Oba jsme se radostně smáli a vůbec nevnímali naše publikum, které nás po celou dobu pozorovalo.

„Bože, Bello, gratuluju!“ přiběhla k nám okamžitě Lily a chtěla mě obejmout. Edward mě tedy neochotně postavil na zem a já se objala se svou nejlepší lidskou kamarádkou.

„Děkuju. Hele, že jste o tom věděli už dopředu?“ odtáhla jsem se od ní po chvíli podezíravě.

„No, Edward nám něco málo naznačoval, ale nic neřekl. Stačilo, když jsme ho pozorovali, jak se na tebe poslední dobou dívá, a bylo nám to hned jasné,“ zachichotala se. „Ach, moje nejlepší kamarádka se bude vdávat. To rozhodně bude chtít rozlučku se svobodou,“ začala hned Lily a Alice, která to zaslechla, se toho nápadu okamžitě chytla. To, že jsem tyhle dvě před rokem seznámila, vůbec nebyl dobrý nápad. Od té doby si dávám dobrý pozor, abych se v jejich přítomnosti od nich držela dál. Protože jakmile se spolu spolčí, vzniká zbraň hromadného ničení, tedy podle mě. Mezi tím, co ty dvě už plánovaly, mi šli pogratulovat další mí kamarádi a spolužáci a jako poslední přišli rodiče. Dřív, než však stačili něco říct, se Edward ujal slova.

„Omlouvám se, že jsem se vás nejdříve nezeptal na svolení, protože v mé době to byla samozřejmost, ale nijak jsem na to nenašel čas. Proto vás žádám až teď. Dáte nám své svolení a požehnání?“ zeptal se mých rodičů Edward a já si připadala jako v nějakém historickém filmu.

„No, představa, že život svojí dcery vložím do rukou poloupíra se mi vůbec nelíbí. Když však pominu to, co jsi, a upřednostním to, kdo jsi, musím uznat, že lepšího muže si nikdy vybrat nemohla. Proto ti dávám své svolení i požehnáni. Gratuluji vám,“ usmál se na nás táta a já mu okamžitě skočila kolem krku.

„Děkuju,“ zašeptala jsem mu do ucha.

„Nemáš zač,“ řekl a líbl mě do vlasů, jako když jsem byla malá. Poté jsem se ještě objala s mamkou, které též tekly slzy štěstí, a pak se vrátila do Edwardova objetí. Do ochranného objetí mého snoubence.

Bohužel nám moc soukromí nebylo dopřáno, jelikož se holky dožadovaly mé přítomnosti, a tak jsme se rozdělili na holčičí skupinu, kde jsem byla já a obdivovatelky mého zásnubního prstýnku, a na klučičí skupinu, kde byl Edward a všichni kluci. Společně se tam spolu chlapecky poplácávali a gratulovali mu ke kladné odpovědi.

„Bože, ty máš takové štěstí,“ zavzdychala Katy.

„Neboj se, taky se dočkáš,“ zasmála jsem se.

„Dopřejete mi váš dnešní poslední tanec, má snoubenko?“ optal se mě v noci Edward, když už oslava končila.

„Velice ráda, můj pane snoubenče,“ zasmála jsem se šťastně a láskyplně Edwarda políbila.

***

„Bello, přestaň se vrtět,“ kárala mě Alice, když už jsem se po několikáté zavrtěla.

„Nemůžu, už mě strašně tlačí zadek.“

„Tak to skus vydržet ještě pár minut. Už budeme hotové,“ snažila se mě přemluvit. Dnes bylo sedmnáctého sedmý 2011 a já se vdávám. Přesně tak. Před čtrnácti dny jsem úspěšně odmaturovala, stejně jako Edward, a společně s mými kamarády jsme ukončili střední školu. Také jsem před měsícem dostala přijetí na Yale. To je prestižní soukromá univerzita v New Havenu ve státě Connecticut, do které byl též přijat Edward. Je jasné, ža tam budeme studovat společně, samozřejmě. Edward mi také prozradil, že už tam jednou studoval, a tak tam má dům, který se nám teď bude hodit. Alespoň nebudu muset bydlet s nějakými husičkami na koleji. Budeme moct mít s Edwardem svoje soukromí a užívat si společných chvil.

„Holky,“ zakňučela jsem. Alice s Rose se do mě dnes s radostí pustily a společně se vrhly na moje líčení a česání. Povinně jsem si před tím ještě musela dát relaxační koupel s pleťovou maskou s okurkami na očích a novou pedikúrou a manikúrou. Samozřejmě nemohu říct, že bych si stěžovala, to v žádném případě. Naopak, ale teď, když už sedím nejméně tři hodiny na umělohmotné židličce, už tak spokojená nejsem. Vůbec svůj zadek necítím a to je špatné znamení.

„Tak, já jsem hotová,“ řekla spokojeně Rose. Moje vlasy byly tedy hotové, líčení však stále ne.

„A já taky,“ zvolala hned po ní Alice. Úlevně jsem si oddychla a chtěla si stoupnout, jenže nastal problém, ono to nešlo.

„Holky? Já… já se nemůžu zvednout,“ řekla jsem a ony se začaly smát. Super.

„Pojď sem,“ zasmála se Alice a pomohla mi na nohy. Téda, myslela jsem, že tam sebou seknu. Fakt mi trvalo dlouho, než jsem se rozchodila a opět cítila své pozadí.

„Tak, teď si obleč spodní prádlo a my ti pak přijdeme pomoci s šaty, jo?“ rozkázala mi Alice a v sekundě byla i s Rosalie pryč. Ach, zamilovaně jsem se podívala na bílý vak, který visel na skříni, a nemohla se dočkat, až si tu krásu, co se skrývala uvnitř, obleču. Když jsem ty šaty tehdy uviděla v katalogu, okamžitě jsem věděla, že to jsou ty pravé. S Alicinými kontakty mi šaty dokonce ušili přímo na míru a k tomu jsem si pak vybrala pár doplňků.

S Edwardem jsme se dohodli, že svatbu uskutečníme v městské synagoze, do které se vejde nejvíce hostů. Vždy jsem si přála mít velikou svatbu, kde budou všichni lidé, které miluji, a Edward je prostě ten nejdokonalejší muž pod sluncem a sen mi splnil. Sám se mi přiznal, že se mu velká svatba líbí. Chce prý celému světu dokázat, že od teď už budu pouze jeho. Na hostinu jsme se poté dohodli na den pronajmout Meyerovy zahrady, kde bude i oslava. Je to velmi překrásné místo. Když jsem byla malá, jednou mě tam rodiče vzali a já si tehdy připadala jako víla ve vílím světě. Je to prostě kouzelné místo a pro takové akce, jako například hostina na svatbu, je to místo jako stvořené. A také pěkně drahé. Edward mi však nařídil, ať se na peníze neohlížím, že mám pouze vybírat, finance jsou prý jeho práce, mám jen ukazovat na to, co chci, bez ohledu na to, kolik to stojí.

Proto teď stojím v jednom z nejdražších hotelových apartmá ve městě a o pár pokojů dál Edward. Dohodli jsme se, že si na den zarezervujeme dva apartmány v hotelu na přípravy a odtud pak pojedeme rovnou do synagogy. V jednom apartmá je nevěsta, neboli já, se svými družičkami a rodiči a v druhém je Edward se svými klučičími družičkami a rodiči. Družičky, to byl také problém, protože jsem nevěděla, koho si vybrat, a tak jich mám nakonec pět. Alice, Rose, Lily, Katy a Tery. No a Edward, ten si zase vybral Emmetta, Jaspera, Danyho, Matta a Chrise. Chris se dostal do fotbalového týmu před rokem a s Edwardem si velmi rozumí.

Nejlepší bylo pro ně všechny vymýšlet oblečení, aby vypadali sladěně, a tak jsem nakonec vybrala pro holky šaty a pro kluky obleky s vestičkami. A aby to vypadalo hezky, každá družička měla barvu šatů jinou a každý kluk ladil k jedné mé družičce. (Rose a Emmett, Alice a Jasper, Lily a Dany, Katy a Matt, Tery a Chris) Jediné, co měly holky úplně stejné, byly střevíčky.

„Bello, přestaň o všem přemýšlet a oblékni se. Tolik času zase nemáme,“ ozvala se Alice za dveřmi. S povzdechem jsem se podívala na postel a začala si oblékat spodní prádlo, což byly kalhotky, punčochy a podvazek. Podprsenku díky šatům mít nemohu, takže jsem zavolala na holky, že už jsem hotová.

„Super,“ vlítla okamžitě Alice do pokoje a já si automaticky zakryla prsa. Hned za ní šla Rose a obě se dychtivě vrhly na bílý vak. Ach, a je to tu. Alice ho opatrně rozepla a vytáhla přenádherné svatební šaty.

„Bože, líp sis vybrat nemohla, ty šaty jsou překrásné a na tobě budou naprosto dokonalé,“ zavzdychala Alice. „Hm, asi budu muset přemluvit Jaspera, abychom se opět vzali, protože v době, kdy jsme měli poslední svatbu, se takovéhle krásy nevyráběly.“ Musela jsem se uchechtnout, jinak to prostě nešlo. A Rose jen zakroutila očima.

„Tak, Bello, vklouzni do nich a my ti je zavážeme,“ nařídila mi Alice. Opatrně jsem tedy do nich vstoupila a vytáhla si je na tělo. Ach, byly tak jemňoučké. Alice se hned pustila do šněrovačky a Rose mezitím došla pro závoj. Jakmile jsem měla šaty zapnuté, Rose mi ho opatrně přidělala doprostřed temene, tam, kde začíná účes, a byla jsem hotová.

„Ach, Bello, jsi překrásná,“ zavzlykala Alice, a kdyby mohla ronit slzy, už by měla zničený celý make-up.

„Dobře. Jenom si to shrneme. Nalíčená jsi, učesaná také, šaty a závoj máš. Boty, boty! Na ty jsme zapomněly!“ řekla zděšeně Rose a Alice pro ně okamžitě došla. Abych si nemusela sedat, přidržovala jsem se Rose a Alice mi střevíčky obula. „Dobře, máme i boty. Něco modrého, to je mašlička na podvazku, a něco starého, to jsou zase vlásečnice s perličkami po Bellině babičce. A něco půjčeného.“ Na chvíli se odmlčela a někam odběhla, ale hned se zase vrátila. „Víš, Bello. Když tě k nám Edward poprvé vzal, radost jsem z tebe neměla, a když jsem se dozvěděla, co jsi, přiznávám, že jsem tě nenáviděla, ale i ti záviděla. Měla jsi naprosto všechno a k tomu něco, co já už nikdy moct mít nebudu. A to je lidský život. Proto jsem se ani nesnažila tě lépe poznat a teď mě to moc mrzí. Jak už řekl Carlisle, nezáleží na tom, co jsi, ale kdo jsi. Proto bych ti chtěla půjčit tyto náušnice. Emmett mi je dal k naší první svatbě. Ber to tak, že to je to gesto na usmířenou. Moc pro mě ty náušnice znamenají a já věřím, že ti přinesou štěstí tak jako mně. Jen chci, abys věděla, že tě mám ráda.“ Se slzami v očích jsem si od ní náušnice vzala jako ten největší poklad a lépe si je prohlédla.

„Rose… já… nevím, co na to říct. Možná jen… bože, Rose, vždyť já tě mám taky ráda,“ řekla jsem napůl ubrečeně a objala ji kolem krku. Ona mi objetí opětovala, ale pak mě upozornila, ať nebrečím, jelikož si rozmažu líčení. „Zapneš mi je?“ zeptala jsem se jí a ona mi je s úsměvem nasadila.

„Tak, myslím, že máme naprosto všechno,“ shrnula to Rose.

„Dobře, holky. Oběma vám moc děkuji, jste naprosté kouzelnice, ale teď už se také jděte obléknout, družičky moje. Nechte chvilku soukromí pro nevěstu,“ usmála jsem se na holky a ony se okamžitě s nemáš zač vypařily.

Jakmile jsem osaměla, otočila jsem se k zrcadlu a zalapala po dechu. Pane bože, vypadala jsem… překrásně. Bože, to ani nemohu být já. Ta bytost, co byla v zrcadle, byla ztělesněním krásy. Dokonce bych si troufla říct, že se dokázala vyrovnat kráse Rosalie. Ne, to prostě není možné.

„Ať tě ani nenapadne začít brečet,“ ozvalo se najednou z druhého pokoje, když se mi opět začaly drát slzy do očí. Okamžitě jsem tedy zaklonila hlavu a snažila se slzy zahnat tam, kam patří. A abych na sebe v zrcadle stále nekoukala s pusou dokořán, začala jsem se procházet po ložnici.

A jak jsem chodila sem a tam, cítila jsem, že na mě pomalounku jde nervozita. Bože, já se dnes vdávám! Už nebudu Isabella Swanová ale Isabella Masenová! A představa, že všichni mí spolužáci, učitelé a dokonce i ředitel uvidí, jak Edwardovi říkám svoje ano, je… Ach, klid, jen klid, zhluboka dýchej.

S Edwardem jsme se rozhodli, že by nebylo na škodu pozvat na svatbu i učitele a ředitele. Jelikož jsme byli v učitelském sboru oblíbení, bylo nám blbé je nepozvat. A ředitel mě měl také rád, takže jsme ho pozvali také. No a samozřejmě jsme z toho nemohli vynechat ani naše věrné spolužáky.

Trochu horší bylo pozvat babičku s dědou. Dokud to bylo možné, tajili jsme před nimi, s kým chodím a kdo je jeho rodina. Ale samozřejmě, že na svatbě by to zjistili, takže jsme jim to museli říct. Poprosila jsem o to rodiče, protože jsem věděla, že na ně mají lepší vliv než já. No, měla jsem strach, aby náhodou nedostali infarkt, ale překvapivě to vzali úplně normálně, tedy babička, u dědy to bylo horší, ale nakonec díky naléhání babičky se podvolil a smířil se s tím, že hodní upíří existují. Chápu, že mu to bylo proti srsti, když mu od malinka vtloukávali do hlavy, že upíří jsou hnusná stvoření, ale za jeho ochotu ho mám ještě raději. Dokonce se nám babička svěřila, že už o upírech vegetariánech slyšela a dokonce se s jedním setkala. Samozřejmě, když byla mlaďounká. Nechápala jsem však, proč se u toho tak červenala, i když… pak mi to asi došlo, ale bylo velmi těžké tomu uvěřit. Proto mě zřejmě babička okamžitě pochopila a darovala mi ty vlásečnice, které ona sama měla na svatbě s dědou.

„Ach, božínku,“ zaslechla jsem zavzdychat mamku u dveří. Otočila jsem se a uviděla, že má stejně jako já před tím otevřenou pusu dokořán a oči plné slz. „Holčičko,“ zamumlala nakonec a roztáhla paže. Okamžitě jsem zareagovala a vrhla se jí do náruče. „Moje malá holčička se vdává,“ vzlykala mi u ucha a já se jen smála a do toho vzlykala.

„Vždycky budu tvoje malá holčička,“ zašeptala jsem a dala jí pusu na tvář. V tom se k nám přidal táta, a tak jsme se objímali všichni najednou.

„Jste krásné, holky moje. Ale bohužel, Renée, dnes to Belle sluší víc,“ řekl táta a na to jsme se obě dvě zasmály. Mamce to však také moc slušelo. Vlasy měla vyčesané, šaty překrásné a boty též krásné. Stejně jako tátovi v obleku, který jsem mu vybrala speciálně na svatbu.

„Bello, je čas,“ vešla do ložnice Alice a mně se okamžitě rozbušilo srdce. Společně s rodiči jsem tedy vešla do vedlejšího pokoje, který byl něco jako obývák a kde se připravovaly družičky.

„Páni, holky, moc vám to sluší, všem,“ složila jsem poklonu svým nejlepším kamarádkám. Když jsem si je všechny tak prohlížela, připomínaly mi duhu.

„Na tebe nemáme,“ zamumlala Lily s pusou dokořán a já se uchichtla. Všechny tři moje nejlepší lidské kamarádky na mě koukaly jako na zjevení a stále ne a ne se vzpamatovat.

„Jsi připravena?“ zeptala se mě Rose, když mi podávala kytici.

„Asi jo,“ řekla jsem. Na to se jen lehce zachichotala a došla ke dveřím na chodbu, které otevřela dokořán. Dala mi přednost, abych vyšla jako první, a tak jsem na roztřesených kolenech vypochodovala ze dveří a se zástupem svých družiček za sebou a s rodiči procházela hotelem a snažila se nevnímat všechny ty lidi, kteří se na naši skupinu dívali se zalapáním po dechu, vyvalenýma očima a pusou někde až na zemi. Jen klid, hlavně nezakopni, říkala jsem si v duchu.

Došla jsem až k venkovním dveřím a vyšla ven na ulici. Tam stála hned před vchodem tři připravená auta. První bylo pro rodiče, druhé pro mě a třetí pro družičky. Všechna byla krásně vyzdobená a já musela uznat, že takovou svatbu jsem si ani nikdy představit nedokázala. Tohle všechno je mnohem překrásnější, než jsem si kdy přála. Na schodech jsem si přidržela šaty a dveře u auta mi otevřel řidič. To mě docela překvapilo, ale nic jsem na to neřekla a pouze nasedla. Přišlo mi, že tam jedeme hodiny, přitom jízda trvala pouze deset minut. Srdce mi tlouklo někde až v krku a nohy se třásly, jako bych je měla z rosolu. Strašně jsem si teď přála tu mít Edwarda, jenže ten už je dávno někde uvnitř synagogy. Uf, a je to tady. Řidič opět vystoupil a otevřel mi dveře. Jakmile jsem vystoupila, dav, který čekal před synagogou, se okamžitě shrknul kolem mě a zírali na mě jak na obrázek. V doprovodu rodičů jsem se rychle schovala v zadní části synagogy, kde zřejmě pobývá farář, a moje družičky zatím začaly vpouštět hosty do synagogy.

„A je to tady, moje holčička se za pár minut odevzdá muži a už to nebude moje malá princezna, ale dospělá žena,“ šeptal si pro sebe táta a mamka ho pevně chytla za ruku. Oba se na mě dívali a já neodolala a naposledy je oba objala.

„Mám vás ráda a vždycky budu,“ zašeptala jsem a jedna proradná slzy mi utekla.

„My tebe taky, Bellinko,“ řekli oba naráz.

„Bello, všichni už jsou hotoví a čeká se už pouze na nevěstu, takže…“ vtrhla do místnosti Alice.

„Jo, jasně,“ pustila jsem rodiče a utřela si mokrou cestičku od slzy.

„Pojď sem,“ zakroutila Alice očima a s taštičky, kterou měla moje mamka, vyndala pudr a přepudrovala mi tváře. „Ať se na fotkách neblýskáš,“ vysvětlila a usmála se.

„Renée, budeš už muset jít,“ přišla sem i Rose. Mamka pokývala hlavou, líbla mě na tvář a s mokrýma očima odešla.

„Jsme tu,“ přišel zbytek mých družiček.

„Tak, Bello, jsi připravena?“ zeptal se mě taťka a já pokývala hlavou.

„Dobře, jdu to ohlásit,“ řekla Alice a na chvíli zmizela. My s tátou jsme se zatím přesunuli za zavřené dveře, které vedly na dlouhou vyzdobenou uličku směrem k oltáři, kde na mě bude čekat Edward.

„A je to,“ vrátila se Alice. „Takže, až začne hudba, já s holkama postupně vyjdu a budeme rozhazovat lístky růžových růží. Ty začneš počítat do deseti, až vyjde poslední, a půjdete, jasné?“ podávala Alice instrukce. S Charliem jsme oba pokývali hlavou a Alice se na nás usmála. Poté se holky s košíčkama seřadily. Katy, Lily a Tery byly vedle sebe a předně si stouply do mezer Alice s Rose. Takhle byly hezky všechny vidět a přitom byly rozdělené na lidi a upíry, to samozřejmě moje lidské kamarádky nevěděly.

Jakmile začala hudba, otevřely se dveře a holky vyšly. Jak mi Alice nařídila, když vyšly, začala jsem počítat do deseti, pak kývla na tátu a společně jsme vešli do uličky. V tom se celá synagoga zvedla a otočila na mě. Nepatrně jsem vyvalila oči nad tím, kolik je tu lidí, a kolena se mi roztřásly ještě více než celé nohy, ale naštěstí jsem dokázala to všechno nevnímat a soustředit se pouze na jednu osobu několik metrů přede mnou. Edward vypadal... Ne, pro něho neexistuje slovo. Všechna by ho akorát zošklivila.

Stál tam v obleku, který jsem s pomocí Alice vybrala, a díval se mi přímo do očí. Na rtech mu hrál dech beroucí úsměv a mně se ani nevím proč najednou v mysli promítl celý náš společný čas.

Od chvíle, co jsem ho poprvé viděla vystupovat z jeho černého Porsche u školy, po halloweenský ples, kde mi o půlnoci vyznal lásku, k našemu prvnímu rozchodu, kdy jsem utekla od večeře, na kterou mě Edward pozval, k tomu, jak jsem měla vidění v jeho domě, že odlétá pryč, a jak jsem se poté k němu bezhlavě rozběhla po letištní hale s celníky za sebou, po naši první noc na hotelu, po našem dá se říct druhém rozchodu, kdy se mi začaly probouzet kouzelnické schopnosti, po moje sedmnácté narozeniny, kde jsme se opět dali dohromady. Po náš první společný máj, kde mi recitoval báseň pod rozkvetlou třešní, po návštěvu Edwardovy rodiny, odkud nás vyhodili kvůli tomu, co jsem, po spoustu společných chvil poté, po den, kdy se setkaly rodina Swanových a Cullenových a chystalo se k boji, po ty neuvěřitelné zážitky, až k tomuto okamžiku.

Jakmile jsme k němu s tátou došli, symbolicky mi táta vložil ruku do Edwardovy a něco mu zašeptal. Bohužel jsem neslyšela co, ale jelikož se Edward pousmál a pokýval hlavou, domyslela jsem si, že to bylo něco jako: jestli jí jenom jednou ublížíš, je po tobě. Poté si táta šel sednout vedle mamky a já se zadívala do Edwardových smaragdovo-zlatých očí. V té chvíli jsem zapomněla na to, kde jsem, nevnímala, co se okolo mě děje. V hlavě jsem měla pouze toho nejúžasnějšího kluka na světě. Každý den budu děkovat Bohu, že naše cesty spojil dohromady, protože takové štěstí, jaké zažívám s Edwardem, bych nikdy v životě s nikým jiným nezažila.

„Drazí svatebčané, sešli jsme se tu dnes, abychom uzavřeli sňatek pana Edwarda Masena a slečny Isabelly Marie Swan před zrakem božím…“ Absolutně jsem nevnímala, co kněz říká, pouze zaznamenávala otevírání jeho úst. Edward se na mě stále tak krásně usmíval a já na tom samozřejmě nebyla jinak. Moje srdce, které ještě před chvíli sprintovalo jako o závod, teď bylo klidné jako beránek a nohy pevné jako dvě dřeva. Pouze v Edwardově objetí se cítím tak jistá a sama sebou a vím, že už to takhle navždy zůstane.

„… a proto se vás ptám, pane Edwarde Masene, berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swan za svoji právoplatnou manželku a budete ji ctít a milovat v dobrém i zlém, v chudobě i bohatství, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“ optal se kněz Edwarda. Ten sebejistě a stále zaklesnutý v mých očích pevně odpověděl.

„Ano, navždy,“ pronesl nahlas a já se ještě více usmála, až mi musely blýsknout zuby.

„A vy, Isabello Marie Swan, berete si zde přítomného Edwarda Masena za svého právoplatného manžela a budete ho ctít a milovat v dobrém i zlém, v chudobě i bohatství, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“ položil mi stejnou otázku a moje srdce poskočilo.

„Ano, beru,“ odpověděla jsem pyšně a Edwardovi se ještě více rozšířil úsměv.

„Prosím, vyměňte si prstýnky.“ Emmett nám tedy nastavil plato, na kterém byly překrásné kroužky z bílého zlata, na které jsme s Edwardem nechali vyrýt dnešní datum svatby a naše jména. Edward tedy vzal menší kroužek a nasadil mi ho na levý prsteníček. Zásnubní prstýnek jsem měla na pravé ruce. Poté jsem já vzala ten větší a navlékla ho Edwardovi.

„Děkuji a prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu,“ pokynul Edwardovi a já myslela, že to těch pár vteřin nevydržím. Edward vzal něžně můj obličej do dlaní, naklonil se ke mně a spojil naše rty poprvé v manželském polibku. Synagogou se ozval jásot, pískot a potlesk a já se od Edwarda ne a ne odtrhnout. Ruce jsem mu dala kolem krku i s kyticí a nehodlala se jen tak pustit. Když už to však doopravdy trvalo moc dlouho, Edward se ode mě odtrhl a šibalsky na mě mrkl.

„Blahopřeji,“ pogratuloval nám kněz a poté opustil oltář. K nám se hned začali hrnout lidi, a tak jsme šli oba z objetí do objetí. Jakmile nám všichni popřáli, vyšli jsme před synagogu, kde jsme se ještě na schodech opět políbili a přitom nás dav zasypal rýží. Já se rozesmála a přerušila tak náš polibek. Poté jsme nasedli do auta a vydali se do Meyerových zahrad na hostinu a oslavu.

„Tak jak se cítíte, paní Masenová?“ optal se mě lišácky.

„Báječně, pane Masene, a vy?“ Šibalsky se na mě usmál a opět políbil. Tentokrát jsme měli větší soukromí, takže jsme si dovolili se do polibku trochu více vložit.

„Málem bych zapomněl. Vypadáš překrásně. Když jsem tě uviděl, jak kráčíš uličkou, úplně jsem ztratil dech,“ polichotil mi.

„Oproti tobě jsem však stále šedá myška.“

„Pokud jsi ty šedá myška, tak tím pádem jsem já pouze nevýznamný hmyz.“ Na to jsem se jen zasmála a opět si přitáhla jeho sladké rty na své.

Do zahrad jsme dorazili za pár minut a opět si vyslechli pár blahopřání, než jsme si konečně sedli do středu stolu, který byl ve tvaru U a začali jíst.

Moc se mi líbilo, když jsme se navzájem krmili polévkou a ještě lepší bylo, když jsem viděla všechny Cullenovi, jak do sebe hážou lidské jídlo. V duchu jsem se chlemtala smíchy a stejně tak se mnou rodiče i prarodiče.

Také jsme samozřejmě pózovali u dortu a blesky od fotografa lítaly jeden za druhým. Všechny tradice jsme dodrželi. Házení kytice, kdy jsem se strefila přesně do náruče Lily, která se pak po celou dobu šťastně hihňala a čichala ke kytici, stahovaní podvazku zuby, u čeho jsem se strašně moc červenala. A smích klučičího osazenstva mi moc nepomáhal, trošku mě pak uklidnilo, když Edward podvazek hodil přímo Danymu do obličeje, který zčervenal stejně jako já. To se pak tady na sebe po celou dobu náš páreček tajemně usmíval. Že by osud? Možná. Ale při nejmenším jsem věděla, že se bude blížit další svatba. A samozřejmě se nezapomnělo na první tanec otce a nevěsty.

„Víš, že jsem tě nikdy neviděl tak šťastnou?“ řekl táta, když jsme tančili na parketě.

„To bude asi tím, že jsem konečně našla sama sebe. V Edwardově náruči už to nebude nikdy jinak.“

„Možná,“ pokýval hlavou a já se pousmála.

Hostina se začala měnit v oslavu a najedenou jsme všichni tančili na rychlou písničku. No všichni, já s Edwardem a zbytek našich spolužáků.

„Čau, kámo, můžu ti na jeden tanec ukrást manželku? Rád bych si s ní zatancoval,“ přišel k nám Chris.

„Můžeš, ale chci ji zpátky, protože ji ještě budu potřebovat na svatební noc,“ bouchnul ho Edward žertovně do zad. Chris na něho mrknul a otočil se ke mně.

„Paní Masenová, mohu vás požádat o tanec?“ poklonil se přede mnou jako v osmnáctém století a při tom se šibalsky usmíval. Chris je taková menší verze Emmetta. Je pro každou blbinu a pokud si něco vezme do hlavy, nikdo mu to nevymluví.

„Už jsem se bála, že se nezeptáte. Budu totiž potřebovat společnost na svatební noc, jelikož to asi vypadá, že ji budu trávit sama. Můj pan manžel totiž zatím bude plavat v jezírku, aby si zchladil hlavu,“ hrála jsme jeho hru. Edward se na mě zamračil, ale když jsem viděla blýsknout v jeho očích jasnou výzvu, jen jsem se na něj ďábelsky usmála a šla tancovat s Chrisem.

„Jsem rád, že vám to tak klape, přeju vám to. Doufám, že to bude s Jane taky takové, až spolu odmaturujeme.“ Jane je jeho přítelkyně, která chodí do prváku, no, teď jde po prázdninách do druháku a Chris do třeťáku.

„Určitě,“ usmála jsme se na něj a on mi úsměv opětoval. Dotancovali jsme na písničku a Chris mě odvedl zpátky k Edwardovi.

„Tak já budu plavat v jezírku, jo?“ šeptal mi do ouška, které poté polaskal.

„Ano, protože tvá slova, která si říkal Chrisovi, se mi vůbec nelíbila.“

„No, v tom případě budeš ale plavat se mnou,“ řekl a přisál se na mé rty.

Když bylo čtvrt na dvanáct, začali jsme se se všema loučit, jelikož jsme byli s Edwardem domluveni, že odtud v půl dvanácté odjedeme, abychom si doma ještě stihli užít svatební noc. A když myslím doma, myslím tím Edwardův dům, ve kterém už jen tak mimochodem měsíc a pár dnů bydlím. Už nás nebavilo mít za zadkem stále moje rodiče, a tak jsme se rozhodli na společném bydlení. Rodiče jsem ani nepřemlouvala, jen jsem jim to oznámila. No co? Jsem dospělá, tak co.

„Pak mi to budete všechno vyprávět,“ zavolal za námi jako poslední Emmett, když Edward nastartoval svoje Porsche a vyjel domů. Měla jsem co dělat, abych se do toho sportovního autíčka s těmi šaty nasoukala.

Během cesty jsme vůbec nemluvili, slova nebyla za potřebí. Stačily pouze naše pohledy a tím jsme si sdělili vše, co jsme chtěli.

Když Edward smykem zastavil před domem, upíří rychlostí vyběhl z auta a otevřel mi dveře. Ani nečekal, až se zvednu, rovnou mě vzal do náruče, nohou zavřel dveře a vyšel ke dveřím. Nějak dokázal odemknout, aniž by mě postavil na zem a přenesl mě přes práh. Myslela jsem, že už mě za dveřmi postaví, ale on mě stále nesl dál až k ložnici, kde mě též přenesl přes práh a až tam postavil. Jelikož jsem se dívala pouze do Edwardovo očí, ohromeně jsem svoje vyvalila, když jsem se po našem hnízdečku lásky rozhlédla. Všude byly zapálené svíčky a naše ohromná postel, kterou kvůli mně koupil, byla zasypaná spousty plátky červených růží.

„Edwarde, to je… nádhera,“ vydechla jsem.

„Chtěl jsem, aby dnešní noc byla jedinečná,“ zašeptal mi do ucha a přitom políbil na krk. Okamžitě jsem se zachvěla a Edward to samozřejmě ucítil. Pousmál se a pomalounku mi začal sundavat závoj. Jakmile byl pryč, pokračoval vyndáváním vlásečnic a pírek, dokud se mi vlasy nekroutily v lehkých vlnkách až k pasu.

„Miluji tě,“ zašeptal a jednou rukou si mě přitáhl k sobě a druhou zajel do rozpuštěných vlasů.

„Já tebe taky,“ opětovala jsem mu a spojila naše rty. Něžně jsme se oťukávali, ale vášeň nás nenechala chladnými, a tak se naše polibky postupem stávaly náruživější. Mezi tím jsem Edwardovi sundala sako, vestu, vázanku a začala bojovat s knoflíky od jeho košile. Jakmile jsem je dokázala všechny rozepnout, dlaněmi jsem mu přejela od pevného bříška po hruď až k ramenům a košili mu z ramen stáhla.

„Bello,“ zasténal, když jsem se mu otřela o napnuté kalhoty. V polibku jsem se usmála a Edward si mě otočil zády k sobě. Něžně mi odhrnul vlasy ze zad a políbil na šíji. Opět jsem se zachvěla a Edwardovo prsty se začaly zabývat mojí šněrovačkou. Cítila jsem, jak mi šaty povolují a nakonec mi zcela celé sjely až ke kotníkům. Uslyšela jsem, jak se Edward zajíkl, když uviděl má nahá záda. Zřejmě ho nenapadlo, že pod nimi nemám podprsenku.

„Ach, Bello,“ zasténal, zezadu se na mě natlačil a já okamžitě pocítila Edwardovu vzrušenou chloubu na svém zadečku. Rty mi přitom laskal krk a dlaněmi hladil bříško. Krouživými pohyby se dostával až k ňadrům, které poté prsty objal a něžně se s nimi začal mazlit.

„Bože,“ zasténala jsem tentokrát já a hlavu si opřela o jeho hruď. V tom mě najednou zvedl do náruče a odnesl do postele. Jako bych byla křehká panenka mě položil do záplavy červených plátků a opatrně na mě nalehl.

„Jsi tak nádherná,“ zašeptal, do dlaně vzal pár lístků a rozházel mi je po obnaženém bříšku a ňadrech. Poté se sesunul níže, kdy měl hlavu v úrovni mého podbřišku a jedním fouknutím mi je všechny shodil. Nechápala jsem, jak mě muže tak nevinné gesto tolik vzrušit. Bradavky mi okamžitě ztuhly, slastně jsem se prohla v zádech a z úst mi vyšel nezbedný sten. Edward se spokojeně usmál a políbil mě na stehno. Rty se pomalounku jako šnek sunul až k okraji punčochy, ale ta mu v cestě nebránila a i přes ni mi zanechával vlhkou stopu od svých rtů až ke kotníku. Pár pohyby mě zbavil střevíčku a jedním tahem jedné punčochy. Poté se stejnou cestou akorát už po obnažené noze vrátil až nahoru, kde začal, a to celé zopakoval i na druhé noze.

Když už jsem na sobě měla pouze krajkové kalhotky, nečekaně jsem Edwarda stáhla pod sebe a obkročmo si mu sedla na podbřišek. To přičinilo, že velmi nahlas zasténal a já se musela spokojené usmát. Nezbedně jsem na Edwarda nalehla, přitom se opět otřela o jeho už tak vzrušené a pevné mužství a prsy se natiskla na jeho hruď.

„Bello,“ zasténal opět.

„Ani nevíš, jak mě dokáže vzrušit, když sténáš moje jméno. Z tvých úst zní mnohem líbezněji,“ zašeptala jsem mu do ouška a přitom skousla jeho ušní lalůček. Opět další zasténání mého jména. Rty jsem se mu sunula po hraně čelisti k bradě, poté chvíli laskala jeho krk a přešla na hruď. Políbila jsem mu snad každý sval, polaskala bradavky, u čeho opět sténal a prohýbal se v zádech. Jazykem jsem přejela po každém bochánku na jeho bříšku, vjela do jeho pupíku a dlaní jako by nic přejela po tom stanu, který se mu tyčil v rozkroku.

„Ach bože,“ zasténal a ruce sevřel v pěst, až mu zbělaly klouby. Viděla jsem, jak mu jsou ty kalhoty těsné, a tak jsem u nich rozepla poklopec, knoflík a stáhla mu je. A když jsem se sklonila a políbila špičku jeho údu přes boxerky, z ničeho nic jsem byla pod Edwardem s jeho jazykem v ústech.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem, když mi přejel dlaní po mém nejtajnějším místečku. Na nic nečekal, odtrhl se od mých rtů a svatební kalhotky mi sundal, takže už jsem před ním ležela úplně nahá. Myslela jsem, že se zase vrátí k mým rtům, ale on se sklonil a začal mi laskat podbřišek. Poté se posunul níž a políbil mne na stehno. Měla jsem hroznou nutkavost zkřížit nohy, když měl hlavu tak blízko mého místečka, ale ony mě nijak neposlouchaly a zůstaly stále vedle sebe.

„Edwarde? Co to… děláš?“ ptala jsem se napůl zvědavě, napůl zděšeně, když mi rukou roztáhl stehna.

„Chci tě potěšit tak jako ještě nikdy předtím. Tohle je naše svatební noc a já chci, aby si na ni nikdy nezapomněla,“ odpověděl mi a přisál se na mé vlhké ženství.

„Pane bože!“ vykřikla jsem slastně. Edward si tam dole se mnou pohrával a já myslela, že zešílím. Krouživými pohyby dráždil vlhký pupen touhy a mezi tím do mě pronikl jedním prstem.

„Ach!“ prohla jsem se v zádech až skoro do sedu a zase se zřítila do polštářů. Bylo to neuvěřitelné. Takhle intimně jsme se ještě nikdy nepoznávali a to už spolu jsme dva roky. „Edwarde,“ zasténala jsem, když jsem se blížila k vrcholu. Jenže on jako na potvoru přestal a šibalsky se na mě podíval. Na rtech mu hrál můj oblíbený pokřivený úsměv a já myslela, že shořím hanbou. Tváře mi úplně žhnuly, ale díky vzrušení, které jsem pociťovala, jsem si toho nevšímala.

„Prosím… Edwarde,“ prosila jsem.

„Oč prosíš?“ Mizera jeden.

„Dokonči to.“

„Co?“

„To, co jsi dělal před chvíli.“

„Nějak mi vynechává paměť. Co jsem dělal?“ To snad není možný!

„Prosím, laskej mě v mém lůnu, nebo se zblázním!“ vyřkla jsem slova, za která jsem se strašně styděla. Bože.

„Jak si přeješ,“ řekl s úsměvem, sklonil se a nečekaně do mě pronikl jazykem. To už na mě opravdu bylo moc a já s hlasitým zasténáním došla vyvrcholení.

„Vidíš, nebylo to až tak hrozný, ne,“ pronesl s lišáckým úsměvem. Fajn, jak chceš. Prudce jsem ho strhla pod sebe a sedla si na jeho stehna. S ďábelským úsměvem jsem mu stáhla boxerky a odhodila je bůh ví kam.

„Bello?“ ptal se nechápavě, ale já si dala ukazováček na rty a tiše zašeptala pšš, aby byl zticha. Poté jsem se sklonila nad jeho mohutný vztyčený penis a s rudými tvářemi ho lehce políbila na růžový čepeček. Když mu z úst vyšel sten, povzbudilo mě to k pokračování. Trochu více jsem pootevřela ústa a opatrně ten růžový čepeček objala rty.

„Ach, to se mi jen zdá,“ sténal a při tom zatínal prsty do peřiny. Opět mě to povzbudilo a trochu jsem přitvrdila. Opatrně jsem ho chytla do dlaně, sjela nahoru a dolů a přitom jazykem polaskala čepeček.

„Ách!“ Musela jsem se usmát a zopakovala předešlé gesto.

„Líbí se ti to? Nebo mám přestat?“ zeptala jsem se ho nevinně.

„Ne, prosím, pokračuj. Hlavně nepřestávej.“ A také jsem nepřestala. Po chvíli jsem zrychlila tempo, a když jsem poznala, že se začíná blížit ke konci, nečekaně mě popadl, přetočil se tak, abych byla pod ním, roztáhl mi stehna a nalehl na mě.

„To by stačilo,“ řekl a vnikl do mě. Oba jsme naráz hlasitě zasténali a spojili naše rty ve vášnivém polibku. Mezi tím, co se naše jazyky proplétaly, ruce laskaly toho druhého, Edward svými boky narážel do mé pánve. Chvíli něžně, chvíli náruživě. Bohužel už jsme byli oba velmi vzrušení z naší předehry, a tak netrvalo dlouho a oba jsme došli mohutného vyvrcholeni, kdy se Edwardovo semeno vlévalo do mé… Ježíší kriste!

„Pane bože!“ pronesla jsem zděšeně.

„Co se děje?“ ptal se nechápavě Edward.

„Já… zapomněla jsem ti to říct. J-j-já jsem musela před měsícem vysadit a-a-antikoncepci. Gynekolog mi to nařídil, protože jsem měla nepravidelnou menstruaci a hrozilo, že by mi to pak zůstalo. A minulý týden mi skončily měsíčky a já tím pádem už nejsem chráněná. Což znamená, že-“ Edward se na mě vyděšeně podíval. Došlo mu to.

„A sakra!“ řekl.

***

(Pokud vám to náhodou nejde spustit, klikněte na to pravým tlačítkem a dejte přehrát, pak by vám to mělo jít)

„Tak jo, jsi připravena?“ zeptal se mě, když mi podával těhotenský test.

„Jsem,“ přikývla jsem a krabičku si od něj vzala. Vyšel z koupelny, aby mi dopřál soukromí, a já začala rozbalovat krabičku. Když jsem držela papírový proužek, mimoděk se mi roztřásly ruce, když jsem si ho přidržovala pod sebou v záchodové míse.

„Notak, dělej,“ nabádala jsem svůj močák. Po chvíli se povedlo a já se vyčůrala. Fajn, řekla jsem si v duchu. Došla jsem k umyvadlu, test položila na krabičku, umyla si ruce a zapla budík. „Tři minuty,“ řekla jsem, když jsem vyšla z koupelny. Edward byl hned u dveří a jen pokýval hlavou.

„Co budeme dělat, když to bude pozitivní?“ zeptala jsem se ho.

„Nevím,“ odpověděl mi bezradně. Připomnělo mi to den, kdy jsem si ho dělala poprvé. Tehdy jsem měla opravdu strach, protože jsem byla uprostřed střední školy a mít dítě by byla katastrofa. Teď však by to zas tak špatné nebylo, ne? S Edwardem jsme manželé, peněz máme hromadu, takže ani jeden z nás pracovat nemusí.

„Víš, tenkrát, kdy jsme si mysleli, že bych mohla být těhotná, jsem měla opravdu strach, ale teď? Víš, představa, že v sobě nosím kus tebe, je pro mě něco… Já nevím, nikdy jsem o mateřství nepřemýšlela,“ mluvila jsem jen tak.

„Pokud to bude pravda, Bello, a ty jsi těhotná, musíš si uvědomit, že to dítě bude napůl upír.“ Ah, tak z toho pramení ten žár v jeho očích. S povzdechem jsem k němu došla a vzala jeho obličej do dlaní.

„Lásko, podívej se na mě. Ty jsi jím pouze z poloviny, což znamená, že teoreticky by to miminko bylo pouze z jedné třetiny upír.“

„Přesně. Teoreticky. Bello, ty ani nevíš, jak moc tě miluju. A představa, že bych tě mohl ztratit, tak jako ztratil můj otec matku… Ne, to bych nemohl dovolit,“ vysvětloval mi, ale poznala jsem na něm, že se nesnaží přesvědčit mě, ale sebe. Pere se sám se sebou.

„Neztratíš, slibuji,“ zašeptala jsem a lehce ho políbila na rty. V tom se ozval z koupelny budík. Odtrhli jsme se od sebe a ruku v ruce došli k umyvadlu.

„Dobře,“ zašeptala jsem a podívala se. „Edwarde?“ otočila jsem se na něj, „budeme rodiče,“ pronesla jsem.

Tak co vy na to? Líbilo? Doufám, že ano. Moc jsem se snažila, aby tu byly cítit všechny pocity, které naši dva hrdinové pociťovali. Takže doufám, že se mi to povedlo. Jak už tušítě, epilog bude rozhodnutí o tom, jak to dopadne s Belliným těhotenctvím. Nechají si miminko? Nenechají? Pokud ano, zůstane Bella člověkěm? Něbo ji Edward při porodu promnění? Nebo z ní bude poloupírka? Doufám, že to jsou dostatečné důvody na to, abyste se těšili na úplně poslední díl téhle povídky. Ještě bych vám moc chtěla poděkovat za komentáře a doufám, že dnes jich bude ještě více. Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 30. kapitola: