Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 24. kapitola

03.06.2011 (16:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4458×

24. kapitola

„Dobrý den, Renée, jdu za Bellou,“ ozval se až moc známý hlas. Hlas, který tak moc miluji, který ale už navždy bude mým úhlavním nepřítelem. Nepřítelem celé mé rodiny. V tu chvíli jsem ztuhla.

„Jistě, Edwarde, pojď dál,“ slyšela jsem mamku. Otočila jsem se ke dveřím a pozorovala Edwarda, jak s úsměvem na rtech kráčí ke mně.

„Dobrý den, Charlie,“ pozdravil slušně tátu.

„Ahoj, Edwarde. No, děti, jak to tak vypadá, asi budete chtít soukromí. Renée, máme už skoro prázdnou ledničku. Necháme tu děti a pojedeme nakoupit. Za dvě hodiny jsme ale doma.“ Táta nás tu nechá o samotě? Dvě hodiny?! Ty jo, on asi doopravdy začal Edwardovi důvěřovat. Mamka s taťkou se odešli do své ložnice obléknout a pak vyjeli. V domě jsme zůstali jen já a Edward.

„Stýskalo se mi,“ usmál se na mě Edward a naklonil se k mým rtům. Pochopila jsem, že mě chce políbit, proto jsem uhnula.

„Stalo se něco?“ zamračil se. Povzdychla jsem si a zavřela oči. Jak se říká svému příteli, že už je nadosmrti váš úhlavní nepřítel?

„Edwarde, já… nevím, jak ti to mám říct. Myslela jsem si, že už bude všechno v pořádku, ale spletla jsem se a to o hodně. Víš, to moje zvláštní chování, konečně jsem všechno pochopila a teď nevím, jestli mám být ráda, nebo chtít vrátit čas,“ šeptala jsem schoulená v klubíčku. Rukama jsem si objímala nohy a hlavu měla položenou na kolenech.

„Bello, já vím -“

„Nic nevíš!“ vyštěkla jsem na něj, ale okamžitě toho litovala. Edwardovi se v očích usadila bolest a já už to nevydržela. Začala jsem se třást a vzlykat.

„Bello?“ zeptal se mě opatrně a lehce pohladil po paži.

„Jsem čarodějka!“ vykřikla jsem a rozbrečela se.

„Já to vím,“ řekl. Překvapeně jsem zvedla hlavu a uslzenýma očima se na něj snažila zaostřit.

„Jak… jak to víš?“

„Bello, zapomínáš, že umím číst myšlenky. Včera večer na to tví rodiče i prarodiče celou dobu mysleli,“ vysvětlil mi. Vyvalila jsem na něj oči.

„Ale nevadí ti to? Jsme úhlavní nepřátelé, naše rodiny -“

„Nikdo neví, co jsem já, natož má rodina někde na druhé straně států. Navíc já jsem míšenec, jsem pouze napůl tvůj úhlavní nepřítel. A abych řekl pravdu, vůbec mi nevadí, co jsi. Dokonce naopak, alespoň se tu už nebudu cítit tak zvláštně, když budu vědět, že tu nejsem jediná nadpřirozená bytost,“ usmál se na mě tím jeho oslnivým úsměvem a mně se jako vždy málem zastavilo srdce.

„Opravdu ti to nevadí?“ špitla jsem.

„Samozřejmě že ne, ty můj roztomilý blázínků,“ zasmál se něžně. Úlevně jsem vydechla a vrhla se mu kolem krku. Jeho paže mě okamžitě objaly pevně kolem pasu a tiskly na jeho tělo. V jeho objetí jsem si připadala tak malinká, křehká, ale na svém místě.

„Miluji tě, Edwarde a vždycky budu,“ zašeptala jsem mu do ucha, které jsem poté políbila.

„I já tebe, lásko.“ Takhle v objetí jsme tam seděli ještě pár minut, ale naše náhlá blízkost ve mně začala probouzet dlouho zadržovaný chtíč. Bože, dva měsíce, to je strašné. Edward asi myslel na totéž, protože tátova mikina, kterou jsem měla na sobě, najednou ležela na zemi a tričko jsem měla vykasané pod prsa. Položila jsem se na záda a nechala Edwarda, aby na mě nalehl. Naše rty se spojily ve vášnivém polibku a ruce začaly laskat toho druhého.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem, když mi jazykem přejel po tepající tepně na krku. Vedl mi mokrou cestičku k dekoltu, kde se odtáhl a tričko mi přetáhl přes hlavu. Poté pokračoval tam, kde přestal a nakonec mi zmizela i podprsenka. Já jsem Edwardovi vysvlékla tričko a nechala ho si hrát s mými šňůrkami od tepláků.

„Edwarde, máš…“ Větu jsem nechala vyznít do ztracena a zavzdychala, když mi jazykem vjel do pupíku. Jenže on se odtáhl a smutně si vzdychl.

„Nemám,“ zašeptal zmučeně a hlavu si položil na mé obnažené bříško. Úplně automaticky jsem mu zapletla dlaň do vlasů a začala ho tam jemně vískat. V tom mě něco napadlo. Odtáhla jsem se od něj a vběhla do kuchyně. Otevřela jsem horní skříňku kuchyňské linky a chvilku šátrala, než jsem to našla. Vítězoslavně jsem zezadu vytáhla jeden kondom a utíkala zpátky za Edwardem. Přeskočila jsem sedačku a dopadla obkročmo přímo na něj.

„Hele co mám.“ Zamávala jsem mu s ochranou před obličejem.

„Kde si ho sebrala?“ zeptal se.

„Mamce taky někdy dojde antikoncepce,“ zachichotala jsem se a Edward se začal smát. Já se k němu přidala, protože mi došlo, že použijeme kondom mých rodičů, bože. Hned v pondělí si dojdu ke svému gynekologovi a nechám si antikoncepci napsat taky.

Sklonila jsem se a nechala své a Edwardovy rty opět spojit v krásném sladkém polibku.

Ani nevím jak, ale oba už jsme byli, tak jak nás pán Bůh stvořil a Edward se mi vklínil mezi stehna. Rty mi mezi tím sál bradavku, a jakmile se odtáhl, nečekaně do mě vnikl. Prohnula jsem se v zádech jako luk a nahlas zavzdychala. Jak mi tohle chybělo. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a tiskla se na něj, jak nejvíce to šlo. Rty jsme se lehce dotýkali a tím se ještě více vzrušovali.

Po asi dvou minutách Edward začal přirážet rychleji a já cítila, že se blížím ke konci. Ještě jednou do mě vnikl až na doraz a já blaženě zasténala v dovršení orgasmu. Edward naposledy přirazil, a pak se na mě se slastným zasténáním zhroutil a zrychleně oddychoval, tak jako já.

„To bylo…“ začal.

„Nádherný,“ dokončila jsem. Otevřela jsem oči a dívala se do toho nejkrásnějšího obličeje na celičkém světě. Jeho smaragdové oči jiskřivě svítily a já se musela usmívat.

„Tolik si mi chyběla,“ zašeptal a lehce při tom políbil.

„Ty mě taky.“ Pohladila jsem ho po tváři a věnovala mu ještě jeden mlaskavý polibek. „Budeme se muset obléct, protože nevím, jak by to dopadlo, kdyby nás tu rodiče našli,“ zasmála jsem se. Edward na mě mrkl a ve vteřině už na mně ležel oblečený. Tak to tedy ne, on tu bude oblečený a já nahá.

„To není fér,“ zamračila jsem se a přála si, abych taky byla tak rychle oblečená. A pak se stalo něco neuvěřitelného. V jednu chvíli jsem tam byla nahá a v druhé už jsem na sobě cítila své domácí oblečení. Edward na mě vyvalil své zelené oči a pusu měl skoro až na mém dekoltu. Natočila jsem hlavu, abych se podívala, jestli mé pravé oblečení ještě stále je rozházené po pokoji, ale nikde nebylo, což znamená, že to, co mám na sobě, je to pravé.

„No páni,“ vzpamatoval se. „Jsi fakt šikovná,“ usmál se na mě tak, až mu blýskly zuby od sluníčka. Venku byla krásně modrá obloha bez jediného mráčku. „Ale více ses mi líbila bez toho oblečení.“ Mrkl na mě. No jo, kluci. Jenže tím mi vnukl super nápad. Ďábelsky jsem se na něj usmála a potom se naplno rozesmála, když mu jeho oblečení zmizelo. Ležel na mně v rouše Adamově a já si to převelice užívala. Dotyčný se okamžitě začal rozhlížet, aby našel své oblečení. Marně, protože jsem myslela na to, aby se objevilo v mé šatně.

„Bello,“ zavrčel na mě Edward.

„Ano, lásko?“ smála jsem se.

„Napočítám do tří, jestli mi to oblečení nevrátíš…“ Větu radši nedokončil a začal odpočítávat. „Tři, dva, jedna.“ A najednou mě začal mučitelsky lochtat.

„Ne, ááá, prosím, nech toho, ááá.“ Začala jsem se pod ním svíjet jako užovka a smála se tak, že to museli slyšet až na konci města. „Edwarde, prosím.“ Bránice už mě bolela, jak jsem se stále smála.

„Když mi vrátíš oblečení, přestanu, slibuji,“ zašeptal mi do ucha. Poraženě jsem se na něj zaměřila a oblečení mu vrátila.

„Hodná holka,“ usmál se na mě a políbil. Polibek jsem mu s radostí opětovala, když zachrastil zámek. S Edwardem jsme se od sebe bleskově odtáhli a já v rychlosti nechala zmizet použitou ochranu. V tu chvíli by se měla objevit v koši na pláži, ale bohužel se mi to nějak nepovedlo, jelikož se objevila na zemi pod oknem. Edward se na mě vystrašeně podíval a já se znovu pokusila ochranu nechat zmizet. Naštěstí se mi to na podruhé povedlo.

„Ahoj,“ zavolala jsem na rodiče a nechala se v sedě Edwardem objímat.

„Dobrý den,“ pozdravil je slušně můj přítel.

„Ahoj, děti. Tak co, jak jste si užili chvilku o samotě? Určitě jste se dívali na televizi, že jo?“ Přišel k nám taťka s mamkou. Ta na mě pouze mrkla a já se zasmála.

„Jasně, tati,“ odpověděla jsem mu. Táta jen zakroutil hlavou a omluvil se, že musí jít vyndat nákup z auta. Mamka mu šla hned pomoct, ale Edward se nabídl, že to udělá za ni. Nabídku s radostí přijala, a tak se posadila vedle mě, a podívala se na mě očima nejlepší kamarádky.

„Užili jste si to?“ zeptala se mě potichu.

„Mami!“ okřikla jsem ji potichu. To si dělá srandu?

„No, co, jen chci vědět, jaké to je za mlada, to víš, léta se už na mě podepsala,“ mrkla na mě.

„Mami, nečekáš, že tu spolu budeme probírat můj a tvůj sexuální život. To by mi ještě scházelo. Stačí, když jsem vás občas zaslechla, ještě aby si mi o tom povídala.“ Nad tou představou jsem se oklepala.

„Už jsi přeci dospělá, na tom není nic špatného,“ ohradila se mamka.

„Mami, na to jsou nejlepší kamarádky, ne tvá dcera.“

„No, jo, no.“ Zakoulela očima. Na ráz jsme se obě rozesmály a pak přišli táta s Edwardem.

„Půjdeme ke mně do pokoje.“ Zvedla jsem se a došla k Edwardovi. Na souhlas kývl, chytl mě za ruku a společně jsme opustili mé rodiče. Jakmile jsem však zavřela dveře, Edward se v záchvatu smíchu skácel na mou postel.

„Edwarde?“ zeptala jsem se ho opatrně. Vůbec jsem nevěděla, co ho tak rozesmálo.

„Proč - proč si se nech-nechtěla se svou má-mámou bavit o našem se-sexu,“ dostal ze sebe. Já úplně zbělela a na ráz zčervenala. Jasně že nás slyšel. By mě zajímalo, co slyšel v mámině mysli. Ne, radši to ani vědět nechci. A na Edwardovu odpovědět jsem popadla polštář a pořádně ho jím majzla. A tak jsme začali hrát polštářovou bitvu. Samozřejmě, že vyhrával.

„To není fér, jsi rychlejší a silnější,“ brblala jsem, když mě přišpendlil pod sebe na posteli.

„Musíš si zvykat,“ usmál se na mě šibalsky a pak políbil. Odevzdaně jsem mu dala ruce kolem krku a polibky mu vracela.

„Víš, co mi to připomíná?“ zeptal se mě.

„Co?“

„Den, kdy jsem tě doučoval trigonometrii. Také jsem se začal smát a tys mě uhodila polštářem. Naše první polštářová bitva.“

„Vzpomínám si. Tam jsme se málem poprvé políbili,“ řekla jsem něžně. Edward roztál jak zmrzlina a daroval mi překrásný polibek.

Den utekl jako voda a Edward musel jít domu. Slíbil mi ale, že večer přijde. No, uvidíme. Jelikož byl večer, přišel čas na koupel. V koupelně jsem si napustila teplou vodu s bublinkami a mezi tím se šla do šatny svléknout. Už nahá jsem se vrátila do koupelny a naložila se do vany. V tu chvíli mi bylo nádherně, svaly se mi pomalu uvolňovaly a teplá voda mi dělala příjemně.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale podle studené vody asi dlouho. To jsem celá já. S drkotajícími zuby jsem vylezla z vany a zamotala se do svého oblíbeného županu. Ještě jsem si vyčistila zuby, namazala se a odešla do šatny se obléct. Chvilku jsem si vybírala pyžamo, ale nakonec jsem si vytáhla své oblíbené a oblékla si ho. Župan jsem ještě pověsila na háček v koupelně a šla dát rodičům dobrou noc.

„Dobrou, mami, dobrou, tati,“ zavolala jsem na ně ze schodů.

„Dobrou, holčičko,“ opětovali mi a já si konečně šla lehnout. Překvapením pro mě bylo, když jsem Edwarda uviděla ležet na své posteli. S úsměvem jsem si lehla k němu a nechala se obejmout.

„Dobrou, lásko,“ zašeptal mi do ouška.

„Dobrou,“ zamumlala jsem mu do hrudi, kterou jsem pak líbla. Naposledy mě políbil na temeno hlavy a pak jsem za zvuku ukolébavky, kterou mi Edward broukal, usnula do říše snů.

Tak co, líbilo? Prosím, řekněte mi v komentíkách, že ano, jinak se půjdu asi picnout. A pokud se vám to nelíbilo, tak to v komentíkách taky napište a já se to pokusím změnit.

A ještě bych se vám chtěla omluvit za tu dlouhou dobu, co jste museli čekat na tento díl. Měla jsem toho strašně moc ve škole a ještě stále mám. Známky mám v katasrofálním stavu a hrozí mi, že mi propadne přijetí na střední školu. Jsem však šikovná a zvládla napsat pár kapitol do rezervy. Takže je to pouze na vás, kdy přidám další, protože ji mám jak napsanou, tak i opravenou. Takže... vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 24. kapitola: