Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 2. kapitola

13.09.2010 (12:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 5017×

Písnička

2. kapitola

Bella:

Crr, crr, crr, crr, crr ozýval se můj budík. Otevřela jsem oči a sedla si. Protáhla jsem si své ztuhlé tělo a vyskočila z postele. Došla jsem k rádiu a zapnula ho. Z rádia se začala ozývat má nejoblíbenější písnička a já si začala prozpěvovat a k tomu se do rytmu hýbat. Tanečním krokem jsem došla do koupelny a podívala se do zrcadla. Viděla jsem skoro sedmnáctiletou dívku s blond vlasy prostříhanými skoro k zadečku a modrýma očima. Moje mamka říká, že jí připomínají moře. Udělala jsem ranní hygienu, osprchovala se, lehce namalovala a vyžehlila si vlasy. Když jsem byla v koupelně hotová, zamířila jsem si to do své šatny. Tam jsem si vybrala dvojité tílko v bílé a lososové barvě. První díl byl normální bílý a trošku delší. Ten druhý díl byl kratší v lososové barvě a měl výstřih k pupíku. K tomu jsem si vzala bílou džínovou sukni těsně pod zadeček, takže až se pro něco sehnu, bude mi vidět... No prostě riziko minisukně. K tomu jsem si vzala bílé kotníčkové boty s otevřenou špičkou a kabelku ve stejné barvě. Jako poslední jsem si ještě dala piercing do pupíku s růžovým a průhledným kamínkem, do uší si dala pecičky a nakonec si vzala dlouhé korále, které přesně zapadaly do výstřihu trička. Když jsem byla konečně hotová, popadla jsem své sluneční mouchy brýle, vypnula rádio a seběhla dolů do kuchyně.

„Dobré, tati,“ pozdravila jsem tátu, který právě snídal a chystal se do práce. Mamka jistě ještě spí.

„Dobré, Bells. Na, tady máš.“ Podával mi moji snídani. Byly to tousty namazané džemem.

„Dík,“ poděkovala jsem a sedla si k tátovi k baru a nasnídala se. Když jsem to měla snězené, umyla jsem si svůj talíř a s rychlým „Ahoj, uvidíme se večer,“ jsem šla do garáže. Tam byly tři auta. Černý Mercedes, který patřil tátovi, mámino stříbrné BMW v kabrioletu a moje zlatíčko červené Ferrari také v kabrioletu. Nasedla jsem do svého miláčka a vyjela do East high střední. U školy jsem byla za pár minut. Zaparkovala jsem vedle Volkswagena New Beetle, který patří mé nejlepší kamarádce Lily. Vystoupila jsem, zamkla auto a zamířila si to ke své partě roztleskávaček Lily, Tery, Katy, Lizzi, Meggi, Phoebe a Rebece a ke klukům Danymu, Thomasovi, Peterovi, Alexovi, Nickovi, Zacovi a Troyovi. Jsem totiž kapitánka našeho družstva. Tento rok se poprvé chceme přihlásit do soutěže roztleskávaček.

„Ahoj, všichni,“ pozdravila jsem je.

„Ahojky, Bell,“ přiřítila se ke mně Lily. Navzájem jsme se objaly a zapojily se do rozhovoru naší party.

„Hele, dnes má přijít ten nový, Masen se myslím jmenuje,“ řekla Katy.

„Jo, to má. Slyšela jsem, že bude chodit s vámi do třeťáku,“ ukázala Lizzi na mě, Lily, Katy a Tery. My tři chodíme do třetího ročníku. Phoebe s Rebekou do čtvrtého a Meggi s Lizzi do druhého. Kluci jsou všichni ze třetího a čtvrtého.

„Fakt? No to je bezva, protože já všude sedím sama. No snad to nebude nějaký ulízaný frajírek, který se o mě bude zase snažit a nahánět všude možně.“

„Že narážíš na to s Joshem?“ smála se mi Tery.

„No, jen se směj, ono to není moc příjemné, když je tak vlezlý a dokonce za tebou leze i do dámských šaten,“ odsekla jsem Tery. Moc dobře si na toho kluka pamatuji. On byl takový typ kluka, který nedá pokoj, než s ním půjdete na rande. Já ho ale i přes to pořád dokola odmítala. Jednou na mě dokonce čekal v dámských šatnách a holky se mi prve strašně smály, a tak jsem požádala kluky z fotbalového týmu, aby mu jejich způsobem vysvětlili, že nemám zájem. Pak už dal naštěstí pokoj a obloukem se mi vyhýbá.

„Alexi?“ ptala se ho Lizzi.

„No?“ otočil se na ni.

„Musíme ještě nacvičit tu vývrtku, protože…“ Dál už jsem je neposlouchala, jelikož mě upoutalo černé Porsche, které se řítilo na parkoviště. No páni. To je skoro dobré autíčko, jako je moje Ferrari. Zaparkovalo hned vedle mého miláčka. Nikdo se vedle mě nikdy neodvážil zaparkovat, báli se, že by mi ho odřeli. Vždy je vedle mě jen Lily. Když motor přestal běžet, otevřely se dveře na místě řidiče a vystoupil kluk. Musela jsem zalapat po dechu, protože z toho auta prostě nemohl vystoupit kluk. Musel to být anděl. Nikdy jsem ještě takového kluka neviděla. Když se otočil, tak jsem na něj viděla lépe. Měl vypracovanou postavu, takže určitě sportovec. Vlasy měl bronzové, ležérně rozházené do všech stran. Na sobě měl černé úzké džíny, bílé tričko, které mu perfektně obkreslovalo jeho božské tělo a k tomu conversky. Nasadil si sluneční brýle a vyšel ke vchodu do školy. Jelikož naše skupina stála dál od všech, tak si nás bohužel nevšiml.

„No páni, to je ale kus,“ řekla Katy.

„Belló, haló! Země volá Bellu,“ mávala mi před očima Lily.

„No, jo, co je?“ zakoktávala jsem se. Lily se mi jen smála.

„Nesměj se jí, Lily, kdybys neměla tady Danyho, vypadala bys stejně,“ zastávala se mě Katy, i když se taky trochu usmívala.

„No jo, tak dost srandy na můj účet. Jdeme, nebo ještě přijdeme pozdě,“ popoháněla jsem všechny.

První hodinu jsem měla biologii s Lily. Bohužel s ní nesedím. Učitel nás rozsadil kvůli kecání.

No tak jsem trošku ukecaná, no. Když jsme přišly do třídy, Lily si sedla k jedné holce a já zaplula do předposlední lavice u okna. Položila jsem si věci a nepřítomně koukala z okna, když najednou zalapala po dechu holčičí část třídy. Zpozorněla jsem a podívala se ke dveřím. Vykulila jsem oči a zírala na toho kluka z parkoviště, který si to mířil k učiteli.

„Dobrý den, jmenuji se Edward Masen a jsem tu nový,“ představil se sametovým hlasem učitelovy Ternerovi.

„Á, pan Masen, jistě.“

„Potřebuji, abyste mi to tady podepsal.“ Podával Ternerovi nějaký papírek.

„Jistě.“ Učitel si vzal papírek a podepsal se tam. Pak mu ho vrátil a podal mu učebnice.

„Takže, pane Masne, sedněte si ke slečně Swanové do předposlední lavice u okna,“ oznámil Terner Edwardovi. Edward jen kývl a otočil se ke třídě. Pohledem zaplul k mojí lavici a pak na mě. Když mě uviděl, vykulil oči. Pořád se na mě díval a pak se pousmál. Slyšela jsem, jak se mi srdce rozeběhlo, jako bych běžela maraton. Co se to se mnou děje? Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Na kluky obvykle reaguji normálně, až dodnes. Edward se rozešel a šel přímo ke mně. Přistihla jsem se, jak na něj doslova zírám. Došel až ke mně a promluvil tím jeho sexy hlasem.

„Ahoj, jsem Edward Masen a učitel mi řekl, abych si sedl k tobě. Nevadí to?“ zeptal se mě a já na něj jen dál zírala. Až po hodně dlouhé chvíli mi došlo, že čeká na odpověď. Super, první trapas.

„Ehm, jistě nevadí, sedni si,“ odpověděla jsem mu a dala si pryč kabelku, kterou jsem měla na židli vedle sebe. Edward se usmál takovým pokřiveným úsměvem a sedl si. Kdybych teď stála, určitě by se mi podlomila kolena. Ten úsměv mě totálně dostal.

„Jo, a jsem Bella,“ představila jsem se mu dodatečně.

„Těší mě, Bello.“

„Takže, odkud ses přistěhoval?“ zkoušela jsem navázat konverzaci.

„Jsem z Forks. To je městečko ve státě Washington. Pořád tam jen prší a slunce tam svítí tak pětkrát do roka.“

„No, to musí byt docela skok ze zimy do tepla, co?“

„No, popravdě už mi ta zima lezla na mozek, takže jsem spokojený,“ řekl s úsměvem.

„Ty tady bydlíš už od malička?“ zeptal se mě.

„Ano, taťka dělá šerifa místní policie, mamka vlastní taneční školu a sama na ní učí, nemáme důvod se stěhovat a doufám, že nikdy ani mít nebudeme.“

„Jsi tu s rodiči?“ zeptala jsem se ho

„Ne, jsem tu sám. Rodiče mi tu koupily dům na pobřeží.“

„Ty tu bydlíš sám? Tobě už bylo osmnáct?“

„Ano, už mi bylo osmnáct,“ uchechtl se Edward. Ty jo, ten se má. Já si na osmnáctku budu muset ještě počkat.

„A kolik je tobě?“

„Za měsíc oslavím sedmnáctiny, takže zatím šestnáct,“ přiznala jsem se. Edward chtěl ještě něco říct, ale učitel nás okřikl, takže jsme se oba začali věnovat výkladu. V půlce hodiny mi zavibroval mobil v kapse. Vytáhla jsem ho a podívala se, kdo mi psal. „Ty máš teda z pekla štěstí holka.“ Lily. No jasně. Otočila jsem se na ni a ona na mě mrkla. Odepsala jsem jí. „Já vím.“ Za chvíli mi přišla další zpráva. „Celou dobu se na tebe dívá.“ Usmála jsem se a mobil si strčila zase do kapsy. Když zazvonilo, sbalila jsem si věci a chtěla jít, ale Edward mě zastavil.

„Bello? Mohl bych tě o něco poprosit?“

„Jistě, co potřebuješ,“

„No, víš, já, ehm, se tady ve škole moc nevyznám, a jestli bys mi to tu nemohla ukázat?“ zakoktával se. Bože, on byl tak roztomilý a sexy. Začervenala jsem se z mých myšlenek o něm.

„Jasně, žádný problém, takže, můžem začít s prohlídkou už teď?“ zeptala jsem se ho.

„Moc rád,“ usmál se na mě tím jeho pokřiveným úsměvem. Zase jsem na něj zírala jak na nějaký výjev a pořád stála na místě.

„Bello, jsi v pořádku?“ strachoval se o mě. On se o mě bál! Pak mi došlo, že jsme měli jít a já tu pořád stojím jak tvrdé Y.

„Jasně, promiň, já se jen zamyslela,“ snažila jsem se to zakecat.

„Dobře tedy, jdeme,“ řekl Edward a položil mi zlehka svojí ruku na záda a trošku mě popostrčil. V tu chvíli, jak se dotkl mých zad, mnou projel elektrický šok. On to určitě cítil také, protože tou rukou trošku cuknul, ale nechal ji pořád na mých zádech. Úplně jsem cítila, jak to mezi námi zajiskřilo.

Ukázala jsem mu tedy školu a mezi tím si povídali. Zjistila jsem, že toho máme docela hodně společného. V jeho přítomnosti jsem si připadala úplně jinak. Tak nějak uvolněně. V tu chvíli jsem netoužila po ničem jiném, než být s ním.

„Jsi moc dobrá průvodkyně. Je radost tě poslouchat.“ Začervenala jsem se.

„No, a když ti to tak pěkně jde, mohl bych tě poprosit ještě o něco?“ zeptal se mě a vypadal trošku nervózně? Jo, asi nervózně. Zvláštní.

„Jasně,“ vypálila jsem ze sebe takovou rychlostí, že jsem zaskočila nejen Edwarda, ale i sama sebe.

„Myslíš, že bys mi mohla ukázat městečko? Já ani nevím, kde je tady knihovna nebo normální krám s potravinami. Nebo kino, kam bych tě pak moc rád pozval,“ usmíval se nervózně. On chce jít se mnou do kina? Jo, jo, jo, jo chci strašně moc. Moje mysl se zmítala v agonii radosti.

„Chtěl bys ukázat město a pak se mnou jít do místního kina?“ zeptala jsem se a radši si jeho otázku ověřovala.

„Ano, to bych chtěl. Teda jestli bys chtěla ty samozřejmě. Jestli nechceš, tak…“ nestihl to ani doříct, protože jsem to okamžitě přijala. Nechtěla jsem, aby si to třeba nerozmyslel.

„Ne, půjdu s tebou moc ráda a kdy bys chtěl tu prohlídku s kinem?“ zeptala jsme se ho. Nemůžu tomu uvěřit. Právě jsem kývla, že půjdu s úplně cizím klukem sama do kina. Jenže já si nemůžu pomoct, je mi s ním strašně dobře.

„Co třeba hned po škole?“ ptal se mě.

„Jasně, ale já mám po škole trénink. Zkusím se z toho vykroutit, ale nic neslibuji. Když tak bys musel na mě počkat. Jestli bys chtěl, mohl by ses třeba dívat, jak trénuji roztleskávačky. Nevadilo by ti to?“ zeptala jsem se nevinně.

„Ne, nevadí, aspoň tě možná uvidím jako kapitánku roztleskávaček.“ Při té představě mi přejel mráz po zádech. Edward na mém tréninku mě pozoruje. No to jsem tomu zase dala.

„Dobře, domluveno,“ usmála jsme se na něj.

„Dobře,“ také se na mě usmál a rozhodil mi tím můj srdeční tep. Dál jsme si povídali a bohužel také došlo na téma “kluci“.

„No a co kluci? Nebude tvému příteli vadit, když se mnou půjdeš ven a do kina?“

„Ne, nebude, to by nejdřív nějaký přítel musel být,“ řekla jsem mu.

„Ty, ta nejkrásnější dívka s nikým nechodí?“ ptal se mě zaskočeně. Ježíši, on mi řekl, že jsem nejkrásnější dívka? Ááá, to se mi snad jen zdá.

„No, rozhodně ne nejkrásnější, ale ano, s nikým nechodím. Možná ti to přijde blbé, protože jsem přece puberťák, kterému se plaší hormony, ale já prostě nejsem ten typ „holka na jednu noc“. Já se chci bláznivě zamilovat. Chci někoho, při kom, když ho uvidím, rozbuší se mi srdce, když se na mě usměje, podlomí se mi kolena. Někoho, při kom budu mít oporu, až na tom budu zle. Prostě si představuji kluka, do kterého budu šíleně a nenapravitelně zamilovaná,“ svěřila jsem se mu. A pak mi to došlo. Vše, co jsem mu řekla, sedí přímo na něj. Když ho vidím, moje srdce běží maratón, když se usměje a ještě tím jeho pokřiveným úsměvem, moje kolena vždy málem vypoví službu a když se dotkneme, vždy námi proletí elektrický šok a jiskří to mezi námi. V jeho společnosti se cítím sama sebou, tak nějak uvolněně, a když si představím, že má odejít, sevře se mi srdce a chce se mi začít brečet. Navíc je strašně sexy a k tomu gentleman. Když bych to měla shrnout, je to prostě anděl, kterého mi muselo nebe přidělit.

„Nepřijde mi to blbé, protože jsem na tom stejně. Nemám rád holky, které si chtějí jenom užít a pak tě nechají. Zase něco, v čem jsme stejní,“ řekl s úsměvem.

„Takže ty už jsi zamilovaný?“ zeptala jsem se ho s rudými tvářemi, jako by nic.

„Ne, ještě jsem se nezamiloval.“ Tak s tím mi teda vyrazil dech. On, ta nejkrásnější bytost v téhle galaxii s nikým nechodí?

„Páni, tak tomu se teda dá těžko uvěřit. Ty ten nejkrásnější kluk, jaký existuje, nemá holku? Vždyť jsi naprosto úžasný, gentelman, sportovec a neuvěřitelně sexy. Musíš mít na dlani celý…“ A pak mi teprve došlo, co jsem řekla a nahlas. No to snad ne! Úplně totálně jsem zrudla. Mé tváře hořely rudou červení a já se zkoušela vzpamatovat z toho trapasu. To se mi zase něco povedlo. To jsem celá já.

„Úžasný, gentelman, sportovec a neuvěřitelně sexy říkáš?“ ptal se mě a šibalsky se při tom usmíval.

„N-no, j-jistě. V-vždyť jsi, ehm, no, jsi hezký a každé holce se musíš strašně líbit,“ vykoktávala jsem ze sebe a snažila se zamaskovat svoje prokecnutí.

„Líbím se tobě?" zeptal se mě na rovinu. To si ze mě dělá srandu. To mu mám jako říct natvrdo, že jsem do něj asi úplně totálně zabouchnutá? Že jsem v tom až po uši? Pomoc, co mám říct. „No tak, vymysli si už něco Bello,“ nabádala jsem se v duchu.

„Ehm, víš já, zkrátka. Jsi moc milý kluk a no fajn dobře, líbíš se mi. A je to venku,“ přiznala jsem se na rovinu. Nic lepšího bych stejně nevymyslela a navíc ani neumím lhát. Každý to hned pozná. Pozorně jsem zkoumala, co s ním má odpověď udělá.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 2. kapitola: