Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 19. kapitola

28.03.2011 (08:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4524×

19. kapitola

Cestou do nemocnice jsme oba dva zarytě mlčeli. Já kvůli tomu, že kdybych ze sebe chtěla vypustit sebemenší hlásku, zařvala bych bolestí a Edward proto… ani nevím proč.

Když jsme dojeli do nemocnice, Edward zaparkoval a rychle obešel auto, aby mi pomohl. Opatrně mi přetáhl bezpečnostní pás a tentokrát se mu povedlo se mé zlomené ruky nedotknout. Poté si mě vyhoupl do své náruče, nohou zavřel dveře a spěšně mě nesl na chirurgii.

V čekárně nikdo nebyl, a tak si mě podržel v jedné ruce, jeho síla mě doopravdy fascinuje a zaklepal na dveře ordinace. Otevřela mladá sestřička, která zamrzla na místě a s otevřenou pusou zírala na Edwarda. Ten si ji ale nevšímal a, bez sebemenšího zájmu o ni, vtrhl dovnitř. Sestřička se za námi pouze otočila na místě a pořád na Edwarda čuměla. Dokázala při tom i zavřít dveře, šikulka.

„Prosím vás, má přítelkyně si při tréninku zlomila ruku,“ promluvil Edward na doktora a při tom mě pokládal na lehátko.

„Dobře, podíváme se na to,“ usmál se na mě mile lékař, nasadil si rukavice a přišel ke mně.

„Jak se vám to stalo?“ zeptal se mě a při tom mi prohmatával ruku.

„Jsem roztleskávačka a při jednom výhozu jsem se nedotočila a spadla na tu ruku,“ odpověděla jsem a sykla bolestí, když se dotkl bolavého místa.

„Pošlu vás na rentgen, ale zlomené to máte určitě,“ řekl a otočil se na pořád zamrzlou sestřičku. „Sestři, vypište žádanku na rentgen,“ poručil jí a ona se konečně probrala. Já si mezitím stoupla a Edward ke mně okamžitě došel a objal. Sestřička Edwardovi podala žádanku a s mrknutím směrovanému na mého kluka se otočila a šla si sednout k počítači, do kterého něco začala psát.

Vyšli jsme z ordinace a zamířili si to na rentgen. Bohužel už tam někdo byl, a tak jsem musela chvíli čekat.

„Edwarde, nemusíš tam chodit se mnou,“ přemlouvala jsem ho.

„Já tam s tebou ale chci jít,“ stál si za svým.

„Ne, Edwarde, prostě tam půjdu sama a tečka,“ řekla jsem rázně a naštěstí mi nestačil odporovat, protože se otevřely dveře a sestra mě pustila dál.

Po dvou minutách jsem zase vyšla ven a Edward mě okamžitě objal a sedl si semnou. Sestřička po chvíli vylezla a podala mi snímky. Když zavřela dveře, hned jsme se na ně s Edwardem podívali. Páni, na to, jak ta ruka pěkně bolí, je to docela malá zlomenina. Se snímky jsme došli zpátky do ordinace a doktor si je prohlédl.

„Jak jsem si myslel. Máte nalomené zápěstí, takže bude potřeba sádra na tři týdny,“ oznámil mi a já zaskučela. Tři týdny?! To jsem zvědavá, jak budu s rukou v sádře trénovat, fakt super. Navíc jsem pravačka, tak jak si budu ve škole psát poznámky?! Ach jo, to se může stát jenom mně.

Sestřička mi šla připravit sádru a přitom až moc okatě pokukovala po Edwardovi. Super, žárlivost, to mi ještě chybělo. Když měla vše připravené, došla jsem k ní a ona mi začala sádru nandávat.

Jakmile ji dokončila, očistila si ruce a došla k Edwardovi! Na to jsem okamžitě zareagovala a pospíchala k nim. A to, co jsem zaslechla, se mi ale vůbec nelíbilo.

„- moc se mi líbíš a chtěla bych s tebou někam vyrazit. Končím v sedm, tak bys mě mo-“ radši jsem to zarazila, než bych jí flákla tou, sice pořád mokrou ale už docela tvrdou, sádrou.

„Lásko, už to mám hotové, můžeme jet domů.“ Přitulila jsem se k jeho boku a odstrčila dotěrnou sestřičku.

„Dobře,“ usmál se na mě a líbl do vlasů. Pak se ale otočil na sestřičku, mile se na ni usmál a mně se přitom zadrhl dech.

„Promiň, ale jsem zadaný tou nejkrásnější dívkou pod sluncem.“ Pokrčil rameny. Oddychla jsem si a zároveň se tetelila blahem, že o mně řekl, že jsem nejkrásnější.

„Děkujeme a na shledanou,“ rozloučil se s doktorem a vyvedl mě z ordinace. Ještě jsem se akorát stihla zašklebit na sestřičku a také poděkovat doktorovi a už jsem seděla v autě a jela domů.

„Je to lepší?“ Kývl hlavou k mé ruce.

„Jo, už to tolik nebolí, jako ze začátku,“ usmála jsem se na něj a potom pohled zase stočila na mizející krajinu za okýnkem.

U domu jsme byli hned a vůbec se mi nelíbilo, že tátovo auto bylo zaparkováno na dvoře, byl už doma. Zhostila se mě nervozita a dlaně se začaly potit. Edward si toho okamžitě všimnul.

„Neboj, Bell, bude to v pořádku, věř mi,“ konejšivě se na mě usmál a vylezl z auta. Následovala jsem ho a vylezla také. Během cesty ke vchodovým dveřím jsme se chytli za ruce a já se zhluboka nadechla. Chtěla jsem si odemknout, ale došlo mi, že na sobě mám pořád dres, stejně jako Edward a všechno naše oblečení a doklady jsou v šatnách ve škole. Povzdechla jsem si a zazvonila. Edward se mírně zamračil a více mi stiskl dlaň. Ajaj, to bude zlé.

Dveře se otevřely a za nimi stál táta s ne moc hezkým výrazem ve tváři. Ale jakmile zahlédl mě s Edwardem, jeho výraz se změnil do ještě více naštvaného. Jeho oči nás sjížděly od hlavy až k patě, a když zahlédl moji sádru, jeho barva v obličeji se zabarvila do ruda. Sakra, co mu je?!

„Ahoj,“ řekla jsem po chvíli. Vůbec se mi ale nelíbilo, že mi odpověděl úšklebem.

„Dobrý den, Charlie,“ pozdravil ho zdvořile Edward. Táta mu nevěnoval ani sebemenší pohled a pozoroval mě.

„Co se ti stalo?“ zeptal se mě odměřeně.

„Nechce se mi to probírat tady venku, chci jít dovnitř.“ Zavrtěla jsem se na místě a táta odstoupil ode dveří. Vstoupila jsem do domu a Edwarda táhla za sebou, to se ale nelíbilo tátovi.

„Ty jdi, musíme si ještě o něčem důležitém popovídat, ale on odsud okamžitě vypadne. Stejně jste se rozešli, takže už tu stejně nemá co dělat.“ Zastoupil nám cestu. Zamračila jsem se.

„Ale dali jsme se zase dohromady, takže dovnitř může. Navíc, je moje věc, koho si pozvu domů,“ začala jsem se s ním přít a chtěla projít dál, táta mi však pořád bránil v cestě.

„To mě ale vůbec nezajímá. Tohle je můj dům a můj pozemek, takže já rozhoduju, kdo tu bude a kdo ne. Takže ty jdi okamžitě do obýváku a bez řečí!“ rozkázal mi a poté se pohledem přesunul na Edwarda.

„A tobě jsem dal jasně najevo, že tě tu nechci. Takže jestli si to nepochopil, vypadni odsud a nevracej se. Jo, a nejsem Charlie, ale šerif Swan,“ prskl na něj, mě surově vtáhl do předsíně, že jsem se musela Edwarda pustit a táta mu zavřel dveře před nosem. To si ze mě dělá srandu?!

„Tati, pusť mě!“ osočila jsem se a vysmekla se mu. „Co se ti, sakra, stalo?! Zbláznil ses?“ pokračovala jsem. Táta se ale ještě více vytočil.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš, mladá dámo,“ zahřměl. Zamračila jsem se na něj a vydala se do obýváku, kde na křesle seděla sklíčená mamka. Co se to tu děje?! Rezignovaně jsem si sedla do křesla a pozorovala oba své rodiče.

„Takže první věc, co se ti stalo s rukou?“ zeptal se mě už trochu klidněji, ale pořád byl rozzuřený.

„Na tréninku jsem spadla a zlomila si ruku. Tu sádru budu mít tři týdny,“ informovala jsem ho.

„A jak budeš jako psát ve škole? A co trénink? Za dva měsíce jedete na soutěž, nemůžeš si dovolit přestat v trénincích.“ Mračil se.

„Učit se budu z Edwardových poznámek, takže psát nepotřebuji a místo písemek holt budu zkoušená. A trénovat budu i se sádrou, to zvládnu,“ pokrčila jsem rameny.

„Fajn a teď ta druhá věc.“ Už se zase tvářil hodně naštvaně. Na chvíli zmizel v kuchyni, a když se vrátil, v ruce držel… Pane bože, moje těhotenské testy!

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tohle dělalo u tebe v koupelně v odpadkovém koši?“ zeptal se mě podrážděně táta. Ježíš, já jsem ale pitomá. Jasně, hlavně že použitý kondom se musel vyhodit venku, ale těhotenské testy si hodím do vlastního odpadkáče přímo pro rodiče. Blbka, blbka, blbka, blbka, létalo mi hlavou.

„No… asi víš, na co jsem je použila.“ Nahodila jsem nevinný výraz a skrčila se na čekaný tátův řev. A taky že jo.

„Jistě že vím, na co jsou! Sakra, jak to, že sis nedávala pozor?! Je ti šestnáct, co bys dělala, kdybys doopravdy byla těhotná?! Na co jste proboha mysleli?! Ne, radši to slyšet nechci,“ křičel na mě. „Doufám, že sis z tohohle vzala pořádné poučení a už se nic takového tady neobjeví,“ pokračoval a těhotenské testy hodil na konferenční stolek. „A Edward už za práh mého domu nevkročí, on u mě skončil. Máma mi řekla, kde jsi byla, jak si nám třískla s telefonem a nepřišla domů. Nechápu, jak jsem si o něm mohl myslet, že je slušný a spolehlivý. Takže do našeho domu už nevpáchne, ty máš domácí vězení na tři měsíce a přivítej se zpátky se svým autem, protože ho nechci ani na svém pozemku,“ dokončil svoji řeč a já na něj vykulila oči. Tři měsíce?! Proboha, vždyť je to čtvrt roku!

„Charlie, to myslím není nutné,“ promluvila konečně mamka.

„Ale je, to ji ponaučí, že nemá vyvádět takové kraviny. Nejdřív se vypaří z domu, třískne nám s telefonem a nakonec u ní v pokoji najdeme těhotenské testy,“ odporoval jí a bylo vidět, že s ním nikdo nehne. Ach jo.

„Všechno?“ zeptala jsem se. Táta se na mě zamračil, ale kývl hlavou a máchl rukou, že mohu jít. Bez jakéhokoli slova jsem se zvedla ze sedačky a šla do svého pokoje. Jaké překvapení pro mě však bylo, když jsem otevřela dveře od svého pokojíčku a na posteli jsem našla svého přítele. Zavřela jsem za sebou a Edward se okamžitě zvedl a objal mě.

„Omlouvám se, že máš kvůli mně problémy s rodiči.“ Hladil mě po tváři. Více jsem se do ní vtiskla.

„Nemůžeš za to,“ zakroutila jsem hlavou a políbila ho do dlaně. Poté jsem se od něj odtáhla a šla se převléci do domácího. Nakonec jsem si lehla k Edwardovi do postele a přitulila se k němu. Jemně mě vískal ve vlasech a já ho hladila po hrudi. Padala na mě únava, a tak nás oba přikryl a nechal mě odplout do říše snů za krásné melodie řinoucí se z jeho úst.

„Bello, je večeře, vstávej.“ Lomcoval se mnou někdo. Tomu teda říkám probuzení. Na protest jsem zamručela a ještě více se zachumlala do peřiny.

„Bello, okamžitě vylez z té postele, tvá matka se ti dělala s jídlem, tak ať ti nevystydne. Do tří minut buď dole,“ nakázal mi táta a odešel. Naštvaně jsem zakňučela a zvedla se do sedu. Počkat, neusínala jsem s Edwardem? A do háje!

„Edwarde?“ zašeptala jsem do ticha pokoje. Nic.

„Edwarde, jsi tu?“ zašeptala jsem znovu a najednou se vedle mě ozvalo zachichotání.

„Jsem celou dobu tady,“ ozval se jeho hlas hned vedle mě. Okamžitě jsem po něm střelila pohledem, a když jsem ho viděla rozvaleného na druhé půlce postele, nevím proč, ale vzala jsem polštář a vší silou do Edwarda bouchla. Jenže jsem bohužel zapomněla na svoji zlomenou ruku, která se okamžitě ozvala.

„Au,“ zanaříkala jsem. Edward se okamžitě přestal smát, také si sedl a opatrně mi vzal ruku v sádře do svých. Chvíli tu sádru propaloval pohledem a pak se mi podíval do očí.

„Bolí to hodně?" zeptal se mě. Jen jsem zakroutila hlavou a přitulila se k němu. Objal mě a já se ho pevně držela.

„Měla bys jít dolů, ať se na tebe tví rodiče nezlobí, navíc se musíš navečeřet.“

„Nemám hlad.“

„Bello,“ povzdychl si a trochu se ode mě odtáhl. Dívali jsme se navzájem do očí a ani jeden neměl v plánu uhnout. Nakonec jsem si poraženě povzdychla a začala se zvedat. U dveří jsem se na Edwarda otočila a se vzdušným polibkem jsem opustila svůj pokoj.

Seběhla jsem dolů do kuchyně a sedla si ke stolu, kde už jsem měla nandané jídlo. K večeři byla sekaná a brambory. Vzala jsem si příbor a začala jíst.

„Bello, jenom bychom ti chtěli říct, že teď o víkendu pojedeme navštívit babičku s dědečkem,“ oznámil mi táta. Jen jsem kývla a dál jedla. Po dojedení jsem si po sobě umyla svůj talíř a odporoučela se zpátky do svého pokoje. Edward tu naštěstí pořád byl, a tak jsem si k němu lehla a hlavu si položila na jeho hruď.

„O víkendu budu pryč, pojedu s rodiči za babi a dědou,“ oznámila jsem mu.

„Já vím, slyšel jsem to. Bude se mi stýskat.“

„Mně taky, ale budu ti každou chvíli psát.“

„Dobře.“ Políbil mě do vlasů a dělal uklidňující kroužky na zádech.

V devět hodin večer jsem se umyla, vyčistila si zuby a oblékla se do pyžama. Ještě jsem dala dobrou noc rodičům a šla si lehnout. Edward tu se mnou pořád byl, a tak jsem mohla usínat se svým přítelem v láskyplném objetí.

Strašně moc se omlouvám za zpoždění, ale kapču jsem nestihla opravit, protože se mi rozbil noťas. Proto se převelice omlouvám za tu dlouhou dobu, co jste museli čekat. Na svou obhajobu pouze říkám, že jsem za to nemohla. Nemusíte se však bát, další kapitoly budou zase přibývat normálně. Doufám, že se vám dnešní díl líbil, a že se vám vyplatilo na něj čekat. Budu moc ráda za jakýkoliv komentář. Vaše simi1918. :)

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 19. kapitola: