Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 18. kapitola

11.03.2011 (17:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4243×

18. kapitola

Bella:

Dojeli jsme ke škole a já trochu znervózněla. Přeci jen jsem všem řekla, že jsme se rozešli, a dnes se tu objevíme zase v objetí.

„Neboj, lásko, nejsme ani první ani poslední, komu se to stalo. Vzpomeň si třeba na Lily. Dany mi vyprávěl, jaké to mezi nimi ze začátku bylo,“ snažil se mě uklidnit. Ano, v tom má pravdu. Lily s Danym spolu dohromady chodili pětkrát. Čtyřikrát se totiž rozešli, ale pak se zase dali znovu dohromady a jsou spolu dodnes.

„Máš pravdu,“ povzdechla jsem si a vypudila ze sebe všechnu nervozitu. A proto jsem se zářivým úsměvem přijala Edwardovu ruku, když mi pomáhal z auta. Všechny pohledy se k nám okamžitě stočily, no, na to už jsem byla zvyklá, to oni dělali vždycky. Teď mi vlastně došlo, že kromě party nikdo o našem rozchodu neví. To je super. Pohledem jsem sjela celé parkoviště a zastavila se u přijímací kanceláře.

„Edwarde, neodhlásil ses ze školy?“ zeptala jsem se ho zmateně. Pamatuji si na jeho rozhovor se slečnou Copovou.

„Ano, ale dnes ráno jsem si to zařídil, jak o tom víš?“ podivil se.

„Slyšela jsem váš rozhovor,“ vysvětlila jsem. Jen kývl hlavou a přitáhl si mě do náruče.

„Je na čase začít s přesvědčováním,“ usmál se na mě šibalsky.

„Hmm, ale mně vlastně došlo, že o našem rozchodu ví pouze parta a ta to určitě po škole nevytrubovala,“ vrněla jsem blízko jeho rtů.

„No, jelikož stojí pár metrů za námi a vyjeveně nás pozorují, měli bychom začít s přesvědčováním alespoň jich,“ mluvil už tak blízko, že se při tom dotýkal mých rtů.

„To bychom měli,“ kývala jsem hlavou a přitom se otírala o ty božské rty, které umí divy. A potom jsme se konečně políbili. Ach, nikdy se jeho polibků nenabažím, mohla bych ho líbat dennodenně a vůbec by mi to nevadilo. Mezitím jsem mu své ruce obmotala kolem krku a jednou ho vískala ve vlasech. Jeho se při tom obmotaly kolem mého pasu do železného sevření. Bylo mi krásně, miluji ten pocit bezpečí. Když jsem s ním, vím, že se nikdy nemůže nic stát.

„Měli bychom jít do školy, za minutu zvoní,“ zamumlal v polibku.

„Hmm,“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostala. Zasmál se a odtáhl se. Na protest jsem zamručela a zamračila se.

„Pojď, krásko,“ chytl mě za ruku a táhnul do školy. Přitom mě doběhla Lily z druhé strany.

„Ahoj, Bell, hele, nic nenamítám, ale nezapomněla ses mi s něčím svěřit?“ pozvedla jedno obočí a přitom pozorovala naše propletené ruce s Edwardem.

„Promiň, ale nijak nebyl čas na telefonování,“ mrkla jsem na ni a ona se zastavila a zalapala po dechu. Jen jsem se zasmála a stočila svůj pohled zase dopředu. Pustila jsem se Edwardové ruky a objala ho kolem pasu a při tom mu zasunula dlaň do zadní kapsy kalhot. Takhle jsem se mohla nenápadně dotýkat Edwardova pevného a sexy pozadí. Edward po mně hodil jen jeho okouzlující pokřivený úsměv, z kterého se mi jen tak mimochodem podlamují kolena a též mě objal kolem pasu, akorát s tím rozdílem, že jen kolem pasu. Mně to ale vyhovovalo. Takhle zapletení do sebe jsme došli na naši první hodinu.

Po zbytek dne to bylo pořád stejné. Když jsme měli spolu hodinu, nenápadně jsme se dotýkali a líbali se, když byl učitel otočený. Na chodbách jsme spolu laškovali a též se dotýkali a líbali. Nejhorší byly hodiny, když jsme nebyli spolu. To jsme si ale zase tajně psali esemesky a vedli něco jako sex po telefonu. Navzájem jsme si psali, co komu ten druhý udělá, a musím uznat, že při některých jeho slovech jsem se červenala jako rak. Lily se mi vždycky smála, protože hodiny, které jsem neměla s Edwardem, jsem měla s ní.

Akorát zazvonilo a byl oběd. Tuto hodinu jsem měla sama s Lily a Tery, a dělala jsem, že je neznám, protože jsem ze třídy odcházela celá rudá z Edwardovy poslední esemesky. A když mě viděly, jak se červenám, smály se mi jako zfetované. Pořád na mě při hodině dotíraly, ať jim ty esemesky ukážu. To určitě, ony to pak vyslepičí zbytku party a já budu mít na konec své docházky postaráno o svoji reputaci nevinné dívky, to tak.  Na to je znám až moc dobře a až moc dlouho.

Před třídou na mě jako vždy čekal Edward. Jenže tentokrát jsem se v půli cesty zadrhla a vyloženě na něj zírala s otevřenou pusou, stejně jako zbytek dívčího osazenstva. Edward stál přesně naproti dveřím učebny opřený o zeď s rukama v kapsách a s nohou skrčenou a opřenou o zeď. Hlavu měl nepatrně stočenou ke straně, takže jsem ho viděla z poloprofilu a přitom ji měl trochu skloněnou. Jeho rozcuchaný účes a neodolatelný výraz s klukovsky šibalským úsměvem tomu všemu dodávaly třešničku na dortu a já jsem myslela, že se tam na místě sesypu. Dívky okolo něj chodily a vzdychaly jedna za druhou. Na své červenání jsem absolutně zapomněla a jen se snažila vzpamatovat se. Nějak mi nešlo do hlavy, že ten bůh je doopravdy můj.

Edwardovi netrvalo dlouho a všiml si mě. S pokřiveným úsměvem ke mně došel sexy chůzí a mé srdce se s každým jeho krokem zrychlovalo. Nakonec došel až ke mně a při tom se jednou rukou opřel o roh zdi a nahnul se k mému oušku.

„Už se těším, až to všechno, co jsme si psali, provedeme ve skutečnosti,“ zašeptal mi vzrušeně do ouška a skousl mi ušní lalůček. Já už to prostě nevydržela a se zavzdycháním se mi podlomila kolena a já se sunula k zemi. Díky bohu za jeho rychlé postřehy. Okolo pasu se mi okamžitě obmotaly silné paže a přitiskly si mě na jeho hruď. Držel si mě pevně na těle a já se snažila vzpamatovat se. Bohužel mě mé vlastní srdce zradilo a ne a ne zpomalit. Bušilo mi, jako bych právě uběhla maraton a dech se nechtěl uklidnit. Nohy se mi alespoň dokázaly zpohybnit, a tak už jsem zase dokázala sama stát.

„Ty jsi neuvěřitelná,“ zasmál se a já s ním. Po chvilce už jsem se uklidnila a spolu s ním jsem se vydala do jídelny na oběd. Edward mi jako vždy zaplatil jídlo, mé protesty naprosto ignoroval, a odnesl mi ho i s jeho k naší partě. Chtěla jsem si sednout, ale uvědomila jsem si, že je tu pouze jedna volná židle. Edward to však vyřešil za mě. Sedl si a mě si stáhl na klín. Šťastně jsem se usmála, políbila ho a pohodlně se opřela o jeho hruď. Přitom jsem si z tácu vzala jeden trojúhelníček pizzy a kousla si. Poté jsem ho přesunula k Edwardovým rtům, aby si kousl taky.

Takhle jsem nás po celý oběd krmila a ostatní nás pozorovali jen s otevřenými ústy a vyvalenýma očima.

„Fajn, může mi někdo říct, co se mezi vámi stalo?“ nevydržela to už Lily a přitom na nás prstem ukazovala. Jen jsme s Edwardem na sebe mrkli a pak pokrčili rameny.

„Tak jinak, neříkalas nám náhodou, že jste se rozešli?“ šla na to z jiné strany. Jen jsem si povzdychla a začala vysvětlovat.

„No, měli jsme mezi sebou malé nedorozumění, ale krize je zažehnána a my si užíváme naši ještě vetší lásku, než před tím,“ pověděla jsem jí polopravdu. Zac pak řekl něco o začínajícím vztahu jí a Danyho a konečně se pohledy z nás přenesly na ně. Tak za to jsem mu byla neskonale vděčná. Jelikož jsme s Edwardem byli po jídle a už čekali pouze na zvonění, dělala jsem, jako že tam jsme sami a svým obličejem se začala třít o Edwardův. Ten to po chvíli nevydržel a vrhl se na mé rty.

Polibky jsme si vášnivě opláceli, a když jsem ucítila jeho jazyk na svých rtech, povzdychla jsem si a pootevřela ústa. Využil příležitosti a spojil tak naše jazyky v jeden.

Takhle nemravně jsme se tam líbali do doby, než nám nějaký učitel zaklepal na ramena s tím, že si toto máme nechat na doma, a poslal nás radši už do třídy, jelikož asi po čtyřech vteřinách zazvonilo.

Ruku v ruce jsme došli na výtvarku, poslední dvouhodinovku, a sedli si vedle sebe každý k jednomu plátnu. Třída se začala zaplňovat, než přišla učitelka a zahájila hodinu.

„Takže, dnes si každý vybere jeden slavný obraz od slavného malíře a pokusíte se ho převést na plátno,“ oznámila nám téma dnešní výtvarky. S miskou plnou papírků začala obcházet třídu a každý si jeden papírek vytáhl. Když došla k nám, vytahovala jsem si jako první. Zašátrala jsem v misce a vyndala si jeden papírek.

„Van Gogh, Hvězdná noc,“ přečetla jsem nahlas, co bylo na papírku. Hmm, to nebude až tak těžké, pomyslela jsem si. Poté si vytahoval Edward.

„Pablo Picasso, Tři hudebníci,“ přečetl stejně nahlas Edward. Učitelka pak s mrknutím směrovaným na Edwarda, podle mě to bylo dost nechutné, odešla zpátky k tribuně a nechala nás pracovat. Tak jdeme na to, povzbudila jsem se v duchu a uchopila štětec a začala své dílo.

„Kdo by řekl, že to bude tak těžké,“ stěžovala jsem si neslyšně. Myslela jsem si, že to bude lehké, když je to obraz, dá se říct z puntíků, ale ono houby. Toto se vůbec Hvězdné noci nepodobalo, spíše to byly jen modré a žluté krátké šmouhy.

„Van Gogh vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti to je jeden z nejtěžších stylů malování,“ souhlasil se mnou Edward. No jo, jenže jemu se to říká, když jeho obraz vypadá lépe než originál.

„Tak se nemrač, vždyť to máš dobré,“ snažil se mě Edward přesvědčit, ale odezvou mu byl pouze ne moc hezký pohled. Edward se na mě zamračil, ale pak se zatvářil jako nevinnost sama, když v tom mě z ničeho nic čmárnul barvu na tvář.

„Tak tos neměl dělat,“ kroutila jsem hlavou, namočila si pořádně štětec do modré barvy a pomaloučku se začala přibližovat k Edwardovi. Ten se samozřejmě ode mě odkláněl, ale já jsem štětec sklonila za sebe s tím, že ho chci políbit. Tomu se samozřejmě nebránil a sám mi vyšel vstříc, ale při tom jsem toho využila a stejně jako on mně, jsem ho při polibku čmárla. Se smíchem jsem se odtáhla a dosedla zpátky na svoji sesličku před plátno. Edward překvapeně zamrkal a šáhl si na tvář. Barvu si tak ještě více rozetřel po tváři a ušpinil si i prsty. Já se rozesmála ještě víc a přivolala tak nechtěné obecenstvo. Edward už mi to zase chtěl oplatit, ale učitelka nás okřikla, a tak už jsme v klidu jen s chechtáním dál pokračovali v malování.

Nakonec se mi podařilo po dvou vyučovacích hodinách i s přestávkou obraz jakž takž dokončit, aby se to alespoň trochu originálu podobalo. S Edwardovo tajnou pomocí jsem dokonce dostala jedničku. Nechápala jsem, jak dokázal pouze s asi dohromady dvaceti tahy můj naprostý mišmaš barev přeměnit na, pro mě, úctyhodný obraz.

Po konci výtvarky jsem se bohužel musela s Edwardem rozdělit, protože jsme oba měli trénink. Dnes bylo naštěstí teplo, a tak budeme všichni venku na hřišti. Před dívčími šatnami jsme se rozloučili dlouhým polibkem a pak jsem vplula dovnitř za holkami.

„Tedy, Bell, vy jste fakt otočili o sto osmdesát stupňů,“ smála se Katy.

„Jo no, trochu jsme se posunuli dál,“ usmála jsem se a přitom si sundala tygří zub a vysvlékla košili.

„Počkej, vy už jste to, ehm… dělali?“ zeptala se mě vyjeveně Tery. Jen jsem zčervenala, sundala si boty a přikývla.

„No, ty bláho. Hele, jaké to bylo poprvé? A co Edward? Určitě byl úžasnej, co? Tak povídej a nenapínej nás,“ zahrnula mě hned otázkami Lizzi. Věděla jsem, že se jí hned od začátku Edward líbil, ale nedávno se dala dohromady s Nickem.

„No, jaké by to bylo, úžasné, krásné. Edward byl samozřejmě božský. Bylo to hlavně spontánní a plné lásky,“ zasnila jsem se nad našim poprvé a přitom před sebou měla jeho úžasné nahé tělo. Při tom jsem si snažila rozepnout knoflík od riflí, pásek se mi už podařil rozepnout, ale ten knoflík… Když jsem si ani po pátém pokusu nedokázala kalhoty rozepnout a pořád čuměla do blba a představovala si Edwarda, holky se naplno rozesmály. To mě vytrhlo z představ a já se plně vžila do přítomnosti. Zase celá červená jsem si konečně rozepla kalhoty a zůstala jen ve spodním prádle. Svoji krajkovou podprsenku jsem vyměnila za sportovní a oblékla si dres.

Všechny už oblečené jsme odešly na hříště a daly se do rozcvičky. Kluci z fotbalu tu ještě nebyli, ale netrvalo dlouho a Edward se i se zbytkem týmu ukázal. Zrovna jsem byla ohnutá s roznoženýma nohama, a tak jsem neodolala a mezi nohama na Edwarda jukla. Načapala jsem ho, jak mi kouká ná zadek v minisukýnce. Rychle jsem se narovnala a s nadzvednutým obočím se na něj otočila. Obdařil mě šibalským úsměvem a se vzdušným polibkem se rozběhl za klukama, kteří se stejně jako my dali do rozcvičky, avšak trochu jiné.

Po rozcvičení jsem zapla hudbu a začala se sestavou. Na tréninku jsem nebyla už dlouho a musím uznat, že mi všechny ty přemety a výhozy chyběly.

„Musíš na šest, ne na pět,“ opravovala jsem Meggi. Už po několikáté vyskočila o jednu dobu dříve než ostatní.

„Jó, já vím, jen mi to tam pořád nějak nevychází,“ posmutněla si.

„Neboj, to bude dobrý, zkus se hodně soustředit na mé počítání, jo?“

„Dobře.“

„Takže, lidi, od znovu, ju? Pět, šest, sedm, osm, a raz dva…“ začala jsem odpočítávat. Už jsme to skoro měli. Sestava je úžasná, jen tam musíme pár drobností dopilovat a bude to dokonalé. Na soutěži s tím určitě projdeme. Bože, znervózněla jsem, když jsem si uvědomila, jak brzo ta soutěž bude, jak je možný, že to tak rychle uteklo? Jenže jsem udělala chybu v tom, že jsem se přestala soustředit a protože jsem byla ve výhozu, nedotočila jsem se do konce a Alex mě nechytil. Dopadla jsem z velké výšky na pravou ruku, ve které mi okamžitě křuplo.

„Ááá,“ zakřičela jsem bolestí, chytla se za ruku a přetočila se na záda. Můj křik se ozval celým hřištěm a všichni všeho okamžitě nechali.

„Pane bože, Bello, co ti je?“ sklonila se ke mně okamžitě Lily, ale já nemohla mluvit. Z očí mi vytryskly slzy a mezitím jsem se přemlouvala k tomu, abych nekřičela. Ježíš, tak strašně to bolelo. Už jsem měla párkrát něco zlomeného, ale nikdy to tak strašně nebolelo. Najednou se u mě objevil Edward.

„Ježíš šmarjá, Bello, co ti je, co se stalo?“ ptal se mě vyděšeně a přitom mě hladil po vlasech. Jen jsem vzlykla a dál se nehýbala.

„Co se stalo?“ zeptal se znovu, ale tentokrát ostatních. Pořád mě hladil po vlasech a po tváři.

„Přestala se soustředit, ve vzduchu se nedotočila a spadla na zem,“ odpověděl mu Petr.

„Ššš, lásko, neboj, bude to v pořádku, odvezu tě do nemocnice,“ klidnil mě a poté si mě vyhoupl do náruče. Zakvílela jsem bolestí a znova vzlykla.

„Promiň, promiň to,“ omlouval se a snažil se se mnou co nejméně hýbat. Došel až ke svému autu, opatrně mě posadil na sedačku spolujezdce, načež jsem zase zavzlykala a z očí mi vytekl další proud slz.

„Omlouvám se,“ zavzlykal skoro i Edward, když se mě snažil připásat, a musel mi pohnout rukou, kterou jsem si držela u těla. Samozřejmě jsem vypískla bolestí. Potom rychle obešel auto a, pořád ve fotbalové výstroji, vyjel do nemocnice.

Tak co, líbilo? Já doufám, že jo. A strašně moc bych vám chtěla poděkovat za vaše komentáře, opravdu mě moc těší jejich počet, doopravdy. Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 18. kapitola: