Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 15. kapitola

19.02.2011 (10:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5202×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

15. kapitola

Po celou cestu k našemu pokoji jsme se líbali, a když jsme se konečně dostali dovnitř, Edward zamkl a vyhoupl si mě na své boky a v líbání ještě přidal. Cítila jsem tu touhu, co nás oba zpalovala a mě v tu chvíli došlo, co bude následovat.

„Bello,“ zavzdychal mi do úst a mě se z jeho sladkého dechu zamotala hlava. Opřel mě o zamčené dveře a více se na mě natiskl. Mé ruce bloudily po jeho hrudi, ale vadila mi tam ta otravná košile. Svými rozklepanými prsty jsem mu začala rozepínat knoflíčky a musím uznat, že to šlo ztěžka, protože naše těla na sebe byla tak namáčklá, div jsem si nerozdrtila ruce. Naštěstí se mi to povedlo a šťastná jako blecha jsem mu jí sundala. Dovolila jsem si na pár sekund odtrhnout od polibku a podívat se na ten krásný výtvor od boha. Jak vůbec může takhle někdo vypadat? To by mělo být trestné.

Edward se mi mezi tím přisál na krk a já si až teď uvědomila, že mi na tom místě tepe tepna. Mé srdce se rozeběhlo takovou rychlostí, až jsem se divila, že mi nevyskočí z hrudi. Myslela jsem si, že je to strachem, pak mi ale došlo, že to bylo vzrušením. Edward si to však vyložil jinak a odtáhl se.

„Bojíš se mě?“ zeptal se mě zklíčeně a chtěl se úplně odtáhnout. Já mu to ale nedovolila a za vlasy si ho přitáhla zpátky ke rtům.

„Ne,“ zamumlala jsem v polibku.

„Slyším tvoje srdce splašeně být,“ odporoval mi taktéž v polibku.

„To je vzrušením,“ zašeptala jsem a usmála se. Chvíli se mi ještě vzpíral, ale nakonec se tomu podal a nás zavalila další vlna chtíče. Najednou jsem se odlepila od dveří a Edward mě nesl do postele. Nalehl na mě a mně bylo nanejvýš krásně. Jeho ruce bloudily po mém těle a nakonec se mi dostaly pod tílko. Když se dotkl mé holé kůže, vybuchl ve mně požár pocitů. Líbala jsem ho s takovou láskou, až jsem se divila. Jakmile mi došel kyslík, Edward se znovu přesunul na můj krk, ale pokračoval dál k mému dekoltu. Jeho dlaně mi začaly při tom vyhrnovat tílko, které mi nakonec přetáhl přes hlavu. Když jsem spatřila jeho láskyplný a okouzlený pohled, který na mě upíral, nedokázala jsem ho nepolíbit. Bylo to dokonalé. Něžné, vášnivé a především s láskou.

Po chvilce mi sundal i kalhoty a já před ním ležela jen ve spodním prádle. Přišlo mi to trochu nevyrovnané, a tak jsem jednou rukou zajela k zipu a knoflíku jeho džín. Rozepla jsem mu je a pak své ruce přitiskla k jeho bokům a pomalu mu sunula kalhoty dolů. Chvěl se. Dál jak ke kolenům jsem však nedosáhla, ale Edward se o to postaral.

Leželi jsme na sobě tělo na tělo a já měla pocit, že se vznáším. Do našich polibků jsme zapojili jazyky a líbali se se vší touhou a vášní. Najednou se však od mých rtů odtrhl a zahleděl se mi do očí. Při tom mi rukou zajel na záda a rozepl podprsenku. Pomaloučku ji ze mě začal sundavat, až jsem skončila jen v kalhotkách. Jakmile odhalil má prsa, vydechl. Se zatajeným dechem zvedl svou dlaň a schoval s ní jedno mé ňadro. Při jeho dotyku mi okamžitě ztvrdla bradavka a já zrudla. Nakonec ho jemně stiskl a já se prohla v zádech, přivřela oči a zavzdychala. Nevědomky jsem mu dala lepší přístup k mému dekoltu, a proto jsem zalapala po dechu, když jsem ucítila jeho studený dech na mém druhém ňadru a poté jeho rty. Jemně, jako by se mohla rozplynout, mi rty stiskl bradavku a poté olízl jazykem. Myslela jsem, že se zblázním.

Takovou slast jsem ještě nikdy v životě nezažila. Nejhorší je, že když si představím, že toto všechno provádí Edward, mám pocit, že se hanbou propadnu. Utišuji se pouze tím, že tímto si prochází všechny dívky, které to zažívají poprvé. Najednou jsem ucítila Edwardovo zuby.

„Edwarde,“ vzdychla jsem a znova se prohla jako luk. Cítila jsem, jak se usmál a znovu se zuby otřel o jednu mou bradavku. Odměnou pro něj byl ten samý pohyb. Už jsem to nevydržela a přitáhla si ho zpátky na rty. Navzájem jsme se rty doplňovali, jazyky dotýkali a rukama zkoumali. Jeho dlaně mi po pasu sjely až k bokům a chytly lem mých kalhotek. Mé srdce se rozbušilo dvakrát tak rychleji, než bilo. Pomaloučku jak šnek mi je začal sundavat, až mi je nakonec sundal a odhodil. Snažila jsem se nemyslet, že před ním ležím v roušině Evině, ale nešlo to. Ještě ke všemu si mě provokativně prohlédl od hlavy až k patě a usmíval se jak malý kluk. Nakonec se mi zadíval do očí a já totálně zčervenala. Něžně se na mě usmál a pohladil po tváři.

„Jsi to nejkrásnější, co jsem v životě viděl. Nemáš důvod se stydět, lásko,“ promluvil na mě a já zrudla ještě více. Jen zakroutil hlavou a s pohledem zavrtaným do mého mi dlaní, kterou mě hladil po tváři, sjížděl dolů. Sjel mi po krku, pohladil jedno mé prso, při čemž jsem musela zrudnou až na zadku, když se mi při tom díval do očí a pokračoval dál. Přejel mi po bříšku a zastavil se až na podbřišku. Myslela jsem, že skončil a ruku sundá, jenže on předčil všechny mé představy a dlaní zajel až na mé nejtajnější místečko. To už jsem prostě nevydržela ten jeho smaragdový pohled a odvrátila od něj celá zrudlá hlavu. On mi však druhou dlaň položil na tvář a donutil mě hlavu otočit zpátky. Zavřela jsem oči.

„Bello, prosím, podívej se na mě,“ prosil mě jeho krásný hlas.

„Prosím,“ zašeptal mi u ucha, které poté políbil. Zavzdychala jsem a oči otevřela. Dívala jsem se do těch známých smaragdů protkaných zlatýma nitkama a začala se v nich topit. Přestala jsem myslet na to, že jeho dlaň vězí v mém rozkroku a poddala se tomu.

„Máš ty nejnádhernější oči na světě. Neochuzuj mě o pohled do nich,“ zašeptal a políbil mě. Jeho dlaně se obě přesunuly na můj pas a hladily mě. Mé naopak zkoumaly každý sval na jeho zádech. Dodala jsem si odvahy a dlaněmi sjela až k lemu jeho boxerek, ale sundat jsem mu je prostě nedokázala. Ruce jsem mu nechala na bocích a hladila ho.

„Nestyď se, Bello,“ zašeptal v polibku a já ho poslechla. Stahávala jsem mu je a můj dech se při tom zrychloval. On si je nakonec skopl a nalehl na mě v roušině Adamově. Bože, nemysli na to, že na sobě ležíme nazí, nemysli na to. Naštěstí to pomohlo a já se uvolnila a naplno se do toho vžila.

Moje touha se každou vteřinou zvětšovala stejně jako Edwardova, což jsem pociťovala na vnitřní straně stehna. No, u mě to je také až moc dobře zpozorovatelné, protože jsem cítila, jak jsem v lůně celá vlhká, z toho mi bylo trochu trapně, ale Edward mě přesvědčil, abych nebyla.

„Pro mě je to pocta vědět, že se ti líbím,“ byla jeho slova, u kterých se škádlivě zubil.

Naše touha rostla do gigantických rozměrů, až jsem to nemohla vydržet.

„Edwarde, chci tě, strašně moc,“ zamumlala jsem v polibku. Na to se odtáhl a zadíval se mi do očí.

„Doopravdy už jsi připravená?“ zeptal se mě a dával mi na výběr, já však byla rozhodnutá.

„Ano, netoužím po ničem jiném než po tobě, miluji tě,“ vyřkla jsem slova, která ho přesvědčila a spojil naše těla v jedno. Prohla jsem se v zádech a zalapala po dechu. V rozkroku jsem ucítila bolest a Edward ustrnul v pohybu. Vyčkával, než mě to přestane bolet a mezi tím mě pusinkoval po obličeji. Bolest byla ale jen chvilková, a tak jsem sama pohnula pánví, abych mu dala najevo, aby pokračoval. Pomalu do mě začal vnikat a přitom se mi přišpendlil na rty. Své nohy jsem mu obmotala kolem boků a ruce mu zamotala do vlasů. Jeho si mezi tím usurpovaly má prsa a jemně je hňástal. Bylo to úžasné.

Jeho tempo se začalo zrychlovat, stejně jako se naše steny stávaly hlasitější. Sténali jsme navzájem naše jména a vzdychali si do úst. V mém podbřišku to začalo cukat.

„Edwarde,“ vykřikla jsem slastně v milostné křeči a v mé hlavě vybuchl ohňostroj. Právě jsem došla svému prvnímu orgasmu s Edwardem, proletělo mi hlavou. Edward ještě naposledy přirazil a došel orgasmu stejně jako já. Zasténal mé jméno a svalil se na postel vedle mě. Oba jsme leželi vedle sebe a snažili se vydýchat. Nakonec si mě přitáhl do náruče a přikryl nás přikrývkou. Spokojeně jsem si položila hlavu na jeho prsa a nechala se uspat zvedáním jeho hrudi.

Probudila jsem se v někdy v noci. Chvíli jsem mžourala do tmy, než si mé oči přivykly tmě, ale jakmile už jsem viděla jakž takž dobře, snažila jsem se zjistit, kde jsem a snažila si vzpomenout, co se vůbec stalo. A najednou jsem si na všechno vzpomněla. Edward je upír, tedy promiňte poloupír, odjel a já zjistila, že ho i tak miluji a jela za ním na letiště. Tam jsem ho našla, vyznala mu svoji lásku a prosila, aby se mnou zůstal a pak náš odjezd sem do hotelu a naše milování. Vyvalila jsem oči a pohled stočila na spícího Edwarda. Ach, byl tak roztomilej, když spal, musela jsem se usmát. I ve spánku mě objímal, což mě potěšilo. Nedokázala jsem mu nevěnovat lehký polibek na tvář a pak se opatrně, abych ho nevzbudila, vykroutila z jeho sevření. Nahá jsem odcupitala do koupelny a udělala svoji potřebu. Ještě jsem si opláchla svůj obličej studenou vodou, ale v tom mě objaly dvě silné paže kolem pasu a já se strašně lekla a vyjekla.

„Fuj, Edwarde, chceš, abych z tebe dostala infarkt?“ zašeptala jsem, ani nevím proč.

„Vzbudil jsem se a našel po tobě jen prázdné místo. Bylo mi smutno a tak jsem se vydala za tebou,“ šeptal mi u ucha a při tom líbal na šíji. Slastně jsem zaklonila hlavu a opřela si ji o jeho hruď. To mě přimělo přemýšlet nad tím, jaký jsem oproti němu prcek. Zamračila jsem se a on si toho všiml.

„Děje se něco?“ přestal a já se zasmála, ale nechala hlavu na svém místě a přitom přikryla svými dlaněmi ty Edwardovi na svém bříšku.

„Jen jsem se zamyslela nad tím, jak jsem oproti tobě malá. Nemůžu tě ani políbit, aniž bych si nestoupla na špičky, nebo neměla nejméně patnácticentimetrové podpatky,“ mračila jsem se, ale on se zasmál.

„A to je na tom to roztomilé, ty můj malý andílku,“ políbil mě na krk a já se zachvěla. Edward si mě vyzvedl do náruče a já mu dala ruce kolem krku. V koupelně ani nevím jak zhasl a odnesl mě do postele. Myslela jsem, že si zopakujeme včerejšek, ale on si mě jen zase položil na hruď a zachumlal nás do přikrývky. Zamračila jsem se na něj, on se na mě však usmál a políbil na nos.

„Musíme se ještě prospat, zítřek bude náročný, musíš mít dost energie a já také, protože čelit tvým rodičům nebude snadné. A při včerejší činnosti se energie dosti spotřebuje,“ blýskl po mě pokřivený úsměv. Chvíli jsme nad tím přemýšlela, ale pak mu dala za pravdu a tak jsem se pohodlně uvelebila v jeho objetí a oba jsme spokojeně usnuli.

Ráno mě budily motýlí polibky na tváři.

„Lásko, vstávej,“ zašeptal mi do ouška a políbil ho.

„Hm…“zamručela jsem rozespale a více se zachumlala do přikrývky.

„Bells, musíš domů, rodiče se o tebe už určitě bojí,“ šeptal mi do ouška, ale já byla pořád v polospánku, skoro.

„Bello, nechtěj, abych zasáhl,“ ďábelsky se usmál, ale ani tím mě z postele nedostal.

„Dobře, řekla sis o to sama,“ řekl a poté jsem cítila jeho dlaň na svém břiše, jak se sune výš. Uhnízdila se na jednom mém ňadru a přitom si jeho rty vyhledaly mé. V tom ze mě všechny mrákoty opadly a já se plně vžila do polibku. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on na mě nalehl. Dlaněmi mi hňástal prsa a já mu vzdychala do úst, když v tom byl pryč. Překvapeně jsem zamrkala, zvedla se do sedu a rozhlédla se po pokoji. Stál naproti posteli a zákeřně se usmíval.

„No vida, jak jsi rychlá, když chceš,“ škádlil mě.

„Ty,“ ukázala jsem na něj prstem a pokračovala, „ještě jednou to uděláš a uvidíš,“pohrozila jsem mu. On se ale jen zasmál a dál se díval… na má odhalená ňadra! Až teď jsem si uvědomila, že už je oblečený a já pořád ležím nahá v posteli. Rychle jsem se obalila přikrývkou a vyskočila na nohy. Edward se na mě zamračil a já kolem něj jako že nic prošla, jenže do koupelny jsem nedošla, jelikož mě něco, nebo spíše někdo, nedovolil jít dál. Otočila jsem na něho a viděla, jak drží konec přikrývky a lišácky se usmívá.

„Mohl bys pustit ten cíp té přikrývky? Chtěla bych se jít umýt,“ poprosila jsem ho něžně, ale ve skutečnosti to ve mně bublalo. On však zakroutil pořád s tím úsměvem hlavou. Zamračila jsem se na něho.

„Lásko, k čemu ta přikrývka?“ laškoval se mnou.

„Na to, abys mě neokukoval,“ usmála jsem se na něj mile.

„Prosím,“ udělal na mě psí oči. Ježíš, to se mu tu mám promenádovat nahá?!

„Lásko, je mi šestnáct, nečekáš, že se ti tu budu promenádovat nahá, že ne?“

„Včera bych ti šestnáct netipl,“ blýskl po mě jeden z jeho pokřivených úsměvů, ze kterého se mi podlamují kolena. Ale já místo toho zrudla jak rajče, když si vzpomenu, co jsme dělali.

„To je jedno,“ zatřepala jsem hlavou, abych z mysli dostala Edwardovo nahé tělo.

„Miláčku, prosím,“ dál prosil. Fajn, už mě viděl nahou, to přežiju. Nahlas jsem si povzdechla a začala si přikrývku uvolňovat. Edward se na mě zářivě usmál, když zjistil své vítězství. Přikrývka mi spadla až k nohám a já se rozběhla do koupelny, Edward mě však u prahu chytl kolem pasu a zabránil mi tak se v koupelně schovat.

„Neutíkej mi,“ zašeptal mi do ouška, které poté políbil. S polibky pokračoval dál po šíji až k levému rameni. Slastně jsem zaklonila hlavu a jednu ruku zvedla do Edwardových vlasů. Něžně jsem ho v nich vískala a úplně zapomněla, že jsem jak mě pán bůh stvořil.

„Jsi překrásná, lásko. Nechápu, jak se můžeš stydět, když vypadáš jako bohyně. Ani nevíš, co se mnou tvoje tělo dělá a nejradši bych s tebou zalezl zpátky do postele, ale musíme domů. Tak se jdi umýt, já nám zatím objednám snídani. A nebo bychom si mohli na snídani někam zajet. Rád bych ti toho ještě hodně řekl, myslím o sobě, jestli budeš chtít. Co myslíš?“ zeptal se mě a přitom si opíral hlavu o mé rameno. Uvolněně jsem se o něho opřela a přikryla jeho dlaně na mém bříšku svými.

„Ráda bych někam zajela. Ještě se mi nechce domů, ani nechci přemýšlet nad tím, co se bude dít,“ odpověděla jsem mu.

„Neboj se, budu tam s tebou. Nikomu nedovolím, ani tvým rodičům, aby se k tobě chovali špatně,“ uklidňoval mě.

„Děkuji, miluji tě,“ otočila jsem se k němu a něžně políbila. Polibek mi s chutí oplatil.

„Také tě miluji, krásko moje,“ usmál se a pak mě nechal jít konečně se umýt.

„Máme všechno?“ ptala jsem se Edwarda, když jsme byli na odchodu.

„Máme,“ pokýval hlavou a spolu se mnou vyšel z pokoje. Zamkl a ruku v ruce jsme šli k recepci vrátit kartu a zaplatit.

„Bude to 300 dolarů,“ zamrkala na mého kluka recepční, bohužel to byla jiná, než včera. Edward jí podal peníze a mezi tím, co se mu snažila vrátit zbytek, mě zase líbal.

„Tady máte,“ položila na pult zbytek peněz s vykolejeným výrazem.

„Díky,“ řekl stroze a poté se mnou z hotelu vyšel. Oba jsme nasedli k němu do auta a vyjeli na snídani.

„Edwarde?“ přerušila jsem ticho v autě.

„Ano?“

„Řekneš mi o sobě všechno? Slibuji, že už neuteču, byla jsem blbá,“ zeptala jsem se ho nejistě a sklopila hlavu.

„Bello, jednala jsi naprosto správně, čekal jsem, že tě vyděsím. Byla to normální reakce. Pořád se ještě divím, že si za mnou jela. Myslel jsem, že už se mnou nechceš mít nic společného,“ mluvil smutně.

„Miluji tě,“ řekla jsem pouze.

„A já tebe,“ usmál se, vzal mě za ruku a po zbytek cesty jsme poslouchali písničky z rádia.

„A jsme tady,“ zaparkoval před bistrem a vystoupil. Obešel auto, otevřel mi dveře jako gentleman a já s pomocí jeho ruky vystoupila. Když jsme vcházeli do bistra, nad dveřmi zacinkaly zvonečky. Sedli jsme si do nejvzdálenějšího boxu od pultu a prozkoumávali menu.

„Dobrý den, vítejte u Bouova kamene, co si dáte,“ přišla k nám servírka a „překvapivě“ se koketně usmívala po Edwardovi. Kdy si konečně zvyknu, že můj přítel je nejkrásnější kluk na světě a všechny mi ho chtějí přebrat? Odpověď zní, asi nikdy.

„Já si dám smaženou slaninu s vajíčky a džus,“ objednal si Edward.

„Jistě, pane,“ zamrkala na něj a chtěla odejít.

„Ehm,“ odkašlala jsem si, abych na sebe upozornila. Ona se tedy uráčela otočit na mě a sjela mě pohrdavým pohledem od hlavy až k patě.

„A vy?“ odfrkla si. Dělá si ze mě srandu? Nemá být na zákazníky milá?

„Čokoládový croasant s mlékem,“ oznámila jsem jí mile, ale v mém tónu byl až moc dobře slyšet sarkasmus.

„Jistě,“ zašklebila se na mě, po Edwardovi hodila oslnivý úsměv a odešla stylem, mám sexy zadek.

„Tohle nesnáším,“ zašeptala jsem si pro sebe.

„Mně to vadí víc, věř mi,“ zasmál se Edward, ale já na něho vyvalila oči.

„Tys mě slyšel?“

„Ano, můj druh má velmi dobře vyvinutý sluch.“

„Budeš mi tedy o sobě vyprávět? Chtěla bych slyšet úplně všechno,“ zeptala jsem se ho. Edward se jen usmál, rozhlédl se po bistru, jestli není nikdo blízko nás a začal.

„Žiješ ve světě, který je úplně jiný, než si myslíš. Tedy, vodníci, čerti, víly, mořské panny, to jsou doopravdy jen pohádkové bytosti, ale jsou tři druhy nadpřirozených bytostí, které opravdu existují,“ začal a já ho dychtivě poslouchala.

„To mi chceš říct, že kromě upírů a poloupírů existuje více nadpřirozených bytostí?“

„Ano.“

„A jaké to jsou?“

„Takže, jako první jsou upíři, o těch už víš, jejich vlastnosti ti povím později. Poloupíry nepočítám, protože jsem jediný na světě, tedy pokud vím,“ zasmál se a pokračoval. „Jako další jsou vlkodlaci, no oni to nejsou přímo vlkodlaci, jejich pravá odborná jména jsou měniči. Existují indiáni, kteří mají za svoje totemové zvíře vlka a dokážou se v nich měnit. Ale oni nejsou zlí, přeměňují se kvůli upírům, aby před nimi ochránili lidi. Osobně jsem tedy ještě nikdy žádného neviděl, ale můj nevlastní otec a zakladatel mé rodiny, se s nimi setkal. Prý vypadají jako vlci, akorát jsou velcí jako koně a smrdí. Proto se přezdívají vlkodlaci. Jo a úplněk k proměně nepotřebují, ani stříbro na ně neplatí. Jejich přeměnu ovládají sami a nebo vztek. Proto je nebezpečné se pohybovat u čerstvě přeměněného vlkodlaka, neumí se ovládat a při sebemenším vzteku se promění a zaútočí na tebe. Vedou je jejich zvířecí instinkty. Chvíli trvá, než to dokážou ovládat,“ pověděl mi o první nadpřirozené bytosti.

„Páni, to je úžasné. Vlkodlaci,“ zakroutila jsem užasle hlavou a pobídla ho k pokračování.

„No, a jako poslední jsou čarodějky,“ řekl a mě v tu chvíli zaskočil croasant. Edward se okamžitě zvedl a poplácal mě po zádech.

„V pořádku?“ zeptal se mě, když jsem přestala kašlat.

„Jo, v pohodě,“ pokývala jsem hlavou a on pokračoval.

„Čarodějky a čarodějové. Jsou to dá se říct normální lidské rodiny, u kterých se však přenáší nadpřirozené schopnosti z matky nebo otce na dceru či syna. Jejich historie zapadá až do počátku středověku. Určitě si myslíš, že když dříve upalovali nevinné dívky na hranicích za čarodějnictví, byly to doopravdy jen nevinné dívky, které s čáry a kouzly neměly nic společného, že čarodějky jako takové neexistují a ani neexistovaly. Pravda je to ale jen z půlky. Na hranicích doopravdy upalovali jen obyčejné ženy, ale to neznamená, že neexistovaly. Čarodějové a čarodějky si svou pravou identitu dokázali dobře utajit, stejně jako dodnes. Jejich schopnosti jsou… nedosažitelné. Čím dále zasahá jejich rod do minulosti, tím více je jejich rodina mocnější. Dříve by si je jako nadpřirozená bytost, třeba upír, poznala. Lidé to neviděli, ale mi ano. Dokázali jsme v nich najít rozdíly od normálních lidí. Ale dnes žijí úplně stejně, jako obyčejní lidé a své schopnosti ani nevyužívají. Dnes bychom je už nepoznali ani my. Je tu však jeden háček.“

„Jaký háček?“

„Čarodějky a čarodějové jsou úhlavní nepřátelé upírů,“ zašeptal.

„Vy máte nepřátele?“

„Ano. Víš, upíři jsou také jiní, než si myslíš. Rakve, tesáky, pobyt ve strašidelném hradě a že sluníčko je pro nás smrtelné, to jsou jen výmysly, báchorky lidí, aby si nepřipadali tak bezmocní. Pravý upír je rychlý, silný, má vyvinutější smysly, než člověk, slunce ho nezabije a nikdy nespí. Také jsou tvrdí jako kámen a studení skoro jako led, teplota je dělí asi jen o čtyři stupně. Jediné, co je snad stejné, je, že pijí krev a jsou nesmrtelní. Jejich věk ustane v době, kdy byli proměněni.“

„T-t-ty, zabíjíš lidi?“ vykoktala jsem otázku, která mě od začátku trápí. Jen se pousmál.

„Víš, moje rodina je jiná, než ostatní upíři. Říkáme si vegetariáni. Normální upír zabíjí lidi a pije lidskou krev. Poznáš ho podle toho, že má rudé duhovky. My se ale živíme zvířecí krví a proto má moje rodina duhovky barvy roztaveného zlata, nezabíjíme lidi,“ vysvětlil mi a já si oddychla. Usmála jsem se na něj.

„Ale tací, jako jsme my,těch je doopravdy jen málo. Vlastně známe pouze jednu rodinu, která se živí stejně. Jsou to dá se říct naši vzdálení příbuzní, bereme se jako jedna rodina, která však bydlí odděleně. Ale čarodějky vůbec o našem stylu stravy nevědí a berou nás jen jako nesmrtelné zrůdy. Jejich výhoda je v tom, že mají schopnosti, kterými nás dokážou zničit. Upíra totiž nejde zabít kůlem do srdce, ten kůl by to totiž nepřežil. Jediná možnost jak zabít upíra je roztrhat ho a spálit. Oni to s pomocí jejich kouzel dokážou, ale nevýhodu mají zase v tom, že jsou smrtelní stejně jako lidé,“ dokončil své vyprávění o nadpřirozených bytostech.

„A co tvoje rodina? Vyprávěj mi o ní,“ požádala jsem ho.

„Jako první byl přeměněný Carlisle,“ začal s příběhem Carlisle. Musím uznat, že z Edwardova vyprávění jsem ho obdivovala. Vysvětlil mi, jak je přeměna bolestivá a když Carlisle dokázal ani jednou za celé ty tři dny nezakřičet, doopravdy zaslouží mou hlubokou poklonu.

„A pak jsem se k němu přidal já. Spolu jsme pobyli pár let, než našel v nemocnici Esme,“ a tak mi vyprávěl o všech členech jeho rodiny. To jak se k nim dostali i jak se upíry stali. Také mi řekl o jejich schopnostech. Dovysvětlil mi detaily upírů a nakonec si nechal svůj příběh.

„Řekl si mi, že jsi poloupír, jaký je rozdíl mezi tebou a normálním upírem? Je musel na upíra někdo proměnit, jak je to u tebe?“

„Můj příběh nemá hezký konec,“ zašeptal a zesmutnil. Zarazila jsem se. Propalovala jsem ho pohledem a viděla, jak se dívá do neznáma a myslí je někde v minulosti. Stoupla jsem si, obešla stůl a sedla si k němu na klín. Pevně mě objal a hlavu si položil mezi můj krk a rameno. Jednou rukou jsem ho začala vískat ve vlasech a druhou chytla tu jeho.

„Nemusíš mi to říkat, nechci, abys byl smutný,“ zašeptala jsem mu do ucha.

„Ale já ti to chci říct, chci, abys o mě věděla vše, jen je to pro mě bolestivé téma. Nenávidím se za to, co se kvůli mně stalo.“ Výskala jsem ho ve vlasech a uklidňovala.

„Já se narodil. Moje maminka, Elizabeth Mc´Donelová byla člověk. Byla velmi krásná a pocházela z bohaté rodiny. Měla si brát nějakého muže, kterého jí vybrali rodiče, pocházel také z bohaté rodiny. Nechtěla svatbu, ale musela si ho vzít. Měsíc před svatbou však potkala mého otce, překrásného a tajemného Edwarda Masena, upíra. Do města se akorát přistěhoval a všechny dívky po něm toužily, on se však zamiloval do maminky. Svůj vztah museli ze začátku tajit, protože maminka se měla vdávat, ale den před obřadem spolu utekli ze států do Anglie. Tam se vzali a žili jako manželé Masenovi. Koupili si domek v lesích a žili si tam spokojený život. Ani po tom, co se maminka dozvěděla pravdu o jeho upírství, ho neopustila. Velice se milovali a jelikož měl otec hodně peněz, nemusel ani jeden chodit do práce a užívali si tak svoji lásku neomezeně. Otec měl tak dokonalé sebeovládání, že se dokázal s maminkou i milovat.

Ale pak je pohoda a štěstí začaly opouštět. Mamince den ode dne bylo hůř a slábla, hodně rychle slábla. Celé dny musela proležet v posteli, nedokázala se ani postavit. Otec jí musel ve všem pomáhat. A pak to zjistili. Otěhotněla. Nikdo nevěděl, že upír může zplodit dítě. No, ono to také zjistit nešlo, protože nikdo neměl to sebeovládání, aby prožil noc s člověkem. Upírky dětí mít nemůžou, jak víš, ale lidské dívky, jim se tělo dokáže uzpůsobit na těhotenství. V mamince začal růst život, který byl napůl člověk a napůl upír. Její těhotenství, já jsem rostl strašně rychle. Za pouhý den se mamince zvětšilo břicho o dva centimetry.

Jak jsem řekl, můj růst byl velmi rychlý a proto jsem už po čtvrtém dnu začal vnímat jako normální tříleté dítě. Po pouhém týdnu se ve mně vyvinula schopnost, o které mí rodiče samozřejmě nevěděli. Slyšel jsem maminčiny myšlenky a podle nich se i vše dozvěděl. Podle nich jsem se toho spoustu naučil už v jejím břiše. Jenže jsem začal slábnout stejně jako ona, bylo to hrozné. Otec nevěděl, co má dělat. Do nemocnice nemohla a nic jiného ho nenapadalo. Jednou, když se jí podařilo vstát, si šla do kuchyně pro pití, ale hrníček, do kterého si chtěla nalít vodu upustila a ten se rozbil. Začala sbírat střepy a pořezala se. Tak se zjistilo, že potřebuje pít krev. Dalo se to čekat, jsem napůl upír.

Naštěstí od té doby, co dostávala svoji každodenní dávku krve, sílila, ale já tím pádem také. Začínal jsem mít málo místa a mamince začal lámat kosti. Bylo to pro ni velmi bolestivé. Nejhorší bylo, že jsem věděl, jak jí to bolí a nemohl tomu zabránit. Snažil jsem se nehýbat, ale pokaždé, kdy se pohla, jsem se pohl i já. A pak přišel ten nejhorší den v mém životě,“ zašeptal s pohledem v neznámu a vzlykl. Viděla jsem, jak se mu v očích hromadí slzy a tak jsem ho začala hladit po tváři.

„Maminka vylila hrníček krve a chtěla se pro něj sehnout. Už jsem byl doopravdy velký a velmi těžký. Jak se maminka sehla, pohl jsem se a zlomil jí žebro, které jí propíchlo plíci a ona se začala dusit. Otec ji chtěl proměnit, ale nemohl, protože jsem byl uvnitř já. Snažil se mě tedy dostat ven, ale nestihl to. Udusila se dřív, než ji kousl. Poslední slovo, které vyslovila, bylo moje jméno.

Maminka byla mrtvá a otec bez ní nemohl žít. Položil mne na zem, vzal maminčino mrtvé tělo a utekl s ním do lesa a už se nevrátili. Jelikož byly v domě zásoby krve, měl jsem se čím živit. Rostl jsem stejně rychle, jako v maminčině břiše. Po sedmi dnech jsem vypadal jako roční dítě a osmý den jsem dokázal chodit a běhat upíří rychlostí. Byl jsem doopravdy rychlý. Vydal jsem se za pachovou stopou mých rodičů. Jenže na jejím konci jsem našel popel, kde byl jak pach otce, tak maminky. Došlo mi to, otec se upálil i s maminčiným tělem. Chtěl jsem jít za nimi, ale pak mi došlo, že kdybych se zabil, jejich životy byly ukončeny zbytečně. Začal jsem tedy žít sám. Zjistil jsem, že dokážu číst myšlenky a žil v domě rodičů. Jednou na lovu jsem potkal Carlislea, kterému jsem od začátku věřil a svěřil se mu se svojí minulostí. Nabídl mi, že mohu žít s ním, no a dál už to znáš,“ dokončil a já jen dýchala. V hlavě jsem si to snažila všechno přebrat a přitom dál vískala Edwarda ve vlasech. Od čarodějek a vlkodlaků po Edwardův příběh.

„Je mi líto, co se stalo tvým rodičům, ale řeknu ti jedno. Byli by velmi smutní, kdyby zjistili, že se při vzpomínce na ně trápíš. Určitě by chtěli, abys na ně vzpomínal v dobrém,“ řekla jsem. Edward se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí. Chvíli jsme si do nich navzájem dívali a potom mě políbil. Dal do toho vše, co cítil. Bolest, zlost, smutek, ale také velmi hodně lásky a nakonec štěstí a radost. Líbali jsme se dlouho a klidně i pokračovali, kdyby mi nedošel kyslík.

„Děkuji ti, Bello. Ani nevíš, co pro mě tvá slova znamenají. Celý život se tím utěšuji, ale od tebe to zní úplně jinak. Děkuji ti, lásko,“ něžně se na mě usmál a znova políbil, ale v tom jsem ztuhla a s vyvalenýma očima se na něj podívala.

„T-t-ty mi č-č-čteš m-m-myšlenky?“ vykoktala jsem ze sebe a Edward se začal smát.

„Kdyby ses viděla,“ dostal ze sebe při záchvatu smíchu, ale já ho pořád vyjeveně pozorovala. Po chvilce se naštěstí uklidnil.

„Víš, jedna z věcí, která mě na tobě uchvátila je, že na tebe můj dar nefunguje. Prostě ti nějakou záhadou do hlavy nevidím. Je to velice frustrující,“ zamračil se, ale já se na něho zářivě usmála. Na to se také usmál a cvrnknul mě do nosu.

„Vidím, že z toho máš radost,“ zasmál se.

„Ani nevíš jakou. Víš, jak jsem se vyděsila, když jsem si myslela, že mi od začátku čteš myšlenky? Že si slyšel všechny ty věci, které jsem si o tobě ze začátku myslela?“ řekla jsem, ale pak si uvědomila, že jsem se podřekla.

„Jaké věci sis o mě myslela,“ zeptal se mě a šibalsky se u toho usmíval.

„To je holčičí tajemství,“ zasmála jsem se.

„Jo, tak holčičí,“ řekl tak blízko mých rtů, že do nich narážel svými a pak mě dravě políbil. Spojil naše rty i jazyky a započal spletitou hru našich úst. Začala jsem lapat po dechu a on se odtáhl.

„A proč jsi odešel od rodiny?“ zeptala jsem se ho na poslední věc, která mě zajímala.

„Právě kvůli svému daru. Slyšet každý den myšlenky zamilovaných už jsem nemohl vydržet. Byl jsem jediný, kdo nikoho neměl a rozhodl se tak na pár let žít sám. Odstěhoval jsem se do města Magic City pod svým pravým příjmením a poznal tu dívku, do které jsem se bezhlavě zamiloval,“ odpověděl mi a nad posledním se usmál.

Ještě jsme si tam potom chvíli povídali. Vysvětlil mi rozdíl mezi upírem a poloupírem a pak jeli domů. V autě na mě začala lézt nervozita a Edward to na mě poznal.

„Neboj, dopadne to dobře,“ uklidňoval mě a na ruce mi při tom dělal uklidňující kroužky. Snažila jsem se tedy myslet na něco jiného a ani nevím proč, jsem se zamyslela nad tím, že upír může mít dítě s lidskou dívkou.

„Edwarde?“

„Ano, lásko?“

„A ty můžeš mít děti?“ zeptala jsem se ho na věc, která mi právě napadla.

„Upír je mít může, takže já je můžu mít stoprocentně, když jsem ještě ke všemu napůl člověk,“ usmál se na mě, ale pak ztuhl tak moc, že vypadal jako socha a pak z ničeho nic dupl na brzdu. Auto se ze zaskřípáním gum zastavilo a kdybych nebyla připásaná, proletěla bych předním sklem jako nic.

„Můžu mít děti,“ šeptal pořád jako socha a pohled upíral před sebe. Nechápala jsem, co mu je.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se ho opatrně. Otočil se na mě a pohledem mi sjel na břicho a polkl.

„Edwarde?“ Začala jsem se bát.

„Bello, mohu mít děti a moje matka otěhotněla při svatební noci. Bylo to jejich první milování,“ vysvětloval mi, ale já pořád nic nechápala.

„Nechápu tě,“ kroutila jsem bezradně hlavou.

„Bello, milovali jsme se bez ochrany! Moje matka otěhotněla na své poprvé a já na sto procent mohu mít děti!“ vykřikl. V hlavě mi to začalo šrotovat. Chce říct, že… Zalapala jsem po dechu a automaticky si položila ruku na své ploché břicho. Edward pozoroval můj čin bez dechu.

„Chceš mi říct, že ve mně právě může růst nový život, miminko?“ vyděsila jsem se, ale ruku na svém břiše nechala.

„Ano, to se ti snažím říct,“ znova polkl.

„Ježíš, je mi šestnáct! Nemůžu mít dítě, když jsem sama ještě dítě! Pane bože, pane bože!“ začala se mě pomalu zmocňovat hysterie.

„Bello, ššš, uklidni se, lásko!“ začal se mnou Edward třást. Propalovala jsem ho pohledem.

„Klid, není to jisté. Teď se hlavně musíš soustředit na svůj příjezd domů. O zbytek se postarám já, věř mi,“ uklidňoval mě. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a zase normálně se položila do sedačky. Edward zařadil, sešlápl plyn a vyjel.

Když skončila písnička v rádiu, na kterou jsem se soustředila, abych nemyslela na nic jiného, zastavili jsme před mým domem. Oba jsme vystoupili a došli až ke dveřím. Zazvonila jsem, naposledy se pořádně nadechla a vydechla a v tom se otevřely dveře. Za nimi stál otec, který když zaznamenal mě s Edwardem, zrudnul jako krocan. Ajaj.

„Isabello Marie Swanová!“ zařval tak moc, až mi málem praskly ušní bubínky.

Mí milí čtenáři, chtěla bych se vás na něco zeptat. Napadlo mě, že bych další kapitolu napsala z Edwardova pohledu. Prosím, napište mi do komentářů, jestli s tím souhlasíte. Jo a chtěla bych poděkovat za vaše komentíky. :) Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 15. kapitola: