Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 7. kapitola

09.11.2011 (17:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2837×

Bella

Zalapal po dechu a jeho sevření kolem mé ruky se stalo silnějším. Začal se lehce třást a jeho pohled byl tmavý a plný zloby. Chtěla jsem jeho ruku setřást z té své, ale Jacob byl jinde. Jeho nepřítomný pohled mi dokazoval, jak moc je rozzuřený.

„Bello, řekni mi, že to nemyslíš vážně,“ poprosil mě a věnoval mi jeden zoufalý pohled. Věděla jsem, že tím o něj možná přijdu, ale nešlo to jinak. Musela jsem udělat to, co mi radilo srdce. Nemůžu nechat vlky, aby zabili Cullenovy.

„Ne, Jacobe. Myslím to vážně, nenechám vás je zabít,“ řekla jsem pevným hlasem a pozorovala jeho tvář. Smutek zahalil jeho dokonalou tvář a z oka mu ukápla slza. Věděla jsem, jak moc mu tím ubližuju. Pohladila jsem ho po ruce, ale on tu mou pustil a se zlobou v očích se na mě podíval.

„Jestli je budeš chránit, tak končíme. Už nikdy se nevrátíš do rezervace, teď jsi zrádce. Jdi si za svými pijavicemi, já už tě nechci,“ řekl mi tvrdým hlasem a já zalapala po dechu. On mě vyhnal z rezervace? Chtěla jsem mu něco říct, ale vzal si svoje věci a přestěhoval se do lavice, ve které seděl Jared. Ten se na mě otočil a smutně se na mě usmál. Rty němě naznačil, že ho to mrzí a po té nasadil stejnou masku, jakou měl na obličeji Jacob. Po tváři mi tekly slzy a nemohla jsem popadnout dech. Zvedla jsem se a své věci naházela do tašky. Vyběhla jsem ze třídy a pospíchala ke svému autu. Na schodech, které vedly k parkovišti, jsem zakopla a upadla na zem. Neměla jsem sílu se zvednout, jen jsem seděla na špinavé zemi a vzlykala. On se mě zřekl. Jsem zrádce. Třásla jsem se, křičela zoufalstvím a teprve teď si uvědomila, co jsem vlastně provedla. Ucítila jsem dvě ledové paže, jak mě zvedají ze země, ale nezajímalo mě, kdo to je. Naposledy jsem vzlykla a upadla do bezvědomí.

Jacob

Po tak dokonalé noci mi bylo úplně jedno, že jsme zaspali. To, co jsem prožil před pár hodinami, bylo to nejkrásnější, co jsem v životě cítil. Tolik vášně a uspokojení. Držel jsem svou lásku v náruči a děkoval bohu, že mi poslal tak dokonalou dívku. Po cestě do školy jsem přemýšlel, jaké by bylo, kdyby se Bella stala mou ženou. Jacob a Isabela Blackovi. Bella v bílých šatech a s prstenem na levé ruce. Bylo to brzo, ale ta představa se mi moc líbila.

Zrovna jsme se líbali na parkovišti, když přišla ta otravná holka. Bella mi věnovala poslední polibek a odešla s ní. Připojil jsem se k Jaredovi a šel s ním do školy. Povídal mi něco o útesech v La Push, ale moc jsem ho neposlouchal. Pozoroval jsem zadeček své dokonalé přítelkyně v upnutých džínách. Rozkošně se hýbal a vybízel mě k tomu, abych se ho dotýkal. Minulou noc jsem ho zanedbával, budu mu to muset vynahradit.

„Jacobe, ty mě neposloucháš,“ řekl naštvaně Jared a upoutal tak moji pozornost. Otočil jsem se na něj a omluvně se usmál. Zasmál se a plácl mě po rameni. Cestou jsme se zastavili u skříněk, takže jsem Bellu ztratil z dohledu. Začal jsem poslouchat Jareda a odpovídal mu. Měl jsem plnou hlavu mojí sladké Belly, takže mě jeho starosti moc nezajímali. Děkoval jsem bohu, když jsme konečně došli ke dveřím třídy a vešli dovnitř. Namířil jsem si to rovnou ke svému otisku. Seděla na židli a dívala se před sebe. Pohled měla nepřítomný, nejspíš nad něčím přemýšlela. Přišel jsem k ní, pohladil ji po tváří a věnoval ji jeden polibek na ucho. Vůbec mě nevnímala.

„Bello,“ řekl jsem a ona se konečně probrala. Když jsem si sedal na své místo, ucítil jsem tu nechutně přeslazenou vůni upírů. Otřásl jsem se a podíval se na Bellu.

„Ahoj, lásko,“ řekla mi a věnovala mi polibek na tvář. Byla celá ztuhlá a lehce se třásla. V obličeji měla strach a starost.

„Miláčku, něco se děje,“ uhodil jsem na ni a čekal, co mi řekne. Otočila se na mě a vyslovila tu nejhorší větu, kterou jsem od ní kdy slyšel. Nemáme útočit na Cullenovy, jinak bude na jejich straně. Co se s ní stalo? Ještě nedávno mi řekla, že nikdy nedovolí, aby se mezi nás pletli a teď se najednou stala jejich ochránkyní?

„Řekni mi, že to nemyslíš vážně,“ zaprosil jsem a doufal, že se zasměje a řekne, že to byl jen vtip. Ona však s tvrdostí ve tváři řekla, že nás nenechá je zabít. Věděl jsem, co musím udělat, ale nemohl jsem. Po tváři mi stekla slza, která jasně dokazovala, jak moc mě to bolí. Pohladila mě po ruce, ale já ji pustil a rozzuřeně na ni hleděl. Cítil jsem lehký třas těla, ale měl jsem to pod kontrolou.

„Jestli je chceš chránit, tak končíme. Jdi za svými pijavicemi a už se nikdy nevracej,“ plivl jsem na ni a sebral svoje věci. Přešel jsem k Jaredovi a sedl si vedle něj. Během jedné minuty se mi život obrátil na ruby. Moje sladká Bella chce chránit pijavice. Tvory, kteří zabíjejí a trýzní náš kmen. Měl jsem ji nenávidět, ale nešlo to. Slyšel jsem, jak vyběhla ze dveří. Měl jsem sto chutí běžet za ní, ale Jared mi v tom zabránil.

„Už není jedna z nás,“ řekl mi a já vzlykl.

Bella

Probudila jsem se na měkké posteli, která voněla šeříkem a medem. Převalila jsem se na bok a otevřela oči. U dveří stála Alice a kolem pasu ji objímal Jasper. Vzpomněla jsem si na to, co se stalo, a po tváři mi stekla slaná slza.

„Bello, je mi to moc líto. Nechtěli jsme, aby to tak dopadlo,“ omlouval se mi Jasper, ale já věděla, že když už jsem do toho spadla, tak to vyřeším do konce. Hřbetem ruky jsem si setřela slzy a přešla k nim.

„To je dobré. Tak mi povězte, o co tu jde. Když už jsem opustila svůj život, tak aspoň vím, proč,“ řekla jsem hrubým hlasem a odkašlala si. Alice mě objala a odešla z pokoje. Po pár vteřinách se vrátila s tácem jídla a několika dalšími upíry. Rosalii a Emmetta jsem znala, ale ostatní mi byli cizí.

„Jez, všechno ti vysvětlím,“ řekl Jasper a já si ukousla sendviče. Sousto jsem zapila čajem a čekala, co z něj vypadne.

„Znáš nás, ale ne všechny. Tohle,“ ukázal na muže s bronzovými vlasy a blondýnu vedle něj, „je Edward a jeho žena Tanya. Přijeli sem před nedávnem a spolu s nimi se k nám dostali dva noví upíři,“ řekl a chtěl pokračovat, ale já ho zastavila.

„Dva? Jacob říkal, že jsou tři,“ vysvětlila jsem mu a cítila tupou bolest na srdci, když jsem říkala jeho jméno. Viděla jsem jeho smutnou tvář a stáhlo se mi hrdlo.

„Vlastně jsou to dva upíři a jeden člověk,“ vysvětlil mi muž, který mi byl představen jako Edward. Zavolal do nitra domu a za pár vteřin se přiřítili další dva upíři. Jejich tváře byly stažené bolestí a strachem.

„Tohle je Carmen a Matt. Jsou to naši známí, bereme je jako rodinu,“ prozradila mi Tanya a smutně se usmála.

„Kde je ten člověk?“ Carmen potichu vzlykla a chytla se Matta. Jasper ke mně přišel, vzal mě za ruku a vedl mě do vedlejšího pokoje. Otevřel dveře a první, co jsem ucítila, byla desinfekce. Vonělo to jako v nemocnici. Když jsem vešla do pokoje, zalapala jsem po dechu. Vypadalo to tu jako v opravdové nemocnici. Pípání přístroje naplňovalo celou místnost a přehlušovalo tak tiché bublání řeky pod okny.

„Jmenuje se Anna a je to dcera Carmen a Matta. Když se narodila, byla Carmen člověk a potkala upíra, se kterým zplodila dítě. Možná ti to přijde divné, ale je to pravda. Tyto podivuhodné děti jsou odolné proti nemocem, ale stala se nehoda. Anna se vracela od kamarádky a srazilo ji auto. Mysleli jsme, že bude v pořádku, ale je to moc špatné. Její upíří geny odpočívají, takže nemůžou její tělo zachránit. Na tom lůžku už je několik měsíců. Zkoušeli jsme ji přeměnit na upíra, ale ještě se to zhoršilo. Proto nás chtěli vlci napadnout. Bojí se nebezpečí, které hrozí od Anny, a proto na nás chtěli zaútočit. Každý další den, kdy její srdce bije, je pro nás zázrak. Nemáme sílu ani čas se bránit,“ dopověděl mi Jasper a já se podívala na děvče na lůžku. Nemohlo jí být víc než deset let, ale byla krásná. Černé vlasy měla po matce a kulatou bradu po otci. Barvu očí jsem nemohla vidět, ale určitě byly zlaté.

„Musíš trpět. Nevěděli jsme, jak moc velkou oběť budeš muset podstoupit. Vážíme si toho,“ řekl Edward a pohladil mě po rameni. Usmála jsem se na něj a podívala se zpátky na Annu.

„Vážně jí nejde pomoct?“ Blonďatý muž, který se mi představil jako Carlisel, k ní přišel a pohladil ji po vlasech.

„Je tu jedna možnost, ale ta je prakticky nemožná,“ pověděl mi smutně a otočil se na svou ženu, která ke mně tiše pronesla své jméno, Esmé.

„Myslím, že po tom všem, co jsem prožila během dneška a minulého týdne, pro mě slovo nemožné neexistuje,“ řekla jsem.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 7. kapitola: