Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 29. kapitola

23.02.2012 (13:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1931×

Bella

Ve Forks jsme zůstali měsíc. Neplánovala jsem, že tu budeme tak dlouho, ale kdykoliv jsem chtěla odjet, přišel někdo, koho jsem dlouho neviděla, a odjezd se přesunul. Každé ráno jsem vstala, vzala svého syna do náruče a posadila se na postel. Rozepnula jsem si vršek od pyžama a nechala ho, aby se napapal. Když vzal do úst mou bradavku, trochu jsem se otřásla. Byl to zvláštní pocit. Jako když vás šimrá někde, kde se nemůžete podrbat.

Sledovala jsem jeho dokonalý obličejík a usmívala se. Ručičkou se držel mého prsu a druhou měl položenou za hlavičkou. Hnědýma očičkama se rozhlížel kolem sebe a kopal u toho nožičkama. Pohladila jsem ho po tvářičce a on se na mě podíval.

„Jsi ten nejkrásnější chlapeček na světě,“ zašeptala jsem a políbila ho na čelíčko. Trochu se zavrtěl, a když jsem pohlédla do jeho tvářičky, už se nedržel mého prsu, ale jemně se usmíval. Okouzleně jsem pozorovala jeho spokojená rozzářená očíčka a okolní svět zmizel. Byla jsem mladá, ale nelitovala jsem toho, že jsem ho přivedla na svět. Každý den, který budu moc strávit s ním, pro mě bude pohádka. Ucítila jsem, jak se postel za mnou pohnula a zavřela jsem oči. Než jsem se nadála, mě i Charlieho objímala snědá ruka. Pootočila jsem hlavu a setkala se se spokojeným pohledem mého snoubence.

„Ahoj, kamaráde,“ zašeptal směrem ke svému synovi a podal mu ruku. Charlie chňapl po jeho ukazováčku a pevně ho sevřel ve své dlani. Mezi obočím se mu objevila malá vráska a já se zasmála. Když malý uslyšel můj smích, okamžitě prst svého otce pustil a zvědavě se na mě podíval.

„Myslíš, že mě maminka taky nakojí?“ zeptal se Jacob malého a laškovně se na mě usmál. Zvedla jsem se a malého si položila na rameno.

„Když budeš hodný, možná ano,“ řekla jsem a mrkla na něj. Jacob se okamžitě zvedl a oba nás objal. Ticho místnosti naplnilo říhnutí mého syna a já ho znovu položila do postýlky. Než jsem se stihla narovnat, už mě kolem pasu objímal Jacob a jednu dlaň položil na mé odhalené ňadro.

Trvalo dvě hodiny, dva roztržené polštáře a tisíc stenů, než jsme byli oba dokonale uspokojeni. Charlie spinkal a my jsme se oddávali vášni, které dřímala v našich tělech. Už jsem sice byla po porodu, ale některá místa byla pořád stejně citlivá, jako během těhotenství. Ležela jsem vedle něj a spokojeně hleděla na svůj snubní prsten.

„Už bychom se měli vzít,“ zašeptal Jacob, který si všiml mého pohledu na levý prsteníček. Pootočila jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Vždycky jsem chtěla svatbu na jaře,“ prozradila jsem mu a podívala se z okna. Venku svítilo sluníčko, na nebi neplul žádný mráček a všude kolem domu kvetly rostliny a voněly květy. Propletla jsem si prsty se svým snoubencem a spokojeně se usmála.

„Vezmeme se, ještě tento měsíc,“ rozhodl a políbil mě do vlasů.

Jacob

Myslel jsem si, že stačí udat datum a místo a všechno ostatní je nepotřebné. Jak jsem se pletl. Bella toho plánovala hodně, ale musela se starat o malého, takže toho většina skončila na mně. Přál jsem si malou svatbu v lese, ale když jsem spočítal, kolik lidí pozveme, les jsem musel pustit z hlavy. Nemůžu šedesát lidí posadit na zem.

Leah, Emily a Bella se staraly o šaty, dort, jídlo a o to, jak vyzdobit prostor, kde se vezmeme. Jednoho večera jsem za nimi přišel a s otevřenou pusou sledoval Coleen, jak Belle pomáhá uvázat stužku kolem pasu. Věděl jsem, že se znají, ale ten pohled mě překvapil. Jestli je tu Coleen, musí tu být i Paul.

Nemýlil jsem se. Když jsem s ostatními plánoval oslavu, přidal se k nám. Zprvu byl plachý, nic neříkal, ale nakonec přišel s tím nejlepším nápadem. Můžeme se vzít v lese. U boudy.

„Kdyby se to tam trochu uklidilo, mohl by z toho být pěkný altánek. Podél cesty by se daly židle a na stromy se uvázaly mašle,“ řekl a já na něj překvapeně hleděl. Představil jsem si to, co řekl a usmál se.

„Dokonalé,“ vydechl jsem a hned druhý den se pustil do uklízení. Spolu s celou smečkou jsme byli hotoví během několika hodin, takže už stačilo jen vyklidit cestu. Když bylo všechno hotové, postavil jsem se před altánek a okouzleně jsem vydechl. Bylo to perfektní.

Bylo datum, bylo místo, byly pozvánky, ale nebyl svědek. Bella se rozhodla pro Leah, ale já jsem byl ztracený. Pokud požádám Sama, naštve se Seth. Pokud si zvolím Setha, zklamu zástup svých přátel. Neměl jsem nejlepšího přítele, jen zástup bratrů, které jsem měl stejně rád. Už jsem sice nepatřil do smečky, ale pořád mě brali jako jednoho ze svých. Ochraňovali mě, Bellu i malého.

Ležel jsem na posteli a hleděl na svého syna. Pozoroval mou ruku a se zájmem se dotýkal mých prstů. Usmíval se a po bradičce mu stekla slina. Zasmál jsem se a utřel mu ji, aby nevypadal jako čuňátko. Zatřepal hlavičkou a snažil se zbavit ubrousku na pusince. Znovu jsem se zasmál a po chvíli si povzdechl.

„Škoda, že mi nemůžeš jít za svědka ty,“ zašeptal jsem a sedl si. Vzal jsem do rukou Charlieho a pevně ho sevřel. Cítil jsem jeho teplé tělíčko a tetelil jsem se blahem. Nikdy jsem netoužil po dětech, ale tenhle malý zázrak to všechno změnil. Přál jsem si, aby se Bella znovu zakulatila a porodila holčičku, kterou bych mohl rozmazlovat.

„Tak já už půjdu,“ řekl Paul, který se objevil ve dveřích. On a pár dalších zůstali v obýváku a povídali si. Já jsem raději odešel a věnoval se svému synovi.

„Vyprovodím tě,“ pověděl jsem a Charlieho si položil na levou ruku. Okamžitě se jí chytil a začal mě tahat za chlupy. Bolestně jsem zasténal a slyšel, jak se to malé zlobidlo zasmálo. Zopakoval pohyb svých malých prstíčků a já znovu zasténal. Místnost naplnil jeho spokojený smích a já okouzleně vydechl.

„Je úžasný,“ vydechl Paul, který pozoroval mé dítě a usmál se. Podíval jsem se do jeho očí a viděl v nich stopu smutku. Vzal jsem Charlieho do náruče a políbil ho na čelíčko.

„Teď budeš chvilku se strýčkem Paulem,“ zašeptal jsem a vložil jeho křehké tělíčko do teplých rukou svého přítele. Pevně ho sevřel a okouzleně pozoroval jeho tvářičku. Charlie ho chytil za triko a začal ho tahat.

„Jsi silný po tátovi, ale krásu jsi zdědil po mamince,“ zašeptal a sklonil se k jeho tvářičce. Přičichl k jeho vláskům a na tváři se mu objevil úsměv. Pozoroval jsem ty dva a hlavou mi problesk šílený nápad. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel pusu, ale nakonec jsem nic neřekl.

„Půjdeš mi za svědka?“ zeptal jsem se po chvíli přemáhání a hleděl do jeho překvapené tváře. Párkrát zatřepal hlavou, podal mi Charlieho a přešel ke dveřím.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ zašeptal a dotkl se kliky. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechl a pomalu se otočil.

„Jsem rád, že je Bella šťastná. Od jejího odjezdu jsem si nepřál nic jiného a doufám, že ji nezklameš. Budu stát vedle tebe a stanu se svědkem vašeho štěstí,“ pronesl hlubokým hlasem a já se usmál. Změnil se. Od našeho odjezdu dospěl v inteligentního muže.

„Děkuji,“ vydechl jsem a zavřel za ním dveře.

Bella

Hleděla jsem na ten tmavý vak a pořád se usmívala. Ty šaty byly dokonalé. Sněhově bílé a se závojem tak krásným, až se mi tajil dech. Korzet pevně obepínal můj pas a zdůrazňoval tak mou přednost, která se po narození Charlieho ještě zvětšila. Když jsem se v nich viděla, nevěřila jsem tomu, že před zrcadlem stojím já.

Bouda v lese byla uklizená, půda před ní čistá a rovná. Ozdoby byly na cestě a jediné, co chybělo k dokonalosti, bylo počasí. Každý večer pršelo, takže se půda musela průběžně upravovat a stálo nás to všechny hodně sil. Zbývalo pět dní do svatby a mě čekal úkol, který jsem musela utajit přede všemi svými blízkými. Nemohla jsem je vystavit nebezpečí, takže jsme se večer vytratila a prošla se lesem k domu těch, kterým jsem pomohla. Nebyla jsem si jistá, jestli dělám dobře, ale chtěla jsem je tam. Přála jsem si, aby viděli, že jsem šťastná. Že je celá smečka šťastná.

Přešla jsem ke dveřím a než jsem stihla zaklepat, otevřely se a já hleděla do tváře Edwarda. Jemně se usmíval a zhluboka se nadechl.

„Vítej u nás, Bello,“ pronesl milým hlasem a já se usmála. Pokynul mi, abych vešla dovnitř a ukázal na jedno z mnoha křesel. Posadila jsem se a z kapsy bundy vyndala tři bělostné pozvánky. Podala jsem mu je a sledovala jeho překvapení.

„Slyšel jsem, že se budete brát. Dokonce se k nám doneslo, že jsi porodila chlapečka,“ řekl a podíval se mi do očí. Přikývla jsem a vyndala malou fotku, kterou jsem pořád nosila u sebe. Byl na ní malý v náruči mého snoubence. Podala jsem mu ji a sledovala jeho úsměv.

„Je krásný, opravdu,“ vydechl a pohladil fotku.

„Nevím, jestli je dobrý nápad chodit na tvou svatbu, přece jenom jsme pořád nepřátelé,“ vyslovil to, co se honilo hlavou i mně.

„Je to svatba, všichni budou dojatí a šťastní, nikomu to vadit nebude,“ uklidnila jsem ho a fotku si vzala zpátky. Zvedla jsem se a přešla ke dveřím. Otočila jsem se a usmála se.

„Budu vás čekat, zatím se měj,“ rozloučila jsem se a vyběhla k lesu.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 29. kapitola :