Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 13. kapitola

06.12.2011 (20:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2856×

Paul

Líbal jsem svoji dokonalou Bellu a cítil, jak mi polibky oplácí. Cítil jsem to dokonalé štěstí a lásku, která naplňovala celé mé tělo. Líbal jsem ji, jako by to mělo být naposled. Pevné jsem ji objímal a hladil ji po těch dokonalých hnědých vlasech. Když jsme se od sebe odtáhli, vyrušil nás Jacob.

„Jacobe, nic to nebylo. Miluju tě a nikdy bych tě neopustila,“ šeptala mu a mně se zvedl žaludek. Přešla k němu a chtěla ho obejmout, ale on couvl. Podíval jsem se na Bellu a vzpomněl si na ten dokonalý pocit, který se mi rozlíval po těle, když jsem ji líbal. Usmíval jsem se a hleděl na ni. Než jsem se nadál, byl z Jacoba vlk a vrčel na mě. Během několika vteřin jsem se také přeměnil a stál naproti němu. Chodili jsme kolem sebe, vrčeli a čekali, až bude vhodná doba na útok.

„Nechte toho,“ zašeptala Bella a Jacob se na ni podíval. Využil jsem toho a rozeběhl se k němu. Než jsem však stihl cokoliv udělat, před mého nepřítele si stoupla Bella a já už nemohl nic dělat. Srážce jsem nemohl zabránit a jen jsem čekal, co se stane. Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl a cítil, jak dopadám na zem. Ihned, jak se moje nohy dotkly studené půdy, jsem se převrátil na záda, abych Belle neublížil ještě víc. Otevřel jsem oči, podíval se vedle sebe a uviděl Bellu, jak na mě vyděšeně hledí.

Jacob

Díval jsem se na to, jak Paul útočí na moji Bellu, a nemohl jsem nic dělat. Věděl jsem, že už tomu nemůžu zabránit, ale jemně jsem čumákem strčil do Belliných nohou a ona padala dozadu. Když na ni Paul dopadl, nebyl to tak velký náraz. Během několika vteřin jsem se proměnil a bylo mi jedno, že jsem nahý.

„Bello,“ zašeptal jsem a podíval se na ni. Ona mě však nevnímala, jen se vyděšeně dívala na Paula a její srdce bilo tak rychle, až jsem dostal strach, jestli nedostane infarkt, nebo něco takového.

„Bello, promiň. Nevěděl jsem, že si před něj stoupneš,“ vzlykl Paul a pohladil ji po vlasech.

„Nesahej na ni,“ zavrčel jsem a on dal ruku pryč. Vzal jsem Bellu do náruče a běžel s ní k našemu domu. Třásla se a po tvářích jí tekly slzy bolesti a strachu. Věděl jsem, že je zraněná, ale neměl jsem ponětí, co ji bolelo. Sténala bolestí a já se snažil s ní moc nehýbat. Z lesa se ozývalo žalostné vytí, ale já jsem si ho nevšímal. Před domem stál Sam, a když mě uviděl, běžel ke mně.

„Co se stalo? Slyšel jsem vrčení a vytí,“ svěřil se mi a podíval se na Bellu.

„Paul mě chtěl napadnout, ale Bella si přede mě stoupla a on do ní narazil. Nevím, co jí je, ale musíme jí pomoct. Celou cestu sténala bolestí a celá se třese,“ řekl jsem rozechvělým hlasem a vzal ji do domu. Opatrně jsem ji položil na postel a rozepnul jí mikinu. Vytáhl jsem jí triko a podíval se na její břicho. Měla na něm viditelné dvě velké podlitiny, jak na ni Paul dopadl. Na rukách nebylo vidět žádné zranění, ale jeden prst u nohou byl v nepřirozené poloze. Když jsem jí svlékal džíny a dotkl se jejího kolene, bolestně sykla a já si všiml, že ho má nateklé.

„Musíme zavolat doktora,“ zakřičel jsem vyděšeně a hledal telefon.

„Jacobe, v La Push žádný není,“ zašeptala Emily a podívala se na mě. Když jsem se na ni díval, všiml jsem si nástěnného kalendáře za její hlavou. Neděle. To žádného doktora neseženu. Zrovna jsem plánoval, že ji odvezu do Port Angeles, když jsem to uslyšel. Samovi myšlenky.

Jeden z těch, kterým Bella pomohla, je doktor, pomyslel si a já zavrčel.

Bella

Věděla jsem, že zemře. Než stihl Paul napadnout mého přítele, stoupla jsem si před něj a bránila ho. Dvě silné tlapy mě jemně strčily do nohou a já padala dozadu. Než jsem stihla dopadnout na ledovou zem, ucítila jsem na svém těle těžkou váhu vlka. Cítila jsem bolest na prsou a křeč v břiše, která se každou vteřinou stupňovala. Koleno jsem měla v jednom ohni a palec u levé nohy jsem necítila. Slyšela jsem, jak někdo šeptá mé jméno a vrčí, ale neměla jsem sílu se podívat, co se děje. Celým mým tělem prostupovala bolest, která mě naprosto ochromila. Cítila jsem, jak mě někdo bere do náruče a někam se mnou běží. Bolestně jsem sténala a třásla se pod náporem všech emocí, které se ve mně mísily. Je Jacob v pořádku? Je Paul v pořádku? Budu v pořádku já?

„Ne,“ slyšela jsem nad sebou a otevřela oči. Sam stál u dveří a díval se na Jacoba. Ten na něj vrčel a v dlaních držel mou ruku.

„Jacobe, žádný jiný doktor tu není. Taky z toho nemám radost, ale ona potřebuje pomoc,“ řekl Sam a Jacob si nešťastně povzdychl. Podíval se na mě, a když si všiml, že na něj hledím, okamžitě na mě sypal otázky, jak se cítím a co mě bolí.

„Strašně mě bolí na prsou a břicho. Necítím prst na noze a myslím, že mám něco s kolenem,“ vzlykla jsem a zhluboka se nadechla. Hned, jak jsem to udělala, začala jsem toho litovat. Na prsou mě začalo bolet ještě víc a ztěžka jsem oddychovala.

„Jdi k hranici a přiveď ho,“ rozkázal Jacob a pohladil mě po tváři.

„Neboj, lásko. Všechno bude dobré,“ pošeptal mi do ucha a já mu to věřila.

Jacob

Sledoval jsem, jak se ruce té pijavice dotýkají těla mé lásky a musel jsem se hodně přemáhat, abych po něm neskočil. Jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že jí pomůže. Seděl jsem na kraji postele a díval se do tváře Belly, která se tvářila, jako by ji ukřižovali. Její bolestný pohled mě ničil a přál jsem si, abych mohl trpět místo ní.

„To není dobré,“ zašeptal blonďatý upír a prohmatával jí břicho. Bella bolestně sténala a snažila se uhnout před jeho doteky.

„Co jí je?“ Byl jsem vyděšený a rozzlobený zároveň. Kvůli Paulovi je moje Bella zraněná a trpí.

„Jacobe, vím, že mi nevěříš, ale musíš odejít. Chci jí pomoct a tvoje přítomnost mě značně znervózňuje. Nemůžu se soustředit, když mi dýcháš na krk,“ řekl a já se na něj překvapeně podíval. On si myslí, že ho nechám samotného se smyslem mého života?

„Jacobe, prosím. Máme málo času,“ zašeptal a já se podíval na Bellu. Bolest, která zdobila její tvář, mě přesvědčila a já raději odešel.

„Jak je jí?“ Emily seděla na pohovce a dívala se na mě. Pokrčil jsem rameny a vyběhl z domu. Nemohl jsem snést jejich pohledy plné lítosti a strachu o Bellu. Když jsem běžel k lesu, uslyšel jsem Bellin bolestný výkřik a raději přidal na rychlosti.

Doběhl jsem k útesům a proměnil se. Na mou pokožku dopadaly kapky deště a já se třásl pod náporem vzlyků, které se mi draly z hrdla. Prosil jsem svoji i její matku, aby to přežila a byla v pořádku. Věděl jsem, že moje prosby slyší. Když jsem je prosil, aby se dožila naší svatby a šťastného života, který jsme si plánovali, jsem uslyšel prasknout větev za mými zády. Otočil jsem se a uviděl Paula. Byl nahý a vyděšeně na mě hleděl. Během pár okamžiků jsem stál na nohou a dával mu pěstí. Nic nedělal, nebránil se, jen stál a přijímal rány, které jsem mu dával. Jeho dolní ret zdobila tržná rána a několik kapek krve. Když jsem mu chtěl dát další ránu, někdo mě zastavil. Quil.

„Kámo, nech ho,“ řekl a podíval se na mě. Pustil jsem ruku podél těla a vzlykl jsem. Co když mi Bella umře? Život bez ní nemá smysl.

„Omlouvám se, Jacobe. Už nebudu dělat problémy, jedu za sestrou do LA. Už tu nikomu nebudu ničit život, sbohem,“ řekl Paul, přeměnil se a utekl do lesa. Bylo mi jedno, že opouští smečku a rodinu. To on způsobil, co se stalo Belle.

„Máme se vrátit, doktor s tebou chce mluvit,“ pověděl mi Quil a já se přeměnil. Běžel jsem k domu a zastavil se u hromádky oblečení, která ležela na schodech. Rychle jsem se oblékl a vešel dovnitř. Emily a Sam seděli u stolu a usmívali se. Ach, je v pořádku.

„Jacobe,“ uslyšel jsem šepot z pokoje a vkročil do místnosti, ve které ležela. Prst na noze měla obvázaný, koleno bylo pevně zalepeno v ortéze a na břiše měla obvazy. Na obličeji žádné zranění neměla, ale pod levým okem se jí rýsoval menší monokl.

„Ach, Bello. Měl jsem takový strach. Už nikdy takovou hloupost nedělej, jinak tě ztratím. Miluju tě,“ zašeptal jsem a políbil ji. Ona se na mě usmála a podívala se na doktora.

„Děkuju, Carlisle. Už to ani moc nebolí,“ řekla a věnovala mu spokojený úsměv.

„Nemáš zač. Teď ti sám něco na spaní, potřebuješ si odpočinout,“ odpověděl jí a něco jí nasypal do sklenice s vodou. Bella se napila a během pár minut o sobě nevěděla. Byl jsem šťastný, že je v pořádku.

„Děkuju,“ zašeptal jsem směrem k doktorovi a on se usmál. Podíval jsem se zpátky na Bellu a věděl, že už jí nikdy nevystavím takovému nebezpečí. Za pár měsíců odmaturujeme a pak odjedeme. Někam, kde nás nikdo nebude ohrožovat a hlídat.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 13. kapitola: