Už víme, že má Edward přijet na lovecký zámeček svého "strýce" - bratra jeho pěstouna. Také víme, že se zde ukáže princ, ale jistě k našemu údivu se pobytu v zámečku zúčastní i naše drahá Bella. To budou ale vyhraněné dva týdny, co? Prosím zanechte svůj názor v komentářích zde či pod shrnutím, díky moc.
27.02.2010 (10:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2021×
Láska ze starých časů
Kapitola III.
Edward McAnthony
Klid. Klid. Stál jsem před zámečkem a díval se na kalné, šedé stěny, už od pohledu působící chladně a nepřístupně. Nadával jsem si za svou otupělost. Nebyla se mnou dneska rozumná řeč a byl jsem dost podrážděný, což se střídalo se záchvaty melancholie. Věděl jsem, proč se to děje, ač jsem si odmítal přiznat, že tím důvodem může být ona. Byl jsem značně nervózní. Neměl jsem tušení, jestli ji tu potkám, uvidím, budu s ní mluvit - Jestli vůbec přijede! - Ale i tak jsem byl jako na jehlách.
Lord Viggley jel sám svým kočárem, se mnou odjel pouze můj přtel Duncan, který mě teď poplácal po zádech a mumlal něco o kráse zdejší přírody. V tu chvíli jsem pro to však neměl oči. Na cestě kus před námi zastavil povoz a z něj se vyhrnul můj černovlasý anděl. Seskočil ze stupínku, až se okolo ní její letní šaty azurové barvy střižené na kratší, nepříliš objemnou splývavou sukni a zavázané za krkem, zatočily.
Okouzleně jsem sledoval, jak si ladně uhladila jejich záhyby a napřímila se. Očima se v tu chvíli podívala přímo do těch mých dřív, než jsem stačil uhnout po tom, co jsem si ji tak nestydatě prohlížel. Ten oheň nebylo možné necítit. Ve chvíli, kdy se naše oči setkaly, jako by se samo vylisované slunce vmáčklo do prostoru mezi nás. Uslyšel jsem odkašlání a to mě vysvobodilo ze zajetí té nádherné zeleně a já mohl uhnout pohledem.
„Myslím, že bychom měli jít dovnitř,“ poznamenal jemně Duncan. Nechtělo se mi, ale až moc jsem si uvědomoval, co je pro mě dobré. Přikývl jsem a vydal se podél jeho levého boku ke vchodu. Dohonili nás, když jsme si sundávali kabátce.
„Vážně si myslím, že by ses to měla naučit, Is! To není urážka!“ bránil se právě princ s rukama zdviženýma na gesto obrany a vzdávání se.
„Já mám ten dojem, že moc myslíš, Charlesi!“ vrátila mu to se smíchem a ten radostný zvuk na chvíli vyplnil místnost, takže se tu rozhostila hned příjemnější atmosféra. Oba dva ovšem ve svém soukromém rozhovoru ustali, jakmile nás spatřili. Zase se k nim vrátily chladné způsoby a dvorská etiketa. Nakonec jsme všichni čtyři ve stejný čas vstoupili do salónku.
Isabella Meriet Blairová
Vyhýbal se mi. Celý týden pečlivě dbal na to, aby jsme se ani nepotkali. Za to se podezřele dobře spřátelil s mým bratrem. Charles s ním trávil mnoho času, zatícmo já ani chvíli. Jen u snídaně a večeře jsme se vídali přes celou šířku stolu. Zasedací pořádek tak nedovoloval žádný kontakt. Nechápala jsem to. Co jsem mu provedla? Určitě se urazil, ale proč proboha? Co jsem udělala?
Týkalo se to pořát toho samého - Edwarda McAnthonyho, zvláštního, poněkud okouzlujícího mladíka dokonalého vzhledu, kterého jsem poznala při mém uvádění do společnosti spolu se zbylými debutantkami. Nikdo okolo nechápal to napětí mezi námi. Dával si dobrý pozor, aby jsme spolu nikdy a nikde nebyli sami.
Nehodlala jsem si ovšem přiznat, že mi to vadilo. Ve skutečnosti jsem byla mríně rozčílená. Tedy, dost. Byl to první chlap, který za mnou nelétal jako vosa na med, ale to mi nevadilo. Mě iritovala ta jeho ignorace, namyšlenost a přelétavost. No jistě, slyšela jsem ho, jak flirtoval s kuchtičkou a dokonce ji i nestydatě políbil, pak už jsem je spolu nikdy neviděla.
Tenhle měl zjevně až moc políčeno na služebnictvo a nevinná děvčata. Ale v jednom jsem měla jasno - však já mu to spočítám, jen co je pravda. Podařilo se mi tedy vykopat se z peřin, rychle jsem si na sebe vzala volné šaty v pastelovém odstínu světlé žluté a vyrazila potichými, rychlými kroky chodbou k jeho pokoji. Já ho dostanu. A nejspíš budu první.
Usmála jsem se - už jsem stála před jeho pokojem a on stále nic netušil - slyšela jsem pravidelné oddychování. Nejspíš spal. Prohrábla jsem si rukou vlasy a odhodlala se vstoupit. Byl to komický pohled. Natáhl se ještě stále oblečený přes celou postel a usnul. Byl uvolněný, jeho výraz byl nepopsatelný. Vypadal tak... zranitelně.
Zhluboka jsem se nadechla. Tady nebylo místo na soucit. Teď vypadal nevinně, ale přes den byl ďáblem. Na chvíli jsem zavřela oči a uklidňovala rozbouřené srdce. Bylo to vzrušující, to, k čemu jsem se odhodlávala. A neskonale ponižující pro něj samotného. Těšilo mně to a zároveň ubližovalo. Nerozumněla jsem si.
A v tu chvíli se hlasitě zabouchly dveře. Prudce a polekaně jsem vydechla. Nadskočila jsem překvapením a v tu chvíli se zavrtěl. Opřela jsem se zády o dveře a ani nedýchala. Modlila jsem se, aby zase rychle usnul, ale to ne. Samozřejmě, osud je plný schválností.
Něco zamručel. Zaslechla jsem jen dvě slova a to v nesouvislém spojení - bláznovství a nesnesitelně. A pak otočil hlavu a jeho oči se s neomylnou přesností reflexně zaměřily přímo do mého obličeje...
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ze starých časů - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!