Pro všechny, kteří čekali tu máme druhou kapitolu. Ze začátku se držím pohledu Edwarda, ale ne nadlouho, protože pak je tu i Bellina část a doufám, že se vám i tento dílek bude líbit. Snad tu opět najdu reakce na kapitolku, abych mohla psáti další hned jak si je přečtu a oni mi dají inspiraci...
19.02.2010 (07:00) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2154×
Láska ze starých časů
Kapitola II.
Edward McAnthony
„Pane, pane, vstávejte,“ budil mne hlas mého komorného. Nechtělo se mi otevřít oči. Sen, který se mi zdál, zahrnoval trochu jinou verzi pátečního večera, jako obvykle. Byly to již čtyři dny a já na ni nemohl zapomenout. Pustila si mě tak blízko ke kůži a pak... těsně než jsem ji políbil mi vrazila políček, ani mrknout jsem nestačil. Upoutala mou pozornost a držela ji déle než kterákoli jiná.
Ani trochu se mi to nelíbilo. Dělalo mě to slabším. Takové emoce jsem obvykle dokázal potlačit, ale teď? Děs, běs a možná ještě něco horšího. Tiše jsem zasténal a zvedl se z postele. Lokajové již měli připravenou vodu i nové oblečení, takže jsem se nemusel ničím zdržovat, opláchnul si obličej, ruce, oblékl se... a všechny obvyklé ranní činnosti.
Dnes jsem připadal absurdní sám sobě. Já, pověstný a širokoznámý nespoutaný mladík, kterého žádná do manželského svazku nenažene, jsem vážně uvažoval o ženitbě, kterou mi vykresloval lord Viggley. Jednu z letošních debutantek... - ta věta mi zněla v hlavě skoro pořád, navzdory tomu, že jsem se to snažil potlačit. Vážně bych byl ochotný vyměnti svou svobodu za uhrančivou černovlásku se smaragdovýma očima a fantastickou figurou?
„Pane, moc se omlouvám,“ mumlala překotně služebná, která vtrhla dovnitř v jisté části mého oblékání a s ruměncem ve tvářích se okamžitě otočila zády. Nevzrušeně a jakoby bez vyrušení jsem se dooblékl a zamířil směrem na snídani, zatímco ona zjevně uklízela můj pokoj v letním sídle v jižní části Nalgardie.
Došel jsem pečlivě upraven do jídelny. Bylo prostřeno a lord Viggley čekal u okna a díval se ven do rozsáhlých zahrad jeho panství, které se dále přelévaly v lesy. Často básnil, že naše pozemky jsou podobné Walesu, ale krom toho, že jsem věděl, že je to království kdesi poblíž hlavního poledníku, jsem neměl ponětí, o čem to mluví.
„Slyšel jsem, že jsi se včera docela bavil?“ Tak Duncan si zase pouštěl pusu na špacír... Já mu to spočítám, neřádovi.
„Eh, bavil, o čem to mluvíš, otče?“ ptal jsem se naoko nechápavě.
„Nějakou dobu jsi trávil v osamění s nejžádanější debutantkou za posledních pár set let...“ Vykulil jsem na jeho slova oči, ale nic nepopíral. Její krása se zapřít nedala. Jistě jí mnoho mladých mužů vyřkne nabídky k sňatku.
Povzdechl si a pokynul mi ke stolu, oba jsme se posadili a začali jíst, ale já napjatě čekal, co mi poví. Obvykle nebyl tak vážný a upjatý, jenom když šlo o něco velmi, velmi důležitého. Vlastně jsem ho takového viděl jen třikrát v životě. Když mu umřel bratr, na panství docházela voda a jeho manželka utekla za jiným.
„Nechci být tvrdý, ale to děvče, které jsi považoval za obyčejnou debutantku, je velice vážená dcera z dobré rodiny. Na své choutky si vyber někoho jiného, doopravdy by nám velice ublížilo, kdyby jsi sis s ní něco začínal. Mohlo by nás to jednodušše zničit.“ Můj tázavý pohled ho nutil pokračovat.
„Isabella Meriet Blairová, co ti to jméno říká, Edwarde?“ Ušklíbl jsem se, ale na jeho otázku jsem chvíli přemýšlel. Byl v tom snad skrytý význam?
„Nafučená, bohatá panička, co neví, komu dřív ublížit? Nějaká hnusná a všemi zapomenutá princeznička, o kterou nikdo nestojí?“ zkoušel jsem svůj názor vyjádřit jemnými slovy. Přesto jsem viděl, jak se lordovou tváři mihl stín, ať už hněvu, zklamání nebo pohoršení.
„Musím tě zklamat. Ale Isabella Meriet Blairová byla právě ona debutantka se kterou jsi prý zmizel někde venku, takže upřímně doufám, že mezi vámi k ničemu nedošelo a už vůbec ne k rozepřím. A mimo jiné je považovaná za nekrásnější dívku široko daleko, takže bych si urážky ohledně jejího vzhledu strčil do kapsy, až o ní budeš příště mluvit.“
Musel jsem se na něj chvíli jen nevýrazně dívat, než jsem si dal dvě a dvě dohromady. A já pitomec jí chtěl požádat o ruku? - Eh, nechtěl, ne, to ne, ale... Pravda byla, že mě upoutala, navzdory tomu, že jsem nevěděl o koho se jedná. Nalgardijská princezna nebyla nic pro mě. Mnohem jednodušší bude najít si jednoduchou, nekomplikovanou, hodnou a důvěřivou ženušku z dobrých kruhů, ale nemířit až tak vysoko.
„Pozítří odjíždíme na lovecký zámeček mého bratra, pozval většinu vyšší společnosti. Nedivil bych se, kdyby dorazil i princ a vzal s sebou svou sestru. Proto ti doporučuju, drž se od ní dál...“
Isabella Meriet Blairová
Dívala jsem se do zahrady. Většině lidí unikal můj pohled na svět. V rukou jsem pevně držela desky s papíry a usmívala se. Výjev před mýma očima by rozesmál každého - hladil duši a potěšil mysl. Královská zahrada za rychlého ranního rozbřesku. Obloha se téměř stýkala se zemí a byla zbarvena snad do všech barev od modré, přes oranžovou, k žluté a červené. Žhavý kotouč pozvolna stoupal.
Uvažovala jsem o událostech před čtyřmi dny. O tajemném mladíkovi. Vzpomínala jsem na to setkání dost živě. Když jsem ho poprvé viděl tančit s nádhernou ženou, pochopila jsem, že od něj bych se měla držet na míle daleko. Všechno na něm bylo zvláštně tajemné. Unaveně jsem přivřela oči a pastelem obtáhla rys stromů.
Bylo to poprvé, co jsem kreslila pastelem na pergamen a ne plátno, užívala jsem si ten pocit a vykreslovala každý detail naší nádherné zahrady. Milovala jsem stromy, rostliny, květiny a zvířata. Po tom, co jsem malbu dokončila, položila jsem se do vlhké trávy, skropené ranní rosou.
„Is? Bello?“ ozval se najednou hlas mého otce. Trhla jsem sebou v překvapení a posadila se. Stihla jsem ještě narychlo uhladit záhyby pomuchlaných šatů a na klín si položit pergamen.
„To je krása... Můžu s tebou mluvit?“ Povzdechla jsem si. Vůbec jsem netušila o čem se mnou chce mluvit. Přikývla jsem však.
„Víš, služebnictvo si mezi sebou povídalo... a jako obvykle toho vyštěbetalo víc, než je zdrávo. Slyšel jsem totiž, že jsi zmizela v zahradě s... se synem mého přítele lorda Vigglyho...“ Protočila jsme panenky vsloup.
„Nechci, aby jsi se zklamala, drahoušku. Má pověst neuvěřitelného sukničkáře, prohnal kdejakou ženskou sukni a já bych nechtěl, aby tě nějak... zenuctil...“
Bůh ví proč jsem se rozesmála.
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska ze starých časů - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!